autor: Clarrkys
Adam: (Jsem těsně za tebou. Už tě chci chytnout, když dopadnu na zem přímo obličejem, někdo na mně leží. Slyším hlasy „nehýbat se!“ a „ruce, chci vidět ruce!“ Kurvaa!!)
Tom: (Málem umřu radostí, když uvidím nějaké policajty, jak šmejdí kolem mého auta. Když za sebou necítím Adamův dech a jeho nadávky, tak vysílením a celkovým omámením kleknu na kolena. Ale malou Amy nepouštím s rukou a držím ji skoro křečovitě.)
Adam: (Ti policajti mě hned zatknou a dají pouta.) Sakra, dostanu tě! (Křiknu na Toma, ale už jsem v policejním autě.)
Tom: (Jsem pořád trochu mimo. Jen kouknu na Adama a pak na policajta, co na mě mluví, ale neposlouchám. Celou dobu jsem trochu v transu, až pak si uvědomím, že sedím v policejním autě a už jedu naší ulicí k našemu bytu. Oddechnu si a kouknu na Amy, která spokojeně spí.)
Bill: (Celou noc jsem nespal, jsem jako na trní. Copak můžu být v klidu, když nevím, co se děje? Jsem děsně nervózní.)
Tom: (Pousměju se při představě, že už budu za chvilku doma. Dám si koupel a půjdu si lehnout. Jo… Za chvilku zastaví a ještě něco řeknou, ale už je neposlouchám. Vezmu Amy a pádím nahoru do bytu.)
Bill: (Jsem v kuchyni a hypnotizuju telefon, když v tom uslyším dveře… Vstanu a jdu se tam podívat.) Tomeee!! (Vyjeknu, a hned se k tobě přiřítím. Obejmu tě, ale dávám pozor na Amy.) Jste v pořádku?
Tom: Billeee… (Vzlyknu a vecpu se ti i s Amy do náruče. Tolik jsi mi chyběl.)
Bill: No tak, ššt… Už jsi tu, už je to v pořádku. (Špitnu a hladím ho. Pak se oddálím a vezmu Amy na ruce.) Beruško, seš v pořádku? (Hned ji vykoupu, přebalím a nakrmím, uložím ji do postýlky. Tom je všude se mnou. Když Amy zavře očka, otočím se na něj a znova ho pevně obejmu.) Tolik jsem se bál, Tome, neudělal ti nic? Seš v pořádku?
Tom: (Celou dobu jsem myšlenkami někde úplně jinde. Až když na mě promluvíš, tak se trochu vzpamatuju. Malinko se od tebe odtáhnu, ty záda mě pořád zlobí.) Ne, jen… Ale nic. (Zašeptám a povzdychnu si.)
Bill: (Kouknu na tebe.) Co ti udělal? Já mu vyškrábu oči, jestli ti ublížil. (Řeknu výhružně.)
Tom: Ne… Nic… T- to je dobrý. (Smutně se pousměju.)
Bill: Jak chceš. (Pohladím tě po tváři.) Až budeš chtít, můžeš mi to říct. Nechci, aby ses trápil. (Znovu ti jemně přejíždím prsty po tváři.)
Tom: (Trošičku uhnu.)
Bill: (Kouknu na tebe.) Tome, jestli se něco stalo, řekni mi to. Zbil tě nebo něco? Možná, že bychom měli zajet k doktorovi.
Tom: Ne, to je v pohodě. (Pousměju se.) Miluju tě. (Zašeptám a dám ti pusinku.)
Bill: Já tebe taky. (Usměju se.) Máš hlad? Nejseš unavenej? Řekni, jestli něco chceš.
Tom: Rád bych se naložil do vany. (Usměju se.) S tebou.
Bill: (Přikývnu, kouknu na malou a chytnu tě za ruku, jdeme do koupelny. Začnu napouštět vanu.)
Tom: (Koukám na tebe. Pomalu si sundám tričko a rychle ho odhodím, protože vidím, že na zádech ho mám od krve. Podívám se na ty záda do zrcadla, vykulím oči a stoupnu si do rohu, aby to nebylo vidět.)
Bill: (Dám tam nějaký olejíček a začnu se vysvlékat. Když jsem jen ve spodkách, kouknu na tebe.) Jdeš?
Tom: Jo… (Pousměju se a přijdu tam podél zdi. Honem hupsnu do vody a dám kolena pod bradu.)
Bill: (Stáhnu si boxerky a vlezu do vany, sednu si naproti tobě.)
Tom: (Posunu se blíž k tobě, ale pořád mám před sebou skrčené nohy, ať nejdou tolik vidět všechny ty škrábance. Pousměju se, pohladím tě po tvářičce a políbím tě.)
Bill: (Oplatím ti to.) Ani nevíš, jak jsem rád, že už jsi doma.
Tom: (Pousměju se.) Já taky.
Bill: (Přivřu oči a ponořím se do vody.)
Tom: (Opatrně se opřu a dívám se na tebe. Smutně.)
Bill: (Po chvíli je otevřu. Koukám na tebe, povzdychnu si.) Trápíš se… (Řeknu tiše.)
Tom: (Lehce zakroutím hlavičkou a pousměju se.)
Bill: (Kývnu, vezmu do ruky mýdlo a začnu se mydlit.)
Tom: (Jenom tě mlčky pozoruju.)
Bill: (Namydlím se a pak všechny mydlinky smyju.) Začíná být ta voda studená, měli bychom jít ven.
Tom: Tak jo. (Pípnu. Zapomenu na všechny modřiny a škrábance a otočený k tobě zády vstanu.)
Bill: (Kouknu na tebe. Zatají se mi dech, ale nic neřeknu, jen tiše vylezu, vypustím vanu a obmotám si kolem sebe ručník.)
Tom: (Ani se neutírám, jenom si obleču župánek a odejdu do ložnice. Pohladím Amy po líčku a lehnu si. Zachumlám se do peřin.)
Bill: (Když vejdu do ložnice já, vidím Toma oddechovat. Pousměju se, kouknu na malou, trochu víc ji přikryju a pak už si lehnu za Tomem.)
autor: Clarrkys
betaread: Janule
TAK SLÁVA!!!!!!! TŘIKTÁT PROVOLEJME SLÁVA, ŽE TO DOPADLO JAK TO DOPADLO!
Ale z jiného hrníčku……
Tak mně trápí, když je Tom smutnej. Vipadá možná jako drsňák, ale já si myslím a ve skrytu duše sama sobě tvrdím jakej to jecitlivej, hodnej a chápavej kluk. Stačí se mu podívat do oček. Nemůžu, když se někdo takoví trápí 🙁 A k Billovi. Jsem víc jak nadšená, to jak se postaral o Amy a pak se věnoval Tomovi 😀 jsem na něj pyšná. Z dnešního dílu mám radost jak z Vánoc. No doufám, že Tommy se trápí zbytečně….
Honem dááááál…. 😀
KONEČNĚ!!! Už jsem myslela, že to nikdy neskončí… Ale… Pořád mám takovej divnej pocit, že to není konec… Že o tom idiotovi ještě uslyšíme… ://
Uf už sem si myslela, že ho chytí..ještě že už jsou doma:)