No one is innocent I – Chocolate love 26.

„Dobře, dobře,“ zasměje se a líbne mě na tvář.
„My na vás s tátou tedy počkáme v autě, zatím se běžte nachystat, zlatíčka,“ ještě se usměje a odejde. Přivinu se k Tomovi. Dám mu ruce kolem pasu a kouknu se mu do očí. Olíznu si rty a pak ho políbím.
„Lásko, děkuju. Strašně moc se těším,“ zašeptám a znovu obdaruju jeho rty polibkem. Dívám se mu do očí. Prohlížím si jeho tvář. Opravdu se těším hodně. Nikdy jsem nebyl takhle… Někde v přírodě. Vždy jen luxusní hotely u moře.

(Tom)

Spokojeně se na Billa usměju. Jsem rád, že je spokojený. Pohladím ho po tváři a políbím na čelo.
„Nemáš mi vůbec za co děkovat, lásko. Udělal bych cokoliv, abys byl… spokojený a šťastný. Jenom doufám, že si to užiješ. Myslím, že… bychom si mohli jít nachystat věci,“ pokrčím rameny a pousměju se. Pohladím ho jemně po boku. Trošku se odtáhne a přikývne.
„Jo, to je dobrej nápad,“ přikývne a odsouhlasí. Jde pomalu k patru. Je opravdu strašně roztomilý. Nemůžu si pomoct, ale pořád mu musím koukat na zadek. Je takový… malinký, kulatý. Akorát do rukou. Dojdeme do pokoje a já se okamžitě vrhnu ke skříni. Vyhodím z ní takovou menší cestovku, červeno černou, a do ní hodím svoje… dá se tomu říkat pyžamo? Je to staré tričko, spával jsem v něm i jako dítě, ale to mi bylo jako šaty. Teď je mi to tak… fajn, trošku volné. Jako dítě jsem ho vytáhl z tátovy skříně a od té doby v něm spávám. Mám ještě pár triček, ve kterých spím, ale toto je nejlepší. Ještě na to hodím černé tepláky a dvoje boxerky. Pro mě a pro Billa, samozřejmě. Jedny jsou černé a druhé takové zelené. No… Ještě zapátrám ve spodní části skříně, než se dohrabu k dvěma hromádkám úzkého oblečení. Vydechnu.

„Tak… Tady jsou věci, co jsem… nosil v patnácti, ale na spaní ti můžu půjčit nějaké svoje tričko. Ale nevím, jestli se ti z toho bude… něco líbit,“ zašklebím se a sáhnu po jednom tričku, rozložím ho a podívám se na něj. Je takové… červené s nějakými černými nápisy, a tak dále. Ostatní jsou celkem podobné. Klekne si na zem a tričko rukou pohladí. Celou dobu jsem cítil jeho pohled v zádech, jak mě propaluje. Teď se na tričko usmívá. Pak ho zvedne a… přitulí ho k sobě? Fakt že jo. Musím se tomu zasmát. Je roztomilý. Jo. Je jako medvídek, jak řekla máma ráno při pohledu na Billovu fotku.
„Je krásné. Nevím, proč by se mi to nemělo líbit. A tvé tričko na spaní mi taky nevadí. Nebo třeba… Můžu být bez něj, ne? Nevím, jak tam je. Ale nevadilo by mi to, hm?“ podívá se mi do tváře a olízne si rty.

„Dobře, jak chceš… Je to na tobě,“ usměju se. Chce spát bez trička…? Oh, sakra tohle bude zase jednou zajímavá noc. Pravděpodobně budu každou chvíli běhat na záchod a vymlouvat se na přebytek tekutin. Ale důležité je, že budu moc být s ním, ne?

„Vždyť včera jsme taky byli bez trička. A ty navíc nahý,“ zasměje se a doskládá do tašky zbytek věcí. Čekám, až se postaví a otočí. Rychle tam zahrabu gel. Jo, nechci ho nutit, ale… Kdyby náhodou, tak mu nechci způsobit moc velkou bolest.

„Tak… můžeme jít,“ zazubím se a zapnu tašku. Vezmu ji a postavím se na nohy. Přehodím si tu tašku přes rameno a otevřu Billovi dveře. Natáhne se mi po ruce a proplete se mnou prsty. Usmívá se a jde ze schodů.
„Pojď rychleji, ať nemusí tak dlouho čekat,“ zasměje se a popožene mě… Štípnutím do zadku. Zasměju se a zrychlím. Dojdu s ním ven k autu, kde už sedí pravděpodobně netrpělivě táta. Mamka je venku a opírá se rukou o kapotu. Usměje se, když vidí, že s Billem vyjdeme ven. Jdu hodit tašku do kufru, vevnitř by to překáželo. I s Billem si sednu do auta. Oba se připoutáme a já si ho k sobě trošku přitulím. Jo, takhle se mi to líbí. Hladím ho po vlasech a koukám mu do očí.

„Tome, řekl jsi Billovi, že… Víš co?“ zasměje se máma z předního sedadla, zatímco táta nastartuje a vyjede na silnici.
„Říct mi co, Tome?“ vytáhne Bill nechápavě obočí.

„Mami, já jsem vám něco vysvětloval,“ zakňučím a povzdechnu si. Mm… Nevím přesně, jestli myslím to, co myslí ona, ale trošku si to přetočí, aspoň polovinu máminých informací. „No, že jsou tři postele, prej tu, kde spával Andreas, zničily… ech, myši. Takže se budeme muset vyspat spolu na jedné, která je trošku… vratká,“ pokrčím rameny. Mmm… Snad Bil nemá panickou hrůzu z myší. Zasměju se pro sebe. „A taky že jsou tam hodně tenké zdi a měli bychom si vzít minimálně sluchátka, abychom neslyšeli, jak mí milovaní rodičové rozvrzávají další postel,“ ušklíbnu se a spokojeně vydechnu.

(Bill)

Zasměju se. V Tomově přítomnosti se musím smát pořád. Občas je opravdu hodně vtipný. Pohladím ho po břiše a pak ho líbnu na hruď. Přivřu spokojeně oči. Sjedu rukou na jeho stehno, kde ho následujícně začnu též hladit.
„Když mě před těma myšma ochráníš… Nebudou mi vadit, hm?“ zašeptám a zazubím se. Olíznu si rty. Když mě nebude Tom znásilňovat… tak by mohla postel přežít, ne? Zavřu oči úplně a zasním se. Bylo by vtipné, kdyby k tomu došlo a my… skončili na zemi, pod propadnutou postelí. Musím se tiše zasmát.
„Tome, nebuď drzý, hm? Já jen chtěla, aby to Bill věděl,“ zasměje se Daniela a zakroutí vepředu hlavou. Usmívám se. Vládne tady hrozně příjemná, uvolněná atmosféra. Jo, tohle se mi strašně moc líbí. Můžu skoro s jistotou říct, že mě berou jako vlastního. Ne, nestěžuju si. Opravdu si nemůžu stěžovat. Nemám na co.

„Mmm… samozřejmě,“ usměje se na mě Tom a pohladí mě po hlavě. „Hele, já taky jenom chtěl, aby to Bill věděl. Musí vědět, co ho ve vaší přítomnosti chudáčka čeká,“ zasměje se a nakloní se ke mně, aby mi dal pusu.
„Bille? Zlato, víš, že si Tom oblíkal jako malý sukně?“ zasměje se jeho máma provokativně.
„Hey!“ začne se Tom taky smát.
„Vždyť já už mlčím,“ dodá máma. Musím se začít smát. Ale jinak to nejde. Cesta bude opravdu asi hodně zajímavá, pokud bude Tomova máma říkat samé takové historky… Nevím, jestli neumřu na smích. Snažím se uklidnit. Když se to tak stane, přikývnu si na pochvalu.
„Ty jsi… zkoušel sukně, lásko?“ jakmile se zeptám, musím se zase smát. Ne, nejde to. Už jen ta představa. Malej Tom v sukni. Omylem mu trošku zareju nehty do stehna.

„Nee, vymýšlí si,“ zasměje se dredáč a zakroutí hlavou.
„Mám ji ještě schovanou ve skříni, byla taková červená s beruškama, myslím… Mám i fotky někde na chatě schované s ostatníma. Ale slušela mu.“
„Jo, když si k tomu udělal culíčky, byl vážně jako malá rozkošná holčička,“ začne se smát Tomův táta.
„Holčičky nemají nádobíčko,“ zasměje se Tom a pyšně hodí očkem po svém klínu. Zase se začnu smát nanovo. Tak s beruškama? Musel být opravdu strašně rozkošný. Možná… Mohl bych ho taky trošku provokovat. Jo. Nic se stát nemůže. Ďábelsky se zazubím a trošku mu přejedu dlaní po klíně a vypláznu na něj jazyk.
„Myslíš tu malou žížalku, lásko?“ zasměju se a líbnu ho na rty. Červenovlasá žena si přikryje pusu rukou a začne se smát.

betaread: Janule