autor: Catherine & Kerli
Zhluboka se nadechnu a usměju se. Na to, že je teprve polovina března, je opravdu pěkně. Ale tuším, že se počasí zase nějak posere. Pche. Zakroutím hlavou. Nebudu nad tím přemýšlet teď, když je pěkně. Nebudu si tím kazit náladu, která je opravdu výborná. Konečně se zase předvedu celýmu Berlínu, že jsem já nejlepší. Tedy… Naše crew. Jsem zvyklej mluvit jen o sobě. Dneska by to ale bylo sobecký. No a? Nevadí. Já se ukážu, já jsem nejlepší. Kluci jsou jen doplnění.
Rozepnu si zip u fialový mikiny. Není ani velká, ani malá. Prostě tak… akorát. Nasadím si sluneční brýle a vykročím k hlavnímu vchodu budovy. Na zbytek se neohlížím, slyším je za sebou. Šťastně se usmívám. To bude zase pohled, na ty snaživý paka.
Zastavím se před budovou, nakrčím obočí. Co tu dělají… Hlídači? Nikdy tady nebyli, co tady dělají dneska?
„Náramky.“ Super, nekompromisní hlas. Fajn, je pěkné, že se starají, ale opravdu po mně nemůžou chtít, abych hledal náramek mezi všemi věcmi v kabelce.
„Jsem Trümper. Náramek mám v kabelce,“ protočím oči. Dělají, jako kdyby mě neznali. Pohodím dredama a sladce se usměju. Na tohle musí slyšet každej chlap, ne? Zamrkám a olíznu si rty.
„Dělej, ukaž náramek, jinak se dovnitř nepodíváš,“ setře mě. Oh. Ani trochu se nad mým smyslným výrazem nepozastavil a už zase somruje. Nekompromisně se na mě dívá a nechává si ruce založené na hrudi. Celkem urostlej chlap. Protočím oči. Takže to opravdu myslí vážně. Ušklíbnu se na něj,
„Fajn. Smiř se s tím, že bude trvat trošku delší dobu, než ho najdu,“ pokrčím rameny a smetu ze stolu rukou papíry se jmény, které tam má na hromádce. No co? Já jsem tady stejně nejdůležitější. Položím tam kabelku, začnu se v ní přehrabovat. Opravdu to bude… na dlouho. Hlídač mě u toho celkem nasraně pozoruje. No co, nemá mě vytáčet s blbou kontrolou náramku. Jako by nevěděl, že mě tady každej zná. Asi nováček.
Po pár minutách konečně ten zatracenej náramek vyhrabu. Vytáhnu žlutou blbost na ruku a zamávám jí před ksichtem toho blbečka.
„Vidíš?! Spokojenej?!“ téměř zvýším hlas. Tohle je jedna z věcí, která mě opravdu dokáže vytočit. Příkazy. Nenávidím, když mi někdo říká, co mám dělat.
„Vidíš?! Spokojenej?!“ téměř zvýším hlas. Tohle je jedna z věcí, která mě opravdu dokáže vytočit. Příkazy. Nenávidím, když mi někdo říká, co mám dělat.
„Jo,“ ušklíbne se. Odfrknu si a dám si kabelku zpátky na rameno. Projdu kolem něj a mířím do šaten.
(Tom)
Oblíkáme se s klukama v šatně. Hlídač byl zas fakt příjemnej. Nechápu, co dneska všem tak hrabe. Oblíknu si volný černý tepláky s velkým postranním nápisem na boku The King, a natáhnu na sebe bílý tílko. Pěkně mi sedne na postavu. Třeba se v tom budu líbit i tomu Billovi. Uh, ne. Mě to nezajímá samozřejmě, jenom mě to… vlastně zajímá. Jednou ho beztak dostanu, prdelku jednu. Zatřepu hlavou. Tome, kurva, klidni se trochu. Nemysli na něj. Ne teď.
Otočím se ke dveřím a pozvednu obočí, když vidím, jak se otevírají. Kdo sem kurva má co lízt?! Tohle je naše soukromá šatna!
Prokřupnu si klouby.
Prokřupnu si klouby.
„Těším se, jak jim všem jen spadne huba.“
„Jistě, Bille. Jsme nejlepší.“
„Jistě, Bille. Jsme nejlepší.“
Smích a ty hlasy. Jméno Bill?! Vytáhnu obočí. Co leze k nám do šatny? Ne, třeba je to nějakej jinej Bill. Kterej má podobnej hlas. Jo, jasně, Tome. Jsi opravdu naivní, mluvím si k sobě v duchu. Jak nějaký úchylný pako. Vytáhnu víc krk, abych viděl. Černý malinký dredy, hubená vysoká postava. Opravdu to je Bill.
„Kdo nám sem dal tyhle tašky?!“ začne do toho kopat, aniž by zvednul pohled. Pořád stejně arogantní. Jen nad tím protočím oči a pozvednu jedno obočí.
„Můžeš laskavě přestat kopat do mejch věcí?“ syknu a sjedu ho chladně pohledem. No ten se zase vyfikl, děvka jedna. Mmm… pěkná ale. Ušklíbnu se, když konečně zvedne pohled.
„Můžeš laskavě přestat kopat do mejch věcí?“ syknu a sjedu ho chladně pohledem. No ten se zase vyfikl, děvka jedna. Mmm… pěkná ale. Ušklíbnu se, když konečně zvedne pohled.
„Ale ale, tak se zase vidíme,“ řeknu posměšně.
„Taky tě rád vidím. A teď si laskavě sbal ty svoje hadry a vypadni. Rád bych se převléknul,“ pošle mi vzduchem pusu. Opravdu si koleduje. Hodí na lavičku kabelku, vedle které mu přistane okamžitě taška, kde má pravděpodobně hadry. Mhh… Jak ubohé, nechat si tahat věci.
„Hele slečinko, tohle je naše šatna, takže si sbal ty svoje šminky a kabelčičky a vypadni,“ syknu po něm a věci mu z lavičky shodím. Mě srát hošánek nebude. A už vůbec ne dneska, když musím být lepší než on. A to já jsem.
„Tohle nikdy nebyla VAŠE šatna, takže teď vypadni. Mně si nestěžuj. Mimochodem… S těmi věcmi nemusíš házet, hm?“ nechá ho to úplně chladným. Divný. Myslel jsem, že má výbušnou povahu. Ohne se, vyšpulí na mě tu svojí pidi prdel. Zajímalo by mě… Dělá to schválně nebo ne? Pozvednu obočí.
„Tak hele, my tu byli první a taky že tu zůstaneme. Ty svoje malý půlky si můžeš roztahovat jinde,“ nedá mi to. Musím se na ten jeho zadek dívat.
„Lepší argumenty nemáš? Je mi tě taaaak líto. Není moje chyba, že si nepamatuješ, která šatna patří vám,“ zasměje se a zakroutí hlavou. Podívá se na mě…. Zlým pohledem. Heh. Čubička taky umí být zlá?
„Pokud nechceš, abych ti přímo tady natrhl prdel, tak okamžitě zmizíš. Já vím, že se na mě rád díváš, ale nemusíš být tak nápadný,“ ušklíbnu se a pošlu mu vzdušnou pusu nazpátek.
autor: Catherine & Kerli
betaraed: Janule
jooo chci aby mu natrh prdel přímo tam přede všema:D:D
jooo taky chci natrhlou prdeeel :D:Da hlavně aby to Tomova crew vyhrála 😀 a určo budou mít nějakou sázku nebo něco 😀 těším se na další díl tak honem 😀
Krásnej dílek, jako vždy…:) Musí vyhrát Billova crew…:D Těším se na alší dílek, který určitě bude taky tak úžasný…;))
:-DDD Fandím Tommyho crew♥♥♥
To jsem tu jediná kdo fandí Billoví crew…? 😀
[5]: Naopak, jistě má Bill fanoušků právě nejvíc 😀 ♥ A neboj, stejně vyhraje Bill a jeho crew (ti, co fandí Tommymu, mají smůlu – snad tu jeho prohru přežiju… hihi:-DDDDD), to je jasné… :))))) Příště bude určitě zajímavý díl!