Obsession 71.

TOM

„Díky,“ zaplatím taxikářovi a on odjede. Porozhlédnu se kolem sebe. Je tu úplně prázdno. Nedaleko je pár domků, ale stejně nevypadají obydleně. Vzhlédnu a prohlédnu si tenhle polorozpadlý motel. To se mi snad zdá. Kretén jeden. V takový díře ho drží… Snad. Už po cestě jsem volal policii a pro všechny případy i záchranku. Nevím, co se tam všechno může stát. Nejspíš bych měl počkat na policii, ale to by asi nebylo nic platné. Mezitím by mu mohl ublížit a ještě by chtěl výkupné. Stejně by ho za prachy nikomu nedal. Ale když se tam ukážu já sám, možná to přijme. Pokud mu nabídnu sebe namísto něj, možná by to přijal. Samozřejmě, že bych se jím nenechal vošukat, ale zabít. Vzhledem k tomu, co udělal, jsem si jistý, že by moji hlavu na špalku uvítal.

Pomalu jsem vešel do hlavních dveří od motelu. Recepce byla prázdná. Nikdo tu nebyl. Tady se nedalo být. Už když jsem jenom viděl špínu na podlaze, popadaly mě mdloby. Jak tady může někdo držet takové dokonalé stvoření, jako je Bill? Ten chlap to fakt nemá v hlavě v pořádku… Což opravdu nemá. Zkusím zauvažovat trochu logicky. Tady v přízemí ho určitě držet nikde nebude. Podle mě ho bude spíš držet někde v druhém patře nebo ve sklepě, pokud to nějaký sklep samozřejmě má. I přesto jsem tiše a opatrně prošel všechny dolní místnosti. Pak jsem ale uslyšel něčí hlas z horního patra. Takže musí být tam.

Už najisto jsem se vydal tiše po schodech nahoru. Najednou schod zavrzal. Ihned jsem zastavil a poslouchal. Ten dement tam něco pořád říkal. Tak jsem rychle po špičkách vyběhl zbylých 5 schodů a pak se zastavil. V co největší tichosti jsem šel chodbou a poslouchal z jakého pokoje jde hlas dotyčného. Konečně jsem ho našel.

„Mhhh, nech… mě!“ slyšel jsem Billa zakřičet. Srdce se mi ihned rozbušilo. Byl stále naživu a doufám, že i v pořádku. Tak strašně jsem tam chtěl vtrhnout a rovnou toho zmrda něčím oddělat, ale nic jsem neměl. Musel jsem překonat palčivou bolest v hrudi a jen jsem čekal a poslouchal. Musel jsem najít vhodnou chvíli, která se mi ihned naskytla. Uslyšel jsem ránu, spíš plesknutí.

„Zmetku. Ani vychovanej nejseš. Člověk je na tebe milej, a ty se chováš jak hnusnej čokl,“ zavrčí ten hnusný hlas zevnitř. Tak za tohle jednání schytá kopnutí do hlavy navíc! Zmrd zasranej! „Jdu do koupelny, ne že utečeš. Samozřejmě ne, že bys mohl.“ To bylo to poslední, co jsem slyšel. Ihned jsem chtěl utéct ode dveří, ale pak jsem si řekl, že bych ho mohl pořádně bouchnout. Se strachem jsem čekal, až vyjde. Uslyšel jsem zavření dveří ovšem uvnitř. Takže je v koupelně v pokoji. Dobře, teď je správný čas.

Přejdu tiše ke klice, zhluboka se nadechnu a opatrně za ni vezmu. Pomalu otevřu dveře. Nevěděl jsem, co můžu čekat. Nádech, výdech, nádech, výdech. Nahlédnu do místnosti. Podlaha už byla čistější a byla tu i postel. Pár skříní a hlavně… Sevřelo se mi srdce a v očích mě začaly štípat slzy.

Uprostřed místnosti je židle, na níž sedí Bill. Je nahý, po celém těle má modřiny a obrovské podlitiny. Vidím i kaluže krve. Bože můj. To ne… Jak mu mohl udělat něco takového? Zabiju ho, přísahám, že ho zabiju i kdyby to bylo to poslední, co udělám!

„Bille,“ zašeptám. Doufám, že to uslyší. A že to hlavně neuslyší ten zmrd vedle. Lásko, co ti to udělal? Bill úplně ztuhne. Nepohne se ani o milimetr a pak pomaličku zvedne hlavu. Zůstane se na mě dívat s pootevřenými rty a začne plakat ještě víc. Dívá se na mě tak nepřítomně, jako by tomu nevěřil.

„Pšššt,“ zašeptám a přiložím si prst na rty. Ukážu prstem ke dveřím, které jsou v pokoji, jako otázku, zda-li je On tam. Jen vystrašeně kývne několikrát hlavičkou a snaží se hýbat, ale nejde mu to.

„Tomi,“ vydá ze sebe skoro až neslyšně. Ihned mu naznačím, aby byl úplně potichu.

Zhluboka se nadechnu a po špičkách vejdu do místnosti. Co nejtišeji dojdu až k němu. Ihned mu vezmu opatrně tvář do dlaní. Rty má nateklé a aspoň dvakrát natržené… spíš prokousnuté. Pod okem se mu také rýsuje monokl, podobně jako mně. To nemůže být pravda. Není přece nikdo na světě, kdo by dokázal udělat něco tak strašného někomu, jako je on. Je mi vážně na nic, když ho takhle vidím. Tak strašně ho chci obejmout a plakat. Chci se radovat, že jsme spolu a žijeme. Ale na druhou stranu, chci zabít toho hajzla. Ale ze všeho prvního musím být potichu a dostat ho odtud, takže se donutím ovládat.

„Co ti to proboha udělal?“ vydám ze sebe sotva slyšitelně a ucítím, jak se mi po tvářích roztečou slzy. Bill na mě upřeně kouká a dál pláče.

„Tome,“ šeptá jenom a natahuje se ke mně. „Ne… neplakej,“ špitne tichounce.

„Měl jsem o tebe takový strach. Bál jsem se, že jsi mrtvý,“ hlesnu tiše a co nejjemněji ho políbím na rty. Opravdu mu nechci způsobit žádnou bolest. Bojím se ho dotýkat, natož když je v tomhle stavu. Dokonce se ho ani nechci dotýkat. Bojím se, že mu způsobím bolest. Ale on se pak trošku odtáhne.

„Já taky,“ kníkne a upírá na mě ty svoje čokolády.

„Dostanu tě odsud, a pak toho zmetka zabiju,“ zašeptám. Kleknu si a začnu mu rozvazovat ruce. Ale najednou se rozrazí dveře od koupelny. Do prdele. Musel nás slyšet.

„Aa!“ nahlas hned Bill oddechne a vyděšeně se podívá směrem ke koupelně. Znovu se celý rozechvěje a rozpláče.

„No to se mi snad zdá!“ zařve ten chlap. Nestihnu Billa rozvázat, jen mu provaz kolem zápěstí trochu povolit. „Jak se opovažuješ, po tom všem sem přijít?!“ zakřičí na mě. Postavím se. Hned mě zasáhne ohromný vztek, jakmile uvidím jeho ksicht.

„A jak ty se opovažuješ, po tom všem, se ho ještě vůbec dotknout?!“ oplatím mu křikem. To už se proti mně rozběhne. Skočí na mě a srazí mě na zem.

„Zmrde jeden! Už tě mam plný zuby! Zabiju tě!“ zařve na mě. A hned schytám pěstí do obličeje. No, tak to se tedy umím bránit. Najednou je mi box s Georgem k hovnu.

„Slez ze mě, ty zkurvenej hajzle!“ zakřičím a zkusím si krýt obličej rukama.

„To se ani neumíš prát?! Umíš furt jen kňourat jak malá svině?!“ ubalí mi další pěstí přímo do čelisti. V pozadí slyším Billův pláč a křik, jak ho prosí, aby mě nechal. Ale jsem si jistý, že ho ten úchyl vnímá asi tak jako já. Soustředí se na demolování mého obličeje. A že se mu to parádně vede.

„Seš sráč!“ zakřičí na mě a dostanu hned další. To už mi dojde trpělivost, zvedne se ve mně vlna adrenalinu a odstrčím ho ze sebe. Přišlápnu mu kolenem koule a hned mu jednu ubalím. I když Bill stále brečel, v tu chvíli změnil a začal mě povzbuzovat, abych ho zabil. Měl jsem to v plánu, ale… On mě ze sebe prudce odstrčí. Dopadnu na zadek a dřív, než se stačím zvednout, mě silně kopne do břicha.

„Nech ho!“ křikne Bill a snaží se jakkoli dostat blíž k nám. Jen trošku se šoupne, ale stejně je přivázaný. „Ty hajzle, dost! Ne… nech ho!“

Nějakou dobu tam jenom ležím a snažím se vzpamatovat, ale to už schytám další kopanec. A přímo do ledviny.

„Ahh!“ vykřiknu a pevně zatnu zuby. Kurva, ten má ránu.

„Tak jak se ti to líbí, ty buzerante?!“ zařve a znovu mě kopne přímo do zad. Uslyším křupnutí. Znovu vyjeknu bolestí. Do prdele, Tome, seber se. Přišel jsi Billa zachránit a ne se nechat zmlátit. Rychle se i přes veškerou bolest otočím k němu, a jakmile se chystá k dalšímu kopu, nohu mu chytnu a prudce škubnu tak, že spadne. Okamžitě vyskočím na nohy.

„A jak se tohle líbí tobě, ty svině?!“ zařvu a kopnu ho přímo do hlavy. Bolestí zařve, chytí se za obličej a jen se tam tak válí.

„Tohle je za Billa, jak ses k němu choval!“ kopnu ho pořádně znovu i přes jeho ruce. „A tohle je za to, jak jsi mu ublížil v Německu!“ kopnu ho přímo do žeber. „A tohle je za to, jak nám ničíš život!“ kopnu ho pořádně mezi nohy. Jsem tak nasraný, že ani nevnímám, co Bill křičí. Reakce toho magora mi jsou ukradené. „A tohle je za mě, ty zkurvysyne!“ nakopnu ho znovu přímo do ksichtu. Zůstane tam ležet a jen se s hekáním kroutit. Okamžitě dojdu k Billovi a začnu mu rychle rozvazovat provaz kolem zápěstí. Snaží se spolupracovat, drží a když je potřeba, tak zatáhne. Snaží se ty ruce provléknout.

„Jsi v pořádku?“ šeptne v rychlosti jenom. No, to je, Bille, opravdu dobrá otázka. Jen beze slov přikývnu. Seberu jeho kalhoty ze země a začnu mu pomáhat se oblíkat. Podívám se na toho hajzla. Odplazil se vedle do koupelny. Nechám ho zatím být a opět se otočím k Billovi.

„A ty jsi v pořádku?“ zeptám se se strachem a začnu si sundávat mikinu, aby si ji mohl vzít na sebe místo toho špinavého trika.

„Hmm,“ jenom kývne a začne se soukat rychle do džínů. Je celý od krve. Vezme si ode mě tu mikinu a rychle si ji oblékne. Chci ho odtud co nejrychleji dostat, ale z koupelny najednou vyjde ten zmrd. Nadechnu se, ale když ho uvidím, zase jen zaraženě vydechnu. V ruce drží zbraň a v druhé nůž.

„Odstup od něj nebo vás oba zastřelím!“ zakřičí na mě. Polknu a pevně Billovi stisknu ruku. Bill mi ji stiskne taky a natiskne se ke mně. Jestli mu ještě jednou ublíží, tak…

„Myslím to zasraně vážně! Vypadni od něj!“ natáhne ji a namíří mu přímo na hlavu. Kurva, kurva, kurva!

„Fajn, fajn!“ pustím Billa. „Hlavně se uklidni, ano? Klid…“ Odstoupím a on se naopak začne přibližovat. Přitáhne k sobě Billa za ruku a položí mu nůž na krk.

„Už vás mám obou plný zuby. Jste jak dvě otravný vši!“ zakřičí a uvidím, jak mu přitlačí na krk. Bill se zamračí a drží. Radši se moc nehýbe. Nadechnu se, abych na něj zařval, aby ho pustil. Ale uvědomím si, že slušné jednání bude lepší. Jenomže Bill zareaguje dřív, než stačím něco říct. Silně ho nakopne do holeně a jakmile úchyl zmírní tisk, vyvlékne se mu. A to byl ten okamžik, který jsem potřeboval. Ihned po něm skočím a srazím ho k zemi, přičemž mu z ruky vypadne zbraň. Dám mu pěstí. A hned na to mě vzápětí popadne za rameno a bodne mě nožem přímo do břicha.

Slyšel jsem hnusný zvuk, jak ostrá čepel nože protrhla moji kůži, jak to prasklo. Vydal jsem ze sebe přidušený křik a zatnul zuby. Nůž vytáhnul a strčil mě ze sebe. Dopadl jsem na záda a svíjel se v bolesti. Přiložil jsem si ruku na to místo, odkud už mi proudem tekla krev. Cítil jsem hnusnou bolest. Nedokázal jsem ji popsat. Byla tak ostrá, palčivá, ale zároveň úplně tupá.

„NE!“ vykřiknul Bill a ihned se ke mně sklonil a plakal. „Ne, Tome! Podívej se na mě,“ šeptal. Nadechl jsem se, ale do hrdla se mi drala krev.

„Pojď sem!“ zakřičel na něj ten zmrd. Stál nad ním a popadl ho za vlasy. Vytáhl ho za ně na nohy. Hajzl jeden. Kurva. Au. Zase mu dal nůž pod krk a rychle ho odváděl pryč.

„Ne, pust mě, ty zmetku, pust mě!“ naříkal Bill a snažil se mu vyrvat. Byl jsem na okraji zhroucení. Tak strašně to bolelo, málem jsem každou chvíli omdléval bolestí. Ztratil jsem už dost krve. Ale když jsem viděl, jak Billa odvádí pryč, jak Bill pláče a křičí, přemohl jsem se. Natáhl jsem se po té zbrani, která mu upadla. Z posledních sil jsem pozvedl ruku, tak nějak zamířil a vystřelil. Ozvala se hlasitá rána z které mi zalehly uši. A v tu chvíli se ten zmrd prohnul. Hlasitě zakřičel, pustil Billa a upadl na zem. Bill se prudce otočil a trošku vykřiknul. Upustil jsem zbraň z ruky a položil se na podlahu. Zavřel jsem oči a pevně držel ruku na svém břiše. Do krku se mi tlačila krev, tak jsem se pootočil na břicho a začal na zem vykašlávat krev. Plno krve.