No one is innocent I – Chocolate love 24.

„Tomi, ale… To přeci nejde. Nemůžu narušovat vaši rodinu.“ Hladí mě po zádech a utrápeně se dívá. Zakroutím hlavou.
„Jde to. Rodiče s tím problém určitě mít nebudou. Já tě nenechám jen tak někde, lásko. Když už, tak… Tě chci mít tady, u sebe… Chci, aby ses měl dobře aspoň… aspoň trošku,“ řeknu tiše. Hladí mě po tváři a oddaně se na mě dívá.
„Děkuju, princi. Opravdu strašně moc děkuju.“ Pousměju se na něj.
„Ty? Nemáš vůbec za co děkovat. Jsem rád, když můžu pro tebe cokoliv udělat.“

(Bill)

Překvapilo mě, že Tom chce, abych tady zůstal. Opravdu moc si toho vážím a jsem za to rád. Asi to bude i lepší pro mě. Divím se, ale… Že to nebude vadit jeho rodičům. Moji jsou proti tomu všemu a jeho nás ještě podporují? Musí být opravdu hodní.
„Strašně moc si toho vážím. Budu dělat všechno, co budete potřebovat. Opravdu.“
„Nemusíš dělat vůbec nic, mně stačí, že budeš v pořádku,“ vydechne Tom a letmo mě políbí na rty. Oplatím mu polibek, ale hlouběji.
„Můžu tady, lásko, s tebou zůstat i dneska v noci?“ zeptám se nesměle. Už tak je mi to hodně hloupý. Tom se na mě usměje a přikývne.
„Můžeš tady zůstat, kdykoliv budeš chtít, opravdu.“ Políbím ho.
„Nechci domů. Alespoň dneska ne.“ Kouknu na něj a vyndám mobil. Vypnu ho a usměju se.
„Dobře,“ usměje se a přikývne.
„Víš, napadlo mě… Rodiče by tě možná chtěli vidět, jestli ti to nevadí, já… No,“ kousne se nejistě do rtu. Pohladím ho a přikývnu. Pomalu se postavím a jdu ke dveřím. Jsem za to… Možná i rád? Jo, jsem za to rád. Tom mi tím dokazuje, že se za mě nestydí.

„Nemám s tím žádný problém,“ usměju se. Vstane a jde za mnou. Usměje se na mě a políbí mě. Vezme mě opatrně za ruku a proplete se mnou prsty.
„Jsou fajn, jen někdy umí být trošku otravní, ale… Tomu se snad dneska vyhnou,“ řekne a pomalu mě vede do obýváku.
„Určitě budou strašně milí,“ usměju se a jdu vedle něj. Všechno si to tady prohlížím. Vypadá to přesně tak, jak si to já představuju. Je to tady útulné, krásné.
„Máte to tady nádherné.“ Dredáč pokrčí rameny.
„Obyčejné,“ vydechne a pousměje se. Dojdeme do obýváku. Na fialové pohovce, která ladí s fialovo bílýma stěnama, sedí… Tomovi rodiče. Tomova máma má delší černo-červené vlasy, modré oči, pravděpodobně. Z takové dálky to nejde moc vidět, ale má je světlé. Je celkem solidně nalíčená. Jeho táta pravděpodobně… Má blond kratší vlasy, ale oči má tmavé. Je Tomovi opravdu moc podobný. Oba obrátí pohled ke mně. Tom se nadechne, aby něco řekl, ale…

„Ach, tohle je ten tvůj úžasný, dokonalý Bill?“ usměje se jeho táta a oba vstanou a jdou… k nám. Zamrkám a začnu koukat rychle kolem sebe. Já… Nevím, co Tom o mně říkal. Silněji mu stisknu ruku. Mám… Obavy. Z toho, jak mě přijmou, ze všeho. Natáhnu ruku a Tomův táta mi ji stiskne.
„Dobrý den… Jsem Bill.“
„Hlavě mi ho svým nadšením neděste,“ ušklíbne se Tom a jeho máma se na něj usměje a zakroutí hlavou.
„Jo, my víme. Tom nám o tobě dneska říkal. Těší nás, Bille. Já jsem Petr a tohle je Daniela,“ kývne k Tomově mámě.
„A… jak už asi víš, tak jsme Tománkovi rodiče,“ usměje se na mě.
„Jo, i když na to nevypadáme,“ začne se smát jeho máma.
„Oh můj bože,“ povzdechne si Tom a zakroutí hlavou, zasměje se. Usmívám se na ně na oba. Vypadají strašně moc mile.
„Je mi sedmnáct a chodím s Tomem. Doufám, že vám to… Nevadí.“ Och bože. Jo. Dělat ostudu… To mi jde, určitě to ví. Tom se na mě podívá a usměje se.
„My víme, Bille, jinak by o tobě Tom tak pěkně nemluvil, snad,“ usměje se na mě jeho máma a přikývne.
„Vadit? Nám to určitě nevadí, je Tomova volba, s kým chce být, nám do toho taky nikdo nekecal,“ začne jeho táta a hodí po jeho mámě takový… pohled. Ona se začne smát.
„Navíc… Vypadáš a určitě jsi hodně milý kluk. Přejeme mu to,“ usměje se a šťouchne do Toma. Jsem tak moc rád, že mě vzali. Musím se pořád na ně usmívat. Takhle vypadá normální rodina. Ne jako ta moje.
„Děkuju,“ usměju se na ně. Nevím, jestli to je zrovna vhodné… Ale musím dát Tomovi pusu. Cítím to. Nakloním se mu ke rtům a opatrně ho na ně políbím. Pohladím ho po tváři.

(Tom)

Na Billa se usměju a polibek mu rád oplatím. Je mi jedno, že jsou tady rodiče, když oni můžou dělat takový věci přede mnou, proč já ne před nima?
„To není pro malý děti,“ šeptne mamka taťkovi a stoupne si k němu zezadu. Zakryje mu oči. Usměju se na Billa a ještě mu věnuju polibek na tvář, podívám se na rodiče… Zasměju se a zakroutím hlavou. Někdy se dokážou chovat jako… malé děti. Ale mám to na nich rád, jo. Bill mě obejme a opře si své čelo o to mé.

„Miluju tě, lásko,“ zašeptá mi na rty. Máma vezme tátu a s jakýmsi zamumláním a úsměvama oba zmizí.
„Taky tě miluju,“ zašeptám a omotám ruce okolo jeho pasu. Hladí mě po bocích. Dívá se mi do očí.
„Budeme zase dneska spolu spát?“ Zeptá se nevinně, ale já se musím smát. Zní to tak… Krásně dvojsmyslně.

„Mmm… jak spát spolu?“ řeknu potichu a pousměju se a vytáhnu jedno obočí. Zamrkal. Vypadá to jakoby… Zpanikařil.
„No… Tak jako u nás,“ ujasní.

„Dobře,“ šeptnu a políbím ho na rty, přikývnu.

„Nevadí ti to, lásko… Že ne?“ Usměju se na něj a zakroutím hlavou.
„Proč by mi to vadilo?“

„Že… to nebude pořád se vším všudy,“ zašeptá mi u ucha a otře se o něj rty. Nasaje můj lalůček. Hraje si s ním.

„Aspoň se mám na co těšit,“ pousměju se a vydechnu. Přivřu oči. Nepotřebuju Billa donutit, aby se se mou vyspal, nestojí mi to za to. Chci, aby to bylo jak pro mě, tak pro něj dokonalé, až… Až bude chtít on, jinak by si to snad ani neužil. Nevyčítám mu to, přece.

„Až budu připravený na to, pošoupnout náš vztah dál, řeknu ti to, ano?“ pohladí mě palcem po rtech.

„Dobře,“ přikývnu a rukou mu ze zad sjedu pomalu na zadek. Strčím ruku do zadní kapsy jeho kalhot. Pohladím ho palcem.
„Říkal jsem, že… Není kam spěchat.“ Opře se zadečkem do mojí dlaně. Potom se o moje tělo otře svým. Je jako malý ďáblík. Zdaleka ani netuší, co se mnou dělá.
„Děkuju,“ políbí mě na krk, na flíček, který mi udělal včera. „Zjistili to vaši?“ otře se o něj nosem. Vydechnu.
„Ne-e. Myslím, že kdyby, tak by na to upozornili jednou ze svých perverzních nebo vtipně nevtipných vtipných poznámek.“ Když nad tím přemýšlím… Chtěl bych s Billem spát, jo, a moc, ale i kdyby on chtěl, tak… Pořád bych měl strach, jestli bych mu nějak neublížil. Přece jenom, Bill je taková… Nevinná osůbka. Našpulím trošku rty. Dostanu na ně od něj pusu a zasměje se.