autor: Bitter
O tři týdny později
„Mami, vážně tam musím? Dyť mojí výpověď maj…“ Zakňoural Tom a Simone mu upravila kravatu.
„Nemáš se čeho bát Tommy… budu tam s tebou. I Gordon… Bude to tak hodina a pak půjdeš do školy.“ Snažila se ho uklidnit, ale Tom byl stále nervózní.
Bál se toho soudu. Věděl, že předevčírem Jorga odsoudili k půl roku za ublížení na zdraví a tohle byla prakticky formalita, protože kdo by svěřil dítě někomu, kdo je ve vězení, ale i přesto se moc bál toho, co bude, až ho otec uvidí s matkou a otčímem.
Nechtěl, aby na Simone zase křičel jako tenkrát, když se stěhovali. Nechtěl, aby kvůli němu zase plakala.
Bál se, aby se po něm třeba neohnal Gordon a aby z toho nebyl nějaký průšvih.
„A mami… není… není na mě Gordon naštvanej?“ Broukl a Simone jen zavrtěla hlavou.
„Jak jsi na něco takového přišel?“
„Nevím… včera večer byl nějaký zamlklý…“
„Neboj, zlato… na tebe naštvaný není. Jen ho mrzí, že tam musíš jít taky. Ví, že to pro tebe není nic pěkného. Myslel, že to sfouknem jen spolu a ty s Billem budete normálně ve škole a nebudeš se kvůli tomu muset zase stresovat.“ Vysvětlila mu popravdě. Gordon byl opravdu naštvaný. Viděl, jak se na Tomovi nervozita podepsala. Oběd vyzvracel a večeři si radši ani nedal. K snídani si vzal jeden rohlík a zase mu bylo zle, a Bill na tom nebyl o moc lépe. Cítil se stejně mizerně jako Tom a Gordona tohle rozčilovalo.
Byly to pro něj ještě děti a děti by měly mít bezstarostný život. Měly být ve škole a dělat si srandu z ostatních, namáčet houby v inkoustu a ne se stresovat soudy.
Nebylo to fér.
Děti měly zůstat dětmi, ale když srovnal Billa a Toma… Bill byl stále svým způsobem dítě. Jistě, věci z minulosti a to, co si vytrpěl kvůli své orientaci, se na něm podepsalo, to ano, ale on byl tak neskutečně bezstarostný a dětinský oproti Tomovi, který byl většinou zamlklý a vážný… víc přemýšlel nad tím, co řekl. Bill mluvil a jednal, pak přemýšlel…
Bill se podíval na mobil a nervózně zaťukal na display. Andreas jen protočil oči a přisunul mu blíž talíř s obědem.
„Bille, jez… Tom ti napíše, až bude ve zkušebce, neboj.“
„Já vím…“ Broukl Bill a znova na telefon zaťukal. Tom se měl původně vrátit po soudu do školy, ale Gordon rozhodl, že ho omluví a půjdou někam na oběd, aby se Tom z toho vzpamatoval, protože Jorg, jak jinak, udělal u soudu takovou scénu, že dostal pokutu.
„Zlato, jez…“ Zkusil znova Andreas, nabral na lžíci polévku a přistrčil lžíci k Billovým rtům. Bill se jen pousmál a zavrtěl hlavou.
„Nechci, Andy…“ Broukl a blonďáček mu stiskl dlaň.
„Ale notak, dyť to dopadlo dobře, tak co se děje? Billy, celej tejden jste s Tomem pořádně nejedli, u Toma to je jakž takž v cajku, ale ty jsi jak špejle normálně, a ještě tohle… Děláš mi starosti…“
„Any, neboj, já jíst zase budu, ale dneska je mi ještě zle… Víš… jsem nervózní sám za sebe, a když je u mě Tom, je to ještě horší, protože cítím to, co on, a to je…“
„Právě proto. Tom má to samý, a když se budete hroutit oba, tak se z toho nedostanete ani za rok. Koukej se najíst a zase se smát. Když Budeš ty v pohodě, bude i Tom.“
„Ale to nejde jen tak…“ Namítl Bill a rozhodil rukama.
„Billy, Tom to ale potřebuje. Ty jsi mu nejblíž, když s Patrikem to nevyšlo. Kdo jinej ho má obejmout a utěšit?“
„Ale já tohle neumím… dyť to víš… kdo mě pořád musí k něčemu kopat nebo mě utěšovat?“
„Právě, to je ono… ty máš mě a až nebudeš s Tomem, jsem tady, abych tě obejmul, ale asi těžko půjdu a budu utěšovat Toma. Jsi přece jeho dvojče… vzpomeň si, jak nadšenej jsi byl, když jsi Toma vytáhl na tu diskotéku nebo na rande s Patrikem. Nebo když byl u vás Tom ten první víkend. Celou noc jsi mi pak vyprávěl, jak jste spolu dělali poličky na plyšáky a jak Tom s Gordonem vymysleli skříňku na tvoje kabelky a že jí spolu udělaj.“ Bill si jen povzdychl a pousmál se.
„O.k… máš pravdu… jsem hrozně náladovej… musím se sebrat. A víš co, dneska zase začnem zkoušet. Nebudem zas jen kecat. Když tak půjčíš Tomovi kytaru a budem hrát. Mám moc textů a za dva týdny je ten konkurz. Musíme vymyslet, co budu zpívat a musím to nacvičit… Proboha, máme hrozně práce!“ Vyjekl Bill a vykulil oči, ve kterých mu po týdnu smutku z nervozity ze soudu zase neposedně jiskřilo, a Andreas se jen spokojeně usmál, že jen tak tak stíhal vnímat, co Bill říká. Už mu to jeho drmolení chybělo.
Tom byl doma tři týdny a dva z nich byl Bill nadšený a pořád vymýšlel, co udělají v pokoji jinak, a co ještě musí Tomovi ukázat, ale jakmile se přiblížil soud, oba jako by praštily pytlem.
Andreas si myslel, že se to po soudu změní, ale Bill byl pořád jak na zhroucení, a pokud by to mělo pokračovat, mohli by je brzo zahrabat.
Dyť by jako nějakej motor, co je pořád k něčemu hnal a vymejšlel kraviny.
„A půjdeš tam se mnou. Tom ne, nechci, aby viděl, jak budu nervózní a on by si ze mě dělal srandu. A lechtal by mě a já bych pak nezazpíval a utekl. Víš, jak nervní jsem byl z toho vystoupení. Musíš tam jít. Vezmeš kytaru a budem zkoušet. To znamená, že musíme vybrat něco, co půjde hrát na kytaru… Ale já nevím co…“ Rozhodil rukama a zavrtěl hlavou.
I celou cestu do zkušebny z Andrease tahal rozumy a každou chvilku zpíval kousek něčeho, ale pořád nenašel nic, co by podle něj bylo to pravé.
Do zkušebny dorazili jako poslední. Georg si ladil kytaru, Gustav jedl pizzu a Tom seděl v košili s povolenou kravatou na gaučíku a civěl do blba.
Všichni jen nechápavě zamrkali, když Bill, místo -Ahoj- zazpíval sloku z Lonely Day od System of Down a Andreas si sedl vedle Toma jakoby nic.
„Ne… tohle taky ne…“ Zavrtěl hlavou a nechápavě se rozhlédl kolem sebe.
„No co je? Díky Tomovi půjdu do tý Superstar a musím mít dokonalou písničku. Nemůžu přece zpívat to, co všichni, to by si mě nikdo nevšiml a nesehnal bych kontakty pro kapelu. Tak co koukáte, chci slyšet návrhy, ale fofr… Gustave, necpi se, šup, musíme zkoušet, máme jen dva tejdny! Chápete to? Dva tejdny a já to musím mít perfektní!“ Vyjel na ně a Gustav rychle odhodil kousek pizzy do krabice a beze slova se odebral k bicím.
Georg se tiše smál a Tom na Billa zíral s pusou dokořán.
Vždyť ještě ráno byl Bill mimo víc jak on, tak jak…?
„No co je, Tome? Vem si Andreasovu kytaru a jedem. Nevím, na co čekáš. Byl to tvůj nápad, ne? Tak šup, návrh a zapomeň na ten tvůj Hip hop… sorry, ale nejsem Eminem.“ Dal si Bill ruce v bok, Tom zavřel pusu a podíval se na Andrease.
„Co jsi mu provedl?“ Šeptl a Andreas se jen pousmál.
„Mám to! In the Shadows! The Rasmus!“ Vyjekl Bill a následně se zkušebnou ozvalo hlasité – Ou ouuu! Ooo oouu!
autor: Bitter
betaread: Janule
Jeee Bill si vybral parádnu pesničku 😀 ty vole som fakt zvedavá ako ten jeho kasting dopadne :D… och a chudáci akí boli obaja vynervovaní… ale som rada že už je po súde 🙂 a ten chumaj teda ehm ich otec pôjde do väzenia… aj keď pol roka sa mi zdá málo takého idiota ako je on by som tam nechala pohniť omnoho dlhšie 🙂 :D… inač ja viem že som to vravela už asi 20 krát 😀 ale ja sa tak teším keď sa medzi dvojčatami už konečne niečo stane 😀 naozaj sa toho neviem dočkať 😀 milujem to! 😀
Bolo mio ich oboch veľmi ľúto, ako boli vynervačený z toho súdu, som veľmi rada, že to dopadlo dobre. Andy je super ako Billa podporil a ako mu pomohol. Som veľmi zvedavá ako dopadne kásting, ale dúfam že dobre.. A Billova hlaška na Toma že žiaden HIp Hop sa poradila.
páni, tak já osobně bych byla daleko více v háji z toho castingu než z toho soudu 😀 😀
fááákt dobrej díl.. krásný.. sem zvědavá na pokračování.. a furt by mně zajímalo jak se ti dva daj do hromady.. nějak si to nedokážu představit..
Jsem se zase jednou pobavila. Uplne zive vidim Billa jak udílí rozkazy. To nema chybu. 😀 Soud probehl a jsem rada ze probehl v jejich prospech. TAkze ted uz jim vlastne nic nebrani v tom "sblizeni" no ne?? Samozrejme na to nechci nijak nalehat a spechat…rada si pockam. Ale nepopiram, ze se na to tesim. Strasne se mi na tyhle povidce libi, ze vubec nedokazu predvidat co bude nasledovat. To je fakt super. U povidek kde to je celkem jasny, je to pak nuda. TAdy to nehrozi. Takze supky dupky dal…