autor: Majestrix
TAYEE!!!
„Všechno hotovo, že jo? Žádný další narozeninový dort, žádné další pózování pro fotky?“ zeptal se Tom s nadějí v hlase a koukal do stropu.
Andreas si odfrknul. „Do příštího roku,“ zamumlal.
Bill zaúpěl a převalil se, ležel na posteli vedle svého bratra. Večírek byl úžasný, a dokonce i potom, co děti usnuly, když jim došel cukr v krvi (Rhiannon a Joel byli dost zábavní na to, že si Bushido mohl užít večírek, a pak se vypařit ne dlouho po tom, co přijel, aniž by si ho někdo všimnul), a poté, co rodiče zůstali a pili punč a rozplývali se nad obrázky a dětmi.
Když to všechno skončilo a všechen tlak z celého dne se proměnil jen v bolest v jejich končetinách, která potrvá ještě pár dní, Bill musel přiznat, že se bavil. Zoe měla hvězdičky v očích, zatímco si hrála s prarodiči; nechají si ji u sebe na pár dalších dní, než pojedou domů, aby se vrátili do práce a k jejich životům.
Bill sledoval profil svého dvojčete a trochu si kousal ret. Opravdu už nějakou dobu nebyl s Tomem o samotě, a kdo ví, kdy zase budou mít šanci. Ale byl tady Andreas, a byl stále kamarád, a tak měl trochu špatný pocit z toho, že by ho teď jen tak vykopnul.
„Ty vole, takhle jsem nepařil už roky. Půjdu si lehnout do postele, jo? Zítra,“ zamumlal platinový blonďák, když se zvednul na nohy a odešel ke dveřím.
Tom se díval, jak za sebou Andreas zavřel dveře a najednou měl pod rukou Billa. „Hej,“ řekl s úšklebkem. „Někdo se nám probudil.“
„Bože, chybíš mi,“ zasténal Bill a přitiskl se k Tomovi blíž, jako by se snad mohl provrtat všemi vrstvami peřin, které je oddělovaly. „Chybím ti?“
„Pořád,“ řekl trochu toužebně, ale Tom nechtěl marnit čas tím, že by se litoval. Hluboce Billa políbil a překulil se s ním tak, že teď ležel na něm. Tom už zapomněl, jak hebký jeho bratr byl, a jak byl povolný. Jen se chvíli líbali, libovali si nad časem, který konečně měli. Nakonec se o něj Bill začal třít a odtáhli se od sebe jen na tak dlouho, aby ze sebe sundali oblečení.
„Potřebuju tě,“ zanaříkal Bill tiše, vlasy rozcuchané a oči rozněžnělé. Tomovi divoce bušilo srdce, když ho líbal, a s neochotou se odtáhl, aby došel pro náčiní.
Dávali si na čas, a Tom Billa něžně otevřel, pomalu, dokud Bill hlasitě nesténal a nezačal se přitlačovat na jeho prsty. Nahradil je svým penisem, tvrdým a skoro fialovým, zajel dovnitř Billa. Oba sténali nad tím, jak moc je to vzrušovalo, a Tom se musel zastavit, když byl úplně uvnitř něj, nebo by tahle příležitost skončila dřív, než by si to oba dokázali plně užít.
„Pohni se,“ zamumlal a stisknul uvnitř sebe Toma, aby ho vydráždil.
Tom zasténal překvapením a přirazil, byl odměněn vzrušeným stenem z Billových úst. Pomalu se hýbal, přirážel, dokud se boky nedotýkal Billova zadku, pak z něj vyjel skoro až po špičku. Pomalu se s Billem miloval, sledoval, jak se pod ním jeho bratr vrtí.
A když pak s překvapením dosáhl orgasmu, jediné slovo, které dokázal říct, bylo jméno svého dvojčete.
**
Melinda se posadila a rozhlédla se, zatímco divoce rukou šmátrala pod polštářem. Vyndala to a beze zvuku vylezla zpod peřiny, snažila se zoufale slyšet to, co ji vyrušilo ze spánku.
Dveře do koupelny byly pootevřené, pomalu k nim přistoupila, zády ke zdi a pistoli připravenou. Rozkopla dveře a rychle koupelnu pohledem projela. Rozsvítila a zachytila v zrcadle svůj odraz; byla rozcuchaná a vypadala naprosto šíleně s pistolí u pasu, rukou nataženou a prstem na spoušti.
Něco ji probudilo. Někdo byl v jejím pokoji, cítila to.
Melinda zamrkala a vrátila se k sobě do pokoje, vlastně opravdu to cítila. Byl tu lehký závan něčeho, co nepoznávala, na co nebyla zvyklá. Čuchala po pokoji a našla, že to bylo nejvíc cítit skoro přímo před postelí.
Melinda tam stále, zírala na místo, kde spala, a povolila sevření na posteli. Nic nebylo jinak, nic jí nikdo nevzal. Může si být opravdu tak jistá, že ji někdo sledoval, jak spí? Že ji někdo vzbudil tím, že ji sledoval?
Ne, nemohla. Vyndala si tepláky a mikinu a šla na chodbu. Pokývala na dva velké bodyguardy, kteří stáli u výtahu na konci chodby, a podívala se na druhou stranu.
Rodina, která zde zůstávala po večírku, byla na téhle straně poschodí, a nikdo se tam nehýbal.
Protože normální lidé spali, pokárala sama sebe.
Vrátila se do postele, ale po zbytek noci už nespala.
**
„Mami, chyť to dřív, než ti to rozpatlá po triku,“ varoval ji rychle Bill.
Simone se podívala dolů a viděla, že jí Zoe sebrala lžíci, na které byly cereálie, a najednou to bylo všechno v jejím klíně. „Oh, myslím, že stárnu,“ zauvažovala.
„Ale jsi každým dnem roztomilejší,“ řekl Gordon rychle a natáhl se, aby svou ženu políbil, a vzal si od ní svou vnučku. „Koláčku Zoe,“ zatrylkoval komicky.
Zoe zavýskala a nadskočila mu v klíně, poprskala mu obličej zpola rozžvýkanými lupínky. Natáhla ruku a pohladila mu něžně tvář, zatímco něco žvatlala.
Tom se usmál, když sledoval jak si Gordon a Zoe povídají, i když ten nerozuměl polovině toho, co ona povídá. Simone se natáhla a dala Zoe kus ovoce, které mohla držet v ruce, a Zoe si to dala do pusy a snažila se mluvit.
Dokonce i Mara a Frederick byli klidní a milí. Andreas zachytil jeho pohled a mrkl na něj. Také vypadal překvapeně. Tom se cítil hřejivě, zahrnut a milován, a když se Billovy prsty otřely o jeho, usmál se na zbytek svých vajíček.
Všechno šlo dobře.
„Víš, měli bychom dělat víc věcí takhle spolu jako rodina,“ řekla Mara se šťastným úsměvem, pohladila Andrease po rameni. „Myslím, že je to hezké.“
„Ano. Narozeninová oslava byla fajn. Ale ten dárek od toho rappera byl trochu moc, ne?“ vložila se do toho ustaraně Simone.
„Zoe se líbil,“ řekl Andreas s úsměvem. „Kdo by nechtěl miniaturu Rolls Royce s platinovými detaily?“
„Mně by nevadil v plné velikosti,“ zavtipkoval Gordon a Frederick se zasmál.
„Stejně to nepřemohlo nejlepší dárek ze všech, byli tam všichni, aby mohli oslavit její první rok,“ řekl Bill velkoryse. Zoe se na něj podívala a vyplivla rozmačkané jablko z pusy. To, co nepřistálo na Gordonově triku, přistálo na jejích rukou, a ona si s nimi promnula obličej a oči, než ji její dědeček dokázal zastavit.
Začala plakat, a najednou byla obklopena babičkami a dědečky, kteří se snažili uklidit ovoce a uklidnit ji.
„Tayee,“ zanaříkala Zoe, když bojovala se spoustou rukou. Po chvíli byla čistá, ale stále plakala, vrtěla hlavou, když se s ní Gordon snažil trochu natřásat a objal ji. „Tayee,“ křičela.
„Dejte ji Andreasovi; myslím, že chce tátu,“ řekla Simone popuzeně, když její vnouče nechtělo její pozornost.
Andreas se pro ni natáhl, Zoe se na něj letmo podívala, než si promnula oči a začala brečet ještě víc. „Tayee,“ škytala.
Tom si promnul piercing mezi rty a snažil se po ní nenatahovat. Věděl, že chce jeho, a jemu se nelíbilo, jak se rozhlížela, jako by byla opuštěná. Něco v jeho hrudníku se svíralo, a jemu se taky chtělo brečet.
„Tayee,“ zakřičela Zoe znova a odstrčila od sebe i Billa.
„Pojď sem, Koláčku Zoe,“ řekl Tom a zvedl se na nohy. Přešel k ní a jemně si vzal Zoe od Gordona, pohladil ji po zádech. Vypadala tak zmateně, proč ji nechal čekat, a Tom to chápal.
Taky nevěděl, proč ji nechal čekat.
Bill se nejistě zasmál a zavrtěl hlavou. „Občas Zoe říká taky Tomovi tatínku.“
„Proč?“ zeptala se Mara. „Ví, kdo je její táta.“
Tom neodpověděl, zatímco kolébal Zoe. Tohle byl celý ten problém; zřejmě věděla, kdo je její táta.
„Pamatuj, Maro; Tom a Bill jsou dvojčata. Jsem si jistý, že Bill nenosí svůj… make-up, tak moc, když je s ní, takže vypadá jako Tom.“ Pohladil Frederick svou ženu po ruce.
„Máš pravdu,“ řekla a trochu se přestala mračit. Mara se napila kávy, aby zakryla svou hořkost. „Myli bychom naplánovat, co dnes budeme dělat, protože si myslím, že všichni letíme brzy ráno.“
„Tom a já máme dnes nějaké věci se skupinou, které musíme udělat, jen pár rozhovorů v rádiu, takže by to nemělo trvat víc než jen pár hodin. Pošlu s vámi Melindu,“ řekl Bill s něčím, o čem doufal, že je zářivý úsměv.
Simone zavrtěla hlavou. „Dej jí den volna; jsem si jistá, že prarodiče a táta se o Zoe dokáží postarat.
„Nejde jen o vás, lidi,“ vložil se do toho Tom. „Melinda je Zoe bodyguard. Fanoušci dokáží být šílení, a nechceme, aby se někdo z vás zranil.“
Simone s ním musela souhlasit.
„No, to je fajn. Vezmeme ji s sebou a možná nám ukáže něco hezkého ve městě,“ vložil se Andreas s falešnou radostí. „Proč se nejdeme připravit, a pak se po obědě setkáme dole?“
„To zní dobře. Tom a já už budeme pryč, takže až budete připravení, řekněte Melindě.“ Zvedl se Bill ze svého místa a následoval Toma pryč do lobby, k výtahům. „Oh bože, právě se to stalo, že jo?“ zeptal se, hned jak byli z doslechu. Pohladil Zoe po zádech; ležela Tomovi na rameni, slízávala si z ruky zbytek jablka.
„Nehodlám tam jen tak sedět a nechat ji brečet, Bille. Už ne, ne proto, abych si zachránil kůži. Zlomilo mi to srdce,“ zamumlal, když se výtahy otevřely a oni o samotě nastoupili.
Bill přikývl a díval se na své ruce. „Omlouvám se. Věděl jsem, že tě chtěla hned, jak otevřela pusu. Doufal jsem, že přijme Andrease nebo mamku.“
Tom na to nic neřekl, ani Bill, dokud nebyli v jeho pokoji. „Nevím co dělat v téhle situaci, Bille. Nevím, co je vhodné a co se ode mě očekává.“
„Očekává se od tebe, že budeš strejda,“ řekl Bill jemně.
„To nestačí,“ řekl Tom a zavrtěl hlavou. „Nevidím svět, kde by to stačilo.“
„Mluvíš, jako kdybys jim chtěl říct pravdu.“
Tom zvedl pohled od Zoe, aby se podíval svému dvojčeti do očí. „Já nevím,“ přiznal.
„Je to děsivý. Někdy o tom přemýšlím a moje srdce buší tak hlasitě, že mám dojem, jako by mi ostatní dokázali číst myšlenky. Naše životy by se tak drasticky změnily.“
„Museli bychom se omluvit Maře a Frederickovi,“ řekl Tom tupě. Zoe se zavrtěla a natáhla se po jeho piercingu; už mu bylo odpuštěno. „Byl by to šílený rozhovor.“
Bill si promnul ruce a hlasitě vydechl. „Podívej, půjdu s tebou, ať chceš dělat cokoliv.“
„Super, nech rozhodnutí na mně.“
„Musí to být na tobě. Já už jako rodič jsem. Ty ne,“ řekl Bill jednoduše. „Je to na tobě.“
Tom se znovu podíval na Zoe a políbil ji na krk. Vypískla a nadšeně zabrebentila nějaká slova, kterým rozuměl a nějaká, kterým vůbec nerozuměl. „O tom teď nemůžeme přemýšlet, máme věci na práci.“
Bill přikývl.
Tohle rozhodnutí nemohlo být uděláno dnes.
**
Bill zazíval a snažil se, aby mu nevypadla pusa z pantů, zatímco stál před pokojem Andrease. Kvůli odletu byli všichni vzhůru super brzo, a on sotva dokázal udržet oči otevřené. Chtěl se rozloučit se svou rodinou a kamarády; Simone a Gordon už byli dole v lobby, a on ještě potřeboval vidět Andreasovy platinové vlasy.
„Nejspíš zaspal,“ řekl tapetě a znovu zazíval. Bill si všiml, že dveře jsou trochu pootevřené a tak je otevřel.
„Mami…“ slyšel, jak Andreas zanaříkal. „To snad nemyslíš vážně.“
„Ale myslím. Víš, že věci jsou napjaté, zlato. S tvojí školou a operací zad tvého otce, nejsem si jistá, že to zvládneme.“
To byla Mara. Bože, zněla úplně stejně otravně i v takhle brzkou hodinu.
„Je to tak zlý?“
Bill se těmi slovy probudil, a poslouchal.
„Ano, je to tak špatný,“ řekla.
Bill se přitiskl ke zdi v malé chodbě, než se dveře do pokoje otevřely úplně. Nemohli ho vidět, když byl přimáčknutý na zdi, ale dokázal slyšet všechno.
„Jen nevím, jestli to dokážu udělat.“
„Říkals, že Bill a Tom jsou tvoji nejlepší kamarádi.“
„Jo, jasně že jsou.“
„Tak prosím, jen se zeptej. Mají peníze!“
„O to nejde! Já vím, že mají peníze!“ opáčil Andreas. „Jsem stále jejich kamarád, protože jsem se nezeptal. Nebudu kolem nich chodit a žadonit o peníze.“
„Podívej, kdyby byla nějaká jiná alternativa, tak bych to neřešila. Tvoje teta Jacquelina řekla, že by to udělala, kdybychom jí řekli dřív, ale utratila to za dovolenou pro ni a Adama.“
Andreas si povzdychl. „Hele, popřemýšlím o tom, dobře?“
„To je jediný, co od tebe chci, zlato.“
Bill zacouval ke dveřím a utíkal, dokud nebyl u sebe na pokoji. Andreasova rodina potřebovala peníze, zdálo se, že moc. Proč by za nimi Andreas nepřišel?
Na chvíli přemýšlel. Zeptal by se, kdyby bylo všechno jinak?
Nejspíš ne. Hrdost proudila hluboko v kořenech rodiny Kualitzových, a on měl dojem, že se svému kamarádovi nediví. Ale pak přeci, vždycky se s ním o všechno dělili, a on znal jejich největší tajemství. Proč by nemohl přijít a poprosit o pár tisíc euro?
Ozvalo se zaklepání na dveře a Bill málem vykřikl, než se uklidnil a otevřel dveře.
„Kámo, jsi připravený?“ zeptal se Andreas, brýle na očích.
Bill zdráhavě přikývl a šel s ním na chodbu. Mara a Frederick tam stáli, připraveni k odchodu. „Oni už vzali kufry?“
„Všechno už je v dodávce a připravené na odjezd do Německa.“ Adreasův úsměv byl spíš jen maska.
„Je Zoe vzhůru? Vím, že jsme se museli večer rozloučit, ale jen jsem ji ještě chtěla vidět,“ řekla Mara.
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, spí jako dřevo, promiň. Budeme potřebovat, aby byla po většinu dne vzhůru, abychom mohli v noci vystupovat. Nechci přidělávat Melindě moc práce.“
„Pravda. Díky že jste nás pozvali, Bille. Vážně si toho vážíme.“ Natáhl Frederick ruku a potřásl si s Billem. Bill si najednou vzpomněl na to, jak Andreas mluvil o tom, že jeho otec přišel o práci kvůli svému zranění, a zatímco byl u soudu kvůli kompenzaci, účty se začínaly hromadit.
„Bylo mi potěšením, opravdu. Rodina by měla být pospolu na speciální události.“ Bill málem usykl nad tou lží, ale polkl to. „Myslíte, že bych si mohl jen rychle promluvit s Andreasem? Budu s ním dole hned, jak to půjde.“
„Dobře, máme ještě pár hodin, než nám to poletí. Řeknu jim to.“ Mara se letmo dotkla Billova ramene, než odešla s manželem k výtahu.
„O co jde?“ zeptal se Andreas a sledoval, jak jeho rodiče zmizeli z dohledu. „Děje se něco?“
„Ne, jen vydrž vteřinku.“ Bill zalezl k sobě do pokoje, a odešel na stranu ke svým menším taškám. Napočítal nějaké peníze a vyběhl pátky do chodby. „Tady,“ řekl a vrazil je Andreasovi.
„…Co to je? Tohle musí být alespoň čtyři tisíce euro. Co to děláš? Chceš, abych ti něco vyzvedl?“ zeptal se Andreas zmateně a sundal si brýle z obličeje.
„Jen jsem si myslel, že bys to dobře využil, nic víc.“ Mávl na něj Bill, jako by to nic nebylo. „Napsal bych šek, ale to bych se musel posadit, najít pero a pak říct Tomimu, aby mi řekl, kam co napsat. Nenávidím šeky,“ zabručel.
Andreas zamrkal na balík v jeho ruce, teď když si všiml čísel, došlo mu, že je to víc, než si myslel. „Bille, to nemůžu přijmout,“ zašeptal a snažil se mu to vrátit.
„Můžeš a přijmeš. Kolikrát jsi nám kryl záda? Kolikrát jsi musel sedět a poslouchat, jak si tvoje matka stěžuje na to, že jsi zbouchnul někoho, kdo se s tebou nehodlá usadit a vychovat dítě? Ber to jako něco na pomoc-„
„Podplácíš mě?“ zeptal se ploše. „Vezmi si svoje peníze a strč je tam, kde slunce nesvítí, Kaulitzi. Moje přátelství si nekoupíš.“
Bill zamrkal a přemýšlel, kam tahle konverzace došla. „Ne, tohle je na účty tvých rodičů!“ zasyčel, a vrátil mu peníze. „Podívej, vím, že to jde ztuha a jsi stále ve škole. Jen mě nech pomoci, ano?“
Andreas vypadal rozrušeně, ale měl červené uši. „Jak o tom víš?“
Bill se usmál a pokrčil jedním ramenem. „Záleží na tom? Měl jsi za mnou přijít, když jsi něco potřeboval.“
„Bille, já vás nerad o něco prosím.“
„Ale byls u nás, když jsme se museli dělit o polovinu skateboardu a vaflí. Dělíme se s tebou i o Zoe. Jak to jde s prací tvého otce?“
„Celkem dobře,“ přikývl Andreas. „Budou mu muset zaplatit, ale právníci na straně společnosti se snaží snížit platbu. Neměli jsme se do toho vůbec plést.“
„Podívej, vezmi si ty peníze, protože já si je zpátky nevezmu, a jdeme, než ti utečou, a ty budeš muset jet s námi na turné,“ zažertoval Bill a objal Andrease kolem ramene.
**
„Říkal, že se loučil už večer,“ řekl zamračeně Bill a přijal objetí od Gordona.
„Buďte hodní, kluci, a řekněte Zoe, že ji máme rádi,“ řekl, než mu bylo pomoženo do dodávky. Simone stála vedle Billa, podívala se nahoru na hotel.
„Můj nejstarší syn se se mnou ani nepřijde rozloučit, jaká hanba.“ Otočila se k Billovi s úsměvem. „Zoe je překrásná a tak rychle roste. Jsem ráda, že jsme tady byli.“
„Samozřejmě, mami. Tak dlouho, jak budeme moc, tak se budeme snažit, abyste mohli být s námi a slavit její narozeniny.“
„To je můj synáček,“ řekla Simone smutně a objala Billa tak, jak jen ne zas tak vysoká maminka může. On ji taky objal, a nasál její vůni. Voněla jako domov a Kazimír, a Billovi se začínalo stýskat po jeho dětství a domově. „Mohl bys chtít mít u sebe Andrease trošku víc.“
Bill se odtáhl a zamračil se.
„Nepřepracováváme se,“ řekl, aby zasekl konverzaci dřív, než začne. Dodávka byla zabalená a všichni se dívali na poslední věc, která to zdržovala.
„Ne, o to nejde. Jen se bojím, že nevidí taky hodně svého… druhého tátu. Myslí si, že je její táta Tom.“
„To možná bude, dokud si nezačne uvědomovat, že jsme jiní. Držíme ji stejně, a mluvíme na ni stejně. Jak jinak by na to přišla?“ Bill se snažil nebýt tak ostrý, jak to cítil, ale uklidnil se. Jejich matka jen dělala to, co si myslela, že je nejlepší.
„Jen se starám, nic víc. Myslím, že už pojedu domů.“ Stiskla Billovu ruku a nastoupila do dodávky.
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Nezapomeňte na komentář, díky J. :o)
Mám tuhle povídku ráda, líbí se mi… a jsem ráda že se tady zase po delší době ukázal další dílek….:):) jen tak dál…:) Asi si to zase přečtu dneska celé do začátku…:D
Naprosto jsem se patnáctého dílu nemohla dočkat ^^ Je mi tu pořád tak strašně líto Toma kvůli tomu, že nemůže říct, že JEJÍ táta ON a že to musí dusit, poslouchat to, jak si všichni myslí, že jejím tátou je Andres… 🙁 Nejradši bych to řekla každýmu za ně, aby už byli jen šťastní ♥ Zoe byla kouzelná, jak chtěla jen k Tomovi a možná už by mohli brzy oznámit, jak to skutečně s tím otcovstvím je. Je sladké, jak ví, že je jejím tatínkem Tom ♥ Už teď se těším na další díl jak blázen!O:)
Tahle povídka mě vždy dostane do kolen…nádhera
P.s. díky za překlad
Tento diel sa mi páčil, Zoe bola kúzalná a zlatá. Toma mi je ľúto, musí to byť prenho veľmi ťažké. Myslím si že od Billa bolo milé keď požičal Andymu peniaze, teším sa na dalčí diel.
Moc bych Tomovi přála, aby se mohl k Zoe "přihlásit"…
Musela jsem si přečíst předchozí díl, je to sakra dlouho, co tu byl, ale to čekání stálo rozhodně za to, takhle povídka je něčim hrozně originální, zbožňuju jí ^^
Je mi akorát líto Toma, asi si dokážu představit, jak se cítí, nemůže ani své nadšení a pyšnost ohledně své dcery dát najevo. Ale Zoe mu to alespoň vynahrazuje citama, horší by bylo, kdyby se k němu neměla :))
Dokonalost, za překlad děkuju ^^
Konečně nový díl! 🙂 Ale… jen odstavec sexu?! :DD Ne, dělám si srandu, je to čím dál tím úžasnější, ale čím dál tím zapeklitější… Jsem zvědavá, jak bude Mara reagovat na Toma jakožto otce.. Je mi jasné, že to neututlají na vždy…
Moc se těším na další díl! 🙂
A moc děkuji za překlad! ♥♥♥
Jsem moc ráda, že je tady další díl. Mám tuhle povídku moc ráda. Ale je mi pořád líto Toma..