Innocent BawdyHouse II 44.

Bill: (Je to už několik dnů od toho incidentu. Jde vidět, že to Toma doopravdy vzalo. Snažím se, kde můžu, abych mu zlepšil náladu, abych mu dával ještě víc lásky, pokud to jde.

Za několik týdnů už po jeho škrábancích na zádech ani jinde nebyla ani památka. Amy, to je zlatíčko, když je na bříšku, pase koně. Už jí to jde a taky se plazí. Stačí, když ji dám na podlahu a už je někde jinde. Vidím, že za chvíli bude sedět, ale její doktorka říká, že jí nemáme v žádném případě pomáhat. Občas, když je v ohrádce nebo postýlce, „vykládá si“. Žvátlá, do toho si začne kňourat, pak fňukne, najednou se začne smát. Rádi ji s Tomem pozorujeme.

S Tomem jsme probrali i mě. Řekl jsem mu, že bych chtěl chodit do práce, něco dělat. Nechci mít každý den 12 hodin práce mimo domov, ale chci něco dělat. Byl jsem u jedné firmy, módní, dal jsem jim svoje návrhy, životopis. Byl jsem u nějakého vyššího manažera, řekl mi, že moje kresby návrhů jsou dobré, že mám cit, ale nemohou mě přijmout bez jakéhokoliv osvědčení. Našel jsem si teda nějaký kurz, je to všechno okolo návrhářství a designu. Musím splnit asi 100 hodin, abych dostal nějaký pitomý papír a mohl dělat práci, která by mě bavila. Chodím tam tedy 3x, někdy 4x týdně, abych to měl co nejrychleji za sebou. Plánuju si to většinou tak, když není Tom v práci, aby byl s malou, nebo ji prostě dám mámě. To je z toho celá nadšená. Každý pátek chodíme s Tomem do posilovny a já chodím s malou jednou týdně plavat. Skoro se nezastavím, a kolikrát jsem tak unavený, ale jsem rád za to, co mám.)

Tom: (Už je to delší dobu, co jsem naposled viděl Adama. Já nevím proč, ani jsem nikdy takové divné pocity neměl, ale dost mě to vzalo. Pořád na to myslím. Hlavně na to, jak si mě vzal. Tohle jsem tímto způsobem nikdy nikomu nedovolil, cítím se z toho blbě. Myslím na to, představuju si to pořád a pořád dokola. Připadám si jako zneužitý, odhozený, nepotřebný. Na Billovi je vidět, že se snaží, ale já prozatím jen tak přežívám s myšlenkami v jiném světě. Dokonce si našel nějakou práci, ale jde to kolem mě. Možná se časem vzpamatuju a promluvíme si o tom. Zatím jen vím, že občas někam jede a nechává mě doma s malou. Zrovna teď není doma. Sedím u televize v tureckém sedu, ale sleduju si nohy a přemýšlím.)

Bill: (Zaparkuju dole, jdu pozdě, nestíhám. Dnešní hodiny se protáhly. Vyběhnu do bytu.) Ahoj, zlato. (Políbím Toma na rty a dám všechny svoje papíry a složky se zápisky a návrhy na stůl. Hodím tam i tašku a vyběhnu nahoru. Vezmu větší tašku, dám do ní osušky, plavky, pak vezmu tašku Amy, kde jsou plínky, pudr a všechno na přebalení. Seběhnu dolů.) Nechceš jít s námi? (Ptám se vždycky, i když jsi ještě nikdy nešel s námi plavat. Otevřu lednici a umyju si dvě rajčata, které ve spěchu sním.)

Tom: (Jenom na tebe pootočím hlavu a pokrčím rameny.)

Bill: Tak se rozhodni. (Pousměju se, v ohrádce je malá na bříšku a „vykládá“ něco svojí velrybce. Vezmu jí na ruce.) Co ty, červíku, jdeme plavat? Jdemee plavaat? (Polechtám ji a ona se začne chichotat na celé kolo.)

Tom: (Pousměju se a vstanu.) Tak jo.

Bill: (Dám malou do nosičky a připnu jí.) Budeš na nás jenom koukat, nebo i s námi plavat?

Tom: Já nevím… Můžu třeba plavat. (Odejdu nahoru a dám si nějaké oblečení do společnosti.)

Bill: Vem si plavky a osušku, dám ti to do tašky. (Křiknu na tebe nahoru.)

Tom: (Vezmu něco, co by mohlo být jako plavky, a osušku. Sejdu dolů a podám ti to.)

Bill: Díky. (Usměju se a dám ti to do tašky.) Můžeme jít?

Tom: Jo. (Pousměju se a vezmu malou.)

Bill: (Obuju se, počkám na tebe a zamknu dveře. Hodím tašku do kufru a koukám na tebe, jak dáváš malou do auta. Sám potom nasednu.)

Tom: (Sednu si k Amy a usmívám se na ni.) Vypadá úplně jako ty… Teda když se trochu nafoukneš, protože ona má větší tvářičky.

Bill: (Kouknu do zpětného zrcátka.) Podobá se i tobě, protože my dva jsme stejní.

Tom: Mně ale připadá, že víc tobě… Pořád mele a ne a ne zavřít pusu. (Uculím se.)

Bill: (Zasměju se.) Dovol! No, tak jsem ukecanej, ale brká a prdí jako ty!! (Zachichotám se.)

Tom: Coo?! Tsss… (Naoko se urazím a začnu koukat z okna.)

Bill: No tak. (Kouknu na tebe do zpětného zrcátka, ale pak na cestu.) Promiň, méďo.

Tom: Méďo? (Kouknu na tebe a radostně se uculím. To oslovení se mi líbí.)

Bill: (Usměju se, a když dojedu, zaparkuju. Vezmu tašku z kufru a čekám na Toma.)

Tom: (Vylezu i s malou. Když jdu ven, tak se bouchnu do hlavy.) Hergot! (Syknu a zavřu oči. Když je otevřu, tak na mě Amy vykuleně kouká. Musím se zasmát.)

Bill: (Zasměju se.) No jo, to není jako tvůj escalade, co?

Tom: Mhhh, nebudu urážet auto, které jsem ti sám kupoval. (Zasměju se a zabouchnu dveře.)

Bill: (S úsměvem zakroutím hlavou a zamknu.) Já jsem s ním spokojenej, po tom, co jsem mu nechal přestříkat lak, je dokonalý, přesně jako já. (Řeknu hrdě.)

Tom: Jo… Ale malý. (Zasměju se.)

Bill: Každý nepotřebuje náklaďák. (Oponuju a jdu ke vchodu.)

Tom: Cože? Náklaďák? (Zase udělám uraženého.) Tss… Dobře. (Mám malou a předběhnu tě a vejdu dovnitř.)

Bill: (Zasměju se a jdu tam, zaplatím nám to, vezmu klíček od skřínky.) Pojď.

Tom: (Jdu za tebou. Ještě jsem tu nikdy nebyl.)

Bill: (Dojdeme do velké místnosti se skřínkami, kabinkami a lavičkami.) Půjdu si oblíknout

plavky, mám si vzít malou nebo ji pohlídáš?

Tom: A to si je nemůžeš natáhnout tady? (Nechápu ten systém.)

Bill: (Zakaboním se.) Víš, že se stydím.

Tom: (Kouknu kolem.) Vždyť tu nikdo není. (Usměju se.)