autor: Little Muse & Majestrix
Bill se cítil zpola nadšený a zpola ustrašený z Gree Ha, ale jak se to blížilo, nakažlivé nadšení šířící se po Sídle Vave ho uchopilo do svých spárů, a přinutilo ho vybrat si róbu, která byla mnohem formálnější než cokoliv, co měl kdy na sobě. „Líbí se mi, hodně,“ poznamenal Tom, když vešel do místnosti, kde seděl David a Bill a prohlíželi si truhly se vzorky a stříbrnými a platinovými doplňky.
A přesně tak se najednou ocitl v teleportu, ze kterého vystupoval v černé brokátové róbě se symbolem Domu Vave na své sponě.
„Přestaň se cukat, Bille. Vypadáš dokonaleji než kdokoliv jiný,“ zašeptal Tom a sjel rukou na Billův pas.
„Děkuji, můj Pane. Nedokážu se uklidnit.“
„Je to jen formální ples; obléknout se na to, je to nejtěžší na tom všem. Dnes v noci se jen budeme bavit.“
Bill nepřítomně přikývl, ale nemohl souhlasit; on se sem nepřišel jen bavit.
Byl tady, aby zastavit nepotřebnou a nespravedlivou smrt.
Bill se rozhlédl po místnosti a tiše zalapal po dechu. Jediné zdroje světla tady byly měsíční lucerny vznášející se u stropu, všechno potápěly do stříbrného světla. Nevypadalo to moc opravdově; okouzlující úsměvy a ještě víc okouzlující róby a tuniky zaplňovaly velký sál, a najednou si Bill začal připadat, jako by nebyl dostatečně dobře oblečený. Orchestr hrál na vyvýšeném podiu a na tanečním parketu bylo pár párů, tancovali překrásný valčík, přesně do tónů hudby.
„Je tady tak moc lidí…“ zamumlal Tomovi, zatímco následovali Jorga a Davida k jejich stolu.
„Všichni z Pentapolis a většina Tetrapolis je tady. Je to velká věc, když jsi pozvaný a, jak ti můj otec řekl, Dům Vave má stálou pozvánku. I když musím přiznat, že jsem nikdy nebyl vzrušený symbolem mého Domu.“ Bill se začervenal a Tom přejel po sponě na jeho pase. „Ty jsi vylepšil design?“
„Byl to Davidův nápad, i když jsem souhlasil, že róbu vylepším,“ řekl Bill zdráhavě.
Tom vzal Billa za ruku a rychle ho na ni políbil. „Jsi stále nervózní.“ Nebyla to otázka.
Bill se na něj nejistě usmál a přikývl. „Musím přiznat, že jsem.“
„No tak, uvolni se. Většina lidí tady se jen chce bavit, a ukázat ostatním, kolik mají peněz.“ Ušklíbl se Tom.
„Proč byste něco takového dělali?“
„Je to vlastně skoro sport,“ řekl blonďák suše. Bill našpulil rty a zůstal zticha, dokud se neposadili ke stolu. Večeře byla dekadentní, trochu až moc noblesní jemně pečená prsa utrewu, kořeněná zelenina, kanaberryovášťáva, a lehké dezerty, které vypadaly až moc nastrojeně na to, aby se jedly.
Bill se snažil během jídla odpočívat a smál se společně s Tomem; Nervy, které cítil, mu ale způsobovaly závrať, a najednou mu všechno přišlo alespoň trochu legrační. On a Tom jedli z talíře toho druhého a hráli si a po nějaké chvíli Bill vždycky zvedl pohled a viděl, jak se na něj Jorg dívá. Vypadal souhlasně, a tak si Bill alespoň jednou dovolil žít přítomností.
Sledovali představení na parketu, kde ženy a muži předváděli magii formování kovových předmětů do klikatých až éterických tvarů. Když zábava skončila, na parket se znovu vrátili tancující páry.
Různé skupiny lidí dělaly hloučky v celém sále, všichni si povídali a vesele klevetili. Bill se rozhlížel, když byl provázen po sále a představován lidem, které bude těžké si zapamatovat. Uvědomil si, že ještě neviděl tři důležité lidi ze své Vize.
„Koho hledáš?“ zeptal se zvědavě Tom, zatímco vedl Billa za pas ke skupině jeho přátel.
„Slyšel jsem jméno Brendan a chtěl jsem ho vidět.“
„Lord Brendan? Proč ho chceš?“
„Protože jsem ho nikdy neviděl.“ Přinutil se Bill nonšalantně pokrčit rameny. „Proč?“
„Je jen… velmi oportunistický. Skoro až bezohledný. Dostal se do Monopole jen tím, že podrážel své přátele. Jejich Domy jsou teď v nepořádku.“
Bill se zamračil, ale rychle si vyčistil výraz, když se zastavili u skupinky mladíků. Každý z nich trochu žertoval, byli to ti lidé, které mu Tom představil už i na Reva Ha, žertovali, dokud se Tom neušklíbl a nevzal Billa za loket.
„A tenhle druhý muž, oblečený jako muž první, je Trent.“
„Zdravím, Lorde Trente. Nemyslím, že jsme se viděli,“ řekl Bill s úsměvem a vzal ho za ruku.
„Rozhodně bych si pamatoval tak uchvacující stvoření.“
„Vskutku,“ souhlasil další, zvedl svůj pohár Billovým směrem a otevřeně se na něj podíval. „Máš rozkošného sahvahda, Lorde Tome.“
„Děkuji, Lorde Kente. Vskutku je neskutečně překrásný,“ zamumlal Tom a zvedl Billovu ručku, aby ji políbil. Všichni přítomní se zasmáli.
Všichni kromě Billa.
Začervenal se, ne poníženě, ale úzkostlivě. Tyhle komplimenty znal.
„Necháš nás si s ním zatancovat?“ ozvala se poznámka přes Tomovo rameno a Bill se zachvěl.
„Ne předtím, než to udělám já.“ Různé zvuky nesouhlasu se ozvaly ve vzduchu.
Bill se nechal odvést na parket, nechal Toma dát mu ruku na bok, ale okamžitě očima projel dav, aby uviděl ty tři povědomé tváře. Málem zameškal to, jak na něj Tom mluví, i když si byl jistý, že to přijde.
„Jsi ozdobou večera, má lásko,“ poznamenal, stále se usmíval.
Bill věděl, že by měl odpovědět, ale nebyl si jistý jak, a navíc si byl naprosto jistý, že tancuje úplně špatně, jeho pohled byl stále upřený za Tomovo rameno.
„Bille?“ zeptal se zvědavě Tom, díval se mu do obličeje. „Bille?“ zopakoval, trochu hlasitěji.
Bill se zarazil a otočil k němu hlavu. „Promiň,“ omluvil se.
„Jsi v pořádku?“ naléhal Tom, trochu zpomalil, v Billově sahvahdovi se něco mísilo, jen si Bill nebyl jistý co. „Musíme si sednout?“
„Ne,“ stál si na svém Bill. Tom měl najednou jeho plnou pozornost. „Ne, je mi fajn.“
Tom se znovu usmál a chytil ho pevněji. „Omlouvám se, jestli se až moc starám; zdá se, že jsem jen znepokojen, že jsi byl tak dlouho zticha.“
Bill se na něj nuceně usmál. „Je mi fajn, jen je tu moc lidí.“
„Větší dav lidí, než na jaký jsi zvyklý, ano. Pochopitelné,“ souhlasil Tom, tancoval s Billem trochu víc sebevědomě. „Soustředil ses na Lorda Brendana, že ano?“ přikývl Tom přes Billovo rameno tam, kde stál.
„Co?“
„Byl jsi ohledně něj zvědavý, nebo ne?“ zeptal se Tom, znovu přikývl. „Támhle stojí.“
Vzhledem k tomu, že ilustraci k povídce nemáme od její autorky povolenu dávat přímo sem, tady se podívejte na ODKAZ v novém okně.
Bill cítil, jak mu krev ztuhla v žilách a chodidla se mu přestala hýbat, aniž by chtěl. Tom se zamračil, ale Bill pustil jeho ruku a otočil se, než otevřel pusu, aby potvrdil slova svého sahvahda. Tam, vskutku, stál Lord Brendan, vedle Lorda Raphaela, který udělal dost pro to, aby podnítil Billovu zlobu, i bez jeho Vize. Po druhém boku Raphaela stál ten, o kterém Bill věděl, že je Senátor Kraol, i když ho neměl šanci potkat na svém Reva Ha.
„Bille, nezírej,“ povšiml si, že říká Tom, cítil, jak se znovu natahuje po jeho zápěstí. „Co to s tebou je?“
Bill nemohl přestat, i kdyby chtěl. Čas si s ním hrál a on mohl změnit budoucnost svými činy.
Může dnes v noci zachránit život a své srdce.
Bill se rozeběhl ke třem mužům, prodíral se lidmi, kteří si povídali a popíjeli, a když tam konečně dorazil, když už byl na doslech, zrovna slyšel, jak Generál Ira určitě dorazí v ten pravý čas. Jeho zlost se znovu probudila, a Bill prakticky vrčel, když se před třemi zrádci zastavil. „Jak se opovažujete!“ rozkřikl se. Pár lidí se zastavilo v jejich činnostech, aby se na dění dívalo.
„Kdo jsi… o čem to mluvíš?“ zeptal se rychle Lord Raphael, očima těkal kolem, když si všímal více a více pohledů.
„Mluvíte o zradě a podvodu! Plánujete zradit Císaře!“ řekl Bill nahlas.
A s tím hudba přestala hrát a Lord Brendan zvedl své šedivé obočí. „Navrhuji, aby sis dával pozor na jazyk, chlapče. Tohle je vážné obvinění, a ještě s vážnějšími následky za falešné obvinění.“
„Není falešné, slyšel jsem vás!“ rozhlédl se Bill po tvářích v nově utvořeném davu. Některé byly šokované, ostatní se začaly smát, dokud se šepot a smích nespojil v nerozlišitelný mix. Takhle to nemělo být. Lord Brendan udělal krok vpřed a ušklíbl se.
„Kdo jsi?“ zeptal se nebezpečně hlubokým hlasem. Očima sjel na sponu na Billově pase a jeho obočí se znovu nakrčilo. „Dům Vave? Který muž je takový idiot, aby si tě vzal za svého chotě?“
Bill otevřel pusu, aby odpověděl, když k němu došel Tom, konečně, a chytl ho za zápěstí. „Bille, co má tohle znamenat?!“ zeptal se a rozhlédl se po přihlížejících.
„Lord Tom? Myslel bych si, že by tento Dům, tak ctěný v ochodech, věděl, že by si neměl brát jen tak někoho.“
„Ne, tohle je jiné,“ řekl Tom a otočil se na Lorda Brendana. „Co se tady děje?“
„Konspirují proti Císaři a Pěti Městům!“ zasyčel Bill. Tom se na něj zamračeně otočil.
„Bille, tohle je vážné obvinění. Jaký důkaz máš?“
„Měl jsem Vizi,“ vykoktal Bill a dav se začal hlasitě smát.
„Vizi?“ odfrkl si Lord Brendan. „Lorde Tome, myslím, že byste měl nechat svému manželovi prohlídnout hlavu.“
„Není můj manžel,“ zavrčel na něj Tom. Billovi se do očí hrnuly slzy a snažil se vytrhnout Tomovi ze sevření.
„Pak jste chybu ještě neudělal,“ promluvil Senátor Kraol poprvé. Dav se znovu zasmál a Bill se zoufale zhluboka nadechl. Nebude brečet na veřejnosti, před všemi těmi necitelnými lidmi.
„Vím, co jsem viděl, vím, co jsem slyšel!“ zkusil to znovu. „Říkal-„
„Lorde Tome, radím vám, aby se váš sahvahd ovládal. Jestli ještě řekne něco, co budu považovat za žalovatelné, budu dbát na následky, jestli bude mluvit, pak budu muset odpovědět.“
Tom vydechl a rychle se otočil na Billa. „Jdeme.“
„Ale… ale já vím, co jsem-“ vykulil Bill oči a uviděl zlost v Tomových očích.
„Řekl jsem, jdeme.“ Zatahal Tom za Billovo útlé zápěstí a za ticha s ním vyběhl ze sálu. Bill neměl na vybranou, musel za ním.
~*~
Bill byl na Toma dost rozzlobený na to, aby se neobtěžoval s ním mluvit, ale hned jak vystoupili z teleportu zpátky do jejich zahrad, Tom začal křičet.
„Co sis myslel?“ naléhal, otočil Billa, přinutil ho couvnout. „Prosím, vysvětli mi to v mém jazyce, protože opravdu přestávám rozumět tomu, proč bys mě tak ponižoval! Urazil jsem tě snad nějak?“ Bill stál, v šoku a naštvaný. „Odpověz!“
„Řekl jsem ti proč!“ zakřičel zpátky, našel svůj hlas. „Nelhal jsem, ani jsem tě nechtěl ztrapnit! Měl jsem Vizi, přesně jak jsem řekl! Myslel bych si, že teď už jim budeš věřit!“
„I kdyby ano, tak většina Pentapole ne!“ udělal Tom znovu krok vpřed, ale Bill tentokrát necouvl. „Tohle není Diopolis, Bille! Jsi daleko od domova! Nečekáme tady na to, co nám řeknou Bohové! Myslíme za sebe sami! Zvyk, na kterém trvám, aby ses naučil!“
„Nebo co?“ naléhal Bill, vyzývavě. Jaký smysl měl jeho život, jestli ti muži nebyli zastaveni? Co mu ještě mohli vzít?
„Už mě unavuje ti vyhrožovat, Bille.“
„A mě unavuje tvůj nedostatek dotahování věcí do konce,“ odsekl Bill. „Jestli si přeješ poslat mne pryč, tak to udělej.“ Udělal krok vpřed ke svému sahvahdovi. „Zachraň nás oba od té velké chyby.“
Tom zaváhal.
„…Možná bych měl,“ řekl nakonec, očima těkal po Billově obličeji.
Bill neodpověděl, obešel Toma, šel od něj pryč, do sídla. Slyšel, jak se za jeho zády znovu aktivoval teleport, věděl, že to byl Jorg a David, a nepřál si tam být, až jim bude Tom vše vysvětlovat. Alespoň to znamenalo, že ho Tom nebude následovat.
Bill si byl pěkně jistý, že by za ním stejně nešel.
Došel do domu, pochodoval, dokud nedošel ke svému pokoji, byl tak naštvaný, třískl dveřmi, než si uvědomil význam nesprávnosti jeho Vize. Utřel si tekoucí slzy a opřel se o zavřené dveře, pohledem sjel na Infonexus.
Jestli jedna z jeho vizí byla špatná, pak ty ostatní mohly také.
~*~
„Cožes udělal?“ polknul Andreas.
„Ano, udělal, a udělal bych to znovu, kdyby to znamenalo, že moje akce zapříčiní řetězovou reakci a skončí tím, že zachrání Anisův život!“ Bill přecházel sem a tam po svém pokoji.
„Můj Bille, tak rád bych chtěl vidět, jak změníš budoucnost… řekls to Generálu Bushidovi? Možná by s tou informací mohl něco udělat.“
„Už jsem to zkusil. Neodpovídal na můj hovor, a volal jsem mu dvakrát. Napochodoval jsem přímo k nim, Andy. Přímo k nim a zkusil jsem to, ale… nemyslím si, že mě tam někdo chtěl poslouchat. Byli tak… nad věcí; bylo to nechutný. Císařův asistent, vážený Lord a senátor,“ odsekl Bill.
Andreas vykulil oči. „Tys teda musel vypadat, když si tam vybuchnul. Řekls všem, cos viděl?“
Bill zaváhal. „Nebyl jsem schopný, dostat se až tam…“
„Ale určitě jsi to řekl Lordu Tomovi, a zeptal se ho na radu.
Bill otevřel pusu a rychle ji zavřel. „Proč bych to dělal?“ zeptal se.
„Protože, on zná pravidla země lépe než ty. Tohle není Diopolis, kde řekneš jedno slovo, a všichni poslouchají. Tady tě nikdo nezná, a rozhodně ne v Pentapolis.“ Udělal blonďák krok vpřed a vzal Billa za ramena, odvedl ho ke křeslu na druhé straně pokoje. „Bille, nemůžeš dělat věci stejně jako na jiných místech. Byls to ty, kdo mi to řekl, když-„
„Když jsme se snažili naučit vše o svých tělech na moddah,“ zaúpěl Bill. „Nekonzultoval jsem to s Tomem. Byl jsem tak odhodlaný ušetřit životy našich vojáků, ušetřit život jen jednoho života… Přestal jsem myslet na ostatní věci. Kolikrát mě můj jazyk ještě zavede na tenký led?“
Andreas se usmál, dal Billovi pár pramenů vlasů z obličeje a vydechl. „Sídlo se skoro otřásá pod hněvem Lorda Jorga.“
„Jsem si jistý, že ráže Lorda Toma je přímo na stupínku pod tou jeho otce. Opravdu jsem všechno zničil, Andreasi. A co je nejhorší, nejsem si jistý, jestli se mi ulevilo nebo ne,“ zašeptal Bill.
„Ulevilo?“
„Jestli zachráním Anise, pak-„
„Pak co, Bille? Jsi zbožný. Věděls, když jsi tohle přijal na svůj prst,“ zvedl Andreas jeho ruku, na které byl agalah, „že ti nebude dovoleno, jít do svazku s někým jiným. To je Svatý Zákon.“
Bill vytrhl Andreasovi svou ruku a znovu se zvedl. „Myslíš, že jsem to vypustil z hlavy? Spíš naopak, bylo to hned na vrchu mého myšlení. Ale co je porušení zákona, když přijde na pravou lásku?“ prosil.
Andreas se podíval na materiál židle, než znovu promluvil. „Bille, kvůli pravé lásce nemusíš porušovat žádná pravidla,“ řekl jednoduše. Bill vypadal zaskočeně a znovu se posadil do křesla, ke kterému byl přiveden.
„Takhle jsem také dříve přemýšlel,“ řekl tiše. „Přál bych si, aby pravidla lásky byla tak jednoduchá. Přál bych si, aby tu byla pravidla.“
Andreas si povzdychl, vypadal, jako by chtěl zase protestovat, ale jediné, co řekl, bylo: „Co se stane teď?“
Bill polkl. „Tom mě nejspíš poprosí, abych odešel. Už ho za to neviním.“
Andreas si znovu povzdychl. „Myslím, že jsi udělal to, co vždycky, Bille.“
„Co?“
„Přinutil ho opustit tě. Nejsi spokojený, dokud neodejdou, aby nenávist byla ospravedlněna,“ řekl Andreas.
„Kdo tě žádal, abys se mnou takhle mluvil?“ řekl Bill, zamrkal pryč slzy.
„Jsem tvůj přítel, a budu s tebou takhle mluvit, když budu mít potřebu vytáhnout tě z propasti. To, že Tobi odešel, nebyla tvoje vina. Byl jsem stejně tak mladý jako ty a stejně to vím.“
Bill sklopil hlavu.
„Mé Vize. Přicházely skoro každý den a on tam se mnou seděl a uklidňoval mě. Vytáhl mě zpátky do opravdového světa. Jak by to nemohla být moje vina? Byl jsem až příliš. Bylo to až moc.“ Vydechl Bill slabě. „A tohle je až moc na Toma,“ řekl, silněji. „Takže tohle je dobré. Tohle je… takhle je to lepší.“
~*~
Tom odešel od zavřených dveří s těžkým srdcem. Položil ruku na dřevo na dveřích, zrovna když slyšel, jak se Andreas ptá, co se stane jejich osudem. A plánoval tam vrazit a říct ultimátum od jeho otce; zabal si a odejdi do poledne. Byl připravený, dychtivý říct takové zprávy. Ten pocit zahanbení a nedůvěry k Billovi se změnil v rozzlobenou kouli v jeho žaludku a nabíjelo to jeho činy. Ale teď…
Zhluboka se nadechl a odešel zpátky do své ložnice. Sotva se za ním zavřely dveře, ucítil závan magie a Jorg vešel dovnitř, vypadal rozzuřeně. „No?“ odsekl, když se k němu Tom unaveně otočil. „Řekls tomu malému-„
„Otče, to stačí,“ řekl blonďák.
„Neřekls mu to, že ne?“
„Ne, neřekl.“
„Pak prosím, řekni mi, na co čekáš. Možná na to, až Dům Vave bude žebrat o peníze?“
Tom se na svého otce zdrceně podíval. „Víš stejně jako já, že jsme věřitelé víc jak polovičky Domů ve městě. Aby se vyhnuli nepříjemnostem, na tento incident zapomenou a už o tom nebudou mluvit.“
„Myslel jsem, že budeš rád, když ti řeknu své ultimatum. S těmi tipy, které mi Bill dal, můžu od Gordona odkoupit loděnice a budeme mít loděnice vlastní, bez tíhy Billa v naší rodině.“
Tom zavřel oči a promnul si kořen nosu. „To mluví tvoje pýcha.“
„Ano, pýcha mého Domu a vědění, že musím, za všechno na světě, chránit naše neposkvrněné jméno. No,“ zasmál se hrubě Jorg, „ode dneška už ne.“
Tom stál v tichosti, zíral raději na papíry na svém stole než na svého otce.
„Nenechám ho nás ještě jednou ponížit.“
Tom se na něj otočil, ruce zkřížené. „Donutils mě do tohoto zasnoubení, i po tom, co se stalo s Danielem, a teď mi to vezmeš po jedné chybě?“
„Byl jsi víc než nadšený se s ním rozloučit hned, jak přišel k nám domů! A já vybral za tebe, protože ty ses nejen nesnažil až moc dlouho, ale dokázals, celkem dobře, že nemůžu věřit tvému úsudku ve výběru sahvahda,“ řekl Jorg, udělal výhružný krok vpřed. „Časem jsem si myslel, že možná pobožnost je méně pobuřující než nevěra. Ale já tě ho zbavím, protože dokážu přiznat, když se pletu. Zdá se, že jediné, co jsme udělali je, že jsme vyměnili děvku za devudála!“
Tom udělal také krok vpřed, položil dlaň na hrudník svého otce a druhou dlaň položil na jeho hrdlo. Jorg vypadal trochu překvapeně, ale stále víc rozzlobeně.
„Takhle o něm mluvit nebudeš,“ zasyčel Tom. „Pošlu ho pryč, jen pokud usoudím, že je to tak nejlepší.“
„Pošleš ho pryč, pokud se já rozhodnu, že je to tak nejlepší,“ opravil ho Jorg, napínal se pod dotekem svého syna. „Jsme stále pán tohoto domu, a ty si budeš pamatovat, že v břiše konkubíny roste tvůj bratr. Měl bys o svých činech dobře přemýšlet, mladíku.“
Tom se od něj tvrdě odtáhl, stále ho probodával pohledem a Jorg si upravil oblečení.
„Lord Gordon byl předvolán,“ pokračoval Jorg. „Dorazí ráno. Očekávám, že mu vysvětlíš, proč se jeho syn navrátí s ním domů.“
Bez čekání na další Tomovo odmlouvání se otočil a odešel z pokoje, třískl za sebou dveřmi.
~*~
David se posadil na postel a díval se na Billa, jak sleduje Andrease při balení svého kufru. „Měl bych tu nechat oblečení? Možná by-„
„Vezmi si ho, Bille.“
Andreas pokračoval v balení, zatímco Bill koukal do zdi. „…Proč jste tady?“ zeptal se Davida.
„V mém vlastním domě?“
„Ne. Proč jste tady, v tomhle pokoji? Jste tady, abyste se ujistil, že si neberu nic, co mi nepatří?“
„Bille, prosím, tohle není ten důvod. Jsem tady, protože o tebe mám starosti a myslím si, že děláš chybu.“
„Váš syn ne. Chce, abych zmizel.“
„A Tom… je výbušný, ano. Ale jestli odejdeš, vím, že ho to zničí.“ Poupravil si David róbu a podíval se na Billa. „Posaď se, prosím.“ Bill semknul čelist, ale nepohnul se. „Bille, sedni si.“ Nařídil David a Bill se na něj nezlobil, tak neochotně poslechl.
„Nechci, abys šel.“
„Ale já musím. Oba jsme řekli věci, které… Nechci se zmiňovat o tom, co řekl sám Lord Jorg.“ Zdálo se, že na něj všechno dopadlo, a ještě ke všemu se ani nemohl přiblížit Bushidovi. Jeho volání šla přímo do datapadu a žádná z jeho zpráv nebyla vyslyšena. Co se s ním stane, jestli ho Tom pošle pryč a jeho Vize se vyplní?
„Páry se hádají, je to součást života. To, co dělá nebo ničí lásku, je to, co se děje potom. A ohledně toho, co řekl Lord Jorg… nech ho na mně. On se uklidní. Už jsme se spolu hádali. Na začátku našeho vztahu celkem hodně často. Říkal mi takové věci, ze kterých by se ti ježily chlupy na těle. Byla to slova, která bych já, když o tom tak přemýšlím, rád vzal zpátky. Ale to o co jde, je, že jsme stále spolu, protože jsme na naší lásce pracovali. Nic, co za něco stojí, nepřijde lehko.“
Bill popotáhl a uvědomil si, že Andreas přestal balit. „Říkal, že chce, abych odešel.“
„Tvůj otec přijede zítra odpoledne. Alespoň do té doby o svém odjezdu přemýšlej. Udělejme to pořádně, když už to dělat musíme,“ řekl David a povzdychl si.
Bill polkl a přikývl. Tradice říkala, že když mělo být zasnoubení přerušeno, pak musel přijet otec, aby vyzvedl svého syna. „Dobře, udělám to. Ale neočekávejte ode mě, že vyjdu z tohoto pokoje.“
David v duchu protočil oči, ale moc dobře si byl vědom, čeho dosáhl. „Jak si přeješ, Bille. Nikdo tě nechce nutit do ničeho, co dělat nechceš.“ Bill nevypadal klidně a David si povzdychl.
Vskutku si bude muset promluvit s Jorgem.
~*~
„Náš syn má svou rozvášněnost po tobě,“ řekl David tiše, když si Jorg sundal svou róbu a promnul si obličej.
„Nezačínej s tím, nemám na to náladu.“
David se ušklíbl. „Jen jsem chtěl říct, že všechno, co na Tomovi nenávidíš, pochází z tebe.“
„Chová se hloupě!“ rozkřikl se Jorg. „Co bych měl podle tebe dělat?“
„Uklidnit se a přestat zneužívat svou moc. Jsem si jistý, že se kvůli tomu Bill cítí příšerně.“ Rozepnul si David svou róbu a usmál se na manžela. „Můžu ti pomoci s koupelí? Georg ji už připravil.“
„Přestaneš se snažit, abych se nezlobil, lásko?“ zeptal se Jorg žalostně a přitáhl si Davida blíž k sobě, jemně ho políbil. „Co podle tebe mám dělat?“ zašeptal mu na rty.
„Vyslechni toho chlapce. Vydělal ti čtyři miliony kreditů najednou, a ještě víc. Věřím, že mu dlužíš svou trpělivost,“ připomněl mu David.
„Ale já… Naprosto přede všemi! Proč za mnou nepřišel, aby mi o tom řekl? Nebo za Tomem?“ Jorg sledoval, jak si před něj jeho manžel klekl a začal mu rozepínat kalhoty. „Proč to musel tak ječet, aby to všichni mohli vidět a slyšet? Ujišťuju tě, že se nám určitě všichni vysmáli po tom, co jsme odešli. Utekli jsme jako malé děti.“
„Nemyslím si, že měl Bill na výběr, co se týče odchodu; a co se týče nás, ty jsi byl tak rozčilený, že už bychom si tam stejně nic neužili. Přál bych si, abychom tam mohli zůstat.“
„Tančil bys, pil a bavil se, zatímco by si z nás dělali srandu za našimi zády? To pochybuji.“ Jorg mu nevěřil, zatímco byl nahý odváděn do koupelny.
„Je mi jedno, co si ty nastrojení šaškové myslí o našem Domě. Máme stálý přívod peněz, vlastníme spoustu pozemků a nemáme dluhy. Každý na Dům Vave vzhlíží s respektem. To je to, co si pamatuji.“ David nechal Jorga, aby šel do vany první, a když si sedl do voňavé vody, David se k němu připojil, zády se opřel o manželův hrudník.
Jorg začal Davidovi jezdit dlaněmi nahoru a dolů, a těžce vydechl. „Použils jasmín,“ řekl a pousmál se.
„Myslel jsem, že by to chtělo něco, co by tě uklidnilo,“ odpověděl David suše.
„Pravda, můj milovaný. Co dál mám podle tebe dělat?“
„Nechci, abys Billa vyháněl.“
„Ale-„
„Jorgu. Nechci, abys Billa vyháněl.“
„Fajn. Ještě něco?“
„Ano. Přestaň Tomovi vyhrožovat. Tohle je zkušební doba, tohle nejsou nejlepší podmínky na to, aby si dokázal, že všechno, co se Tom naučil a co zná, může být pryč s jedním nářkem novorozeného dítěte.“
Jorg políbil Davida něžně na rameno. „Ještě něco, můj poddaný?“ zažertoval.
„Ano. Umyj mi záda.“ Otočil se David v jeho náručí a usmál se.
„Tak se otoč.“
„Po tom.“
„Po tom?“
David se a usmál, a mlaskavě ho políbil.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
A ještě na závěr něco důležitého… jistě si vzpomínáte, co jsem psala na blogu o nutnosti komentovat překládané povídky, doufám. Myslím, že jediný způsob, jak se dočíst, co bylo dál, je zapomenout na svou neuvěřitelnou lenost a udělat to, co je normální, napsat komentář. Pokud ne, příští neděli tady už povídku nenajdete. Původně jsem to chtěla udělat už dnes, ale ještě máte jednu šanci, tak do toho. Berte to jako poslední varování, další už nepřijde, prostě tady povídku už nenajdete, natož její pokračování. Sedět hodiny nad překladem a pak se ještě autorkám omlouvat za vaši lenost, je skutečně něco, do čeho LilKatie nechci nutit. Je to na vás. J. :o)
PS: těm, kdo pravidelně komentují, samozřejmě vřelý dík :o)
Well, I think from first time that Bill would leave the Vave House and be with Anis…anyway im still so excited how will thi end…
A story this is amazing, and I look forward to the next episode
moc pěkné
nikdy bych neverila, ze me uchvati takovahle povidka. Uz ani nejde o Billa a Toma, ale o celkovy styl povidky. Autorky obdivuju za takovouhle fantazii! V tomhle dile je mi Billa dost lito, ale verim, ze zustane. David pou docela dobrou presvedcovaci taktiku 😀
I don't know why, but this story I find most attractive Anis more than Tom. Maybe it's because Bill loves him, but who knows?:)
uprimne chci pokracovani. A je pravda,ze kdyz ten clanek si precte spousta lidi a pak se pod clankem neobjevi skoro zadny komentar,tak se nedivim,ze vsem dochazi trpelivost. Znam to ze sve vlastni zkusenosti. Vim ze ted vypadam jako moralista,ale myslim si,ze zrovna tato povidka si zaslouzi komentar…
… Tahle povídka měla už tolik problému, ale nikdy mě nerozplakala tolik jako dneska.. Bill chtěl udělat jen dobrou věc, a ta se nepovedla, má jít pryč z domu Vave. A štve ho, že nezachránil Bushida, a napadají ho myšlenky jako typu, co bude dělat, když Bushido umře, že bude sám. Jak mě je tak strašně líto Toma. Nemám ráda toho Billa, který tak ubližuje lásce, kterou k němu má TOm, i když o tom Tom neví, a kdyby to věděl, nejspíš by mu ty kufry zabalil sám. Přála bych si aby Bill byl sám, ale nemužu to Tomovi udělat, protože on si to nezaslouží.. David je strašně hodnej^^.
už jsem se bála, že Bill fakt odejde ale vypadá to že nakonec zůstane:)
tak snad to tak bude;)
nesmí odejít! Tom ať si dá studenou spruchu, napočítá do deseti a jde Billowi taky mejt záda!
Když už se nechal odměkčit Jorg, musí i on!
Another nerve wrecking installment, another drama arising… you guys, is there any point at all to all that pain? I know that complications and hardship can strengthen character but… oh well, let's hope that everybody will learn their lesson eventually:-)
I am eternally grateful that the authors of this terrific story created at least one single character that I personally truly adore because of his calmness, wisdom and constant ability to be grounded and unbiased. He can offer advice and love, negotiate on behalf of others, he is spreading peace and understanding and hey, let's not forget that he is truly humble, loving and centered which can't be said about the rest of them. He is David and I love him so much because he is like a soothing balm for an open wound that this story is all about. Thanks a lot for bringing one sane person into the equation. THANKS A LOT (and I mean it….speaking of which I would like to see how he looks like, lol)
Meg and Sophia, thanks for a wonderful story that is eating me alive but I love it nevertheless.
Na tenhle blog jsem přišla nedavno a teď jsem to dočetla od jedničky až sem a jsem nadšená..je to úžasný..neuvěřitelná fantazie..a potřebuju vědět jestli Bill zůstane s Tomem.Tak prosím,prosím další díl:)
Oh, I forgot all together, Katie sweetie, hang on there girl, you are TRULY appreciated even though it doesn't always show:-(
Big thanks to your generosity, patience and endurance. Kudos to you!!!
Alespoň že tento díl/tato část nebyla tak děsivě depresivní, jako ty ostatní 🙂 Ale stejně jsem naštvaná 😀
Děkuji ze překlad ♥
A mimochodem, myslím, že vyhrožovat byste měli před každým dílem 😉 😀 A tučně 😀
Dúfam, že Bill neodíde, ja tak štrasne neznášam. keď chce niekto spraviť dobre, a esšte si to aj od nesie. Dúfam, že toma hnev prejde, a všetko sa urovná, a všetko nakoniec dobre dopadne. A verím tomu, že na čo sa stalo na place sa rýchlo zabudne, a všetsia začnu veríť, keď sa n vízia naozaj vyplný.
Tak nejprve bych poděkovala za překlad, jako každý týden, i dnes je úžasný:)
A co se týče kapitoly, tak vlastně nevím, co říct. Podle mě Bill jednal neuváženě a no prostě pitomě. Jasně měl vizi a hlavně si myslel, že tím zachrání Bushida, ale přece jenom si to měl prvně promyslet nebo to říct Tomovi, Andreasovi, komukoliv, ale tak ne vždy vyhraje rozum:)
Jinak dneska mi to nepřišlo, tak moc skličující jako vždy, spíš takové akční…prostě výborné:)
Pre mňa je táto časť najemotívnejšia zo všetkých.Je mi ľúto že Bill nenašiel pochopenie od tých ktorí mali vedieť že nehovorí do vetra a že jeho vízie sú pravdivé.Dúfam že sa to urovná a Bill zostane.
Vďaka za preklad.
Tenhle díl byl trochu zmatený, taky nechápu proč to nejprve Bill neřekl Tomovi, Ale ono to zas tak horké nebude ne? Tom ho nesmí vyhnat, a Davit Jorga hezky spracoval xD Ten se mi líbí! Bill si to do rána rozmyslí a zustane tam, nebo za ní v noci Tom ještě příjde a promluvěj si o tom. Chci další díl, bohužel taky moc nekomentuju jelikož to někdy čtu někdy ne a pak to přečtu najednou ty díli. Ale teď komentuju a budu i dál, jen jsem dejte v neděli další díl pls! x(
nemám co dodat.. málem jsem si pobrečela.. ale nakonci mi David silně připoměl mojí matku, když něco potřebuju od táty, vždycky pošlu do akce jí :D.. krásné.. doufám, že Tom vychladne aaa bill se přestane utápět v depresi
achjo, to se tak zamotavá…..na jednu stranu chápu tom, protože bill je ponížil před celou společností, ale zase je to jeho snoubenec, tak by mu měl trochu věřit ne? mno uvidíme jak to bude dáll
Já doufám, že Bill a Tom budou spolu 🙂 Moc hezký díl 🙂
hej, já mám slabý srdce! chcete mě zabít?! ježiš..když šli na ten bál a začaly se opakovat věci, které znam Bill z vize, úplně jsem se rozklepala. měl takovou šanci! jenže by to bylo samozřejmě moc jednoduché, kdyby to vyšlo přesně tak, jak viděl. a co je na téhle povídce jednoduché? 😀
Tomova reakce mě nepřekvapila. je to oblíbená vlastnost používaná u jeho postavy v povídkách. výbušnost. ale tím, jak nedokázal Billa vyhodit..má mě. 😀 to jen svědčí o tom, že toho kluka miluje k zbláznění. a já miluju, jak ho miluje. 😀 Andreas to opět vystihl: "Přinutils ho opustit tě. Nejsi spokojený, dokud neodejdou, aby nenávist byla ospravedlněna."
Anisi! koukej zvedat datapad, holomku jeden! dyť ti jde o život! a o můj taky, klepne mě.
jinak obrázek byl dokonalý. wow, strašně se mi líbili Billovy vlasy. 😀
"Vymeniť děvku za devudála" no myslím, že v Billovi získali aj jedno aj druhé. Nedokážem jeho neveru odpustiť, kým sa neprizná a neospravedlní.
Je zvláštne, že tá jeho vízia nesplnila, keď ostatné áno.
Doufám že Bill zůstane,konečně řekne Tomimu pravdu.