autor: Emilia
„Oh můj bože.“ Zvolá Bill, jakmile vejde do obýváku. Právě přišel ze školy, a co vidí? Toma s Louisem rozvalené u televize na gauči a všude okolo nich svinčík. Dvě pet láhve zmačkané a pohozené na podlaze, plechovky coly, chipsy nadrobené na gauči a spoustu dalších věcí.
„Čágo, Bille, přidáš se k nám? Zrovna dávaj box.“ Pozdravil Billa hlučně Louis a nacpal si plnou pusu brambůrků. Jeden mu upadl na pohovku a přidal se k dalším tisícům drobků, co tam již ležely. Bill zaskřípal zubama. Nesnášel bordel, předevčírem uklízel. Navíc, box zrovna nebylo téma, kterým ho dobře naladit.
„Tome, do pokoje, hned!“ Ukázal Bill přísně směr pokoj a Tom se líně zvedl.
„Tak?“ Pozvedl obočí Tom.
„Tak?! Nechceš mi radši říct, co má ten bordel do prdele znamenat?!“ Dal si Bill ruce v bok a šlehal po Tomovi zlobnými pohledy.
„Je to jen trocha chipsů, nic víc.“ Pokrčil Tom rameny.
„Trocha chipsů? No, měl by sis zajít k očnímu, protože to, co jsem viděl já, rozhodně nebyla trocha chipsů.“ Řekl Bill uštěpačně a dělal u toho posunky rukama.
„Řekněme si to na rovinu, Bille. Kdyby mezi náma bylo všechno v pohodě, nevadilo by ti to. Dobře, nebyl bys nadšený, ale taková kovbojka by kolem toho jistě nenastala. Rozčílí tě teď absolutně každá věc, kterou udělám.“ Mluvil Tom na rovinu, stále si však zachovával klid. Poslední, co si přál, bylo, aby Louis slyšel jejich dohadování.
„To není pravda. Neházej to všechno na tvoje blbý rozhodnutí, chovám se úplně normálně!“ Křikl Bill. Tom k němu přiskočil, sevřel jeho paže a přirazil ho ke zdi. Bill překvapeně zamrkal z té náhlé blízkosti.
„Hlasitěji by to nešlo? Louis je hned vedle v pokoji.“ Šeptal zamračeně Tom. Byli si tak blízko, že Bill mohl cítit jeho dech na svých rtech. Dotýkali se také boky. Billovo srdce se rozbušilo. Mohl detailně vidět Tomův obličej, každý záchvěv jeho řas. Pociťoval teplo z Tomových teplých rukou na jeho pažích. Tomova blízkost byla jediná věc v jeho mysli.
„N-no a?“ Zakoktal. Snažil se, ať to vyzní tvrdě a rozzlobeně, ale moc mu to nevyšlo. Tom mu vzal dech. Jediné, co musel udělat, bylo dostat se od něj dál, jenže to bylo tak zatraceně těžké, když vše, co chtěl, bylo, aby ho Tom držel. Tom si povzdechnul a sklopil hlavu.
„Tohle nemá cenu, Bille. Jdu za Louisem.“ Pustil Billa a tomu se málem podlomila kolena. Naštěstí se včas zachytil stolku. Tom se ve dveřích ještě otočil. „Mimochodem, uklidím to.“ Řekl a vytratil se zpátky do obýváku. Bill pevně zavřel oči a sesunul se podél zdi na zem. Zhluboka a pomalu dýchal. Uklidňoval se. ‚Tom měl pravdu.‘
O dva týdny později
„Dobře.“ Pokýval doktor, když vyšetřil Tomovy reflexy a reakce. „A co zvracení? Závratě, pocit únavy, nesoustředěnost.“ Ptal se dále doktor Fuchs.
„Ne, jenom někdy bolesti hlavy.“ Sdělil doktorovi Tom.
„To je normální, po takovém otřesu. Máš štěstí, nevyskytují se u tebe žádné náznaky postkomočního syndromu. Předepíšu ti slabší léky. Zbývající dva týdny dodržuj klid, ne že se hned odsud vrhneš do ringu.“ Zavtipkoval doktor a Tom se uchechtl.
„Nebojte, pane doktore, ještě měsíc a půl se k ringu nedostanu.“
„Fajn. Tak se měj a na konci měsíce se mi přijď zase ukázat, dobře?“
„Jistě, děkuji, nashledanou.“ Rozloučil se Tom a odešel z ordinace.
„Milý a slušný kluk, tenhle Tom.“ Poznamenal doktor a sestřička souhlasně přikývla. V ordinaci na Toma čekal Jörg. Vzal si v práci dopoledne krátkou přestávku, aby sem s Tomem mohl jít. Tom odporoval, že není malé dítě a zvládne tam dojít sám, ale Jörg si to nenechal rozmluvit. Bill byl ve škole.
„Tak co, Tome?“ Vyptával se hned Jörg.
„Jo dobrý, prý je všechno v normě a na konci měsíce mám přijít na kontrolu. Předepsali mi tyhle léky.“ Podal Tom Jörgovi recept. Ten si povzdechne. ‚Snad nemají příliš vysoký doplatek.‘ Modlil se v duchu. Tahle nehoda je z části finančně zatížila a účty za elektriku a vodu taky nebyly zadarmo. Vše se nahromadilo najednou. Dostal sice peníze od Gerty, ale uschoval je pro případ nouze, kdyby neměli už vůbec nic.
„Tak je půjdeme vyzvednout.“ Poplácal Toma po rameni a zamířili směr lékárna.
…
Bill byl ve škole nervózní kvůli Tomově prohlídce. Chtěl tam jít také, jenže si nemohl dovolit zameškat další hodiny, poslední dobou toho bylo dost. Koukal na hodiny a odpočítával sekundy, kdy konečně přednáška skončí, a on bude moct zavolat tátovi, jak to dopadlo. Nechtěl volat Tomovi. Od toho incidentu v pokoji před dvěma týdny se mezi nimi nic nezměnilo. Bill se choval více odtažitě. Byl vystrašený z toho, jak intenzivně na něj působila Tomova blízkost. Mnohem intenzivněji, než si pamatoval. Nechtěl, aby si Tom myslel, že se chová nějak divně, a ještě jej z něčeho podezříval. Zvlášť v téhle situaci, kdy měli stále nevyřešený konflikt, si Tom jistě všímal jeho chování víc. Přednáška konečně skončila a Bill rychle vyletěl ze třídy na chodbu. Zašel do rohu a vytáčel Jörgovo číslo.
„Ano?“ Ozvalo se po chvíli.
„Ahoj, tati, volám, protože se chci zeptat, jak dopadla ta prohlídka.“ Kousal se nervózně do rtu.
„Proč se Toma radši nezeptáš sám?“ Navrhl Jörg.
„Ugrhhh, tati!“ Zabručel nesouhlasně Bill.
„No dobře, co s tebou mám dělat. Prohlídka dopadla skvěle, Tom je v pořádku a doktor mu předepsal slabší léky. Už je doma a já jsem na cestě do práce.“ Bill si po těch slovech oddechnul.
„Okay, díky, tati. Měj se v práci fajn, ahoj.“ Loučil se Bill.
„Ahoj.“ Oplatil mu pozdrav na rozloučenou Jörg a zavěsil. Zrovna ve chvíli, kdy si Bill zasouval mobil do kapsy, mu někdo skočil na záda. Leknutím vypísknul.
„Heidi, ty jeden idiote.“ Rozdýchával Bill šok.
„Zníš jako holka, Kleinen Stift.“ Zachichotala se Heidi. Bill po ní šlehnul naoko zlým pohledem. „Máš to za to, že jsi nepočkal. Musela jsem tě hledat po celém patře.“ Vyplázla na něj Heidi jazyk.
„Šel jsem volat tátovi ohledně té prohlídky.“ Odůvodnil Bill svůj zběsilý úprk.
„No stejně si mohl počkat.“ Pokrčila Heidi rameny.
„Ne, nemohl, čekám na to od rána.“ Heidi protočila oči. Nebylo jí to jedno, jen jí přišlo, že Bill až moc panikařil. Tom byl jenom na prohlídce, ne na smrtelné operaci.
„No jo, a jak to vůbec dopadlo?“ Optala se zvědavě.
„Dobře, prý se to jenom zlepšuje.“
„No vidíš, jako bych ti to neříkala, Tom je železný muž.“ Ušklíbla se Heidi.
„Rozhodně mezi ty železné oblasti, co vlastní, nepatří hlava.“ Podotkl Bill a ani si neuvědomil, jak to vyznělo. Heidi se hned chytla příležitosti a udělala z toho úchylnou poznámku.
„To by radši neměla. Koneckonců, hlava není ta část, která by měla být železně tvrdá, když na to přijde.“
„Panebože, Schulzová.“ Zčervenal Bill a připlácl si dramaticky dlaň přes oči.
„No co?“ Zatvářila se nevinně Heidi. Bill jen nevěřícně kroutil hlavou.
„Budu dělat, že jsem nic neslyšel.“ Řekl a zamířil do další třídy, kde měli mít přednášku. Heidi ho následovala.
…
Tom dorazil domů, zapil si lék a chvíli se koukal na televizi. To jej ale nezabavilo na dlouho. Hlavou mu probleskl nápad. Možná by nebylo na škodu stavit se v tělocvičně. Henry jej sice jasně upozorňoval, ať se od ní drží dál, ale komu uškodí, se jen dívat? Pousmál se, hodil na sebe teplé oblečení a vyrazil. Cestou si pobrukoval písničku, kterou nedávno slyšel v rádiu, utekla tak rychleji. Když stál konečně před tělocvičnou, zadíval se na pokreslené a ošoupané dveře. Uvědomil si, jak moc mu přes všechnu tu dřinu a ranní brzké vstávání box chyběl. Zatlačil do dveří a vešel dovnitř. Všude kolem se trénovalo. Cítil se skvěle, projel jím tak známý pocit vzrušení. Byl zpátky. Ještě ne úplně, ale musel to vzít krok po kroku.
„Ahoj, Tome, chlape, jak se máš? Ten zápas byl děsivej, si ok?“ Přišel k němu jeden z boxerů. Dali si chlapské objetí.
„Jo, Chucku, jsem už docela v pohodě. Pořád se zotavuju, znáš to.“
„To je dobře. Bylo to docela drsný, ten úder. Všude byla krev.“ Vzpomínal Chuck na zápas.
„Yeah no, moc si toho nepamatuju, abych pravdu řekl.“ Pokrčil rameny Tom.
„Jako vůbec nic?“ Podivil se Chuck.
„Jen pár záblesků, nic konkrétního.“
„Oh, no, buď rád, chlape.“
„Tome.“ Ozvalo se za Tomovými zády. Tom bezpečně poznal hlas svého trenéra.
„Hej, Henry.“ Usmál se zářivě Tom.
„Co tady k čertu děláš? Říkal jsem ti snad jasně, že tě přerazím, jestli tě uvidím někde poblíž tohoto místa.“ Nakrčil obočí Henry.
„No tak, šéfe, nebuď na něj tak tvrdej.“ Zastal se Toma Chuck.
„Ty si raději běž hledět svý práce.“ Ukázal Henry za Chuckova záda k boxovacímu pytli a Chuck se tam raději odebral.
„No tak trenére, nepřišel jsem sem trénovat.“
„No to si piš, že ne.“ Spražil Toma Henry a povzdechnul si. „Tak co? Jak bylo u lékaře?“ Optal se se zájmem.
„Fajn. Prý se to lepší, už budu moct co nevidět začít trénovat.“ Řekl vzrušeně Tom. Těšil se.
„Ne tak zhurta. Až na konci měsíce. A budeme to brát pozvolna.“ Upozornil Toma přísně Henry. Na Tomovi mu záleželo a nechtěl, aby nadělal víc škody, než užitku.
„Cokoli řekneš, šefíku.“ Ušklíbnul se Tom.
„Tome? Brácho, co ty tady.“ Přihnal se k nim hned Louis, jen co spatřil Toma.
„Přišel jsem tě zkontrolovat.“ Odvětil Tom a mrkl na Louise.
„Oh, to je opravdu milé, všechno zvládám. Ručníky jsou naskládány v komíncích a láhve vody připraveny pro okamžité použití.“ Zasalutoval Louis a Tom s Henrym se zasmáli.
„Šaškárny, ty by ti šly.“ Zakroutil Henry hlavou. „No musím jít pracovat.“
„Jen se moc nestrhej.“ Zavolal za Henrym Tom.
„Neboj, budu se pro tebe šetřit.“ Tom se ušklíbl. ‚To se vsadím.‘ Pomyslel si.
„Tak tady prosím.“ Strčil Louis Tomovi do rukou pár ručníků. Tom udiveně pozvedl obočí.
„No co, jsem vyčerpaný a ty bys přeci nechtěl, abych se tady nervově zhrotil, takže mi jistě s ochotou pomůžeš.“ Vycenil zuby Louis.
„Já jsem tady ten zraněný.“ Argumentoval Tom.
„No troška pohybu ti neuškodí.“
„Louisi, kde jsi s těma ručníkama!“ Ozvalo se zezadu tělocvičny.
„Jen do toho, brácho.“ Poplácal Louis Toma po zádech a plácl sebou na lavičku. ‚Že já jsem sem chodil‘
autor: Emilia
betaread: Janule
Ten Bill je teda tvdohlaves, viem že sa o Toma bojí, ale bola by som rada keby sa udobrili. A dúfam že to anhi Tom ako nošis uterákov nepreženie. 😛
ä samozrejme je to vtip) teším sa na dalčí diel.
Jehé, chudák Tom, kam to až dopracoval, je z něj roznašeč ručníků xP xD Mě tak mrzí, že se spolu furt hádaj, ale ten začátek! Obzvlášť ta scéna s tou zdí xD Ouff!! xDDD Jéééžiši, jak já se těším na další dílek!!! <3 <3
[2]: A Kleinen Stift a Heidi the best!xDDD
Achhh 😀 To je asi jediné co sem schopná říct. Na začátku mě trochu šokovala ta jejich blízkost – HODNĚ mile šokovala 😉 – ale když dílek zakončí takovouhle vtipností, nedá se prostě neposlat do komentáře pár smějících se smajlů ;D Věřím ale, že se tohle všechno dá brzo do pořádku – Tom, zdravý, bude moci alespoň pozvolna trénovat (aj, Bill mu určitě dá, až zjistí že byl Tom dnes v tělocvičně! ;D) a s Billem se všechno srovná 🙂 Klidně i nějak rychlým zvratem…??? 🙂 Už aby byla další neděle…:)
Týjo, právě jsem tuhle povídku dočetla… a musím říct, že je naprosto báječná….už se těším, jak dopadne ten zápas. Doufám, že bude vše v pohodě. Hlavně s Tomem…Bill je tady moc velký zlatíčko…tak to má být
Vždycky když jedu stránkou dolů a objeví se mi konec dílu tak v duchu křičím "ne, ne néé. Ještě kousek. Achjoo" 😀 Nechci aby ten díl skončil … Chtěla bych aby to pořád pokračovalo [sem schopna tu sedět třeba do tří a číst a číst xDxD], sem neuvěřitelně natěšená na další díly. A možná to neumím dobře vyjádřit písmenky a slovy, ale určitě se na další díl těším ze všech nejvíc :D.
Jinak doufám že se spolu Tom s Billem začnou bavit, ale něco mi našeptává že to nebude tak brzo jelikož ani jeden neustoupí … Kdo ví, co se mezi nima stane a změní tenhle jejich postoj.
A strašně miluju ty okamžiky kdy jsou spolu [B+T] a kdy popisuješ Billovy pocity. [čtu to vždy několikrát].
Dobře, dobře nudím Tě já vím :D. Těším se na neděli ♥ Fakt sem se zamilovala do téhle povídky …
Moc moc děkuju za komentáře, tyhle mě opravdu potěšily a můžu s jistotou napsat, že 12 díl se Vám bude hooodně líbit;-) Stane se tam dost událostí a navíc je dlouhý. Má 6 a půl stránky ve wordu, tenhle měl mám pocit jenom 4, takže si i užijete delší počtení:)
Ách, tak veľmi mi chýba tá neha, ktorú medzi sebou mali. Je to také chladné. Je mi z tých kapitol smutno. Ani krásne sms-ky ani objatia. To nie je ani pusa na dobrú noc? Je mi smutno:(