autor: Stela
„Broocknera jo, Tome ten člověk měří stošedesát a dva centimetry… ale neboj, určitě tam zajdu.“
„Né, nezajdeš, protože teď máš jedinečnou možnost udělat rozhovor s jedinečným poldou Kaulitzem!“
TOM
Jak tak leží podepřenej na loktech na tom gaučíku, tak nemůžu odolat. Vtěsnám se mu mezi nohy a skloním se nad něj. Podepřu se na rukách a koukám mu do očí. Má nádherné oči, hluboký pohled. Říká se, že žádné oči se neumějí dívat zároveň tak krásně, stejně jako škaredě, než ty hnědé nebo černé. I když je pravda, že když se na vás vražedným pohledem dívá někdo z modrejma očima, neběhá vám mráz po zádech tak, jako když se dívá někdo tmavýma očima.
Lehnu si na bok vedle něj. Ovine mi nožkama boky a natáhne se pro polibek.
Ihned mi proklouzne jazykem dovnitř. Líně, ale intenzivně mě hladí po celých ústech. Pohrává si s mým spodním rtem a já si to naprosto užívám.
Za moment se proberu jakoby ze snu a začnu spolupracovat. Plením jeho ústa a za týl si ho přitáhnu co nejvíc. Jedna z mých rukou sklouzne nebezpečně blízko jeho rozkošného pozadí. Nechám ji tam a hladím to místo.
Jeho ruce ale tak opatrné nejsou. Zahákne ukazováčky za pásek na mých kalhotách a postupně je posouvá blíž k sobě, chvíli se nic neděje, a pak se ozve cvaknutí spony mého pásku.
Bill nechá líbání a skloní hlavu. Pohledem probodne moje koleno, když se snaží stáhnout mi rifle dolů ke kotníkům.
„Tome, vážně tě to nebolí? Dost to teklo. Teď už ti to sice schne a dělá se ti stroupek, ale měl bys vědět, že se udělal taky parádní flek na tvém bílém gauči.“
Kouknu očima na vrch a setkám se s Tomovým perverzním úsměvem.
„Hmm, to je vážně k zlosti. Asi tam budeme muset udělat ještě jeden bílej, aby se to trochu překrylo.“ Koukne na mě lišáckým pohledem.
„Musíš ale dobře mířit, jasný!“ Zasměju se a sám si stáhnu rifle až ke kotníkům. Koleno trochu zaštípe, ale co, jsem chlap a k tomu ještě polda, tak musím něco vydržet.
Když jsou mé rifle dole, pustím se do Billových. Nadzvedne zadek, abych je mohl stáhnout dolů. Skoro zároveň s nimi letí dolů i moje tričko.
BILL
Posadím se obkročmo na Toma a rukama mu chlípně přejíždím po hrudi. Přes bradavky až k lemu boxerek a zpět.
„Jen je tam nech.“ Prohlásí Tom a ruce mi položí ještě blíž k boxerkám. Nemám v plánu ho nějak trápit, a navíc jsme v práci a upřímně, nenapadá mě nikdo z našich kolegů, kdo by toto rozdýchal. Sesunu se tedy dolů a s sebou táhnu i Tomovy trenky. Nechám je u kotníků a sám se vrátím nahoru. Jeho chloubu, která už se tyčí do stropu, chytnu u kořene do ruky. Zatímco jazykem ochutnávám špičku, pohubuju rukou nahoru a dolů, měním intenzitu stisku, a zároveň stíhám pozorovat očima jeho výraz.
Z jeho pootevřené pusy vycházejí podivné přidušené vzdychy.
„Dobrý?“ Zašeptám, abych se ujistil, že to jsou vzdechy slasti a ne utrpení.
„Ne!… Je to výborný.“ Jen co to dořekne, vzdychne znovu. Tolik jsem to chtěl slyšet.
Zavřu oči a snažím se nemyslet na můj vzrušením už rozbolavělý klín. Raději si vezmu Tomův penis do pusy a snažím se ho rytmickým pohybem, sáním a provokací jazykem přivést k orgasmu co nejdřív, než nás někdo nachytá.
RON
„Když se něco totálně posere, tak se většinou posere dalších deset věcí.“ Nadávám a kopnu do rezavé plechovky na statku, kde jsme zůstali trčet. Ti fízlové, co je srazila cisterna na křižovatce, se ještě stihli trefit.
Prostřelili nám pneumatiku a můj řidič je tak neschopnej debil, že s sebou nevozí rezervu.
Alespoň, že jsme trochu chránění lesem. Je to taková soustavička odlehlých budov. Nějaká stodola, polorozpadlý menší domek a několik dřevěných přístřešků, kde se na podlaze povalují nějaké kosti. Předpokládám z uhynulých zvířat.
Sednu si na dřevěný špalek a zapálím cigaretu, po které následují ještě tři další. Moje nervy nejsou tak železný, jak jsem si myslel. Do plic vtahuju nezdravý kouř a přemýšlím, co udělat s tím chlapem vzadu v náklaďáku. Nevydržel tu cestu po dálnici a dodejchal. Nehodlám ho vláčet přes hranice, a když tak o tom přemýšlím, tak ani jeho kámoše ne.
Zvednu se a jdu hledat lopatu nebo krumpáč, když najdu zrezivělej krumpáč, zapadnu do lesa, hledat nějaký nenápadný místečko pro hrobeček.
TOM
„Aaooooohh!“ Zaúpím a udělám se. Uvolním se a vtisknu Billovi pusu na líčko.
„Děkuju, bylo to bombový.“ Zavřu oči a položím si hlavu.
„Jo, to jsem cítil, jen příště bych to rád věděl dopředu.“ Nevinně se usměje a nakrčí nos.
Chci natáhnout ruce a přivinout si ho do náruče, ale někdo zaklepe. Trhnu hlavou ke dveřím a v duchu děkuju pánubohu, že mám zatažený žaluzie, protože jsem si vůbec neuvědomil, že mám prosklenou kancelář.
Bill poplašeně vyskočí, sebere svoje trenky a schová se pod stůl. Já si urychleně natáhnu trencle a letím otevřít.
„Tome?“
„Ano, šéfová?“
„Dostali jsme hlášení, že na jednom statku se ukrývá ten kamion, co jste ho pronásledovali.“
„Jistě, šéfová, jen si hodím něco na sebe a dojdu pro Billa. Okamžitě tam vyrazíme.“
„Jistěže tam vyrazíte, ovšem zajímalo by mě, čím. Radila bych vám, abyste si pohnul, protože na kole to trvá dlouho, a pěšky tam dojdete možná zítra.“ No jasně, a ještě nahoď ten svůj pohodovej úsměv. Takovou nadřízenou bych nikomu nepřál.
„Ale šéfová, to není…“
„Je to fér, Kaulitzi, je to fér, a vy to víte. Takže si poraďte, ale ten případ vyřešíte, urychleně sežeňte bratra a do akce!“
autor: Stela
betaread: Janule
Ahoj Stelinko :-)♥♥♥ Opět se tady velmi těším z další kapitoly! Mě naprosto nadchla ta pasáž, ve které překrásně popisuješ oči. Musela jsem si ten odstavec přečíst hned několikrát. Pro samotné oči a tvá krásně volená slova, bych v tu chvíli zapomněla, že čtu detektivku (ale ne, je to tam skloubeno perfektně). Bylo vážně hrozně těžké se po tak krásném okamžiku soustředit zpátky na děj. A jak jsem si přečetla v samotné kapitole, nebyla jsem sama, kdo byl z této situace úplně vedle… :)))
Steli?? Kampak ty chodíš na ty "ehm nápady", kočko? Jeden šok málem nepřežiju, jak jsem zcela okouzlená a hned následuje další. A bez varování. Ale výborné!♥
Přesně, když se nedaří, tak se nedaří. Ronovi to však přeji. Mít za patama tak skvělý, co to kecám, ten nejlepší policejní tým, kouřila bych jednu cigaretu za druhou, i já, nekuřák!
No já padám, Tom na kole… Tady umírám, jak se musím smát :)))) Tohle na tvém psaní miluju, ten vtip! A do akce? Hmmm, skoro bych i řekla, že je už po akci… :-DDDD Ale vím samozřejmě, o co jde.:)
No, těšíííím se hrooozně moc na další díl, tenhle se opět velmi povedl!
[1]: Ondinko, konečně zase ve spojení :D…
Zase děkuju za dlooooouuuhý komentář…jako vždycky. Od tebe snad ani jiné neznám. Až umře náš kronikář, doporučím tě na jeho místo 😀
A abych udělala takovou malilinkou reklamu…třeba i pro ostatní..příští díl s sebou opět ponese lekci italštiny 😀 Takže i já se mooooc těším jak opět budu číst komentář nadepsaný tvím jménem….
Nejlepší úvodní obrázek, co tu kdy byl 😀
[2]: Když se mi něco opravdu hodně líbí, neumím to napsat v jedné větě… prý kronikář… :-DDDDD opět se tak směju, fakt lepší spojení než Tommy a kolo :))))- ty mi vždy vykouzlíš úsměv na rtech.♥
Si piš, že příště napíšu. Jednak si nenechám ujít tu italštinu a jednak mě Kobra ve tvé režii tak neskutečně moc baví!!! Tak se měj moc krásně!♥
[3]: dekuju 😀 a to mi to trvalo asi 10 minut 😀
[4]: Taky se mněj fajn a užívej si volno. 😀
hehe:D:D na kole:D jistě!:D
skvělej díl