Insane

autor: Saya-Mi

Černovlasý chlapec s bizarním účesem a silnou vrstvou make-upu seděl na posteli, v ruce svírajíc bílou růži potřísněnou krví, dívajíc se na ni láskyplným, přesto však prázdným pohledem. Krev na růži už zasychala, chlapec však pořád seděl ve stejné pozici, jen občas růži pohladil bříšky prstů, tmavě hnědé oči stále upíral do středu jejího květu, vidíc oči téměř stejné. Oči, jež jsou už několik hodin, stejně jako celé tělo, mrtvé. Zabil ho! Uvědomoval si to, ale nevěděl, proč to udělal. Zůstala mu jen ta bílá růže… Růže od něj… Od jeho Toma.

Ve chvíli, kdy od něj tu růži dostal, cítil tu lásku a doufal, že vyzařuje i z něho, ale v tu samou chvíli se v něm něco pohnulo a… Pak si pamatuje jen to, jak se Tom sesunul k zemi a jemu v ruce zůstala bílá růže potřísněná krví. Bylo to v kuchyni… V kuchyni, ve které Tom ještě teď leží… Sám. Sám stejně jako se teď cítí on. Ovšem bez toho prázdna, které uvnitř sebe cítí černovlásek… Bez té bezmoci… Bez toho šílenství, které ho pohlcuje při tom, jak si postupně uvědomuje to ticho, které tady bez Toma je… To prázdno a náhlý pocit nepřátelství a nenávisti, jež sálá z toho domu od chvíle, kdy Tom zašeptal své poslední vyznání lásky, po kterém naposledy vydechl a taktéž naposledy se mu zahleděl do očí, než je zavřel.

Od chvíle, kdy na růži dopadla první kapička krve, viděl v růži jeho oči.

Nesmí ji upustit… nesmí ho nechat znovu zemřít! Musí ho držet co nejblíž u sebe… Musí mu dát všechnu svou lásku, aby tu s ním zůstal… Musí!

Černovlásek si růži přitiskl na svou hruď, pevně ji stiskl a z očí mu stekla jedna osamocená slza.

„Miluju tě, Tomi…“ Začal k růži promlouvat.

„Dám ti všechno, Tomi…

Dám ti sebe, Tomi…

Prosím neodcházej, Tomi…“

Poslední slova sotva slyšitelně zašeptal.

Sotva vyřkl poslední slovo, první plátek s již dokonale zaschlou krví z růže odpadl.

„Tomi… Prosím ne…“ Zavzlykal černovlásek a po tváři mu stekla další slza. Ve chvíli, kdy slza stekla z tváře a dopadla na růži, odpadl další plátek.

„Tomi, ne…“ Zašeptal zničeně černovlásek, růži si na hrudník natiskl vší silou a z té odpadly další dva okvětní lístky.

„Ne… Ne… Miluju tě, Tomi…“ Zavzlykal černovlásek a z očí mu vyklouzlo hned několik slz, které stejně jako ty předchozí dopadly na růži, z níž následně odpadly i ty poslední lístky.

Černovlasý chlapec plakal a vysílením pomalu omdléval.

Z růží rozdrásaných rukou mu stékala krev a barvila látku bílého trička do ruda. Poslední, co si pomyslel, bylo: Ať už jsem udělal cokoliv, chci být s tebou, Tomi.

Dvě bezvládná těla ležela ve ztichlém domě, každé v jiné místnosti, ale jejich duše byly spolu, plny nekonečného množství lásky… I činy byly zapomenuty.