autor: Mykerina & Doris
(Bill)
On mě udělal. Ach bože, to byl pocit. Ale co bude teď? Bojím se, podívat se mu do očí. Zašpinil jsem mu ruku i mikinu.
„Jdi do sprchy, a pak přijď na oběd.“ Probere mě jeho hlas. Rychle se zvednu, ale trošku se mi zatočí hlava. Málem spadnu, ale nakonec to ustojím. Na chvějících se nohou dojdu nahoru a sundám ze sebe jeho mikinu. Nechtěl jsem se dívat do zrcadla, ale nedalo mi to. Málem vykřiknu, když se uvidím. Na stehnech, bocích a tříslech mám modřiny. Pod okem podlitinu. Make-up rozmazaný, vlasy ulepené. Ret natržený. Vypadám jako troska. Praštím dlaní do zrcadla a to se rozbije. Padající střepy udělají hrozný hluk. Nemluvě o tom, že mi pořezaly ruku. Ne hluboko, ale docela dost. Strčím ji do umyvadla a pustím studenou vodu. Ihned se barví do červena. Sjíždím pohledem jednotlivé střepy. Jeden z nich by byl vysvobozením. Dveře do koupelny se rozrazí a v nich stojí Tom. Leknutím nadskočím.
„Co tady děláš?“ Sjede pohledem střepy a hned i mě od hlavy k patě. Nasucho polknu. Bude se zlobit. Rozbil jsem to, a to jsem neměl.
„Já… já nerad.“ Kníknu. Ani nelžu. Nechtěl jsem ho rozbít. Jen ten pohled na to, jak vypadám, mě donutil udeřit. Ale rozbít jsem ho nechtěl.
„Co si tu dělal? To zrcadlo bylo dost drahé.“ Zúží oči. Pokorně skloním hlavu.
„Já… uklouzl jsem. Nechtěl jsem. Opravdu.“ Už nevím, co od něj můžu čekat. Bojím se ho už z jakékoliv malichernosti, natož z tohohle. Zabouchne za sebou dveře a zůstane v koupelně.
„Umyj se. Jak jsem ti řekl. Já tu počkám.“ Opře se zády o zeď. Hlídá mě. Však jsem to říkal. Nenechal by mě ani umřít, kdybych opravdu chtěl. Jen přikývnu a zalezu do sprchy. Je mi to nepříjemné. Cítím, jak se na mě dívá.
Pustím na sebe proud vody a snažím se vnímat jen ten. Nic jiného. Omyju celé svoje tělo včetně vlasů, zabalím se do jednoho ručníku a vylezu ven.
„Výborně, tak teď pojď jíst.“ Vybídne mě a vyjde z koupelny. Čeká, až vyjdu za ním. Chtěl jsem se obléct, ale očividně o to nestojí. Zůstanu tedy jen v tom ručníku. Z vlasů mi neustále odkapává voda na ramena. Oklepe mě z toho, jelikož na chodbě je chladnější vzduch jak v koupelně.
„Sedni si a jez.“ Posune na stůl talíř s jídlem. Nějaké těstoviny. Zaváhám. Teď nevím, co po mně přesně chce. Zda si mám sednout ke stolu, anebo na zem, tak jako doposud. Jen zmateně zatěkám očima ze židle na podlahu.
(Tom)
„Tobi!!“ zavolám jednu ze svých goril.
„Ukliď v koupelně ten bordel,“ Vím, že to jsou moji bodyguardi, ale já ty střepy rozhodně sbírat nebudu a žádnou uklizečku si teď najímat nebudu. Jen zbytečný výdaje navíc. Kor když vím, že oni to udělají. Tobi jen kejvne a zmizí.
„Tak na co čekáš. Řekl jsem, abys jedl.“ Založím ruce v bok, když se otočím na Billa, ten pořád stojí na místě.
„Já… omlouvám se. Kam si mám sednout?“ ptá se tak ostýchavě. Zamyslím se. Ach ano… on vlastně pořád byl jen na zemi. Dneska byl ale hodný, a dokonce mi i věrný.
„Ke stolu.“ Odpovím stroze a sednu si na vedlejší židli. Chci na něj pořád vidět. Váhavými kroky dojde k židli a usadí se na ni. S chutí se pustí do jídla. Moc toho za ty dva dny nenajedl, to je pravda. Nedal jsem mu moc příležitostí. Hltavě se do toho pouští, boule až za ušima.
„Nehltej.“ Zpražím ho. Zasekne se. Začne jíst pomalu. Druhou ruku má schovanou v klíně. Asi mu to ještě krvácí. Nechám ho najíst, a pak mu to ovážu. Dneska bych se fakt nejradši zavrtal do postele a nic nedělal. Asi to udělám a Bill mi samozřejmě bude dělat společnost. Pomalu začnu jíst svoji porci. Když už mám všechno snězené, a odnáším nádobí na linku, oklepu se. Je tu zima. Ozve se vrzání, Bill taky dojedl a jde opatrně ke mně. Položí talíř na linku, ale otočí se ke mně zády. Chytnu ho za rameno, zachvěl se, a otočím ho k sobě. Celou osušku má od krve.
„Jsi idiot? Proč jsi mi to neřekl?“ vyjedu.
„Já… já se bál,“ šeptne.
„Není ti špatně?“ kruci, kde se ve mně bere ta starostlivost? Je to jenom děvka. Roztahuje mi nohy. Nic víc. Přestaň se, kurva, starat.
„Ne-e, jen… „
„Jen?“ pozvednu obočí. Už se nadechuje k odpovědi, když si pořádně kýchne. Ach bože, já jsem vůl.
„Je ti zima?“ jen kývne, ale hned na to sklopí hlavu. Je roztomilý, jen kdyby tolik nezlobil a nedělal problémy a scény. Mohl se mít jako… prostě hodně dobře. Ale ne, on musel vzdorovat. Pokusit se utéct. Musel jsem ho potrestat tvrdě, aby si to zapamatoval. Jinak to nešlo. I když je možné, že to byl až příliš krutý trest.
„Jdi nahoru a…“ a co? „A počkej na mě. Nic nedělej s tou rukou.“ Pošlu ho nahoru.
(Bill)
Absolutně nevím, co má v plánu. Jsou čtyři hodiny odpoledne a mě nic nenapadá. Sednu si na zem a čekám na něj. Nemám odvahu si sám lehnout na postel, a navíc, stále to krvácí. Otevřou se dveře. Tom vejde, v ruce nese nějakou lahvičku. Skrčím se. Nechci sex. Nechci.
„Neutíkej,“ natáhne ke mně ruku. Se zaváháním mu podám tu zdravou. Chytne mě a vede do koupelny. Zrcadlo je pryč. Ani střípek tu nezůstal.
„To zrcadlo si odpracuješ, až ti bude dobře.“ Šeptne mi do ucha. Zachvěju se. Odpracovat.
„Ja-jak?“ šeptnu, ale odpověď je mi předem jasná.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
heh 😀 úžasnej díl, dobře Tom měkne, už aby byl další 😉
jak asi… 🙁 to zdrcadlo mělo Toma křísnout do ksichtu, parchanta jednoho!!!
To by mě sakra zajímalo co to bylo za tubočku a co jdou dělat do koupelny ..hmm ..ale ten Tom teda měkne, v tom ma Lily pravdu 😀 …těším se na pokráčko
Booožéééé xD Já bych to mohla číst pořád do kola, plostě božííííí! =D..Úplně si představuju, jak je Bill roztomilej..jůůů ^^ xD Super dílek =D
oooh ♥ jak já je žeru 😀 to je taková dokonalost tahle povídka
Prostě božííí!!! Já tuhle povídku zbožňuju…ti dva jsou prostě telata. Stejně se budou milovat, já to prostě vím 😀
no sakra o.O honem dál, jako tahle povídka je uplně "wáááu" fakt dokonalý!!!! Honem dál, jinak se tu zbláznim! Konečně Tom trošku povoluje =D
Billíšku..jak asi xD sexíkem