autor: Mykerina & Doris
„Mno… mohl bys… mi třeba udělat snídani do postele, uvařit, hm? Něco takovýho?“ vykulím oči. Cože?
„Sex je tvojí povinností, tohle bude splátka zrcadla.“ Vysvětlí mi. Moje naděje, že se tomu vyhnu, je pryč. Tom si stoupne za mě a opatrně vezme moji poraněnou ruku do své měkké dlaně. Vezme do volné ruky desinfekci.
„Štípne to.“ Vylije mi ji na ruku. Vykřiknu. Do očí se mi nahrnou slzy. Pálí to jako čert.
„Klid, už to bude.“ Šeptne a líbne na ouško. Když je takový, tak mi ty dotyky ani nevadí. Alespoň ne tak moc. Zaváže mi ruku, a najednou mi stáhne osušku. Strnu.
„Nemůžeš na sobě mít krvavou osušku.“ Vysvětlí, ale nedopustí si pohlazení.
„Ještě pár dní tě nechám být. Chci, aby ses plně zotavil. Pak si budeme užívat.“ Tiskne mě k sobě.
„Těšíš se?“ zeptá se mě.
„Ano,“ šeptnu pokorně.
„Lžeš?“ podívá se mi do očí. Kývnu.
„Věděl jsem to, ale co můžu čekat po dvou dnech. Ale neboj, zvykneš si. Když budeš hodný, a nebudeš zlobit, budeš se mít dobře, opravdu dobře. To ti můžu slíbit. Zatím jsi to pokopal, jak jsi jenom mohl.“ Pozvedne mi hlavu.
„Už budeš hodný, že? Nechci ti ubližovat,“ hladí mě po tváři. Má zvláštní náladu.
„Chtěl bych domů,“ šeptnu. Tom zatne čelist.
„Smiř se s tím. Bude to pro tebe lepší,“ táhne mě nahého k posteli. Hodí mě do ní. Chci něco namítnout, ale zase kýchnu. Tom se zasměje. Dojde ke skříni a začne se v ní přehrabovat. Natáhne na sebe tepláky a tričko. Chvěju se na posteli. Tom se zase začne přehrabovat. Vyndá další tepláky a mikinu. Hodí to po mně.
(Tom)
Sám sebe nechápu, ale nechal jsem ho prochladnout, takže mu dám svoje. Nechápavě na mě kouká.
„Obleč si to. Dneska nějak nemám na nic náladu, a byl jsi hodný, takže…“ Bill se vděčně usměje a rychle se nasouká do oblečení. Blaženě se usměje. Přicupitá ke mně a líbne mě na rty. Chce se odtáhnout, ale držím si ho u sebe. Začnu jej pořádně líbat. Nestačí mi jen pusinka. Pochopí a nechá mě si jeho rty vychutnávat.
„Co kdybys zkusil spolupracovat? Bylo by to rozhodně lepší.“ Jen mírně se od něj odtáhnu, a hned na to zkusím další pokus. No vida, že to jde. Jeho jazyk se pohne a vyjde mi vstříc. Není to zrovna plné chuti, ale lepší než líbat kapra. Vychutnám si jeho sladkou pusinku a až pak ho pustím.
„Jsem unavený. Chci si lehnout.“ Svalím se na postel.
„A ty tu buď se mnou.“ Natáhnu k němu ruku, když chce opustit místnost.
Zarazí se v polovině kroku a vrátí se. Lehne si vedle mě a ruce zachumlá do mikiny, že mu koukají jen poslední články prstů. Přitáhnu ho k sobě a vdechuju vůni šamponu. Sakra měl bych chuť, aby tu ležel nahý a já mohl hladit jeho kůži. Ale už takhle pčíká. Nehodlám si ho uhnat do horeček.
„Až bude trochu volnější čas, půjdeme spolu nakupovat.“ Šeptám mu u ucha a užívám si té uvolněnosti. Bill jen něco zamručí.
„Copak? Nakupuješ snad nerad?“ odtáhnu trochu hlavu.
„Ne… nakupuju rád.“ Přitáhne si ruce k bradě. Asi je mu vážně zima. Přehodím přes něj peřinu.
„Výborně. Tak když budeš tak hodný jako dneska, koupím ti něco, co se ti bude opravdu líbit.“ Usměju se a znovu se k němu přitulím.
(Bill)
Kdyby byl takovýhle už od začátku, nejspíš bych až takové potíže nedělal. Ne, že bych tu chtěl být, ale neprotestoval bych tolik. Nejspíš bych se i míň bál. Teď je vcelku milý. Pořád mi dává najevo, kam patřím, ale s tím jsem už smířený. Vím, na co tu jsem.
„Mám rád hodně věcí.“ Pípnu, jelikož je mi jasné, že nějaká odpověď se ode mě očekává.
„To je dobře. Aspoň si vybereš. Ale říkám… bude to za odměnu.“ Upozorní mě. Jen přikývnu. Musím být hodný. Takový, jak mě chce. Je to pak jednodušší a nemusím se bát, že mě předhodí někomu dalšímu. Navíc teď slíbil, že mě nechá se dát do pořádku a až pak… nechci to ani potom, ale lepší mít to později co nejšetrněji, než teď a znovu omdlívat bolestí.
„Tome… bo… bolí mě všechno.“ Popotáhnu a znovu kýchnu. Ani nevím, proč mu to říkám. Jeho to ani nezajímá a vím přesně, co mi řekne, ale teď se chová jinak, že mám prostě potřebu mu to říct. Upozornit ho na to, co se mnou udělal.
„Můžeš si za to sám. A ono to přejde a budeš zase použitelný.“ Přesně jsem věděl, že tohle řekne. Že si za to můžu sám. Raději nic neříkám a zavrtám mu obličej do hrudi. Je mi tak tepleji. Obejme mě a já se klidně ponořím do spánku.
(Tom)
Nevěřil bych, že se ke mně po tom všem bude tulit. Je to… příjemný. Kdyby jen tak nezlobil. Uvidíme, jak se bude chovat, až se vzbudí. Zafuní mi do krku. Zatnu zuby. Chtěl bych se do něj ponořit. Do jeho těla. Úzkého, krásného mladého těla. Ale slíbil jsem mu pár dní volna. Než se trošku zotaví. Bill ze spaní zakašle. No bezva, tohle mi ještě chybělo. Je to asi půlhodiny, co usnul. Opatrně ho ze sebe sundám a tiše odejdu z pokoje. Dám vařit vodu a nachystám mu jídlo. Sakra, nějak jsem zjemněl. Shit. Ale on je… když spí, vypadá tak křehce, když se nalíčí, je tak sexy, na ošukání, na pořádný sex. Namažu mu pár rohlíků, teplý heřmánkový čaj. Sakra, nikdy jsem se o nikoho tak nepečoval.
„Georgu!“
„Ano?“
„Zajeď do lékárny pro nějaké léky na kašel a rýmu.“
„Pro koho?“ nakrčí obočí.
„Sakra, neptej se! Nic ti do toho není! Splň rozkaz! Za to tě platím!“ vyletím. Nesnáším, když se mě někdo na něco ptá. Já sám nerozumím, proč to dělám. Třísknu pěstí do stolu. Tohle, kurva, nejde. Nechávám se jím ovládat. A to nesmím. Válí se u mě v peřinách. V mém oblečení spokojeně spí. Co se to se mnou stalo? Je to jenom děvka. Ale je strašně krásný… ty jeho oči mi učarovaly. Ne, dost. Mám toho plné zuby. Nejsem žádná chůva. Georg vidí, že jsem naštvaný, a tak už nic nenamítá a raději prostě jede do lékárny. Nervózně přešlapuju sem a tam po prázdné kuchyni. Mám ho tu dva dny a on už se mnou tak mává.
„Kurva Tome. Musíš z něj vyšukat duši.“ Zapřu se dlaněmi o okraj linky a snažím se uklidnit. Mám sto chutí naběhnout do ložnice a prostě ho ojet jako lacinou couru. Myslím, že bych i mohl. Myslím, že on by nemohl nic namítat, že jsem porušil slib. Není v postavení, aby něco takovýho jako protesty zkoušel. Možná jsem ho měl vypakovat do volnýho pokoje vedle a ne si ho nechat ve svojí vlastní. Tam má být jen na šuk. A hned na to se pakovat, pokud to nechci jinak. A teď se mi ještě nachladí. Seru na to. Dodržím slib, že si ho nevezmu, ale prostě mu musím ukázat, že zametat se mnou nebude. A především to musím dokázat sobě. Z obýváku vezmu kameru a kouknu, zda je dostatečně nabitá.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
nenávidím ho. tak moc toho copatýho kreténa nenávidím!!!
no to je hezký jak Tom bojuje sám se sebou 😀 ale ten konec s kamerou, to zas asi bude něco, těším se na další – dobrá práce ;))
Úžasné! Už se nemůžu dočkat pokráčka! :))
Tom je na vážkách, ale příjde mi to krásný. Jak bylo v povídce Tom je taková úchylná chůva mi přijde, ale nemůže obviňovat Billa, že s ním zametá. Tomovi se spalšej hormony a hned by to sváděl na druhý. Samozřejmně by mě taky zajímalo, co zas vymejšlí s tou kamerou…možná tuším, ale rozhodně se budu těšit na další díl, abych se přesvědčila 😀
No to by mně zajímalo co má s tou kamerou v plánu..??? No on si ještě hošánek užije než dojde že Bill je pro něj prostě ta nejlepší volba a že by ho konečně mohl brát jako sobě rovnýho.. at v něm klidně víří hormony jak chcou ale na Billího at nesahá..!! jinak.. moc krásný.. 🙂
Tom nějak měkne a uvědomuje si to. Jen doufám, že nebude agresivní.
Taky by mě zajímalo, co chce dělat s tou kamerou. Nějakou úchylárnu,to je jasný. xD
ooo ♥ mam hrozně ráda když si Tom Billa přitulí k sobě 😀 ještě že vim, jak to dopadne s tou kamerou jinak bych asi nedala čekat na pokračování 😀
nic víc než dokonalost