autor: LilKatie
Cesta lesem ubíhala celkem rychle, alespoň po tom, co se Bill, Tom a Adam dostali zpátky na cestu. Bill už nebrečel, ale stejně moc nemluvil, odpovídal jen na ty nejnutnější otázky a Adam vypadal, jako by se užíral tím, jak zasmušile Bill vypadá. Tom se do toho raději nechtěl míchat, i když opravdu nechápal, proč se elf choval tak přecitlivěle. Cesta se postupem času začínala rozšiřovat, z lesní stezky se stávala široká a upravená cesta a Tom začínal cítit nepříjemné mražení v zádech. Pořád měl pocit, že je někdo sleduje, i když si neustále v duchu říkal, že je určitě jen paranoidní. Tom sledoval Glitter, který si vykračoval před ním, Adam je všechny vedl mnohem sebejistěji než včera Bill, vypadalo to, že to tu opravdu zná. Na rozdíl od Billa, který cestou lesem jen tápal. Slunce nad lesem pomalu zapadalo a začínalo se stmívat, v lese, ve kterém bylo šero i za jasného slunečního dne, začínala být opravdu velká tma. Tom se podíval vzhůru, listy a větve stromů nad jejich hlavami začínaly řídnout a zpoza nich vykukovaly hvězdy. Tom se slabě usmál, les řídnul, což znamenalo, že se pomalu blíží na druhý konec lesa. Konečně.
„Jsme na konci…“ ozval se Adamův hlas a Tom odvrátil pohled od oblohy nad sebou. Podíval se před sebe a překvapeně zamrkal. Opravdu byli na konci Lesa Náměsíčníků, před nimi už nebyly žádné zle vyhlížející stromy a křoviska. Vůbec ne. Rozprostírala se před nimi pole a louky a nedaleko od nich svítila ve tmě světélka, která určitě patřila nějaké vesnici nebo městečku. Tom cítil značnou úlevu, že mají to nejhorší z cesty (alespoň v to doufal) za sebou. Bill, který šel celou tu dobu vedle něj, vypadal trochu zmateně, když vystoupil z černých stínů stromů a zadíval se do dálky.
„Takže už s námi dál nepůjdeš nebo půjdeš s námi?“ zeptal se rozpačitě elf. Upír pokrčil rameny a podíval se na měsíc na obloze.
„Myslím, že bych mohl jít s vámi, alespoň pro nějakou chvíli, přeci jen je měsíc ještě v klidu a úplněk je pár dní za námi…“ usmál se doširoka, zřejmě potěšen tím, že s ním Bill už zase mluví.
„Dobře…“ přikývl elf a všichni tři a kůň vyrazili po cestě dál.
**
„Vítejte ve Fazolkově,“ přečetl Tom ceduli, když dorazili k městečku. „Fazolkov?“ nakrčil čelo a otočil se na své společníky.
Adam se šklebil a Bill se zoufale snažil něco vytáhnout z tašky. Toma začínal štípat nos. „Nejzapáchavější místo v celé Namidii… Pěstují zde pouze fazole a luštěniny…“
„Nemusíš být génius na to, aby ti došlo, proč to tu tak moc smrdí…“ zašklebil se Bill a podal Tomovi něco, co vypadalo jako doktorská rouška, akorát s tím rozdílem, že nebyla z látky, ale z nějakého podivného plastu. „Nandej si ji a nic neucítíš…“ usmál se elf a Tom si ji bez reptání nandal, jakmile ji přiložil ke svému nosu a ústům, šňůrky se začaly vrtět a samy se mu zavázaly na temeni hlavy. Jakmile vytvořily perfektní uzle, celá rouška zmizela a byla neviditelná. Když Bill viděl Tomův překvapený výraz, mile se usmál. „To proto, aby neviděli, že ti to tam smrdí, jsou potom strašně nepřátelští…“
„A kdo tady žije?“ zeptal se zvědavě Tom.
„Trpaslíci…“ pokrčil rameny upír a Tom se na něj se zájmem podíval.
„Proč ty nemáš roušku?“
Adam pokrčil rameny. „Ne… Já jsem vůči těmhle věcem imunní… Můj strýc mě totiž jako malého do Fazolkova brával na lov, a tak jsem si na ten smrad zvykl.“ Mladík přikývl.
„Adame, budeme tam přespávat, nebo jen projdeme a půjdeme dál? Nejsem unavený…“ vkročil jim do rozhovoru Bill a upír upřel všechnu svou pozornost na něj.
„Přespal bych tu, jestli nemáte nic proti… Znám tu jeden dobrý podnik, mají tam ten nejvyhlášenější trpasličí ležák v celém zdejším kraji…“
„Dobře…“ usmál se Bill a přikývl. „Dobře… Tak jdeme…“ usmál se a poklepal Glitter po boku. Vyrazili dovnitř městečka.
**
„Kristiane, přines mi pití'“ rozkřikla se bělovlasá čarodějka a projela si černým hřebenem své dlouhé kadeře. Samolibě se na sebe usmívala do zrcadla.
„A-Ano, paní…“ zamumlal rudovlasý chlapec a odklopýtal ke stolku, na kterém ležel džbán s červeným vínem. Nalil své paní víno do poháru a odnesl jí ho. „Tady to je, moje paní…“ položil ho na skříňku vedle zrcadla.
„Děkuju,“ usmála se zářivě bílým úsměvem. „Děkuju,“ přikývla. „Dojdi zkontrolovat vězně a dej jim něco k jídlu…“ pokračovala v úpravě svých vlasů, v odraze zrcadla se dívala, dokud mladík neodešel, a pak jen lehce zavrtěla hlavou. „Zrcadlo, pověz mi, vychází vše, jak má?“ sepnula si vlasy na straně hlavy rudou sponou.
Odraz v zrcadle se zachvěl a objevila se mlhavá tvář. „Podle toho, co máte na mysli, má paní,“ ozval se hluboký hlas. „Princátko je na své cestě k vám, vypadá to, že možná i překročí hranici anebo nedodrží svůj slib… Po jeho boku ale, míří sem ten, který náš svět stvořil…“
Čarodějka se zarazila. „Proč sem míří?“ nakrčil černé obočí.
„Hledá princeznu, paní. Alespoň on si myslí, že je to princezna… Je příliš slepý a hloupý na to, aby poznal, že to, co hledá, má přímo před sebou…“
„Thomas hledá princeznu…“ usmála se úlisně blondýnka. „Tak mu ji ukážeme…“ natřela si rty rudou rtěnkou a rozesmála se.
Zrzek nejistými kroky klopýtal do žaláře ve sklepení. Neměl to tu rád, vůbec. Bylo tu až moc vlhko a znervózňovalo ho neustálé kapání kapek vody ze stropu. Došel až k velkým dřevěným dveřím na konci chodby, u kterých stáli dva hlídači. Oba dva měřili dobré dva metry a měli tak stokrát větší sílu než mladičký sluha. „Jdu dát vězňům jídlo,“ usmál se rozpačitě a očima sjel na stříbrný tác s pohárem vody a chlebem s tvarohem. Stráž přikývla a otevřela mu těžké dveře.
Kristian prošel dveřmi a polkl, když se za ním s těžkým cvaknutím zavřely. Rozhlédl se kolem sebe a vyrazil už na známé místo. Spěšně prošel okolo cel, které ho nezajímaly, pohledem se držel na ošoupané podlaze, protože mu opravdu nebyly příjemné pohledy, které mu zavřené bytosti za mřížemi věnovaly. U deváté cely zahnul do uličky doprava a tiše si odkašlal.
Dva páry očí se na něj zadívaly a sluha si povzdychl, nenáviděl svoji práci, a nenáviděl to, že se musí takhle chovat k lidem, které míval tak rád. „Nesu vám jídlo.“ Zašeptal a otevřel mříže, vešel dovnitř. Celu osvětlovala malá louče přidělaná v železném koši na stěně, jako zázrakem stále svítila.
„Děkujeme, chlapče,“ řekl starší pán vlídným hlasem. „Jsi hodný…“ pousmál se slabě a pohladil svou ženu po boku. „Polož to tam, sníme si to později…“ Zrzek přikývl a položil tác na malý dřevěný stolek u zdi. „Můžeš jít,“ přikývl a chlapec zamrkal, otočil se a vyšel z cely, zavřel za sebou mříže a zrovna, když už se chystal opravdu odejít. Muž znovu promluvil. „Počkej…“
„Ano, pane?“ otočil se Kristian.
„Nějaké zprávy o našem chlapečkovi?“ zeptal se s letmou nadějí v hlase, která uhasla, když sluha zavrtěl hlavou.
„Ne, pane,“ vydral ze sebe a vyšel směrem k východu ze sklepení, za sebou slyšel jen tichý a zoufalý ženský pláč své bývalé královny.
autor: LilKatie
betaread: Janule
Snad bude bitka s happyendem 🙂 Jen by mě zajímalo, co to mělo znamenat s tím, kdo je stvořil ? :-"
Snad tu bude další díl brzy 🙂 ♥
Hmm, tak to je čím dál, tím víc zajímavější, strašně se mi to líbí 😀
Jenom doufám, že Tom nebude takovej truhlík moc dlouho, a že konečně začne používat tu věc v hlavě 😀 (a ne, nemyslim piliny:D) Sakra, už se moc těším na pokračování!!!!! 😀
ahhhhhhhhhh *křičí* proč??..proč zkončil další díl?..:D…tahe povídka nesmí končit tak krátká..:D:D…je mi pak smutno..
Začína sa to pomaly zamotávať, som zvedavá, ako to všetko dopadne. Dúfa, že Tomovy to už konečne dopne.
Okey, takže už se mi v tom konečně dělá trochu jasno, teda doufám, že se mi v tom dělá jasno.:) Jsem opravdu ráda, že Billovi rodiče žijí a doufám:), že za chvíli na to vlítne Tom, zabije čarodějnici, zachrání krále a královnu, vezme si Billa a budou šťastně žít až do smrti.
Kéž by to bylo tak jednoduché, ale mám obavy, že nebude. Jinak čím více zpletitější děj, tím lépe, tím více se mi to líbí, ale musí to celé dopadnout dobře, okey?:D
Ach a úplně jsme zapomněla, že Tom si vlastně tenhle svět vymyslet, ještě se bude muset vrátit do reálného světa, ach to snad ne.
Tahle kapitola byla sice trochu krátká, ale pobavila(Fazolkov:D) a zároveň mě rozesmutnila, rozčílila a opět přinutila nadávat, jak je ten Tom natvrdlý:D
úžasná povídka, ten Tom je vážně slepí, ale cudák Billovi rodiče jsou to určitě oni v tom žaláři. Jsem zvědavá co se těď stane a honem další dílek je to ůžasné 🙂
Tom má pomalejší vedení no 🙂 on na to příjde prdelka, teda snad…protože jestli po něm pujde ta čarodějnice tak doufám že si to ani Tom ani Bill nenechá líbit 🙂