autor: Stela
„Taky jsi to slyšel?“ Zeptám se Billa a přikrčím se k zemi. Došli jsme na okraj nějakého srázu. Můj pohled se soustředí na keřík, kde se něco hýbe.
„Tttome-e, já mám strach.“
„Neboj, seš tu se mnou.“ Řeknu klidným hlasem.
„No právě.“
Urazím se, tohle mi nikdo říkat nebude. Nafouknu tváře a pozoruju ten keřík.
Bill poskočí a chytne mě za rameno. Dřepím na zemi a taky se zachvěju, když se ozval zvláštní zvuk. Byl to takový ten šum, jako když se brousí kosa, ale ostřejší.
Po chvíli jsme spatřili původce toho zvuku.
„To je asi on, ten, kterého hledáme.“ Zašeptá Bill a postaví se, aby na odcházejícího muže lépe viděl.
„Na co má ty kolečka a krumpáč? Určitě byl něco zakopávat.“
„To hned zjistíme.“ Téměř bez známky strachu v hlase řekne Bill a opatrně začne slézat tan sráz. Je to dobrých asi patnáct metrů.
„Kde si?“ Tlumeně na mě houkne a podívá se nahoru mým směrem.
„Jo, jo, vždyť už jdu.“ V té tmě prd vidím, a tak se snažím chytat všemožných klacíků a malých stromečků, abych nesjel.
„Do psí prdele!“ Zakleju, když mi ujede bota a já spadnu přímo na to moje koleno.
„No a je to v háji. Kurva, piča, tank, takovej jsem tam měl krásnej stroupek.“
„Všechno O.K.?“ Popošel kousek zpátky nahoru a chytil mě za ruku.
„Pojď, ty Rambo, dole se na to podíváme.“
BILL
„Už je to dobrý.“ Nasliněným palcem setřu z Tomova kolena kapku krve a nějaká smítka.
„Ale zajímalo by mě, co tady kopal.“
„Tome, nechceš to snad vyhrabávat!“ Mám strach z toho, co bychom tam našli. Stejně si myslím, že to budou nějací kumpáni toho chlápka, co po něm jdeme. Zkrátka, viděli toho moc, tak je prostě odpráskl a je to.
Teď se vrátí a bude dělat jako že nic. Schová kolečka od krve, která je tu mimochodem všude po zemi, a pak uklidí sám sebe.
„No, já bych to vyhrabal, ale nejsem pozemní policie… Radši to necháme kolegům a půjdeme směrem toho chlapa. Hmm?“
„Souhlasím. Šel tamtudy.“ Chytnu Toma za ruku a přitisknu se mu na bok. Nechci to přiznávat nahlas, ale potmě v lese mám docela strach.
„Máš strach? Je ti zima?“ Optá se mě Tom a ruku mi stiskne. A teď už to přiznat musím.
„Jo, mám potmě v lese strach, ale zima mi není. Jen je to takvý jako z hororu.“ Porozhlídnu se kolem, stejně v té tmě rozpoznám jen obrysy stromů. Čekal bych tu měsíc, ale nikde ho nevidím, i kdybych si měl hlavu vykroutit na všechny strany. Potom dokončím větu.
„Jen si to představ. Dva mládenci jdou lesem. Jsou na stopě sériovému vrahovy, kterého vyrušily, když se snažil zakopat svou oběť v hlubokém lese. Stará rozvrzaná kolečka skřípala a narušovala tak klidnou atmosféru nočního lesního klidu.“ Můj hlas se z temného a zastřeného změní na obyčejný.
„Dobrý, ne?“ Kouknu na Toma, i přes tmu poznám v jeho tváři zaskočení.
„No… seš vážně dobrej. Kdyby tě vyhodili od policajtů, můžeš jít pracovat do ateliérů a dělat režiséra hororů. Třeba budeš jednou slavnej a dostaneš Oscara.“
„Hmm, to by nebylo špatný, ale já radši budu s tebou.“ Usměju se a malou pusou ho obdaruju na líčko.
TOM
Došli jsme na lesní cestu. Po té jsme šli asi pět minut. Museli jsme být úplně potichu, protože jsme toho chlápka dohnali a nevím, nevím, co by se událo, kdyby nás zaslechl.
Z lesní cesty jsme přišli do dvora polorozpadlého statku.
Přikrčil jsem se za oprýskaným rohem jedné z krajních budov a sledoval toho chlápka.
Vybavoval se tam ještě s nějakýma třema chlapama. Musím uznat, že byli velmi dobře stavění. Předpokládám, jeho gorily. Přeci jenom teď jsem si jistej, že je to ten obchodník s trávou, protože ten kamion uprostřed dvora nejde přehlídnout.
RON
„Takže, jdu si lehnout, musím se pořádně vyspat na tu cestu. Přes hranice chci jet v noci, tak jako jiné obchodní kamiony. Necháte mě spát, až než přijde můj přítel. Donese mi nějaké věci, ale dovnitř ho nepouštějte, jen ho ohlaste a já už si to sám vyřídím.
„Šéfe, a co my?“
„Taky vám radím, jděte spát, ale do deseti do rána ať jste vzhůru, musíte zastihnout toho Chrise.“
„Chrise?“
„To je ten můj přítel, vy tupý hlavy.“
Odeberu se do jednoho z pokojů toho starého domu. Je tu všude zatuchlo a vůbec celkově divnej vzduch. Snad na každé věci, co tu je, je centimetr prachu.
TOM
Počkáme, až všichni zalezou do baráku. Zajdeme kousek zpátky do lesa, sundám si bundu a položím ji na okraj té lesní cesty.
„Vem místo, kolego.“ Usměju se na Billa a sám si sednu na zem na kousek té bundy.
„Díky, je mi už trochu zima.“ Taky se na mě usměje a přitulí se ke mně.
„Počkej, měli bychom zavolat šéfové, ať nám na zítra na ráno připraví posily.“
Vytáhnu mobil. Se signálem to není žádná sláva, ale snad to půjde.
„Engelhartová, prosím.“
„Tom a Bill Kaulitzovi. Šéfová, jsme na místě a známe okolnosti případu. Zítra ráno potřebujeme posily, podle mě tak čtyři možná tři auta, hlavně Listinga s Gustavem.“
„Máte mou pochvalu, zvládli jste to, ale jste si těmi čtyřmi auty jistí. I tři jsou dost. A jaké jsou tedy ty okolnosti případu?“
„N-noo.“ Trošku se zakoktám, když mě Bill začne hladit rukou po stehně dost blízko mého rozkroku, ale patrně v tom nebude nic perverzního, jelikož mi položil hlavu do klína a zavřel očka. Taky toho má za dnešek asi chudáček dost.
„Tome?… Kaulitzi?… Jste tam?“
„Jistě, jistě… takže, ten chlap opravil kamion. Ten je stále naložený marihuanou, protože zítra večer chce vyjet. Přes hranice má v plánu přejet v noci. Má tu ještě tři kumpány. Ti mají zítra, pravděpodobně dopoledne, vyzvednout nějaké věci od jejich dalšího parťáka. Nějakýho Chrise, říkali.
„Jste si tím jist?“ Šéfová zní v telefonu přesvědčeně, tak nechápu, proč se mě ptá.
„Je to stoprocentní, jen ještě prosím vás. Pošlete nám nějaký auto. Dnešek bych vám přál zažít. Polda bez auta je trapnej jak stěrače na ponorce.“ Škemrám do telefonu.
„Jo a vy bez auta jste trapnej jak schody ve výtahu.“
„Prosím, šéfová.“ Dělám psí oči, ale až za chvíli si uvědomím, že to vlastně nevidí.
„No dobrá, ale nepočítejte s luxusem.“
„Díky, díky, šéfová, jste nejlepší šéfová na světě!“
S těmito slovy to típnu. Opřu se o strom, aby mě zítra nebolela nakřivená záda a zavřu oči, i když pochybuju, že usnu.
autor: Stela
betaread: Janule
Stelinko, já tě zdravím, kočenko!♥
Musela jsem se trochu vydýchat než jsem se pustila do komentu… Jak to děláš, že vždy vytáhneš nějaké to eso, které čtenáře naprosto odrovná? Ale v dobrém, to podotýkám…
Bill má v lese potmě strach… Já taky, ale na rozdíl od Kaulitzovic kluků nejsem polda :)))Nevím proč jsem si vzpomněla na Texaský masakr motorovou pilou… Vím, že tam to bylo úplně jinak, ale tak mě ty myšlenky akorát přišly na tento film. Stejně jak ten Oscar… Stelinko, já mám plnou hlavu Černé labutě, kterou jsem ve středu viděla a jsem z ní ale naprosto vedle… Božeeeee…♥♥♥
A Listing s Gustavem, Géčka tu chyběla. Jestli nějaký průšvih dokážou twins, tak Géčka to jen podtrhnou. No to bude mela, já se tady smějuuuuuu. Prý posily… Steli, ty jsi mě právě zabila! Stejně jako tvým výrokem "stěrače na ponorce"… Já opravdu žiju v pravěku, protože tohle přirovnání jsem jakživ neslyšela. Já jsem se ti smála snad… nevím, ale hodně dlouho a tekly mi slzy! A pořád jsem si říkala, kdy už zavolají šéfové… Ale i na to došlo! To byl zas bezvadný díl, ale ty jinak ani psát neumíš!
Těším se dál, hrozně moooooc!♥
[1]: Ondinko :D, taky tě zdravím skorosousedko 😀 zase natěšená s kometáře… Mám jen takovej dotaz, máš ICQ nebo nějaké podobné udělátko na komunikaci?.My s Kathulí jsme si dnes odpoledna psali, konečně jsem se odhodlala stáhnout si taky ICQ, protože doteď jsem si vystačila s poštovním holubem :D…..Aby sme se potom domluvily na ten mini srázek, protože se prostě musíme vidět. Nevím jak to má kdo s autobusem a tak, ale v nejhorším sem ještě mluvila s bráchou a ten by nás rozvez :D…ale to je ještě daleko, nebudu plašit…….
Mám zase obrouvskou radost, prý "výroky"… 😀 já takhle mluvím celkem normálně, pořád něco komentuju a ke všemu mám připomínky a je pravda, že někdy se sama zasměju, co jsem to vlastně plácla :D….tohle bude zase dlouhej koment, ale ještě se musím vytáhnout 😀 Jedu se školou do Prahy, na týden 😀 to zas bude akce Konopník(boží jméno, chtěla bych se tak jmenovat) se zase ožere a vyspí se s Kutným, jako na školním výletě. Holky prolezou všechny obchody a kámoši večer potáhnou na chlastací maraton…jen nevím co budu dělat já, ale vidím to tak, že jim budu další den nosit aspirin a vymívat poblitej kýbl :D…nene tohle není sranda, vždycky to tak je :D…..no já raději končím, už tak je to dlouhý a jak lidská historie :D…
[2]: Steli, vždyť píšu, že jsem z pravěku, sice jen o facku starší jak ty, ale… ICQ nemám, jen e-mail. Ale pokud se s Kathullkou domluvíte, písni pod Kobru anebo víš co, tady je má mailová adresa, kdyby něco, na ní mě najdeš kdykoliv…
ondina32@email.cz
Vždyť se nemusíme ani o prázdninách vidět v Zábřeze, klidně v Šumperku nebo i jinde, ale to nechám spíš na ten mail, jo? Určitě řešení najdeme.
Tvá "akce Praha" – no já se opět musela usmívat. Zlato, ty mě vždy tolik dokážeš zvednout náladu. S tebou musí být radost se setkat a poznat se… musíš být hrozně fajn. Já se rozhodně budu na prázdniny těšit. A na další Kobruuuuuuuuu!!!!!!!!!!
[3]: O.K. zapíšu do adresáře a pak se nějak domluvíme..taky se těším na příště a hlavně na ty prázky….bože, ať sou už tady, těším se na ty tři měsíce oddechu. Tak příště :D….