No one is innocent I – Chocolate love 20.

„Víš… Je naštvaná, lidé ve vzteku řeknou hodně špatných věcí, které by nejraději vzali zpět, ale někdo si to neumí přiznat… Třeba to tak doopravdy nemyslela…“

„Já nevím, jak to myslela. Ale… nechci přijít ani o tebe, ale ani o ní,“ vydechnul a otřel se svými rty o moji tvář. Vydechnu. Vezmu jemně jeho tváře do dlaní a podívám se mu do očí.
„Bille, já… uh. Miluju tě, i kdyby se stalo cokoliv, tak to tvoje máma ani nikdo jiný nezmění, i kdyby si tě odvezla až někam… na konec světa, vždycky si tě tam najdu… Rozumíš?“ zašeptám a zamrkám. Ne, nechci, aby se stalo něco, co by nás muselo doopravdy rozdělit, ale jeho máma nevypadá na to, že by to chtěla dál trpět, a vypadá odhodlaně na cokoliv, co nás od sebe odtrhne. Chci, aby věděl, jak to je, i kdybych mu to musel opakovat tisíckrát, nikdy mě to za žádnou cenu, a to ani tu největší neomrzí.

„Děkuju. Já… Taky tě moc miluju. Jo. Miluju tě, lásko,“ podívá se mi ubrečenýma očima do mých a upřímně se usměje. Má je nádherné. Má v nich… malé jiskřičky zamilovanosti? Přivřu oči, když se ke mně nahne a něžně mě políbí na rty. Nemůžete nemilovat člověka po tom, co jste si s ním zažili to, co já s Billem. Celou dobu, co jsme byli „jen přátelé“, jsme se dotýkali, občas jsme si věnovali pusu na tvář nebo tak. Bylo to zvláštní přátelství, ale tohle nikdo neviděl… Byly to takové ty… chvilky. Ale bylo to krásné, strašně nevinné. Nevinné je to pořád, nechci, aby ta nevinnost zmizela, vyhovuje mi to, ale co si nepřeju víc je, aby zmizel Bill… Nejen ze vztahu, ale z mého života. Pohladím ho po tváři a druhou rukou jemně pohladím po boku. Polibek mu ochotně opětuju, pokouším se jím… tak trošku předvést, co asi teď přibližně cítím. Tulí se ke mně, ale… pak se odtáhne. Pohladí mě po tváři.

„Dobře, já si půjdu promluvit s mamkou, a pak ti dám vědět, ano?“ usměje se na mě. Yeah. Hned je to lepší než zamračený obličej. Ten mu vůbec nesluší. Usměju se na něj a přikývnu.
„Dobře… Tak já radši půjdu,“ mrknu na něj a dám mu na rty letmou pusu. Bill mě na oplátku hluboce políbí a proplete se mnou prsty. Dívá se mi do očí.
„Ještě tě doprovodím alespoň ke dveřím, ano?“

„Okay, děkuju,“ šeptnu a pousměju se. Nechám se Billem odvést z pokoje. Koukám do země, abych se popřípadě nemusel setkat s pohledem jeho mámy. Dovede mě mlčky ke dveřím a chytne se mě kolem ramen. Přitiskne se svým tělem zase na to moje.
„Děkuju ti za krásnej včerejšek a ještě krásnější noc,“ zašeptá a políbí mě procítěně na rty.

„Já děkuju tobě,“ vydechnu mu na rty a usměju se. Pohladím ho po tváři a polibek mu nápodobně oplatím.

„Napíšu ti… Nebo zavolám, až si s ní promluvím, ano?“ koukne mi do očí. Přikývnu a ještě ho narychlo něžně políbím na rty. Pousměju se do toho a políbím ho už jen na spodní ret.
„Miluju… tě…“ zašeptám mu proti rtům a pohladím ho po tváři… Odtáhnu se od něj a usměju se na něj.
„Tak… zatím…?“ Jen přikývne a usměje se.
„Dobře. Taky tě miluju. Zatím… Ahoj.“

„Ahoj,“ usměju se a otočím se. Jdu domů se pokojeným úsměvem na rtech, rukama v kapsách a myšlenkama jen na jedinou osobu.

(Bill)

Ještě chvíli se dívám za vzdalující se osobou, za mým Tomem. Yeah. Je můj. Jsem na něj strašně moc pyšný. Miluju ho nadevšechno na světě. Ukázal mi už spoustu podob lásky. Už si bez něj nedokážu představit život… A vlastně ani nechci. On je součástí mého života, doufám, že na hodně dlouho. Nechci ho z něj odstranit. Nejlépe už nikdy. Přejedu si palcem po rtu, kam mě líbnul. Pak si je olíznu a usměju se. Pořád na nich cítím chuť těch jeho. Strašně dobré má rty, opravdu. Mohl bych je líbat celé dny, ale pořád bych neměl dost. Yeah. Je to jako droga. Tom je moje jediná droga.
Šourám se pomalu do obýváku, kde tuším mámu. Sedí v křesle a… brečí? Vydechnu. Ne. Opravdu jsem jí nechtěl dohnat k slzám. Teda… Asi. Sednu si na gauč, blízko k ní. Odvážím se ji jemně pohladit po ruce.

„Maminko?“ pípnu. Neotočí ke mně pohled.
„Hm?“ broukne potichu a hřbetem ruky si setře z obličeje slzy… jakoby nic.

„Promluvíš si se mnou… prosím?“ vydechnu a sám jí utřu pár slz z obličeje. Víc se k ní přišoupnu.

„O čem?“ zvednu obočí a zabodne pohled do země.

„Já… O mně a o Tomovi,“ téměř zašeptám, ale doufám, že to slyšela. Držím ji za ruku. Doufám, že nevypění. Povzdechne si a zakroutí hlavou.
„Nechci se o tom s tebou bavit, Bille. Nezměním názor ani to, co jsem řekla. Nechci ho tady vidět a nechci ho vidět ani s tebou, v žádném případě…“ řekne potichu, nakrčí obočí. Chytnu ji za ruku a palcem ji hladím po hřbetu ruky. Snažím se jí koukat do tváře.
„Maminko, ale… Tom je jiný. V ničem na mě nenaléhá. Všechno… Všechno, co děláme, je proto, že to chceme oba. A… Nedělali jsme nic, krom hlazení a líbání. Opravdu ne,“ povzdechnu si. Jen doufám, že zapomněla na skvrnu v posteli. Setřu jí z obličeje pár slz.

„Bille… Řekla jsem, že se s tebou o tom bavit nechci. Nechci, abys byl s klukem, chápeš, nebo je to tak těžké pochopit?“

„Vzhledem k tomu, že ho opravdu miluju a jsem s ním moc šťastný, tak to těžké je,“ povzdechnu si a pohledem sjedu níž. Koukám se do koberce. „Nebo jsi snad radši, když jsem sám, nesměju se a život mě nebaví?“ zamumlám. Cítím, že se nechutně začínám potit. Mein gott už.

„Chci, abys byl šťastný, jen ne s chlapcem… Aspoň ne, dokud budeš bydlet v mém domě a nebudeš plnoletý… Můžeš si vybrat z tolika krásných holek, a ty si dotáhneš nějakého… Dredatého gaye…“ povzdechne si a zakroutí hlavou. Zakroutím hlavou a přehodím nohu přes nohu. Vydechnu.

„Víš, mami… Někdy to není takhle jednoduchý. Já bych s holkou neuměl být šťastný. Neuměl bych ji… Milovat. Nic bych k ní necítil. Nebyl bych vůbec v tom vztahu šťastný. S Tomem… Vztah s Tomem mě naplňuje. A budu si za tím stát. Pokud mě tu nechceš, tak odejdu,“ ušklíbnu se. Tak… Teď přijde rozhodující odpověď. Zakroutí hlavou a složí obličej do dlaní. Nic neřekne, mlčí. Pohladím ji po zádech. „Mami, prosím. Tom… Není vůbec špatný kluk,“ pousměju se. Zvedne pohled… Hned ho zabodne do země a zakroutí hlavou.
„Kluk…“ ušklíbne se.

„Ale nedá na mě dopustit. Chrání mě jako oko v hlavě,“ zašeptám. Jo, tohle pravda je. Musí mi prostě věřit.

„Umíš… se o sebe postarat snad sám. Nepotřebuješ člověka, který tě bude chránit a hrát si na něco do té doby, než tě dostane do postele… Potom teprve budeš nešťastný… Potřebuješ někoho, kdo tě bude milovat doopravdy, tohle kluci jako… ten tvůj Tom neumí… Rozhodně na to nevypadá…“ Nasucho polknu. Tahle slova… Mě hodně bolí.

„Maminko, Tom je jiný. Víš… Kdyby chtěl, ohne mě hned. Jenže on je jiný. Čeká na to, až já sám budu chtít. Měl hodně příležitostí. Tohle je láska. Pár holek mě chtělo… Ale víš kvůli čemu? Kvůli luxusu a tomu, že je naše rodina majetná. Ne kvůli tomu, jaký jsem… Já,“ vydechnu. Jo, tohle se mi doneslo. Ne, neznělo to vůbec, ale vůbec pěkně. Bylo mi to opravdu hodně moc líto. I když jsem na kluky.

„Tom, Tom, Tom, Tom…“ zakroutí hlavou. „Snažila jsem se tě vychovat tak, abych se tomuhle mohla vyhnout, ale obrátilo se to pro ti mně… Fajn,“ odsekne poslední slovo.

„Maminko, prosím… Zkus to pochopit, ano? Sexuální orientace je vrozená. Homosexualita není nemoc. Je to naprosto normální. Dobře, chápu, vadilo by ti, kdybychom se tady… Uh milovali. Ale to ještě dlouho dělat nebudeme, protože já nechci. A Tom mě respektuje. A… Až budeme mít vztah se vším všudy, nebudeme to provozovat tady, hm?“ povzdechnu si a zvednu za bradu její pohled k sobě. „Chápeš to?“ Povzdechne si a zakroutí hlavou.