A Mess It Grows 9.

Příhoda s auty

Tom viděl rozpor v Billových očích, ale už to nemohl dál držet v sobě. Začal se k němu naklánět v touze ochutnat ty rty.

Ne, potřeboval ochutnat Billa.

Téměř na sobě mohl cítit Billův sladký dech, směs popcornu a sladké chlapecké vůně. Viděl, že Bill zaklonil hlavu vzhůru na znamení, že může pokračovat. Tom se naklonil ještě blíž.

Bill zahlédl na krátký moment záblesk touhy na Tomově obličeji, těsně předtím, než zavřel oči. Všechny stopy upřímnosti z dřívějška byly pryč, nahradil je chtíč, když si Billa prohlédl od shora dolů. Stejně rychle, jako se záblesk objevil, také zmizel, když dál pokračoval v přibližování se, zavíraje oči. Bill zpanikařil, najednou změnil názor a zaklonil se zpět, když si uvědomil Tomovu pravou barvu a vzpomněl si, proč toho Kreténa nenávidí. Nehodlal políbit tohle!

Najednou Bill ztratil balanc, hodil sebou nepěkně vzad a tvrdě se srazil se zemí. Mezitím stihl ještě Toma nakopnout do holeně.

„Oof!“ vydechnul Bill rozvalený na zemi s končetinami zamotanými do sebe.

„Chvíle zničena.“ Smál se Tom a třel si svou holeň. Přešel k Billovi a popadl jej za ruku, vytáhl ho nahoru. „Na někoho, jako jsi ty, to nebylo příliš půvabné.“

Bill si oprášil špínu z ramen a pokrčil jimi. „Každý má své chyby. Ta moje je neschopnost padat a vypadat přitom hezky. Půjdeme už?“ zeptal se. Chtěl, aby tenhle večer už skončil. Tohle bylo moc blízko. Bill stále cítil, jak mu uvnitř hrudního koše bije srdce.

„Půjdem,“ řekl Tom a smetl nějakou špínu, kterou Bill minul, z jeho ramene. Očividně Bill nebyl tak připravený, jak si myslel. Odtáhl se. Zbaběle se stáhl na poslední chvíli. Tom se rozhodl správně, když ho pak už nechal být a nepokoušel se ho políbit znovu. Aspoň ne dnes večer. Nechtěl Billa do ničeho nepříjemně tlačit, mohlo by ho to vystrašit.

Stejně tak jako ho spalovala zevnitř jeho touha po Billovi, tak moc musel být trpělivý. Nakonec se mu to vyplatí a zbude mu jen sladká výhra.

Vraceli se bez jediného slova. Bill přemýšlel, jak by mohl napravit to malé nedorozumění, které právě měli, a Tom přemýšlel o tom, jaký mohl ten jejich polibek být.

Polibek říká o člověku hodně. Jak dominantní nebo agresivní dokázali být, i naopak. Polibek mohl říct, co člověk opravdu cítí k tomu, koho líbá.

Tom, tak jako předtím, doprovodil Billa k autu a beze slova mu otevřel dveře. Bill se na něj podíval a Tom mu pohled oplatil úsměvem.

„Znovu jsem se dobře bavil.“ řekl Bill nakonec.

„Zníš překvapeně.“ Zašklebil se Tom a ani Bill se nemohl ubránit úšklebku. „Fajn, tak si to můžeme zopakovat.“

„Dobře, brzo se ti ozvu.“ Řekl zdráhavě Bill. Trochu se ušklíbl, když se konečně rozhodl, a doufal, že nebude litovat. Rychle a jemně lípnul Tomovi na tvář malou pusinku jen milisekundu předtím, než nastoupil do auta, jak nejrychleji mohl.

Tom zazářil a zamával mu, když zavíral Billovy dveře, ale jakmile se otočil, převrátil oči.

Panic Pomyslel si. Blbá pusa na tvář a málem se tu z toho udělal.

Uvnitř auta si Bill otřel pusu hřbetem ruky. Ugh. Pomyslel si znechuceně. Proč jsem to udělal? Co ty pohlavní nemoci?

***

„GAH!“ Tom zařval, zatímco chodil tam a zpět po Georgově pokoji. „Pět schůzek a nic!“ PĚT, Georgu!“ Rozhodil ruce ve vzduchu a svalil se na postel s našpulenou pusou.

Georg se zlomyslně zašklebil, tvářil se pobaveně. „Žádná pusa? Nic?“

„Líbnul mě na tvář. Jako bych byl jeho zatracená babička!“ zamračil se, věci jednoduše nešly tak rychle, jak si představoval.

„To zní, jako by tady někdo neměl dlouho žádnej zadeček…“ rýpnul si Georg.

Tom odpověděl úsměškem a polštářem na Georgově hlavě. Georg se trefil do černého. Nezasunul od té doby, co tohle všechno začalo, což bylo více než před měsícem. To musí být nový rekord. Začínalo mu to přerůstat přes hlavu.

„Dneska večer jdu na párty. Tam už někoho ohnu.“ Řekl nedbale.

„Tím jsem si u tebe jistý,“ odpověděl Georg a poklepal ho po rameni. „A zítra se stavím, abych si poslechl všechny detaily!“

***

Tom byl u čtvrtého drinku, když ji spatřil. Už nějakou dobu sledoval lidi na párty, ale nikdo, ani kluk, ani holka, ho zatím nezaujali. Až na ni.

Její po ramena dlouhé černé vlasy, alabastrová kůže, temný make-up rámující její oči. Měla na sobě krátké nabírané šaty odkrývající dlouhé nohy, které vypadaly, jako by se táhly donekonečna.

Podařilo se mu nalákat ji do pokoje pro hosty, dychtivě ji tahal za šaty. Brzy už do ní přirážel s takovou razancí, že během chvilky cítil přicházející vyvrcholení. Možná to bylo tím, že všechno, na co dokázal během toho myslet, byl Bill, a jaké by to mohlo být, ho takhle klátit. Bill, berouce si vše, co mu Tom dává, jeho porcelánová kůže na saténovém prostěradle, nádherné steny vycházející z těch dokonalých rtů; hnědé oči zastřené chtíčem a touhou.

Dívka, jejíž jméno těžce ignoroval, ho zatlačila na postel a změnila polohu, sedla si na něj a začala po něm klouzat. Když na něm takhle jezdila, vydechl jediné jméno.

„Billí!“ zakřičel. Byl tak blízko!

„Jak si mi to kurva řekl?“ dívka na něj upřela pohled skrz zúžené oči, havraní vlasy rozcuchané, její oči i tváře zrudly.

Totální odkrvení mozku. Pomyslel si Tom, když ho od sebe odstrčila.

„Řekl jsem ti Bello,“ řekl Tom věcně, žehlil a maskoval své pochybení. „To znamená krásná.“ Pohladil ji po zádech, jeho tvrdost neuvěřitelně bolela.

„Oh.“ Řekla, důvěřivě se zazubila. Podivil se nad její hloupostí, ale vrátil se ke sténání, když na něj opět vklouzla a dodělala ho během pár minut.

„A teď můžeš jít.“ Řekl a odstrkoval ji pryč, když se natahoval pro své spodky.

„Ale já jsem se neudělala.“ Postěžovala si.

„To není můj problém.“ Řekl chladně a natáhl si jeansy.

Dívka se na něj zamračila a spěšně odešla. Bylo mu to jedno. Nebyla jedna z těch lepších, a to bylo velké zklamání. Nemohl uvěřit, že zakřičel Billovo jméno. Co se to sakra stalo?

Ten kluk a ta sázka se mu dostávali pod kůži víc, než by si přál.

***

„Kurva!“ nadával Tom a kopal do nárazníku svého auta. Auto nestartovalo, a k tomu všemu začínalo pršet. Mohl zavolat Georgovi, ale ten už byl nejspíš doma, což znamenalo, že by Tom uvízl na školním parkovišti ještě na hodně dlouhou dobu.

„Potřebuješ pomoct?“ Zavolal někdo. Tom se otočil na tmavě barevné Audi se staženým okýnkem u spolujezdce. Tom se k němu naklonil.

Byl to Bill.

„Jo, moje auto chcíplo.“ Zavolal na něj zpátky. „Bedna šrotu.“ Zamumlal.

Bill zaparkoval auto vedle Tomova a vyšel ven. „Co s ním je?“ zeptal se.

„Potřebuju, aby to naskočilo. Mám kabely, jestli mi dovolíš použít tvoje auto.“ Řekl Tom.

„Jo, klidně.“ Řekl Bill a přikývl. „Bože, začíná kapat!“ nadával Bill a podíval se na nebe, když mu na obličej dopadla velká kapka vody.

„Jestli nechceš stát na dešti, zvládnu to sám, Divo,“ řekl Tom, došel ke kufru a začal hledat kabely. „Vlez si do svýho auta, Bille.“

Po takové připomínce? Myslel si Bill. Ani náhodou! Já ti ukážu! „Zůstanu a pomůžu ti. Déšť mi nevadí.“ Nonšalantně pokrčil rameny.

„Jo jasně, jak chceš.“ Tom vytáhl černý kabel společně s červeným. „Bille, mohl by sis stáhnout střechu? Oh a ujisti se, že je všechno ve tvém autě vypnuté.“

Bill přikývl, otevřel dveře a stáhl střechu auta. „Okey, všechno připravené. Co teď?“

„Vezmi ten červený kabel a zapoj ho do kladného konce tvojí baterie.“ Naváděl ho Tom.

„Jo, jasně.“ Řekl a díval se na všechny ty věci uvnitř auta. „Kde to je?“ zeptal se, zatímco točil s kabelem v ruce.

Tom se ušklíbl. „Přímo tady.“ Řekl, ukázal prstem a využil příležitost vzít Billa za ruku a umístit to na baterii. Pomohl Billovi otevřít svorku a připojit ji.

Bill se na něj podíval se zvědavostí. Tom se usmál. „Udělej to samé s tím černým kabelem.“

„Připojit to ke kladnému?“ zeptal se Bill, zkusmo svorku otevíral a zavíral.

„Ne, k zápornému. Dej to na kladný a chcípne tady víc věcí, než jen moje auto.“ Lehce se zasmál.

Když to Bill dodělal, podíval se na Toma.

„A teď udělej to samé s mým autem,“ řekl Tom a podával mu druhý konec červeného kabelu. „Dej ten kabel na plech, ne na baterii.“

„Proč ne na baterii?“ otázal se Bill dokonale zamotaný do zadaného úkolu.

„Můžeš to tam dát v krajním případě, ale riskuješ vznícení vodíku.“ Vysvětloval Tom, koukal Billovi přes rameno. „Bezpečnější je, dát to na železnou součástku nebo něco takového.“

„Jak to víš?“ zeptal se ohromeně Bill.

„Mám rád auta. Je to něco jako můj koníček.“ Řekl jednoduše Tom a pokrčil rameny.

Když Bill zacvaknul kabel na kovovou matici, vystřelila jiskra, kvůli čemuž Bill vyjekl a prudce odskočil. Narazil do Toma, který ho chytil.

„Zajiskřilo to!“ zařval Bill a ukázal na auto.

Tom stále držel Billovy paže. „Jsi v pohodě?“ smál se Billovu zmatenému výrazu. „To jen znamená, že máš dobré spojení.“ Vysvětlil mu Tom.

Bill ze sebe oklepal Toma a otřel si ruce o kalhoty.

„A teď tvoje auto probudí to moje znovu k životu!“ Tom vlezl do Billova auta a nastartoval. Pomalu zařadil, než sešlápl plyn.

„Bille, vyzkoušej to a nastartuj moje auto!“ zavolal na něj Tom přes stažené okýnko.

Sledoval, jak Bill přispěchal k autu a snažil se zažehnout motor. V duchu se hihňal. Bill nebyl dělaný pro takový druh práce, ale bylo sladké sledovat ho, jak se snaží. Byl odměněn vrněním motoru, který se znovu probral k životu.

Bill to zvládl.

Vyskočil jásající z auta. „Dokázali jsme to!“ řekl vzrušeně, když sebevědomě odpojoval kabely.

Tom se smál, zatímco také vylézal, vzal si od Billa kabely a hodil je zpátky do auta. „Díky, Bille!“ řekl. Oba zůstali stát tváří v tvář, déšť na ně stále dopadal.

Teď už byli oba chlapci absolutně promoklí. Tom se díval na Billa, vlhké vlasy zplihle visely kolem jeho obličeje, make-up rozmazaný a kapky deště se mu zachytávaly na řasách.

Bill cítil, jak na něj Tom zírá, a uvědomil si, že mu pohled oplácí, neschopný od něj odtrhnout oči. Nemohl popřít, že Tom vypadá neuvěřitelně dobře, dokonce i v dešti. Jeho oči zářily a déšť dopadal na jeho promočený obličej.

„Vedl sis dobře, Divo,“ řekl Tom, aby odlehčil situaci.

„Ještě jednou mi řekneš ´Diva´ a praštím tě.“ Pohrozil mu Bill, svraštil obočí do hlubokého zamračení a nakrčil svůj perfektní nos.

„Diva mě chce bít?“ posmíval se mu Tom. Najednou vzduch protnula Billova pěst a zabořila se do jeho žaludku.

„Oof!“ vzdechl Tom a zlomil se.

„Říkal jsem ti to!“ Bill se sladce usmál.

Tom k němu vzhlédl, zatvářil se hravě. „Naučil ses dobře trefovat.“ Řekl. „Protože jsem tě setřel!“

„To těžko!“ odmítl Bill. Tom se znovu narovnal, konejšivě si třel žaludek.

„Máš štěstí, holky nebiju.“ Dělal si z něj srandu a jemně Billa šťouchnul do nosu.

„Oh, abych tě nepraštil znova!“ zaútočil na něj Bill.

Tom se smál a popadl jeho pěstičku, přitáhl si Billa k sobě. Bill klopýtl vpřed, zasmál se. „Ty jsi takové pako.“ Řekl Bill, najednou si uvědomil, že se jejich obličeje přibližují.

Tom udělal krok vpřed, překonal mezeru mezi nimi, využil příležitost, kterou situace nabízela. Natáhl ruku a dotknul se Billovy mokré tváře.

Billův dech se zastavil, srdce mu divoce tlouklo o hrudní koš. Absolutně nic, a zároveň úplně všechno se mu honilo hlavou. Cítil se, jako by to Tomovi dlužil po všem tom čekání.

Měl by ho políbit… kvůli sázce. Aby o něj neztratil zájem.

Přistihl se, že zaklání hlavu, i když jen lehce. Oba byli s Tomem skoro stejně velcí, až na jeden nebo dva palce rozdílu v jeho prospěch. Tom lehce vydechl a jeho horký dech se roztříštil o Billův obličej. Byl mátový, chladivý a lákavý.

Začínalo se mu špatně dýchat a bojoval o každý nádech. Tom mu věnoval sladký úsměv, než si přitáhl Billův obličej ke svému.

Po všem tom času čekání byl Tom odhodlaný konečně dostat svůj díl toho, co tak chtěl. Konečně ochutná Billovu chuť. Bill roztřeseně vydechl a velmi pomalu a zdráhavě zavřel oči, nechával Toma, ať si ho k sobě přitáhne.

Tom se pro sebe ještě jednou usmál, než jejich rty přitiskl k sobě, nic než zvuk deště dopadajícího na chodník, a v pozadí jemné předení jejich volně běžících motorů.

Tom cítil jemné ruce padající na jeho pas, nervózně ho uchopily, když Tom vztáhl k jeho obličeji i druhou ruku, aby mu neutekl. Tom se oddálil od Billových rtů, lehce líbnul červenajícího se udýchaného chlapce před ním ještě jednou, dvakrát, třikrát navíc.

„Ještě jednou děkuju, Bille. Běž domů a vysuš se. Kdybys byl nemocný, nemohl bych zase vidět tvůj krásný obličej.“ Mrknul na něj a pustil ho, když se otočil na podpatku a vrátil se do svého auta.

Bill tam zůstal zaraženě stát ještě několik okamžiků předtím, než nakonec zakňučel a přispěchal ke svému autu. V žaludku měl obrovský balvan, který ho tížil, a cítil se vážně nemocný.

Cítil to.

Něco v něm se vznítilo. Cítil jiskřičky.

A nelíbilo se mu to.

Ani trochu.

autor: Tokio Terri