autor: LilKatie
„Tak zatím dobrou noc, kluci!“ zamával se širokým úsměvem Tom na své dva kamarády, kterým se ještě nechtělo jít spát, a odešel z malé hospůdky ven na náměstí. Přitáhl si mikinu blíž k tělu a rozešel se směrem ke stodole, kterou jim Adam sehnal jako nocleh, když jim místní oznámili, že všechny volné pokoje v hotelech jsou obsazené, i když nad dveřmi visely cedule s nápisem ‚Volné Pokoje‘. Bill měl pravdu, trpaslíci prostě neměli rádi okolní svět.
Nepřítomně nakopl malý kamínek na cestě a tiše se zasmál, když si vzpomněl na to, jak elf vyprávěl o jeho legračních příbězích z cest, a na to, jak Adam vyprávěl o věcech, které byly následkem jeho vrozené smůly a neohrabanosti. Když se už blížil k hostinci, zaslechl za sebou tiché zašustění listů a otočil se, přeci jen, znáte to, je tma, jste sami venku a i ten nejmenší zvuk vás dokáže k smrti vyděsit. To, co viděl, ale zdaleka nebylo žádné strašidlo ani kostlivec ani masový vrah. Promnul si nejistě ztuhlé krční svaly a maličko se pousmál. Stále tam dívka, snad jen o pár let mladší než on, plavé vlasy jí splývaly z ramen, na vršku hlavy v nich se jí třpytila černá diamantová korunka. Tom zamrkal. Může to být…? Upírala na něj své zelenkavo modré oči, které se plaše schovávaly za dlouhými opravdu dlouhými, pastelově černými řasami. Rty měla karmínově rudé a rozpačitě se na něj usmála.
„Tome, jsi to ty…?“ vydechla tiše hlasem plným očekávání. Tom zamrkal. V tu chvíli jako by ho to trklo. Její hlas ho naprosto odzbrojil. Ano. Byl to přesně ten hlas, který každou noc slýchal ve svých snech. Svět kolem něj jako by se zastavil, nic jiného jako by najednou neexistovalo. Pohledem se letmo podíval na její oblečení a rozněžněle se usmál, když viděl, že její ač jednoduché šaty, byly hodné opravdové princezny. To stvoření od rybníka jako by přestalo existovat, k čertu s tou němou černovláskou od jezera. Tohle byla jeho princezna, tím si byl jistý. Namísto odpovědi malinko přikývl a udělal dva kroky vpřed. Na jejím obličeji se rozlil líbezný úsměv a v tu chvíli mu skočila do náruče, pevně ho objala kolem krku a ramen. Tom musel zavřít oči nad tím, jak byla její vůně dech beroucí.
„Konečně…“ zašeptala mu do ucha sametovým hlasem a Tom nedokázal potlačit úsměv, který se mu tvořil na rtech.
„Kde… Co tady děláš…?“ zavrtěl malinko hlavou a bezradně se zasmál, čekal kohokoliv, ale svou princeznu opravdu ne.
„Nejsi snad rád, že mě vidíš, Tome? Proboha, tak dlouho jsem čekala, až tě konečně budu moci uvidět, a teď jsi tady a já… já nevím, co ti říct…“ zasmála se trochu zoufale a zamrkala na něj svými dlouhými řasami. „Musím ti všechno říct, bohužel se tu nemůžu zdržet moc dlouho…“
Tom zamrkal, to chce tak rychle odejít? „Pojď.“ Rozhlédl se a chytil ji za ruku, rychle s ní utekl do jejich rozervaného pokoje.
**
„Děje se něco?“ položil Adam starostlivě svou ruku na Billovu a zkoumavě se na něj podíval. Oba dva měli už trochu upito, nebylo těžké opít se po trpasličím ležáku.
Bill zavrtěl hlavou a zvedl ruku, aby přivolal číšníka. Zanedlouho přišel postarší nabubřelý trpaslík s copy na tmavě hnědých knírech. „Ještě jeden půllitr ležáku, prosím…“ pousmál se mladík.
Hospodský se na něj nevrle podíval, sebral mu jeho prázdný půllitr. „Mor na elfy,“ zabručel a odešel splnit objednávku.
„Měls pravdu, Adame, jsou to moc milí lidé…“ protočil Bill oči a podíval se na svého kamaráda. „Víš… Mám takový zvláštní pocit, že se něco děje… Možná, možná bych měl jít za Tomem…“ začal se zvedat od stolu.
„Nikam…!“ chytl ho pevně za ruku upír a usmál se na něj. „Sotva jdeš, a navíc sis právě objednal další pití…“ zavrtěl hlavou.
„Kašlu na pití, zaplať to za mě… Jdu se podívat, jestli se něco neděje…“ vytrhl se mu ze sevření a rychlým vrávoravým krokem vykráčel z hospody.
**
„To jako vážně?“ zamrkal nevěřícně Tom, když mu princezna dopověděla celý svůj příběh. O tom, jak žila, a o tom, jak napadli její město a hrad a jak ji zajmuli a drží ji zamčenou, a že jediný, který ji dokáže zachránit, je on. Princezna mlčky přikývla. Zvenčí se začaly ozývat kroky a něčí hlas.
„Už musím jít,“ řekla princezna spěšně, se strachem v hlase. „Nesmí mě tu s tebou vidět…“ zavrtěla hlavou. Tom se na ni smutně zadíval.
„Kdy tě zase uvidím?“ zamumlal, zatímco se kroky přibližovaly.
„Tome?!“ ozývalo se volání.
„Brzy,“ přikývla horlivě, jemně ho políbila na rty. „Musíš mě zachránit, Tome, musíte přijít do hradu…“ usmála se rozněžněle, pohladila ho lehce po tváři a rozplynula se Tomovi před očima.
„Tome, jsi tady??“ rozrazily se dveře a vešel dovnitř Bill, na tváři se mu rozlil široký úsměv, když viděl, že je Tom v pořádku a zdráv. „Jsi tady… To se mi ulevilo, měl jsem zlé tušení…“ posadil se vedle mladíka na starou truhlu na nářadí a položil mu ruku na ruku. Tom ale usykl, jako by jeho dotek pálil, a odvrátil se od něj. Elf zamrkal. „Co se děje Tomi?“ zamumlal přiopile a zkroušeně se na něj podíval. „Udělal jsem něco?“
Tom se na něj neotočil, jen se zvedl a přešel ke kupě slámy, položil se na ni zády k němu.
Bill na něj ještě chvíli koukal a pak si povzdychl, pokrčil trochu rameny.
„Nevím, proč se na mě zlobíš, Tomi, ale tak jestli o tom nechceš mluvit, tak já o tom mluvit nebudu. Ale jestli si o tom promluvit chceš, tak já budu spát tady na posteli, a ty mě můžeš klidně v noci probudit, když budeš mít v noci pocit, že jsi už připravený o tom mluvit, ano?“ zakoulel svýma hnědýma očima a také si lehnul do slámy, i když o kus dál od něj. Sundal si ještě, vleže, svoje kozačky a zachumlal se do slabé deky, kterou jim tady jeden trpaslík každému připravil. „Dobrou noc,“ zašeptal a zavřel oči.
Odpovědi se mu ale nedostalo.
autor: LilKatie
betaread: Janule
No to snad neni možný, ten Tom je ale vážně pako 😀
Já kdybych byla na jeho místě, brala bych Billa všema deseti 😀 ale Tom ne, ten musí mít nějakou zdegenerovanou princeznu!
[1]: 😀 😀 😀 naprosto souhlasim!!
ty blbe, to neni princezna!
Zlá "princezna" zlá! 😀
Bill je stejně vtipný jako opilý 😀
Nejvíc mě rozsekalo "mor na elfy" 😀 to se fakt povedlo 😀 🙂
Trochu kratší no…takže další
Že mu není divný hned dvě podobný naráz.. Tome ty potřebuješ asi pár facek aby sis všimnul, že to, co hledáš už je u tebe 🙂
[1]: :DD Tys to zabila ! 😀
♥♥
Ten Tom je teda popleta,divím sa, že sa nechal oklamať, tou zlou princeznou. Som veľmi zvedavá ako sa to bude ďalej vyvíjať.
Taková kraťoučká kapitola…ale tak nevadí, lepší než nic.
A moje pocity po přečtení? Chudák Bill a ten Tom je takovej idiot. Doufám, že to Tomovi brzo docvakne, i když o tom velmi pochybuju, přece jenom jeho vedení je v téhle povídce pořádně dlouhé a zamotané:D.
Každopádně uvidíme, jak se to vyvine.:)
ah…miluju to povídku..:D..kdy to už konečně Tomovi dojde..:(..jinak..Bill opilec mě taky rozsekal…akorát..pak mě trochu píchlo u srdce když sem četla ten konec….Tom je blbec prostě že mu to nedochází..a tu princeznu bych taky zavraždila..aby jim nestála v cestě..:D