autor: Stela
TOM
„Můžu ještě řídit?“ Optám se Billa, když dojdeme k Audince.
„Když se po cestě stavíme pro pizzu anebo raději pro tři, tak můžeš.“ Nastoupím do auta a Tomův batoh hodím na zadní sedadla.
„O. K., zavolám tam a objednám je, ať tam nemusíme čekat. Hodí nám teplou pizzu přímo do auta. Když to vezmem po Altstrasse, budeme tam tak akorát, a pak tradá domů.“
Usměju se sám nad sebou, jak jsem to pěkně naplánoval, a startuju.
„Jen Bille, mohl bys mi z toho batohu vytáhnout mobil? Od rána jsem ho ještě nevytáhnul.“ Vycouvám z parkoviště a Bill už mi podává mobil. Nikdo mě nesháněl ani nic nepotřeboval, pomyslím si, když se podívám na displej, na kterém nic nebliká.
„Dobrý den, Expresso Italliano?… tady Kaulitz.“ Začnu mluvit do telefonu hned, jak to někdo vezme.
„Ciò che si desidera? Co to probůh je?“ Bill sedí vedle a dusí se smíchy. Chce něco říct, nejde mu to, ale nakonec se vykoktá.
„Ptá se tě, co si přeješ!… Dovolal ses totiž na obyčejnou linku, musíš volat na objednávkovou!“ Udělám nechápavej výraz, zatímco osoba v telefonu trpělivě čeká.
„Na tu, co se píše do letáků, tam by na tebe mluvily německy… půjč mi to vyřídím to.“ Vezme mi mobil z ruky a žvatlá svou kostrbatou italštinou na toho chlápka do telefonu. Zajímalo by mě, jestli má každej Ital tak přiteplenej hlas jako ten, kterému jsem se dovolal.
„Tak jak?“ Optám se, když to položí.
„V poho, objednal jsem jednu zeleninovou a dvě sýrový s dvojitou dávkou, nenávidím ty oschlý kraje!“
„Jo já taky.“
ZA 20 MINUT
„Dík, drobné si nechte.“
Obtloustlé, postarší dámě vytrhnu krabice z ruky a položím je Billovi na klín.
„Nechceš ještě něco, zlato, když už jsme zajeli do takové obchodní ulice?… Maj tu spoustu věcí.“ Optám se, protože vidím, jak mu zářej očka, když projíždíme kolem blikajících a barevných vitrín všemožných obchodů. Odpověď mě ale překvapí.
BILL
„Je od tebe strašně krásný, že se ptáš, ale já chci domů, do postele.“ Nevině se usměju a položím si ruku k němu na stehno a nenápadně ji posunuju blíž k jeho klínu.
„Tak domů, do postele?“ Dělá na mě laškovný oči a sešlápne pedál snad až k zemi.
„Co blbneš, Tomane, zabiješ nás!“ Hází to s náma, když zatáčí do uliček, aby vyjel na dálnici. Pak už jen několik minutek a jsme doma. V malé vilce, kterou nám přenechali rodiče, když se rozváděli.
Když dojedeme před dům, tentokrát už klidnější jízdou, je už půl desáté. Nezdálo se to, ale čas uběhl jako voda.
Chtěl jsem vystoupit, ale Tomovy ruce si převzaly krabice s pizzou a odložily je na zadní sedačky. Motor ztichnul, světla zhasla, jelikož je náš dům až na konci ulice a poslední pouliční lampa je dobrých dvacet metrů za námi, jediné světlo vycházelo s křižovatky, když jí zrovna projíždělo auto nebo kamion. Nebylo to tak hrozné, obrysy, oči a výraz tváře se daly rozpoznat.
TOM
Přitisknu své rty na jeho a položím si jeho ruce na své boky. Posunu se až na kraj sedadla, abych byl co nejblíž u Billa.
Slíbil jsem mu pěkný večer. Měl jsem v plánu se pomilovat v autě, ale jak to tak zkoumám, bude mnohem lepší se nějakým způsobem přesunout do postele. Možná by se to i dalo, ale nechci zítra šéfové vysvětlovat, jakým způsobem si Bill rozdrtil pánev a natáhl podkolení vazy.
Chtě nechtě musím se odtrhnout.
„Promiň.“ Zašeptám, vystoupím z auta, přejdu na druhou stranu a otevřu dveře na Billově straně.
„Chytni se mě, lásko.“ Vezmu Billa a odnesu si jej přímo až do postele. Zalehnu jej celou svou vahou a dravě líbám. Střídám to po různých místech, krk, ouško, rty, chtěl bych sjet na bříško, ale brání mi v tom nepotřebný textil.
Rozepnu mu mikinu a tričko přetáhnu přes hlavu. Sám si sundám mikinu, abych ho neškrábal zipem, a navíc dle mého názoru je při této situaci téměř zbytečná.
„Hmm, Bille… jak už je to vlastně dlouho… týden?“ Nevím ani, kdy naposledy jsme měli pořádný sex se vším všudy. Ty rychlovky, co jsme stihli, než jsme usnuli, nepočítám. Jde tam čistě jen o orgasmus a věci jako kontakt jdou stranou.
Neodpovídá, ale nevadí. Vjedu mu jazykem do pusiny a zase ven, sjedu až pod bradu, kde se zastavím. Sám zakloní hlavu, abych měl lepší přístup. Hladím jeho citlivé místečko jazykem a jemně ocucávám kůži na jeho krku. Krk je jeho slabé místo, a to úplně nejslabší je malý ďolíček pod bradou.
Výhoda je, že to máme stejný. A vůbec mi připadá, že máme stejné erotogenní zóny.
Sjedu dolů na podbřišek a snažím se rozepnout jeho pásek. Chvíli s tím rapluju, až nakonec sám Bill dá mé ruce stranou a pásek rozepne. Využiju té chvíle a zase se přikradu nahoru k jeho ústům.
BILL
„Tome, pojď… pojď.“ Mumlám do polibku, když už mám stažené kalhoty i s boxerkami.
„Mmmhh…“ Vydechne a rukou zašmátrá na stolek do šuplíku pro gel. Opustí mé rty a dostatečnou dávku lubrikantu si rozetře po penisu.
Klekne si nade mě a jedním prstem, který následně zasune dovnitř, mě hladí po vstupu. Zakloním hlavu vlnou vzrušení a mé tělo se napne jako pravítko.
Přidá další prst a stále vkleče pozoruje můj výraz. Poté se skloní k mému uchu.
„Můžu?“
„Musíš!“ Odvětím a víc roztáhnu nohy, aby měl větší pohodlí.
TOM
Chtěl jsem ho dokonaleji připravit, ale ty jeho slastné škleby mě tak mučily, že jsem měl strach, abych se neudělal jen tak.
Proniknu až na doraz a kouknu na Billův výraz. Má takový pomačkaný obličejík, ale když jeho boky vystřelí proti mně, neváhám a taky se zapojím. Po pár pomalejších přírazech nasadím takové rychlejší tempo, které vyhovuje nám oběma.
„Bille, za dva týdny děláme kondiční zkoušky, a jestli mi rozdrásáš krk do krve, pochybuju, že to zvládnu!“ Prohlásím, když se mi těsně pod konce copánků zaryje jeden z jeho pěstěných nehtů.
Neodpovídá, ale ruce přendá na moje boky, cítím, že ještě minutku a udělám se, ale nevím, jak je na tom Bill.
Jelikož mě do břicha šťouchá něco tvrdého, a vzduch prořezávají jeho steny spojené s mými divnozvuky, soudím, že není moc pozadu za mnou.
Uchopím jeho týčící se chloubu a ve stejném rytmu přírazů vyjíždím od kořene na vrch a náhodně palcem přitlačím na špičku.
„Tome, já, já…“ Mou rukou projelo teplo a zároveň vlhko.
„Promiň.“ Vydechne na půl hrdla a jeho tělo se uvolní a zmizí veškerý tlak. Nemám s tím problém, protože jen co mi ušpiní ruku, udělám se s ukázkovým zařváním taky.
Teď děkuju rodičům, že bydlíme až na konci ulice a v domě sami.
Přilehnu si vedle Billa a vydýchávám. Otočí se na mě a ve tmě se snaží vyhledat moje oči.
„Miluju tě, strašně moc.“ Pronese a věnuje mi pusu na kousek nosu a tvář. Předpokládám, že se ve tmě netrefil.
„Já tebe ještě víc, a ty to víš.“ Ruku mu položím na rameno a zamumlám něco o tom, že to byl nejlepší sex za poslední měsíc. Jeho odpověď už ale neslyším, jelikož se mi do mysli kradou fialový víly a drsnej polda na jednorožci s fialovým melírem, kterej je pronásleduje.
autor: Stela
betaread: Janule
To, co chce, je BILL, že jo?♥♥♥ (Prý pizza, hihi…)
Stelinko, já jsem opět moc ráda, že je tu dnes další díl Kobry. Mám ji ráda, což už víš. A že byla dnešní kapitola hodně hot… místo vyšetřování… ale to je dobře. Po dnešním tenisu v Monte Carlu jsem taková přešlá, takže mi tvůj příběh jednoduše sednul.
Naštěstí jsem nepotřebovala překladač, italsky ty základní věci rozumím a navíc, stejně jsou v kapitole vysvětlené. Asi italsky umíš, že? Gratuluji, já chtěla tento jazyk umět, ale nakonec to "vyhrála" španělština…
A u divnozvuků jsem si okamžitě vybavila knížku o Wanstovkách, Divnoknížku… Takže dnes to byla kapitola plná emocí a zážitků, plná lásky. Velmi krásně podaná čtenáři.♥
[1]: Ondinko, moc děkuju. Italština je sice krásný jazyk, ale jde tak nějak mimo mě. Musím se přiznat, že mi pomáhá překladač. V příběhu je italština, protože je i v originále. Myslím..12 série? nejsem si uplně jistá. Je pravda, že tento díl je takový….nedetektivní, ale mužu přísahat že od petky na vrch, což je příští díl se to rozjede :D. Já osobně jsem byla zvědavá, co lidi na ten sex, prtože podle mě ho moc popsat neumím, takže moc děkuju za pochavalu 😀 A jen tak ze zajímavosti…sleduješ tenis? nebo harješ?…ten jde totiž taky mimo mně 😀
[2]: Stelinko, hraji i sleduji. Zbožňuji Nadala už…oh, asi 5, možná 6 let… Jinak tenis jako takový a klasický tanec, tanec na ledě – to jsou mé srdeční záležitosti odjakživa.
Náhodou, jejich intimní chvíli jsi popsala krásně (a popsat fyzický projev lásky je to nejtěžší…, proto gratuluji, zvládla jsi to bezvadně), já si dnešní důvěrný díl skutečně vychutnala a užívala. Tyto chvíle jsou vždy zpestřením děje, takže se jim nebráním. Nemusím, když je popsáno naprosto vše. Tvé podání bylo vlastně velmi jemné, přitom vášnivé. Jsem na tu něhu…
Teď to řeknu asi nepatřičně, možná bych se měla předem omluvit za výraz, ale chci použít slovo – vydráždit k fantazii, přinutit nás prožít si to v příběhu s postavami -, ano, pokud k tomuhle čtenáře přiměješ, je to skvělé a myslím, že se ti to povedlo. Osobně jsem velmi spokojená!
Jo, já se přiznám, že Kobru nesleduji pravidelně (já jsem na ty Myšlenky zločince a agenta Morganaaaaa♥♥♥), takže pokud mi řekneš, že je to 12.série – jej, opravdu netuším, co se tam přesně děje. V momentě, kdy "mi" zabili Toma, jsem Kobru přestala sledovat. Teda sleduješ, já mám na ty Tomy nějak spadeno. Tady v Kobře, v TH, ve Wanastovkách Varťák, pak Tomo ze 30 Seconds To Mars…, klávesák z Nightwish… snad mé prokletí nebo co :)))) Sama se tomu směji. Se divím, že Nadal taky není "Tom" :-DDDDDD
Budu se mooooc těšit na další vyšetřování, protože napětí, to je mojeeee!♥♥♥ Zajímá mě Ron, potom "naše" oblíbená květinka, že?:-) Je toho hodně, mám spoustu otázek už teď, jen čekám, až mi je příběh zodpoví a hrozně se těším!♥ Tak piš, piš, prosím!♥ A děkuji za zážitky…
Tá posledná veta ma dorazila 😀 ten má teda sny.