autor: Cinematics
Bill má nápad, Tom má starosti
„Co když sem přijde Andy?“ zašeptal Bill a Tom mu přitiskl prst na rty.
„Nepřijde, ne, dokud nevyjdeme my.“
„Máš štěstí, že ho máš, Tomi.“
„Jo, to ano. Taky mám štěstí, že mám tebe.“
„Možná ne… rozčílil jsem Gustava, a on ti teď ubližuje… vážně mi to vadí, Tome.
„S tím teď nic moc nemůžeme udělat. Není to tvoje vina…“ Tom přemýšlel, kam tímhle Bill míří, a doufal, že ne tam, kam se bál, že míří.
„Možná bych měl zkusit být teď nějaký čas u babičky, Tome. Kazím ti život.“
„Kdybys odešel, tak by to znamenalo ničení mého života! Bille, proč… o čem to mluvíš?“
„Nelíbí se mi tahle situace, tak jak jinak ji můžu změnit, než že se z ní vyloučím? Jestli jsem důvod, proč je Gustav tak… nechutný, pak musím odejít, aby to přestalo…“
„Nic to nezmění!“ prosil Tom, držel Billa za ruce. „Ať půjdeš nebo tady zůstaneš se mnou, což vím, že oba chceme, Gustav se o mě stejně bude snažit.“
Bill už víc neřekl; byl naprosto neschopen, říct něco dalšího. Nechtěl odejít, ale měl v hlavě, že jestli odejde, tak všechny problémy odejdou taky; ale to byla jen hloupost. Jen si dělal starosti o to, čeho všeho je Gustav schopný. Už ho strčil přes celou místnost, co když bude zlý i na Toma?
Tom o tom už dál nechtěl mluvit, jen se chtěl k Billovi přiblížit, toť vše. Mluvit o Gustavovi, bylo už takhle dost těžké, ale mluvit o Billovi chtějícím (nebo přemýšlejícím o tom, že musí) odejít, mu dávalo ještě horší pocit. Proč nemůžou být věci vždy jednoduché?
A tak namísto toho, aby hlasem řekl Billovi, ať zůstane, Tom použil lepší způsob, a poprosil ho dotykem. Pro někoho jazyk a zvuk olíznutí horního rtu je ten nejlepší způsob sdělení toho, jak se cítí, pro něj jsou ruce mnohem šikovnější než slova. Tyto ruce dokáží zobrazit pocity skrze hudbu nebo dotyk, ve speciální dny, a tyhle ruce jsou to, v co Tom doufal, že udrží Billa blízko a smaže jeho hloupé myšlenky.
Přejel kloubky přes Billovu tvář, než roztáhl ruku a položil mu dlaň na tvář, a prsty chytil jeho ucho. Jemně ho políbil na spánek, tak blízko k uchu, že Bill skoro slyšel Tomovy myšlenky jen skrze energii polibku; ale neřekli ani slovo.
Bill natáhl ruku a jen konečky prstů se dotkl Tomovy brady, palci přejel po jemné kůži na Tomově krku a přiblížil se k němu obličejem tak blízko, že Tom dokázal zachytit chuť jeho rtů. Ozvalo se tiché vydechnutí, ani jeden z nich si nebyl jistý, který z nich to udělal, ale bylo to uklidňující.
Přitáhl si Toma blíž, a rozhodl se otestovat vody. Stáhl si Toma do klína, a ten se vůbec nebál chytnout Billa za pas a líbat ho na krk. Ale samozřejmě, po nějaké chvíli přišly nervy a Tom se odtáhl, jejich prsty byly stále propojené.
„Měli bychom se vrátit do práce,“ zamumlal a Bill vydechl.
„Dobře. Myslím, že proto se tomu říká práce, protože vlastně musíš… pracovat.“
„Ale nemyslíš to vážně, co? S odchodem?“ zeptal se Tom a Bill pokrčil rameny.
„Přijde mi, že ať jdu kamkoliv, tam působím problémy… a alespoň kdybych se mohl vrátit k babičce, tak bychom si mohli povídat přes telefon a Gustav by nemusel vědět, že jsem ještě tady…“
„Ale stejně bys byl až moc daleko, Bille… Chceš jít?“
„Ne.“
„Pak prosím zůstaň… oba z toho budeme šťastní, jestli se zbavíš těchto myšlenek a jen… zapomeň na Gustava. Nemůže nás otravovat tak dlouho…“
„Jen mám pocit, že ti kazím život a nenávidím to… a co když teď strčí do tebe?“
„Tak toho se bojíš? Toho, že mi ublíží?“
„To už dělá…“
„Víš, jak to myslím, Bille.“
„Jo, vím… a jo, toho se bojím. Jestli nemá problém s tím, aby strčil do mě, tak nejspíš nebude mít ani problém s tím, aby strčil do tebe… oh, a nikdo v Georgově domě mě neměl rád,“ zasmál se Bill. „Jako by mě to zajímalo.“
„Gustav je zasranej… jen… ugh. Georgovi ses líbil,“ řekl Tom, ale na tom ve skutečnosti nezáleželo. „No, Andy říkal, že se bude snažit, aby sem Gustav nechodil, a nemůže se nám jen tak vloupat do domu, takže bych řekl, že je to v pohodě.“
„Jo, ale škola brzo zase začne.“
„Tam nic neudělá, a já řídím, takže si nemůže nic začít, jako kdybychom šli domů pěšky. Bille, vážně, já říkám, že je to v pořádku, tak prosím… jen mi věř a zůstaň tu se mnou.“
„Uvidíme,“ řekl zamračeně Bill a Tom pokrčil rameny, vystoupil ze skladiště a přešel tam, kde Andreas seděl na stoličce, točil se dokola a hrál si s jojem.
„Nudím se,“ zaúpěl Andreas a pak se zastavil. „Jsi smutný.“
„Jo… asi.“
„Kde je Bill?“
„Myslím, že je ještě vzadu…“
„Vy se hádáte?“
„Ne,“ řekl Tom a byla to pravda, ale nebyli ani šťastní.
„Ať už je to cokoliv, spraví se to.“
„Asi jo.“
Tom se posadil na druhou stoličku a otevřel si knížku; soustředil svou energii na čtení, namísto přemýšlení o tom, jak zoufale se bojí o to, že mu Bill proklouzne mezi prsty a jen tak zmizí kvůli Gustavovi. Jestli se Bill rozhodne odejít jen proto, že si myslí, že to bude lepší pro Toma, Toma by to nikdy sobě ani Gustavovi neodpustil. Prostě se cítil jako naprostá troska.
Uběhla chvíle a Bill konečně přišel ze zadní místnosti. Měl Lifesavers místo očí, gumový červi mu koukali z nosu a na rtech měl modrou polevu. Nějak našel starou gumovou kukuřici a měl ji napíchnutou na každém svém nehtu, čímž si udělal oranžové drápy. Dlouhý lékořicový pendrek měl místo pásku a řetízku. Jen chtěl vidět Tomův úsměv.
„No,“ řekl Andreas zamračeně, když si prohlédl předělaného Billa.
„Jsem Bonbónový-Bill,“ řekl Bill. „Je to jako výživový Bill, který vám do obchodu přiváží zdravé sladkosti, ale jelikož jsem Bonbónový-Bill, tak to znamená, že jsem jediná sladkost povolená v tomto obchodě,“ přikývl jistě, a pak se podíval na Toma. „Co myslíš?“ a Tom se usmíval.
„Vypadáš jako… nějaká obrovská Halloweenská sladkost.“
„Možná jsem! Tomi Zombie a Bonbónový-Bill, nejlepší Holloweenské převleky vůbec. Oh, měli bychom tohle udělat na Halloween!“ řekl Bill nadšeně, a všechen strach z toho, že odjede, zmizel. Červenec končil, takže jestli Bill chtěl zůstat do Halloweenu, pak to bylo dost času na to, aby si rozmyslel všechno to odjíždění.
„Kdo můžu být já?“ zeptal se Andreas a Bill na něj ukázal ozdobeným prstem, (nebo zhruba na něj, bylo těžké vidět s bonbóny na očích)
„Písečandy. Jako Písečný Muž, ale ne úplně.“
„No, je jasný, že tenhle Halloween bude nářez,“ zasmál se Andreas a Bill nadšeně přikývl, z oka mu spadl bonbón.
„Vy pořád chodíte?“
„Děláš si srandu?“ zasmál se Andreas. „Každoročně!“
„Jeden by si myslel, že když pracuješ v obchodu se sladkostmi, tak budeš chtít zůstat bez bonbónů alespoň na Halloween.“
„Spíš to děláme kvůli kostýmům, co, Tome?“
„Určitě.“
„Super, já taky.“
„Já vážně doufám, že nechceš jíst to, co máš na nehtech…“ řekl Tom, zatímco sledoval, jak si Bill prohlíží gumovou kukuřici; gumový červík a poslední bonbón z oka mu spadly z obličeje.
„Proč ne?“
„Protože pod nehty je nejvíc bakterií z celého těla… prosím, nejez je.“
„S tím souhlasím, Bille,“ řekl Andreas. „Víš, sněz je, jestli chceš, abys už nikdy do konce života nedostal pusu od mého bratra.“ A divoce se zasmál. „Mimochodem, Bille. Vypadá to, jako bys ho vykouřil Šmoulovi,“ zasmál se, když se podíval na polevu na Billových rtech. Bill se jen zachichotal a olízl si ji.
„Nebudu je jíst,“ řekl Bill tiše. „Když nechceš.“
„Je to nechutný… alespoň si nekousej nehty. To bych se zbláznil,“ zasmál se trochu a Bill chápavě přikývl.
„To já taky. Nedokážu vystát ty, co si koušou nehty.“
„Andy si kouše nehty,“ řekl Tom a hravě se na Andrease podíval, Andreas si seděl na rukou.
„Kecá.“
„Jasně, že jo.“
Bill a Tom byli po zbytek dne šťastní. Strávili dobrou hodinu tím, že po sobě házeli bonbóny a válčili. Tom a Andreas byli proti Billovi a házeli po Billovi tvrdými bonbóny, jak jen to šlo, ale na tom nezáleželo; on byl venku s obličejem přitisknutým na okno. Stejně sebou cukl pokaždé, když nějaká mentolka nebo lentilka narazila do skla.
Když přišel čas zavírání, Bill měl v ruce smeták a broukal si; zakláněl se a choval se, jako by tančil valčík s velmi velmi hubeným pánem. Tom ho koutkem oka pozoroval, myslel si, že Bill je ten nejelegantnější tanečník, kterého kdy viděl; a to tancoval s koštětem. Hořelo mu z toho v břiše a srdce mu podivně poskakovalo.
Obchod byl uklizen, Bill prakticky zaútočil na Toma a řekl mu, že vydrhne podlahu, ale Tom zavrtěl hlavou a řekl mu, že by to musel dělat velice specifickým způsobem, jinak by mu to vadilo. Takže, možná stále pár věcí bylo trochu mimo a Tom si o ně dělal starosti, ale alespoň se dokázal Billa dotýkat a ukazovat mu lásku; to byl velký krok. Krok, kterého byl Bill milerád součástí.
Zamkli, odjeli domů, a posadili se k večeři. Bill a Tom měli hlad jako vlci, jelikož nesnědli oběd; i když Bill byl trochu plnější než Tom, jelikož snědl hodně sladkostí.
„Oh, takový hezký pásek,“ zasmála se Simone a Bill se podíval dolů.
„Oh, jo! Já zapomněl… byl jsem Bonbónový-Bill.“
„Co?“
„Jo, a já jsem nesjpíš Písečandy,“ zasmál se Andreas.
„Jako Písečný muž, akorát s Andy. Vymýšleli jsme kostýmy na Halloween. Oh, a Gustav do mě strčil a já mám velkou bouli vzadu na hlavě, ale myslím, že už je pryč,“ natáhl ruku a zajel si prsty do vlasů. „Jo, teď už je malá.“
„Cože?!“ rozkřikla se Simone a Tom sklopil ramena. „Co se stalo?!“
„No, řekl jsem, že ve skladu vlastně natáčíme dost hard core porno, ale on tomu stejně nevěřil, tak mě strčil a já se bouchl do hlavy o poličku a nějak si rozřízl ruku. Tom se o mě ale postaral.“
„Zpomal,“ řekl Gordon. „Proč tě strčil?“
„Protože jsem držel Toma v bezpečí.“
Bill měl dokonalý způsob jak něco někomu sdělovat, a Tom z toho začínal celkem panikařit, ale když si uvědomil, že jeho rodiče dokáží udržet Gustava od obchodu, panika se začínala vytrácet.
„Doufali jsme, že byste přišli na nějaký způsob, jak udržet Gustava od obchodu,“ dodal Andreas. „Nikdo z nás ho tam nechce, a jestli hodlá používat násilí jen proto, aby viděl Toma… no, je lepší, aby bylo bezpečno, ne?“
„Oh, oh, jo, naprosto… Bože, já… Gustav?! Vážně? Gustav Schäfer?“
„Přesně ten,“ odpověděl Bill. „No, já to úplně vidím…“
„Dobře, no, snězte si večeři, a pak ti chci zkontrolovat hlavu, ano, Bille?“ řekla Simone roztřeseně a Bill jen přikývl a poděkoval.
Možná to Bill neměl takhle vyhrknout, ale ani jeden z Trümperovic kluků o tom nechtěl začít, a kdo by to udělal líp než Bill? Jasně, začal o tom velice divně, skoro nic nevysvětlil; ale možná, že to tak bylo dobře.
Zatímco Tom a Andreas pomohli Gordonovi sebrat talíře a dát je do myčky, Simone se posadila s Billem na gauč, Bill si sedl před ní na zem. Bylo to trochu těžké, zkontrolovat ho, když měl takovéto vlasy, ale nakonec našla místo, kde se Bill bouchl a trochu zalapala po dechu.
„Budu ti na to muset dát umělé stehy,“ řekla a Bill se na ni otočil.
„Co?“
„Máš to pěkně ošklivě rozseklé. Jsem překvapená, že jste si toho nevšimli… Bille, ve vlasech máš zaschlou krev a taky na krku…“
„Divný.“
„Jak to, že tím nejsi rozhozený?“ zeptala se nevěřícně, ale Bill jen pokrčil rameny.
„Nevím… asi jsem na to jen zvyklý.“
„Cože?“
„U nás doma mě ve škole pořád mlátili. Jedna rána jako druhá, a po tolika ránách si myslím, že už tomu prostě jen nevěnujete pozornost. Mimo to, jsem zvyklý to ignorovat.“
„Tvoji rodiče ti nepomohli?“
„Ne,“ řekl až moc radostně, Simone se zamračila.
Z toho, jak se Bill vůbec nezajímal o to, že je zraněný, se dělalo Simone špatně od žaludku; a to, že jeho rodiče se o to zřejmě nikdy nezajímali. Nemohla uvěřit, že na světě vůbec tací rodiče byli, a radši o tom nechtěla přemýšlet; přeci jen, se špatnými rodiči měla tak trochu zkušenosti.
„No, půjdeme nahoru a já ti tam dám ty stehy. Chceš si nejdřív umýt vlasy? Pak už si je nebudeš moct mýt.“
„To zní fajn, mami!“ usmál se Bill doširoka a rozeběhl se nahoru, aby si mohl z vlasů vymýt lak na vlasy.
Když se vrátil zpátky dolů, po tom co si umyl vlasy, mu Simone zalepila ránu a řekla, že mu to pak ona nebo Tom pomůžou sundat; aby si nevyrval vlasy. Poděkoval jí a cítil se, že jsou si ještě blíž než předtím; jako by byla jeho opravdová maminka. Byl to báječný pocit.
Tom byl v pyžamu, zatímco Bill byl obvázaný, ale šťastný, a Bill se usmál. Měl Billovy svítivě zelené pyžamové kalhoty a bílý nátělník. Bylo divné, vidět Toma v oblečení na tělo, protože pokaždé Tom nosil volné pyžamo, ale teď ne.
„Doufám, že ti to nevadí,“ řekl Tom tiše, začervenal se a zatahal za bok kalhot. „Byly to první, co jsem našel a… no, přijde mi, že jsme ti tak blíž. Je to divný?“
„Jo! Ale líbí se mi to. Můžu mít tvoje pyžamo?“
„Samozřejmě,“ zasmál se Tom a Bill se okamžitě utíkal převléknout.
Když se vrátil dolů, tak si na něco vzpomněl. „Převrácení rolí!“ zakřičel a Tom se ušklíbl.
„Pořád to chceš?“
„Naprosto. No tak. Bude to sranda.“
„Dobře. Hm… nevím, jak být tebou, jsi prostě… ty a kdybys nebyl, tak bys stále byl ty, ale ty ty, který jsi teď, protože ty teď jsi ty ty a ne jiný ty, protože to bys rozhodně nebyl ty; teď…“ mrkl Tom a Bill se plaše začervenal, jako by to udělal Tom, kdyby mu tohle řekl Bill.
„Jsi dobrý,“ řekl Bill tiše.
„Ty jsi lepší,“ zasmál se Tom. „Vlastně jsi ten nejlepší! Lepší než nejlepší, ale co je lepší než to? Nejnejlepší? Jsi ten nejnejlepší. Jestli chceš, chceš být?“
„Chci!“
„Pak jsi ten nejnejlepší.“
„Hej, Tome? Jen chvilková pauza… zítra, po práci, nechceš jít na pláž?“
„Jako plavat?“
„Jo, rád plavu. Nebo můžeme stavět hrady z písku, nebo večeřet na pláži nebo něco… měli bychom ale, než začne noc, protože pak bude chladno… jestli tedy chceš jít, samozřejmě.“
„Moc rád,“ začervenal se Tom a skousl si spodní ret. „Mohlo by to být jako… uhm…“
„Rande?“
„Jo, jako to… jako rande.“
„Tak je to rande!“ zazubil se Bill.
Zbytek večera strávili tím, že vymýšleli, co by si měli vzít s sebou. Bill se rozhodl, že bude celý den ve svých plavkách, i v práci, aby se dostal do nálady, a že si s sebou můžou vzít svačinu. Bill se ptal, jestli může využít svou obědovou pauzu na to, aby koupil správné vybavení na pláž (kbelíčky, lopatky, bábovky, apod.) a Tom s tím souhlasil. Už to byly roky, co naposledy stavěl hrad z písku.
Když konečně usnuli, všechny myšlenky na Billův odchod se rozplynuly v chladném letním vzduchu; ven z okna a ven z myslí. Spali dobře; Tom měl ruku v Billových vlasech, opatrně se vyhýbal bouli, a Bill měl ruku přes Tomovo břicho. Přemýšlel o odchodu a o tom, jak by to pro Toma mohlo být ještě horší, kdyby odešel, a jak by si Gustav mohl myslet, že to je jeho šance, vzít si to, co je „jeho“; takže se rozhodl, že na to zapomene.
Mimo to, Bill by nedokázal být šťastný jinde než tam, kde je Tom, a kdyby se stěhoval, tak by s sebou musel mít i svého nejlepšího kamaráda; všechno by bylo až moc prázdné a bezbarvé, kdyby tam nebyl. Bill neměl rád věci, které byly mdlé, a svět bez jeho sluníčka by prostě nikdy nemohl fungovat. Takže zůstane a bude šťastný, že tak učinil.
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Och, naprosto rozkošný díl!
Díky za překlad. 😉
Nádherný diel, fakt krasny ako kaýdy predočlí. Mrzelo mas keď som zistila, že Billa v škole Billi, a že jeho rodičom to bolo úplne jedno, a bola som vdačná zato, že Simon sa onho tak postarala, a zato, že ho prijali do ich rodiny, kde je Bill naozaj štastný.
Chudák Bill 🙁 Mně je ho čím dál tím víc líto. Doufám, že napořád zůstane s Tomem! ♥ Minule jsem zapomněla – to hard core porno mě rozsekalo! :DDD
Mockrát děkuji za překlad! ♥♥
Super
Kapitola povedená a stejně tak překlad, takže díky za něj:) Byl to takový krásný, roztomilý, smutný díl.
Jako to, jak bral Bill na lehkou váhu to jeho zranění a s tím spojené jeho přiznání, že ho často mlátili a jeho rodičům to bylo jedno, dost síla, byla mi ho hrozně líto.
Jinak jsem ráda, že Tom už se vrací do své nově objevené kůže:) a ještě, že si to Bill s tím nesmyslným nápadem se odstěhovat rozmyslel.
Už se těším na příští díl a jejich rande na pláži:)
sladké 🙂 těším se, až půjdou na pláž <3
a ta hláška, co řekl Andy o tom, že Bill vypadá jako by vykouřil šmoulu… nemůžu :D:D:D:D:D
no ještě že zůstane.. jinak…. Gustava bych zťala!:D
Tááák já jsem dílek nedočetla celý, jenom včera jsem polovinu nakousla, ale nemám teď nějak náladu na čtení, takže ho dočtu asi až jindy. Každopádně můžu okomentovat alespoň tu půlku×D a nelíbí se mi Billovy úvahy o odchodu. Myslím, že je to tak nějak logické, že si myslí, že tam, kde přijde způsobuje problémy, protože jeho rodiče a okolí mu to tak dlouho vtloukali do hlavy, že se mu to tam nějak usadilo. A ten Gustav to teda přehání. Zachází do extrémů, chová se jako pitomec. Toma si prostě nemůže přivlastnit, jako by byl kus nábytku. A takhle Billa napadnout, to bylo tedy taky nehezké. Je jako pomatený, jako by si vzal nějakou drogu, co působí na jeho organismus a to velice neblaze. A to jak na sebe Bill nalepil ty červíky×D živě jsem si ho představila a musela jsem se smát×D no to je tak všechno, kam jsem se dostala, zbytek tedy musím dočíst později.
Musím uznat, že mě Bill ze začátku s tím odchodem skutečně vyděsil. Už jsem si myslela, že opravdu odejde, no doufám, že neodejde. Protože kdyby odešel, tak by asi na toma opět dolehly ty jeho strachy a to by nedopadlo dobře, protože by byl zase celý nesvůj.
Takže bude lepší, když zůstanou takhle spolu a budou si navzájem dělat radost. Jeden bez druhého by nedali ani ránu, protože oni k sobě prostě pasují a to jak Tom napodoboval Billa bylo super, až jsme se v tom ztrácela, ale šlo mu to skvěle.
Jinak dík byl jako vždy skvělý a naprosto plný emocí. Prostě skvělý překlad.
Ani trošku by mi nevadilo to číst pořád dokola a dokola ^^ Tahle povídka patří už dávno mezi moje TOP a já se neuvěřitelně těším, až se k ní pozdějí vrátím. Šokoval mě Bill tím, že by chtěl odejít, což mi přijde jako nesmysl, protože to by bylo tragické jak pro něj tak pro Toma. Ale Bonbónový Bill mě rozbil ^^ Úplně sladké ♥ Konec byl opět dechberoucí a mě jen zbývá se těšit na další díl <333
Ten začiatok ako chcel Bill odísť sa mi fakt nepááčil :-/ . Som rada že si to nakoniec rozmyslel. Nemohol by to Tomovi spraviť 🙂
Bonbónový Bill !!! 😛 Tak to sa mi MOC pááčilo , neskutočné aký vie byť zlatý .Vždy ma tým úplne dostne.
Krásny diel a teším sa na ďalší 🙂 ♥
Och toto bol naozaj skvelý diel :)… ako som už vravela minule, je skvelé že Tom sa s Billom už zase bozkáva a to všetko :)… inač niekedy ma ešte stále udivujú tie Billove nápady 😀 to s tím pornom nemalo chybu a ľúbili sa mi tie cukríky 😀 ale najlepšia bola Andreasova poznámka že Bill vyzerá akoby ho vyfajčil Šmolkovi 😀 to bolo úplne perfektné xD… no a potom keď doma Simone Billovi prezerala tú hlavu som sa zase cítila v takej dobrej atmosfére 😀 proste to všetko dokopy – leto, rodina a tak 🙂 je to skvelé milujem to v tomto príbehu… inač ten Bill je naozaj chudák, toľko si toho musel vytrpieť… a ten koniec bol úžasný 🙂 teším sa na to ich rande na pláži 😀 je to skvelé, milujem to! a veľmi ďakujem za úžasný preklad 🙂
Přesně tak, Billův odchod by to celé ještě zhoršil. Jenom ať Gustav vidí, že Tom je pro něj navždycky pasé. To, co udělal je prostě příšerné, chápu Billovy obavy, aby nezaútočil ještě na Toma. Doufám, že se v jejich blízkosti hodně dlouho neukáže… nejlíp už vůbec v této povídce.
Strašně moc se těším na jejich den na pláži, Billovy ulítlé nápady jsou jednoznačně geniální. Ale tím Šmoulou to Andy zabil xD *lol*
já tuhle powidku proste miluju. nechápu jak to takhle dokážeš psát. tak něžně, kouzelně, ae bez kýče… je to fakt nádhera.