autor: Catherine & Kerli
„Budu ti podávat info, hned jak něco zjistím, zatím zdar,“ rozloučí se se mnou a ukončí hovor. Slyším jen hluché pípání. Mhhh… O další problém navíc. To mi opravdu scházelo.
„Už můžu?“ zartikuluje Lucy. Vydechnu a sklouznu na ni pohledem. Nemám zrovna teď moc náladu… zvlášť po tom telefonátu, ale tak co.
„Jo, můžeš,“ hlesnu a pohladím ji po zádech.
„Budeme si hrát,“ zasměje se a kousne mě do rtu. Jednou rukou mi obratně rozepíná kalhoty. Nechávám ji a pozoruju ji u toho. Alespoň jí udělám radost a já se trochu uvolním. Problémy se kupí čím dál víc. Benga, soutěž, nová crew ve městě. Vydechnu. Potřebuju se uklidnit.
„Užiješ si to, opravdu moc, broučku,“ sveze se na zem a roztáhne mi kolena od sebe. Mezi nohy se vtěsná. Zajímalo by mě, co si od takových sladkých řečiček slibuje. Ví, že nejsem na vztahy, a taky ví, že je jenom děvka, kterých je tady spousta. Není nic víc a nikdy nebude. Přivřu oči a nechám jí dělat svou práci.
(Bill)
Naposledy úlevně zasténám, když do mě Mathias naposledy přirazí a vyvrcholí. Mhhh… Já už to mám dávno za sebou. Snažím se normálně chytit dech, splašeně dýchám. Miluju takovéhle akcičky, při kterých se vždy odreaguju. Držím ho za ramena nad sebou, kousnu ho do rtu.
„Díky,“ ušklíbnu se a zatahám ho za vlasy. Znamení, že má ze mě slézt a odejít. Proč tady s ním zůstávat déle. Je to jen sex. Lehce si povzdychne a vyjde ze mě. Sleze z postele a začne se oblíkat. Prohlížím si ho u toho. Nemá špatné tělo. Vlastně nikdo tady nemá nijak špatnou postavu. Všichni ji mají vysportovanou tancem.
„Díky,“ ušklíbnu se a zatahám ho za vlasy. Znamení, že má ze mě slézt a odejít. Proč tady s ním zůstávat déle. Je to jen sex. Lehce si povzdychne a vyjde ze mě. Sleze z postele a začne se oblíkat. Prohlížím si ho u toho. Nemá špatné tělo. Vlastně nikdo tady nemá nijak špatnou postavu. Všichni ji mají vysportovanou tancem.
Posadím se a natáhnu se na zem pro boxerky, které si obléknu. Zvednu se na nohy a ohnu se pro tričko. Snažím se postavit, ale křupne mi v zádech.
„Au! Kurva!“ téměř vykřiknu a chytím se za ně. Pomalu se narovnám a triko na sebe natáhnu. Nebudu kvůli tomu dělat větší scény… I když to opravdu bolí.
„Co čumíš?“ Prostě mi křupnulo v zádech! Koukej se obléknout a mazej na plac!“ vyjedu na Mathiase. Nezaslouží si to, už jen z důvodu, že by teď dopřál hodně dobrou šukačku, ale nemusí se na mě dívat takhle… Starostlivě. Opravdu to nepotřebuju. Zajdu si na masáž a všechno bude v pohodě. Mathias se kousne do rtu a přikývne. Je divnej. Nevím, co mu je.
„A nechceš… namasírovat?“ pokusí se krátce o úsměv, když už je oblečený. Ušklíbnu se. To zrovna mi scházelo. Chtěl bych, ale nic nebude. Mohl by si na mně vytvořit citovou závislost, což by nebylo vůbec dobrý. Nikdo nesmí být citově závislý na mně, jako já nesmím být citově závislý na nikom. Mohl jsem být, ale teď už nemůžu. Slíbil jsem to a dodržím to. Slíbil jsem Fabianovi, že ho… nikdy neopustím. Nebudu porušovat sliby, i když… Ne, to je jedno. Zakroutím hlavou a zvednu se. Kurva, Bille, vzmuž se! Zase vnitřní samomluva, oh god. Ale musím se nějak… Povzbudit.
„Ne, nechci namasírovat. Miluješ mě, viď?“ protočím očima. Ne, vůbec to na něm není vidět. Je opravdu šíleně nenápadný. Jen sklopí oči k zemi a pouze na okamžik ke mně vzhlédne. „Promiň… vím, že bych neměl,“ vydechne. „Stejně to nikdy nebude vzájemný, takže… to je vlastně jedno…“ pokusí se o úsměv a chvatně vyjde z mého pokoje ven. Ušklíbnu se. Jo, to jsem si mohl myslet. Takových, jako je on, už bylo a určitě i bude. Ne, nic. Nebudu se tím zatěžovat. Přejde ho to.
Vyjdu taky a jakoby nic kolem Mathiase projdu k lednici. Otevřu ji a vezmu do ruky plechovku s RedBullem. Otevřu ji, nápoje trošku vyšumí ven, ale neřeším to. Napiju se a odložím ji na barový pultík. Zatleskám.
„Pokračujeme,“ ušklíbnu se a zapnu hudbu. Záda už bolet přestala a stejně nejúčinnější je pohyb.
***
Kouknu na hodiny, které jsou připevněné na zdi. Přihlouple se zasměju a zamžourám. Nevidím na ně. Položím hlavu do Alexova klína.
„Kolik je hodin, Alexíčku?“ zachichotám se. Jo, neměl bych pít, zvlášť teď. Zítra nebudu schopný pohybu. Ale… Copak to jde? Musím se přeci odměnit za dobře vykonanou práci. Znovu se zasměju, všechno se mi točí, ale je mi nádherně.
„Docela dost,“ pobaveně protočí oči a začne si hrát s mými vlasy. Seřval bych ho za to, ale teď se mám jenom k přiblblýmu uculování. Vypláznu jazyk a nevinně se zaculím.
„Asi bychom měli jít všichni spinkat, že jo?“ zasměju se a sáhnu do kapsy kalhot. Vytáhnu krabičku s cigaretami a zapálím si. Vdechnu kouř do plic, blaženě přivřu oči. Zívnu si. Ne, že bych byl unavený…
„To bychom asi měli,“ koukne Alex znova na hodiny a pak se podívá zpátky na mě. Usměju se a zvednu se z Alexova klína. Trošku se zakymácím na nohou, než chytnu rovnováhu.
„Fajn, všichni jdeme spát, zejtřek bude náročnej,“ zasměju se. A nejen zejtřek. Úplně všechny dny jsou náročné. Nyní ale nejsem schopnej přemýšlet dál než tam, co bude za pár hodin. I když… Je to zejtřek nebo dnešek? Nevím. Každopádně, až se vzbudím, bude zejtřek.
„Chceš dovést do pokoje? Nevypadáš zrovna na to, že bys trefil,“ ušklíbne se Alex a trochu si mě přidrží za pas. Vytrhnu se mu. Jsem opilej, ale to neznamená, že nevnímám! Nebude se mě nikdo dotýkat… Takhle. Na to měl právo jen… Vlastně nikdo na to právo neměl. A nikdo na to taky právo mít nebude.
„Zvládnuto. Nejsem baba,“ zasměju se a zavrávorám. Zdá se mi to, nebo je podlaha křivá? Rozhlédnu se kolem sebe, nespokojeně nakrčím obočí.
„Zvládnuto. Nejsem baba,“ zasměju se a zavrávorám. Zdá se mi to, nebo je podlaha křivá? Rozhlédnu se kolem sebe, nespokojeně nakrčím obočí.
„Alexii, letí pro mě ufoni,“ téměř vykřiknu, když vidím venku blikat světlo. Rychle se natisknu na Mathiase. Mhhh… Zajímavé. Volám Alexovo jméno, ale tisknu se jinam. No to je jedno, že. Jmenovaný se na Mathiase zamračí a stáhne mě zpátky k sobě.
„Pojď, dovedu tě k tobě do pokoje. Ještě si něco uděláš.“ Zavrčím a zase se mu vytrhnu.
„Chápeš kurva, že se tam dostanu sám?!“ zakřičím a kolíbavým krokem jdu ke schodišti. Chytnu se zábradlí. Mhhh… To bude jistější.
„Chápeš kurva, že se tam dostanu sám?!“ zakřičím a kolíbavým krokem jdu ke schodišti. Chytnu se zábradlí. Mhhh… To bude jistější.
„Jen ti chci pomoct, sakra. Pořád mě jen peskuješ!“ jde znova ke mně a položí mi ruku na záda. Pohladí mě po nich. Protočím oči a pomalu začnu zvedat nohy, už to nemá cenu komentovat.
Zastavím se přede dveřmi pokoje, podívám se na Alexe za sebou.
„Vidíš? Jsem tady. V pořádku, živý a zdravý. Můžeš jíst. Dobrou noc,“ ušklíbnu se a otevřu dveře. Zívnu si. Bude zajímavé dostat se v tomhle stavu do postele, když ji vidím tolikrát. Ale nevadí… Maximálně se vyspím na zemi. Mhhhhh. Sex na zemi.
„Počkám, dokud si v klidu nelehneš do postele a neusneš,“ založí si Alex ruce na hrudi a sjede mě pohledem. Zavrčím.
„Na nic čekat nebudeš! Dobrou!“ zakřičím na něj a rychle vlezu do pokoje. Zavřu dveře, které následovně zamknu. Pche. Opravdu jsem byl tak rychlý? Překvapuju sám sebe. Opravdu mi hnul s nervy! Tak zasraně moc nenávidím starostlivost o moji osobu a on to dost dobře ví! Grrrrrrr. Bouchnu naštvaně do dveří a snažím se pomalu dostat do postele. Alex si na druhé straně dveří jen povzdychne a jde zpátky dolů.
Ti, co tady nebydlí, už odcházejí k sobě domů a on s nimi. Povětšinu dne tráví všichni čas tady a domů se chodí jen vyspat.
autor: Catherine & Kerli
betaraed: Janule
Yeah! 🙂 super! jen tak dál 🙂 moc se mi to líbí 🙂
Suprová povídka, holky. Vypadá to hodně zajímavě a nemůžu se dočkat na pokráčko. Nevím to jistě, ale připadá mi, že Mathias není jediný, kdo je do Billa zabouchlej. Má je teda pěkně ovinuté kolem prstu… :DDD A Tom taky není zrovna andílek, to teda bude dvojka!!!:DDD
Teda ten Bill s těma jeho " tanečníkama " pěkně zametá. A bodejď by tam netrávily většinu času, když maj taneční studio a bordel v jednom. Sen každýho chlapa 😀 Aůe teď….v celku to tak shrnu. Prostě další super dílek a buďte si jisté, že si přečtu i ty další, na které se už teď strašně těším 😀
Já jsem se do tý povídky zabouchla…:) "Alexii, letí pro mě ufoni,"…:D Já nemohla…:D 🙂 Honém další díl…:) Je to opravdu nádherný a tak hezky napsané…ÁÁÁch..♥
ja ani nevim proc jsem to zacalacist. Neni to zrovna typ povidek co by me zaujal. Takze nevim a uvidim jak se to nasledne vyvine. Osobne je mi i desne nesympaticky samotny Bill. Dala bych mu takovou fakcu ze az. Predpokladam ze o nekoho prisel a nikoho dalsiho si k telu nechce pustit aby se to neopakovalo. Mozna ten nekdo umrel…mozna se rozesli…mozna ho zasili. Na tom uz nesejde. A ted prijde na scenu Tom a po nekolika marných pokusech o drzeni si odstupu do toho Bill spadne a Tom dostane to vyhradni pravo na Billa sahat atd. Nemam pravdu? Priznavam ze jestli se takhle bude Bill chovat dal, tak z nej budu maximalne znechucena. Ale libi se mi ten obrazek k tomu. Mozna to ctu kvuli nemu :DD
[5]: No, trochu ses ohledně hádání sekla, takhle to nebude 😉 Ale víc neřeknu.:)
Mimochodem, jsem ráda, že se blend líbí. 😀 taky že jsem se snažila ! 😀