autor: Tokio Terri
Tajemná skrytá místa
„ON UDĚLAL CO?!“ Zařval Gustav, vymrštil se z Billovy postele.
„Políbil mě,“ zopakoval Bill skrz pusu plnou zubní pasty, jak si zuřivě drhnul zuby.
„Svatá prostoto! Oplácels mu to?“
Bill v té chvíli ucítil tah v krku. „Ne!“ vykřikl a odplivnul si do umyvadla.
Gustav zamířil k němu do koupelny, ruce souměrně položil na jeho rty. „Oh, vážně?“
„Dobře, možná? Ne! Ano? Nevím! Gusti, byla to sázka! Nic víc. Jestliže mám předstírat, že se mi líbí, tak ho v nějaké té fázi sbližování prostě budu muset políbit.“
Gustav jen zřídka vídával Billa takhle vykolejeného, ale byla sranda sledovat ho, jak panikaří a vyšiluje. „Oh prosím.“ Posmíval se mu. „Cítils něco?“
Do háje s tebou, že mě znáš tak dobře! Klel Bill v duchu a bojoval s nutkání svého nejlepšího kamaráda uškrtit. „Absolutně nic.“ Zalhal. „Jen jsem se pokoušel potlačit svůj dávící reflex.“
„Hmmm, chlapec dostal opravené auto a je blíž k tvému zadku.“ Smál se Gustav.
„Žádnej zadek.“ Bill řekl ledovým hlasem, probodával jej pohledem a zatínal pěsti do svých boků.
Jeho nejlepší přítel se dál chichotal, necítil se ani trochu v ohrožení z Billova chování.
„Kreténe!“ Vyletěl Bill, práskl dveřmi a zamknul se v koupelně. Nalil si do pusy pořádnou dávku ústní vody přímo z lahve, důkladně s ní vykloktal.
Vyplivl to a naklonil se nad umyvadlo. Jak? Jak mohl být ze všech lidí zrovna Tom ten, kvůli kterému se mu zatočila hlava a žaludek mu explodoval na tisíce motýlů? Přemýšlel, pevně zavřel oči. Hlasitě zasténal, podíval se na svůj odraz v zrcadle a přesvědčoval sám sebe, že to není nic než jen nervy. Kvůli nervům a znechucení se cítil tak jako předtím.
Nic víc.
„To je ono. Prostě jen nervy.“ Zopakoval nahlas. „Tom Trümper je nechutný a tím to bude.“
***
„Tys ho políbil?“ Georgovi nevěřícně klesla čelist. „V žádném kurva případě!“
Tom se tvářil neutrálně, pohrával si s kytarou. „Bylo to lehké.“
Georg si odfrkl „Jo, po pěti schůzkách.“
„Tyhle věci nemůžeš uspěchat, Geo.“ Zašvitořil chytře. „Kromě toho, bylo to vážně celkem dokonalé, jak bych tak řekl.“
„Oh ano.“ Sarkasmus sálal s Georgova hlasu. „Propojování autokabelů mě vždycky dostane do té správné nálady.“
„Sklapni, Georgu!“ řekl a věnoval svému nejlepšímu kamarádovi pohlavek. „Jde o víc než o načasování. Myslím tím první polibek v dešti, co říkáš? Jak víc romantické by to ještě mohlo být?“
„Nebyl jsi jeho první polibek, ne?“
„Nah. Gustíček má ten titul už asi navždy.“ Řekl Tom, pomalu projížděl každou strunu, ujišťoval se, že je každá dokonale naladěna. „A stejně jsem ho porazil. Bill ho nepolíbil dřív než po dvou měsících. Já jsem ho políbil během měsíce!“
„Jo, jo. A teď sklapni a doprovázej mě!“ dožadoval se Georg, zvedl svou baskytaru a několik stran s notami srazil nedočkavě na zem.
„A to je to, proč bys ty nikdy nezabodoval u Billa.“ Škádlil ho Tom. „Tak netrpělivý!“
***
„Hej, Billy.“ Řekl Tom, když dosedal vedle něj.
Bill se neovladatelně začervenal, nejraději by si za to nakopal.
„Čau.“ Odpověděl neutrálně. „Došel si domů v pohodě?“
„Jo, Baby už je v pořádku.“
„Baby?“ Bill vypadal zmateně.
„Mý auto, Baby.“ Vysvětloval Tom a usmíval se.
„Oh, tak to jsem rád.“
„Jo, já taky. Děkuji, Bille. Býval bych stál v dešti hodiny!“
„To nic nebylo.“ Bill pokrčil rameny, potajmu se modlil, ať Tom nevytahuje ten jejich polibek. Nebyl připravený o tom mluvit nebo vůbec připustit, že se to stalo.
„Takže, dal by sis pozdní oběd po škole?“ navrhl Tom, snažil se udržovat konverzaci v chodu.
Bill se na něj podíval, kousajíc si ret. Tahle sázka přestávala být zábava. Líbání Toma ho pořádně vyděsilo. Nechtěl nic jiného, než z toho vycouvat, ale pak si uvědomil, že je tady příliš mnoho v sázce a pár lidí ještě stále potřebuje dostat lekci. Tom se potřeboval naučit, že nemůže být taková děvka, protože se to s ním potáhne až donekonečna. A Bill měl být to nekonečno. Kromě toho, nad myšlenkou, že by měl Gustav vyhrát jejich sázku, se mu obracel žaludek. Gustav by mu to nikdy nezapomněl!
„Co?“ povzdechl si Tom, zíral na Billa.
„Já nevím.“ Pokrčil rameny Bill, díval se jinam.
„Ty nechceš,“ řekl Tom, snažil se tvářit zničeně, aby to Billa mrzelo.
„Ne, ne!“ řekl rychle Bill. „Já chci, já jen… nevím. Cítím se tak divně. Nejsem zvyklý, mít rád někoho jako ty.“ Lhal. Divil se, jak snadné bylo lhát Tomovi, a přitom vypadat, že to myslí vážně.
„Ty mě máš rád?“ Otázal se Tom, chtěl to od něj slyšet ještě jednou.
„Políbil jsem tě, ne?“ střelil po něm okamžitě Bill, ale netroufal si to říct znovu.
Učitel vešel dovnitř před tím, než Tom stačil cokoliv říct. Tom vklouznul rukou pod lavici a nahmatal tu Billovu.
Bill se podíval na dlouhé prsty obtočené kolem těch jeho a věnoval mu lehké stisknutí. Bill se usmál a dostal své stisknutí nazpět, než ho Tom pustil a obrátil svou pozornost na učitele.
Bill ruku opět sevřel, jeho srdce poletovalo a on cítil lehké brnění v místě, kde ještě před chvílí byla Tomova dlaň. Obojí ignoroval, jak se usmíval sám pro sebe. Tom se do něj definitivně zamilovával. Bylo to tak očividné.
Všechno šlo podle plánu.
***
Bill pozval Toma, aby s ním šel na speciální místo namísto oběda. Řekl, že mu chce to místo ukázat a dnešek byl pro to jako stvořený. Tom nechtěl mrhat šancí, strávit s Billem nějaký čas, a tak řekl nadšeně ano.
„Tak,“ začal Tom, když šel po boku Billa, který určoval směr. „Nedokončili jsme naši předchozí konverzaci.“
„Což bylo?“ Bill se na něj podíval s pozvednutým obočím.
„Máš mě rád.“
„Nikdy jsem to takhle neřekl!“ Vykřikl Bill, lehce Toma praštil. Tom se smál, když držel pro Billa větve z cesty.
„Okey, možná ne, ale řekneš to. A teď, řekneš mi, kam to jdeme?“
„Uvidíš!“ zabroukal Bill.
„Proč jsme v lese za školou?“
„Uvidíš!“ řekl Bill znovu.
„Nechceš mě tam zabít? Nebo mě tam někde zneužít, že ne?“ Široce se zašklebil při poslední otázce.
Bill se na něj podíval, jeho propíchnuté obočí vyletělo do výšky. „Tvoje přání je mi rozkazem.“
„Člověk neví, co od tebe čekat! Ale vážně, zatáhnul si mě za školu, do lesů, kde nic není, takže prostě nemůžu nebýt podezřívavý!“
Bill se lehce zašklebil. „Skoro tam jsme! Jen za tímhle kopečkem. A neplánuju tě tam zabít… zatím.“
Došli na rozšiřující se cestičku. Dopadaly na ně paprsky světla, příjemná změna po těch temných, vlhkých lesech. Jak se přibližovali ke konci cesty, začínalo být jasné, že došli k rybníku. Malý rybníček uprostřed lesů, skrytý stromy a skalami. Bylo to totálně odříznuto a skryto zbytku světa, což to dělalo ještě mírumilovnější.
„Moje malá skrýš.“ Řekl Bill tichounce. „Nikdo o něm doopravdy neví, kromě učitelů biologie. Tady získávají všechny ty vzorky na laboratorní práce.“ Krátce se zasmál a přikročil ke břehu.
„Je to dokonalé.“ Vydechl Tom, poprvé oněměl. Hltal očima tu dokonale modrozelenou vodu, přikrášlenou oslnivými lekníny a rákosím vyrůstajícím všude kolem břehů.
„Že? Dříve, když jsem byl mladší, jsem sem chodil za školu kouřit.“ Zasmál se znovu a potřásal hlavou.
„Ty kouříš?“ Tom byl překvapen. Bill si zakládal na vzhledu. Z kouření mohl páchnout po cigaretách nebo by mu mohly zežloutnout zuby.
„Někdy kouřím.“ Přiznal. „Ale víc, když jsem byl mladší. Tohle bylo vždycky moje malé místečko, kde jsem se mohl schovat před svým životem. Hodně jsem toho tady napsal. Dělal si zápisky a psal celé hodiny.“ Prstem se lehce dotknul hladiny, na které se udělaly kruhy.
„Je to tak… tiché.“ zašeptal Tom, rozhlédl se kolem. Měl pocit, že kdyby mluvil hlasitěji, mohl by to tady celé zničit.
„V kolik musíš být doma?“ zeptal se Bill najednou, narovnal se do stoje ze své předchozí polohy.
„Nemám večerku,“ odpověděl Tom.
„Ah, dobře.“ Bill si začal sundávat boty a ponožky. Tom ho pobaveně sledoval, jak si vyhrnuje kalhoty po kolena a posadil se na skálu, nohama houpal nad vodou s palci zkroucenými v očekávání.
Tom přešel a sedl si vedle něj, sundal si boty s ponožkami, následujíc Billa.
„Je to tak studené!“ Postěžoval si Tom, když ponořil nohy do vody.
Bill se zasmál. „Není to tak špatné. Příští měsíc nebo tak nějak, to bude tak studené, že už tohle nebudeme moct dělat. Sluneční paprsky to přece jen trochu přes den zahřívají.“
„Netipoval bych tě na milovníka přírody, obzvlášť když tak miluješ město.“ Zauvažoval Tom.
„Taky že nejsem. Jen mám rád tenhle flek.“
Na chvíli se ponořili do ticha, užívali si mír a klid kolem nich.
„Takže, shrneme si to,“ řekl Bill, čímž prolomil mlčení. „Umíš to s auty, umíš mluvit francouzsky, v srdci jsi chlapec velkoměsta. Hmmm, citlivý, ale dobře to skrýváš, a taky jsi trochu romantik. Jsi neodbytný, víš, co chceš, a jak to dostat. Víc vnímavý, než jsem čekal…“
„Nezapomeň, že dobře vypadám!“ přerušil ho samolibě Tom.
„Eh, to k tomu můžu přidat.“ Bill převrátil oči a nakopnul ho pod vodou.
„Okey, a ty.“
„Já?“
„Nejsi zas tak protivný a zastrašující, jak si lidi myslí.“
„Ah, to proto, že si ještě nepoznal mou zlou stránku!“ poznamenal Bill.
„A taky nepoznám. Jsi vtipný a okouzlující, a v srdci chlapec velkoměsta.“ Usmál se, napodoboval Billova předchozí slova. Bill se zašklebil. „Jsi velmi bystrý, velmi romantický. Přesvědčivý, nehorázně krásný, a skvěle líbáš.“
Billův obličej se zbarvil do růžova, když se zadíval na špičky svých bot. „Ah, ano.“ Pokračoval Tom. „Aby to bylo ještě divnější, čím přesvědčivěji a sebejistěji vypadáš, tím jsi stydlivější a nejistý sám sebou i po tak lehké poznámce, jako byla tahle.“
Bill beze slov pokrčil rameny, snažil se zakrýt své zrudnutí. „Takže co ještě já nevím o tobě?“ zeptal se, chtěl změnit téma. „Co tvoje rodina?“
Tomova řeč těla najednou ztichla, zdál se chladný a odtažitější, když vytáhl nohy z vody. „Moje rodina není nic výjimečného. Pěkně průměrná.“ Vysypal ze sebe rychle. „A tvoje?“
„Stejně průměrná. Mamka a taťka. Jsem jedináček, a díky Bohu za to!“
„Nejsi trochu rozmazlený, co?“
„Možná.“
„Nikdy jsi nechtěl bratra nebo sestru?“
„Ne, nikdy mi nevadilo, být středem pozornosti.“
Tom potlačil odfrknutí. „Celý ty, Bille.“
„Hej, mám dotaz,“ řekl Bill, zatřepal nohou a vytvořil kruhové vlnky.
„Odmítám vypovídat!“
„Tohle mě jen tak napadlo, ale nedá mi to pokoj. Proč chodíš na hodiny francouzštiny, když už francouzsky umíš?“
„Tak to tě jen tak napadlo.“ Zasmál se Tom. „Jednoduše, je to jediný předmět, ze kterého mám za jedna.“
„Jak typické.“
„Co tím myslíš?“ v hlase měl lehké podezření.
„Vždycky si vybereš tu lehčí cestu, jak získat to, co chceš.“
„Vždycky to tak nedělám!“
„Jako kdy třeba?“ Bill se na Toma skepticky podíval.
„Makal jsem jak debil, abys mě měl aspoň trošku rád! Tady nebyla žádná lehčí cesta.“ Poukázal, probodával Billa očima.
Bill si povzdechl. „Fajn, budu ti to počítat jako bod.“
„Pořád nechceš připustit, že mě máš rád!“ zakřičel Tom, nevěřícně se smál. „Je to tak zřejmé, a ještě jsi to pořád neřekl. Řekneš cokoliv, jen tohle ne.“
Bill se snažil skrýt úsměv. Byla to pravda. Řekl, že není zvyklý, mít rád někoho tak jako Toma, ale neřekl přímo ´to´. Tom to chtěl očividně slyšet na vlastní uši. „Buď trpělivý.“ Pokáral ho Bill, kopl vodu na Toma, který zaječel a snažil se uhnout. Nepodařilo se mu to.
„Chceš odplatu?“ zeptal se Bill, cákl na Toma vodu ještě jednou, jen proto, že byla sranda, slyšet Toma ječet jako holku.
„Jo, jsem celý mokrý.“ Zamračil se na Billa, třásl se.
Bill zakroužil nohou ve vodě a Tom mohl prakticky vidět kolečka otáčející se v jeho hlavě
„Ani. Se. Neopovažuj.“ Pronesl Tom ledovým hlasem, snažil se odcupitat pryč.
Než se dostal nahoru, Bill vykopnul vodu a poslal mu pěknou spršku jeho směrem, čímž ho promočil kompletně.
„AHHHH! Je to ledový!“ Zaječel Tom, otíral si obličej. Vzhlédl a zachytil Billův pohled. Bill se na něj díval štěněčíma očima, nevině mrkal. „Jsi mrtvý!“
Bill vyskočil, popadl své ponožky a boty na jeden chvat, otočil se a začal utíkat. Tom udělal to samé, utíkal za Billem. Kličkoval mezi stromy a snažil se ho dohnat, ale Bill měl lepší náskok.
Chlapec je taky rychlý! Dokonce rychlejší než Tom.
Bill doběhl ke svému autu v rekordním čase, zápasil s hledáním klíčů. Ohlédl se, čímž udělal chybu, která ho stála několik drahocenných vteřin. Tom se řítil přímo k němu.
Jeho porcelánové ruce šátraly s klíči, a zrovna když zasouval klíček do zámku, ucítil, jak ho něčí ruce chytily, stáhly zpět a otočily ho.
Byl tváří v tvář Tomovi, který se na něj mračil, obličej měl pořád mokrý.
„Seš v hrozně velkým průšvihu!“ Supěl Tom, snažil se popadnout dech, jak se přidržoval Billa.
Bill se zašklebil. „A co mi uděláš.“ Posmíval se mu, Tomovi připadal neodolatelný.
„Nic.“ Řekl a pustil Billovo hubené rameno. „Teď ti nic neudělám. Počkám si, až to budeš nejméně čekat!“
„Oh, už se bojím,“ řekl Bill a protočil oči.
„Měl bys.“
„Budu si to pamatovat. Ale i tak bych už měl jít domů.“
„Jo, já taky.“ Povzdechl si Tom.
Nastala chvíle ticha. Tom se k němu lehce přiblížil.
„Hej, nejsi nemocný, že? Z toho stání v dešti včera?“ zeptal se najednou Tom.
„Ne.“ Odpověděl zmateně Bill. „Proč?“
„Protože od tebe nechci chytit rýmu, když udělám tohle.“ Řekl jemně Tom a natiskl své rty na Billovy, než stihl cokoliv říct.
Bill se hluboce nadechl nosem, přitiskl se tělem blíž k Tomovi, zapomněl, koho vlastně líbá a vnímal jen to, jak skvělý je to pocit. Jeho ruce zamířily k Tomovým copánkům, proplétaly si konečky mezi prsty a lehce za ně tahaly.
Jejich polibek se prohloubil, když Tom jazykem obkroužil Billův dolní ret. Cítil, jak se mu rozkoší zatočila hlava, když Billa něžně natisknul na jeho auto. Bill se na oplátku lehce přisál na jeho ret, jemně ho tahal za copánky. Tomova dlaň našla Billovy štíhlé boky, pevně je uchopil a natlačil se na něj ještě blíž, jejich boky se srazily.
Jejich jazyky se poprvé setkaly, tančily a hrály si spolu. Tom se bránil zachvění, když ucítil Billovu kuličku v jazyku cvrnknout o své přední zuby. Zdvihl jednu ruku k Billovu krku, mazlil se s tou jemnou kůží, odhrnoval jeho vlasy. Když zaútočil na Billovy rty ještě jednou, byl odměněn malým zakňučením, po čemž se Billovy ruce přesunuly na jeho záda, zoufale jej drápaly.
Bill začínal cítit žár ve svém žaludku, šířil se jím jako požár. Najednou se zasekl a odstrčil Toma od sebe, lapal po dechu. Těžce polknul a podíval se na drze se usmívajícího Toma. Ucítil, že se nekontrolovatelně červená. Už zase.
Tom o krok ustoupil, ale nechal své dlaně na Billových bocích, třel je v malých kruzích opisujících po jeho kůži, kde se mu vyhrnulo tričko. „Jsi okej?“ vydechl.
Bill přikývl a pokusil se usmát. „Jo, uh…“ zavrtěl se.
„Jsi sladký, když jsi nejistý.“ Zasmál se Tom, naklonil se blíž, aby mu dal pusu na nos.
„No, však víš jak. Zkouším to,“ řekl Bill a nonšalantně pokrčil rameny.
„Měl bych tě už nechat jít.“ Řekl váhavě Tom.
Bill přikývl. Stáhl svou ruku, která stále spočívala na Tomově boku. Tom konečně odstoupil od Billa.
„Pokecáme později?“ zeptal se Bill, nechal tu otázku viset ve vzduchu.
„Samozřejmě.“ Tom ho ještě jednou lehce líbnul a otočil se k odchodu. Bill ho chytil za ruku a zastavil ho. Tom se na něj tázavě podíval.
„Mám tě rád,“ řekl Bill se samolibým úsměvem.
Tomovo srdce udělalo kotrmelec a přestalo bít. Tohle se nikdy předtím nestalo. Zazářil, neschopný udělat svůj typický úšklebek. „Ještě ti zavolám.“ Slíbil a lehce stisknul Billovu dlaň.
Jakmile byl Tom z dohledu, plácnul se do čela a zaskučel. „Co to sakra dělám?“ zeptal se sám sebe nahlas. Cítil, jak se mu po obličeji rozlévá obrovský arogantní úsměv. „Oh, jo. Nutím Toma, aby se do mě zamiloval, a pár pus k dobru.“ Odpověděl si a zazubil se.
Za nafukování žvýkačky v puse se rozjel domů, snažil se nemyslet na tu zamlženou osahávací chvilku, kterou právě prožil, a snažil se uhasit ten oheň a vzrušení v jeho krvi.
A co bylo ještě horší, řekl Tomovi, že ho má rád, ale nikdy by nečekal, že bude mít pocit, jako by na tom bylo něco pravdy.
Tahle sázka mu začínala v hlavě dělat pěkný zmatek.
autor: Tokio Terri
překlad: GingerBalletGirl
betaread: Janule
Uííí! Naprosto DOKONALÉ! ♥
Jedno slovo – MILUJU TO! ♥♥♥
Děkuji za překlad! ^^ ♥♥
oh sakra!!tak úžasnej romantickej díl..a ta líbačka na konci-nejlepší:D
Já se snad poseru. 😀 Nejlepší povídka, fakt. Dneska to bylo žhavé podle mých představ. 😀 Miluju too, absolutně!
DOKONALÝ!!!! ♥ Miluju to, jak si k sobě postupně hledají cestu a tenhle díl byl jeden z nejlepších, nejromantičtějších a…. Já prostě nemám slov!!! Další úterý… :((
Krása
To je tak krásný, úplně se rozplývám nad tou romantikou. 😀 Vážně super, ty dva jsou fakt úžasný. 😀
Dík za překlad, skvělý.
zboznuju tu povidku
Áááá moje srdce zaplesalo! 😀 Tenhle díl je dokonalej :))) To je prostě nádhera, sledovat je, jak si k sobě pomalu hledaj cestu, i když nechtěj :)♥ Děkuju za překlad!!! 🙂
Miluju to!
Och božeee toto mi nerobte! 😀 to bolo úplne totálne dokonalé!… tak zhrňme si to od začiatku :D… milujem keď po tích Tomovích a Billovích stretnutiach obaja potom všetko vykladajú Géčkam a oni len otvárajú ústa 😀 to je skvelé! a tuto sa mi páčilo ako sa Gustav Billa vypytoval či niečo cítil keď sa z Tomom bozkával a tak 😀 milujem keď doňho rýpe :D… no a potom Tom s Billom pri jazere… och bože to bolo skvelé :)… a inač nie len Tom ale aj ja mám rada keď je Bill taký neistý alebo tak podobne :D… strašne sa mi ľúbilo to ich bozkávanie pri Billovom aute 😀 to bolo vážne perfektné a potom keď Bill ešte nakoniec Tomovi povedal že ho má rád 🙂 oooch očividne boli z toho obaja pekne v šoku :D… strašne ma štve že si Bill stále nechce priznať že to čo Tomovi povedal je vlastne pravda… klame sám seba keď si furt nahovára že to robí len kvôli tej stávke… och no a pri Tomovi si už tiež myslím že má Billa rád lebo doteraz mi pripadalo že mu najviac zo všetkého ide iba o tu stávku… tak som strašne zvedavá kedy si to tí dvaja priznajú 😀 milujem to a do ďalšieho utorka to asi neprežijem :-/… veľmi pekne ďakujem za preklad 🙂
líbí se mi, jak děj drží čtenáře pořád tak napnutého. 🙂 a to jejich jiskření mezi sebou, jak oba pomalu začínají připouštět všechny ty city.. super prostě!
Ohh tohle byl dokonalý díl! Těším se na další :))
Zabije ma to, ešte viac a už to nerozdýcham:) Dokonalá kapitola:)