autor: Stela
BILL
Slyšel jsem to, hned jak šéfová vypadne, posbírám oblečení a naházím to na sebe. Tom taky nemešká.
Za deset minut stojíme před budovou.
„No, to by mě zajímalo, jak to uděláme. Protože auto nemáme a na zádech se asi neponesem.“
Otráveně si odfrknu a polevím jednu nohu. Založím ruku v bok a koukám na Toma, jestli vymyslí něco kloudnýho.
Čekám a čekám a ono nic a nic.
„Poběž!“ Zařvu a chytnu Toma za ruku, když kus od nás zastaví tramvaj a jede našim směrem.
Je sice narvaná, ale budeme to muset přežít.
„Jéminkote, co ty si to dělal, chlapče, že máš koleno celý červený?“
Nevinná babička se sklání nad Tomovým flekem na riflích, který si nevyměnil, protože byl velmi zaneprázdněn.
„To nic, babi.“ Hrdě nadme hruď, dá ruku v bok a palcem si ukazuje na hruď.
„Jsem totiž policista, víte, strážce zákona!“ Mluví vážným hlasem a bábinka pozorně poslouchá.
„A tak to já, chlapče, pro tebe něco mám. Doma u branky se mi zasekl zámek a já nemůžu zamykat. Mám strach, aby mě teď nevykradli ti vandalové, jak se o nich všude mluví!“
Babička významně pokyvuje hlavou a nevšímá si, jak Tom protáčí oči. Vydechne a skloní se k bábince, která mu sahá asi po prsa.
„Babi, ale já jsem dálniční policista, dokonce komisař.“
„Vážně? A to je na co?“ Ptá se babička a kouká na Toma s otazníkama v brýlích. Toma ten rozhovor očividně nudí, ale aktivně jí začne odpovídat a vše vysvětlovat.
„No, to až vás babi vykradou a budou prchat autem, tak mi zavolaj a já je budu pronásledovat.“
Tom by jí to asi rád dopověděl, ale musel jsem ho vytáhnout za ruku ven, protože potřebujeme vystoupit tady.
„Billéé!“ Zakňučí a našpulí rty. „Jsem jí to chtěl dopovědět.“
„To je krásný, že rád povídáš lidem o své profesi, ale na to jsou přednášky a né tramvaj. A vím i o lepší době.“
TOM
„Máš pravdu, ale stejně se nemáme jak dostat dál, takže jsme podle mě jeli úplně zbytečně.“
Rozhlížím se kolem, ale zase mě někdo táhne za rukáv jiným směrem, než který sleduju já. A je to opět Bill. Nenechám se táhnout, vytrhnu se a utíkám vedle něj směrem k taxíku, který nám přibržďuje.
Nasedneme, řídí nějakej Ital, nebo co já vím.
„Hele, Bille, vysvětli mu to, v tý restauraci si se minule domluvil výborně.“
„Jo, ale to byla etiketa a stolování. Na lekci o cestování jsem chyběl.“
„No to potěš chleba, ale já to nějak vyřeším… Moment, co to dělá?“ Italský řidič vystoupí z taxíku a jde otevřít kufr.
„Hej, hej, chlape, zavři to a jedem.“ Zavolám na toho Itala, na vizitce má Peréz, divný jméno.
„No comprendo…“ Co?
„Říká ti, že nerozumí.“ Bill se do toho vloží a snaží se mi pomoct.
„Hele, pane, nerozumím… zavřos kufros a jedem!“ Bill nadskakuje smíchy a drží si pusu.
„Zavřos kufros, ty jsi teda jazykovej génius!“
„Hele, jsem polda a ne cizojazyčná sekretářka!“
„Direzione?“ Co to po mně chce.
„Bille? Poraď mi!“
„Já nevím, doteď jste si rozuměli, ne?“
Nemám žádnej nápad. Pak mě ale napadne, že když vytáhnu pistol, dojde mu, že jsem polda. Tak to taky udělám.
Namířím pistol proti jeho nohám a zavelím.
„Pédálos na podlahos a fofros!“ Nevím, jestli mi rozuměl, nebo je tak inteligentní, ale rozjel se a dokonce našim směrem.
Jedeme po dálnici asi půl hodiny, je to asi deset minut co se Bill přestal chechtat. Stejně pořád nechápu, proč se ten Peréz po mně pořád kouká a potí se, jako by běžel maraton.
Najednou zastavíme.
„Co to?“ Rozkřiknu se
Rozklepanej Ital ukáže na ciferníček. Benzínová rafička téměř leží a né a né se zvednout.
„Do prdele… No benzinos, to nám ještě chybělo.“ Chytnu se za hlavu a otevřu dveře. Vystrčím nohy ven a s hlavou v dlaních přemýšlím.
„Tě to nějak chytlo ta rádoby italština.“ Směje se Bill a kouká na mě. Už vystoupil z auta a chodí tam a zpátky přede mnou a taky přemýšlí.
„Ááááá!“ Co to? Otočím se a musím se zasmát. Peréz vyletěl z auta jak střela z děla a pálí po krajnici dálnice směrem k městu. No to se proběhne, chlapec.
Koukám po okolí, a teď mě to uhodilo do očí. Cedule ‚koňský ranč‘.
„Bille, koukej, mám nápad.“
„Hmm?“
„Nevidíš tu ceduli?“
„No jo, ale já na koni jel naposledy v pěti…“
Už to nedořekl, neboť jsem se vydal poklusem prašnou cestou kousek od nás, co vedla přes pole k tomu ranči. Je to asi devět set metrů, to uběhnu raz dva.
„No, tak devět set metrů jsem si představoval jinak!“ Funí na mě Bill. Zastaví a posadí se na krajnici cesty do posekané trávy.
„Jo, já taky, ale zase nám to bude dobrý na ty kondiční zkoušky. A ty, pokud vím, jsi prošel jen díky tomu pugétu, za který jsi zaplatil skoro padesát euro. Jsem tu kytku sotva narval do auta!“
Houknu na něj a posadím se vedle. Stejně si po chvíli lehnu, zapřu se o lokty a koukám na nebe.
„Víš, že seš v té trávě děsně sexy?“ Prohodí Bill rádoby nenápadně a opře se vedle mě. Ale jeho pohled místo nebe utkví na mém břiše.
„Billéé.“ Zaúpím se psíma očima.
„Já se nezvednu, natož abych vykonával ještě spoustu jiných pohybů.“
Povzbudivě se na něj usměju. Trochu se zamračí, ale hned zase rozesměje, když mi po čele začne lézt beruška. Vezmu ji do dlaně a dám mu ji. Tuhle luční havěť moc nemusím.
„Je nádherná, skoro jako ty.“ Bill září jako sluníčko a nechává berušku, aby mu přelézala z jednoho prstu na druhý.
„No dovol, jsem hezčí než nějakej zarudlej brouk, a podívej, kolik má beďarů na zádech. Fuj!“
„Tome, ty jsi normálně nenormální… to nejsou beďary, ale, ale… já vlastně ani nevím, co je to za skvrnky.“
Oba dva se začneme chechtat a Tom vypískne smíchy, když ho zlechtám na břiše.
autor: Stela
betaread: Janule
Beruška s beďarama XDDD *umřela* Úžasnej díl…tak honem dál 😉
rukos na klávesnicos a rychlos další díly..:D:D
Popisos dobros… Jedničkos s hvězdičkos posílandos…♥♥♥
Vyprávěndo výbornando!
Stelinko, já umírám smíchy, kácím se pod Chica (můj PC) a tečou mi slzy. Já se těšila na tvou lekci a jak je vidět, bylo nač se těšit. Ty jsi fakt výýýýborná! Tomu říkám geniální nápad. Jsi úžasná!
Prý "pédálos na podlahos a fofros…" já nemůžu, přála bych ti vidět ty slzy, co mi tečou po tváři, jak se směju…! (Máš mě na svědomí, mám rozteklé linky jako…, tyty! 😀 Vypadám jak Eric Draven z Vrány jen s red vlasy… :-DDDDDD ) Připomíná mi to mou první lekci španělštiny :))))
Nečetlas náhodou Gabru a Málinku, jak se učí latinsky?
A v té tramvaji… ta babča… ale já mlčím, nesmím psát tak dlouhé komenty…
Beruška je náhodou krásná… 🙂
Steli, moc děkuji za parádní díl, snad zatím ten nejhezčí. Ten se ti nesmírně povedl… A už mlčím!
[1]:[2]:[3]: Děkítos všem 😀
Ondinko věř že ty slzy bych vidět chtěla :D. Gabru a Málinku jsem nečetla, ale nevidím důvod proč nepsat dlouhé komenty…ty jen potěší 😀 I když já skáču radostí do vzduchu i se samotnýho smajlu 😀 ..jsem ráda že se díl líbil. Hmm jak to tady tak čtu, tak si asi přiberu dobrovolně ještě Italiánštinu 😀 sice to nebude taková prdel, ale skusit se má všechno:D..
[4]: Přiber si tento jazyk, Steli, určitě. Dokud jsi mladinká a plná elánu. A jsem si jistá, že ti půjde naprosto skvěle, stejně, jak píšeš povídku a básničky♥.
Jo a víš co? Ono to sem nepatří, ale koukala jsem včera večer na Královnu prokletých (ten film je můj zamilovaný stejně, jako knihy Anne Rice, to víš, gotika), ale chci říct, v kapele, kde je upír Lestat, je slečna a když jsem viděla její růžové prameny vlasů… já si okamžitě vzpomněla na tebe. V ten moment…
Těšíííím se na další díl, to snad ani nemusím říkat, že? 🙂 ♥
[5]: Královna prokletých….*cvaká na ULOŽ TO* tak to si stáhnu. Budu to brát jako doporučení 😀 A je moc krásné, že sis na mě vzpoměla..normálně jsem se začala usmívat a teď mi ten úsměv nějak ztuhnul a já nemůžu přestat. ….
Jinak možná ještě by nebylo špatné sem napsat, že povídka už je dopsaná. Čistě jen pro ty které to zajímá nebo pro ty kteří nečtou rozepsané povídky 😀 Taku se těším na další díl a na další komentáře :D…
[6]: Stelinkooooooo♥♥♥, víš, že doufám, když jsi tady napsala, že je tvá báječná povídka dopsaná (nechcííííííí, protestuji, já ji miluju, co pak budu dělat? Vím, ty napíšeš další, že jo? Prosííííím. Miluju tvůj styl psaní…Tak se budu těšit z dalšího skvělého příbehu♥), že bude mít ještě hodně moc dílů…? Jsem pokaždé hrozně nadšená, jen uvidím obrázek… Jej, obrázek! Já ti ještě určitě neřekla, jak moc je krásný. Jsem já ale pako sklerotické 😀 Takže, obrázek opravdu přitáhne pozornost *kouká na Tommyho*. Ale už jsem si všimla, že ty jsi skutečný umělec, co se obrázků týče…ale i těch básniček, vlastně se ti daří vše, nač sáhneš…blahopřeji!
A Stelinko, poslyš, ta slečna z filmu, je opravdu hodně krásná! 🙂
[7]: Teda Ondinko, ty mně normálně dojímáš. Normálně mi plesá srdíčko jak čtu ty pochvaly. Nadaná, krásný sttl psaní a ještě si mě vybavíš při pohledu na krásnou slečnu ? Ty vado, holka ja tě miluju 😀 Už jen za ty pochvaly 😀
A potěším tě……Opravdu už píšu další a opět Kobru 😀 tahhle ale bude o dost dílů delší, protože je na námět případu, který byl rozdělan na dvoudíl a když přidáme to vyznávání a takové ty twincestní oplétačky tak ještě pár dalších dílů naskočí.
Víc už neprozradím, snad jen to, že bude víc citově založená a půjde o víc než kamion trávy..takže se máš na co tešit 😀 A neboj vím co budeš dělat! ..Budeš číst další povídku, prtože se budu snažit zařídít to tak, aby se uveřejňovala jako tahle kobra a to hned po skončení 😀 Prostě sem se do toho nějak vžila, až se sama divím, do toho ještě montáže a další básnička…chyt mě nějakej rapl a ne a ne mě pustit. Ale dokud to bude lidi bavit tak mně taky…no a já už raději končím 😀
Ach Steli (to, co píšu je pravda!!!), přesně tohle jsem od tebe chtěla slyšet – že PÍŠEŠ další povídku!!! A teď musím také přiznat, že tě prostě MUSÍM milovat, to ani jinak nejde. Já bych mohla ještě pokračovat v těch komplimentech – tak třeba, že jsi krom toho všeho ještě hrozně hodná a sympatická slečna. A já se už nemůžu dočkat další Kobry. To je náramné, že vím, až skončí tato zápletka, můžu doufat v další a vyhlížet ji spolu s dalším krásným obrázkem. Ach, já se tak těším na další zápletku!♥♥♥
A Steli, ať přežiješ pondělí, já už vidím ty davy kluků, co budou stát frontu před tvými dveřmi…
Taky už končím, měj se moooooc krásně, kočko, a budu se u příštího dílu Kobry moooooc a ještě mnohem víc těšit.
Krásný večer, pa!♥♥♥
no já nemůžu.. xDD.."Pédálos na podlahos a fofros!".. já chcípala xD.. jinak ae jako luxsuní povídka ;))**
[10]: Děkítos 😀