autor: Catherine & Kerli
(Bill)
Dneska už poněkolikáté. Jedna a ta samá sestava, ale… Musíme to tak dělat. Soutěž je za týden, opravdu mi na ní záleží! Nesmíme si dovolit udělat žádnou chybu. Ne, protože tam bude crew z druhé strany města. Musíme ukázat, že my jsme crew města. My jsme ti nejlepší, nikdo jinej. Musíme to všem ukázat, yeah. I když… Nezakrývám, jednu věc. Rád bych si zašukal s jejich vůdcem. Myslím, že se jmenuje… Tom? Ale to je fuk. Všichni, kdo s ním šukali si ho chválí. Taky bych to zkusil. Jenže… Klesla by má hrdost a postavení. Pche. Ne, nic nebude, Bille. Máš dost borců u sebe, tamto hovado nepotřebuješ. Kurva! Proč mluvím sám k sobě? Zavrčím a otočím se. Odhrnu si z tváře pár dredů.
„Musíš to, Alexi, pořád kurvit?! Je to pouliční tanec, nemáš vypadat jako vzteklej opičák v kleci!“ zakřičím na Alexe. Ne, přeháním. Ale musím si to na někom vybít, musím se nějak uklidnit. Sjedu pohledem zbytek lidí. Mhhhh… Ještě Samantha.
„A ty, Sam, nelez takhle blízko k Sebastianovi. Fajn, chceš, aby tě ohnul, ale teď se prosím soustřeď na toto, yeah?!“ Tak… To bychom měli, fajn.
„Si to můžeš udělat všechno sám, když jsou pro tebe všichni taak moc špatní,“ protočí oči Alex. Pche, Sám si to budu dělat? To uhádnul. Já jsem sice špička, ale to neznamená, že budu makat sám. Nikdo nesmí udělat žádnou chybu! Nikdo!
„Radši drž hubu a snaž se,“ odseknu a zakroutím hlavou. Pustím song a začnu tancovat. Mhhh… Zase tak příjemně uvolňující pocity jako pokaždé, když začnu. V žilách se mi rozproudí krev, je to… Jako bych se dostal do jiné dimenze.
Z blaženého pocitu mě probudí ostrá rána do zad. Prudce se otočím a uvidím Alexe s omluvným výrazem na tváři.
„Sorry… nějak jsem ztratil rovnováhu,“ začne se vymlouvat a trochu couvne, když vidí můj výraz. Chystám se vybuchnout. Pořád musí někdo něco kazit. Jak já tohle nenávidím! Rázným krokem dojdu k velkému přehrávači, stiskem jednoho tlačítka vypnu hudbu. Otočím se za sebe, pohledem vyhledám Alexe.
„Můžeš mi kurva vysvětlit, co to mělo znamenat?! Uvědomuješ si, že POTŘEBUJEME vyhrát?!“ zakřičím na něj. Humh… Jo, hlasivky mám na křik opravdu jako stvořený. Brunet přede mnou začne trochu couvat.
„Fakt jsem nechtěl… tady Mathias do mě strčil… a tak nějak…“ plácá jedno přes druhý a nejistě po mně kouká. Bojí se. Taky, že má čeho. Tu soutěž musíme brát všichni vážně a nesmí se dělat chyby. Ale vysvětlete to takovému ignorantovi, jako je on, že.
„A ty si myslíš, že tam to taky můžeš udělat takhle?! Buď se snaž, nebo táhni! Kdybych si to dělal sám, ostatně jako všechno, dopadne to mnohem líp!“ yeah, jsem egoista a nestydím se za to. Vím to o sobě, dokážu si to přiznat. Lezu tím sice všem na nervy, ale co už. Musím mít nějakou autoritu, ne? Já to tady vedu, já určuju pravidla! Alex jen zavrčí a postaví se zase zpátky na svoje místo. Svěsí hlavu mezi ramena.
„Promiň, ‚šéfe‘,“ procedí mezi zuby a dál už ani necekne. Nejradši bych mu vlepil. Zakroutím nad tím hlavou. Tím bych asi moc… Nepřilepšil. Hodnotí se i vzhled, takže… Jen k němu dojdu, chytnu ho za triko.
„Jdeme šukat, vy ostatní máte pauzu,“ ušklíbnu se. Šukat, heh. Miluju sex, ale nikdy bych nešukal s nikým jiným než s klukama od nás. Vlastně jo, ještě s tím… Tomem. Ne, fuj. Na toho nesmím ani myslet. Za prvý. Není od nás, za druhý, je to kokot. Pche. Jemu nohy neroztáhnu ani za zlatý prase. I když bych kurva chtěl…
„Jdeme šukat, vy ostatní máte pauzu,“ ušklíbnu se. Šukat, heh. Miluju sex, ale nikdy bych nešukal s nikým jiným než s klukama od nás. Vlastně jo, ještě s tím… Tomem. Ne, fuj. Na toho nesmím ani myslet. Za prvý. Není od nás, za druhý, je to kokot. Pche. Jemu nohy neroztáhnu ani za zlatý prase. I když bych kurva chtěl…
Alex se jen ušklíbne a odstrčí moji ruku z trička.
„Jasně. Napřed dostanu zprcáno, a teď by sis ještě rád užil?“ odfrkne si. Protočím oči. Beztak to chce, takže nevím, o co se snaží. Přemlouvat ho? Ne, to by bylo pod moji úroveň. Nemám zapotřebí kohokoliv přemlouvat.
„Fajn. Když nejdeš, máš smůlu. Půjdu s někým jiným. Zapomněl jsi, že se mnou půjde kdokoliv?“ ušklíbnu se od něj a trošku poodstoupím do prostoru. Sjedu všechny pohledem. Mhhh… Ne, nevyberu si. Kdo se přihlásí první, s tím půjdu.
„Takže… Kdo mi předvede, jak je v posteli dobrej?“ pousměju se.
„Já chci,“ ušklíbne se sebevědomě Mathias a jde hned ke mně. Alex ho nenávistně propíchne očima a jen si odfrkne. Pak se otočí na patě a jde z místnosti. Ať si jde. Doprošovat se ho nikdo nebude.
„Tak pojď, opravdu to potřebuju,“ pousměju se na Mathiase a jdu do patra, kde mám pokoj.
(Tom)
„Philipe, už máš nějaký návrhy? Probral jsi to s Theodorem, jak jsem ti řekl?“ rozložím si na stole papíry a významně se na blonďáka podívám. Dneska večer máme jít zase zkrášlit pár zdí. Dal jsem klukům za úkol, ať vyberou vhodnou lokalitu. Benga jsem teď všude. Ale stejně to vidím tak, že zase před nima budeme zdrhat, ať půjdeme kamkoliv.
„Jasňačka, šéfe. Můžeme jít tam pod park… Jak tam je ten novej podjezd. Není to tam monitorovaný,“ mrkne na mě. Opřu se o stůl a zamyslím se. To by šlo.
„Okay, díky,“ usměju se a spokojeně zakroutím pusou. „Mimochodem, našel jsem několik dobrých songů na zkoušení, tak ti to pak dám a přepošli to i ostatním,“ poklepu prsty o stůl a natáhnu se pro právě vyzvánějící mobil.
„Co je Timy?“ ozvu se, když si přečtu blikající jméno a přijmu hovor.
„Průser, Tome,“ vyhrkne na mě.
„Co se děje?“ nakrčím obočí a odlepím se od stolu. Začnu pomalu přecházet po místnosti.
„Co je Timy?“ ozvu se, když si přečtu blikající jméno a přijmu hovor.
„Průser, Tome,“ vyhrkne na mě.
„Co se děje?“ nakrčím obočí a odlepím se od stolu. Začnu pomalu přecházet po místnosti.
„Sedíš?“ optá se ustaraně. Vytáhnu obočí. Nemůže to být tak… Strašná zpráva, ne? Dřepnu si teda na nejbližší sedačku a dám si ledabyle nohu přes nohu.
„Už jo. Tak mluv, poslouchám.“ Slyším, jak nasucho polknul. Sakra… Ten kluk by se mohl napít.
„Už jo. Tak mluv, poslouchám.“ Slyším, jak nasucho polknul. Sakra… Ten kluk by se mohl napít.
„Ve městě je nová crew, která chce zničit naší a Billovu.“
Vytřeštím oči a rozkašlu se, když mi zaskočí slina.
„C-cože? Vtipkuješ?“ vysoukám ze sebe a nevěřícně zakroutím hlavou. Fajn, do Billovy crew mi nic není, ale… Chtějí zničit nás.
„Myslíš, že bych si z tebe dělal prdel? Nevím, co je na tom pravdy, ale šušká se, že chtějí taky na tu soutěž, kde se rozhodne, kdo má crew města,“ snaží se mluvit uklidňujícím hlasem, ale jaksi to nepomáhá.
„Tomi, děje se něco?“ přimotá se Lucy a posadí se mi na klín.
„Nic, kotě,“ krátce se na ní pousměju a kousnu se do rtu.
„Timy, pokus se zjistit co nejvíc. Ať tady chtěj cokoliv, dej mi o všem vědět,“ řeknu vážně. To mi tady tak chybělo. Povedlo se mi o něco srazit Billovu crew a teď tohle? Výborný.
„Neboj, zjišťuju všechno, co zjistit jde.“
„Nestresuj se,“ pohladí mě blondýna po břiše, jede pomalu rukou do klína. Jemně jí ruku odtáhnu a podívám se na ni pohledem, ať chvilku počká.
„Nestresuj se,“ pohladí mě blondýna po břiše, jede pomalu rukou do klína. Jemně jí ruku odtáhnu a podívám se na ni pohledem, ať chvilku počká.
„Díky, pak se mi ozvi až zase něco dalšího zjistíš,“ mluvím dál do telefonu.
autor: Catherine & Kerli
betaraed: Janule
No zatím to vypadá zajímavě. Miluju street a garfity takže mi je to blízké téma. Počkám si na další díl, protože by mně zajímalo jestli ten nadrženej Bill roztáhne Tomovi ty nohy a jestli opravdu vyfasuje to zlatý prase 😀
Jinak musím pochválit nádhernej obrázek 😀
Je to krásný…:) Že by se potom dali Billova a Tomova crew dohromady, aby zničili tu novou..? 😀 Jen takovej tip…:D Je to moc hezký…Už se těším na další díl…;)
super povídka a už hnedka od začátku:D
Billovu naivitu prostě miluju:D prej…jemu nohy neroztáznu, heh:D:D
takže se těším na pokráčko;)
vypadá to dobře, sama sem v tomhle prostředí vyrůstala takže doufám, že to holky zmáknete a nevznikne z toho nepochopitelná slátanina 🙂 věřím že ne 🙂 jen tak dál
Supeeer! 😉 nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂