autor: Stela
BILL
Ráno mě probudí kapka vody, co mi při vdechnutí zajede do nosu. Okamžitě se napřímím, nechtěně Tomovi zmáčknu nohu a třu si ten nos. Je to tak nepříjemný. Tom otevře oči a zmateně kouká.
„Zlato, co blbneš?“ Vzpřímí se a s křupnutím si narovná krk.
„Doprdele!“ Rozkřikuju se a jeho otázce nevěnuju pozornost. Když mi kapka zajede až do trubice, vyskočím na nohy a kývu hlavou k zemi. Je to opravdu děsně nepříjemné.
Uslyším nějaké hlasy. Podívám se na Toma, taky sleduje odkud to vychází.
RON
„Jak si to představuješ, budit mě? Řekl jsem, až tu bude Chris!“ Rozkřiknu se, když mi jeden z mých neschopných chlapů vletí do pokoje.
„Chris volal, že přijede asi za hodinu.“
„Jo ták… no to abych se připravil. A teď vypadni.“ No, tomu spaní jsem moc nedal, asi čtyři a půl hodiny a přestávkama.
Se svojí rozmrzelou náladou zapluju do polorozpadlé koupelny a narezlou sprchou se alespoň trochu svlažím.
TOM
„Slyšel jsi to, Bille, za hodinu tu bude ten jejich kámoš, ale jak je dostat?“ Dřepím na zemi a žmoulám kousek suché trávy. Bill kouká na mě a s nadějnýma očima, že něco vymyslím.
„Už to mám!“ pronesu důležitě a přisunu se k Billovi. Vezmu do ruky klacík, druhou rukou párkrát přejedu přes hlínu na zemi, abych odsunul velké kamínky, a vysvětluju.
„Sleduj! Dvůr je čtvercový. Tady je vchod, tady vjezd a tady stojí kamion.“ Zbrkle a bajočko vyrývám značky do hlíny.
„Chris půjde předem, ale jelikož my budeme Chris, tak mi půjdeme předem a normálně zazvoníme, nebo se tam doboucháme. Nejsem si jistej, jestli maj zvonek.“
„Moment, jak že Chris jsme my?“ Kouká ne mě jako na vola a kroutí hlavou. Ach jo!
„My budeme jako Chris a jeho druhej kámoš. Řeknem to těm gorilkám a oni nás tak ohlásej. Jelikož nás ten chlap asi pozná, bude chtít vzít roha. Ale to se mu nepovede, protože kolem budovy budou rozmístěny hlídky.“
Ach. Párkrát zamelu pusou a sliny pak odplivnu. Koukám na Billa, kterej očima mapuje plán.
„Fajn, chápu…“ koukne na hodinky…“Ale Chris tu bude za čtyřicet minut. Rychle zavolej ty posily ať to stihnem.“
Vytáhnu mobil a vytáčím číslo. Pobíhám okolo Billa a hledám signál, který je tu sakramentsky slabý.
„Engelhartová, Kaulitzi jak to vypadá?“
„Šéfová, máme plán, ale potřebujeme urychleně ty posily!“ Nervózně kopu do jednoho z velkých kamenů a sleduju Billa, který chodí okolo mě a kouká po okolí.
„Pošlu vám čtyři auta a Listinga s Gustavem.“
„O.K., šéfová, budete pyšná a nezapomeňte to auto pro nás dva!“
„Nebojte, vaše auto a posily jsou na cestě, dorazí asi za dvacet minut.“
Típnu to a dojdu za Billem.
„Tak pojď, omrknem situaci.“ Chytnu ho za ruku a plížíme se k těm chlapům. Seděj v předsíni té barabizny, dveře mají otevřené dokořán a hrají karty.
BILL
Sledujeme ty chlapy, jak mastí kanastu, a posloucháme jejich blbý řeči. Tom najednou strne a lekne se.
„Co je, zlato?“ Zašeptám
„Nic, jen jsem se lek. Začal mi vibrovat mobil.“
Odběhne kousek dál, aby mohl mluvit hlasitěji a ti chlapy ho neslyšeli. Ze slov poznám, že mu volá šéfová a že už jsou tady. Ani jsme si nevšiml, že jsme ty chlapy pozorovali skoro dvacet minut.
„Takže, mise zahájena!“ Dojde ke mně a poplácá mě po rameni.
Vydechnu a podívám se na něj. Polibkem polaská mou tvář, ale hned sklopí hlavu dolů a z opasku vytahuje pistol.
„Zkontroluj si, jestli máš dost nábojů, kdyby se něco dělo.“ Kouknu tedy do zásobníku své pistole.
„Mám na pět ran. Co ty?“ Zeptám se Toma, a když vidím, že kroutí hlavou, vytáhnu z kapsy náhradní zásobník a podám mu ho.
„Díky…“ připravenou pistoli si zase schová… „Můžeme?“
„Můžeme.“
TOM
Ti chlapi se tam bavěj, a i když stojíme přímo před otevřenýma dveřma, tak si nás nevšimnou.
„Ty, Johne, víš, kdo jsou nejlepší milenci?“ Zeptá se jeden menší chlap druhého, který je teda pořádně dobře stavěný.
„Ne, nevím, kdo?“ Zasměju se v duchu pro sebe. Takovou primitivní hádanku znám taky.
„Ne? Nejlepší milenci jsou indiáni a Poláci!“ Vyhrkne ten menší a od smíchu mu vypadnou karty z ruky.
„Hmm, hmm!“ Odkašlu si a okamžitě na nás směřuje šest očí. Ten jeden chlápek, ten největší se zvedne a popojde kus k nám.
„Dobrý den, chtěli bychom mluvit s vaším šéfem ohledně nějaké objednávky.“ Vyhrkne Bill a z jeho hlásku jde poznat rozklepanost.
Výraz toho muže se okamžitě s hnusného změní na vstřícný.
„Ohledně objednávky?“ Zopakuje a přidá podezřívavý pohled.
„Ano, objednávky.“ Odpoví opět Bill, tentokrát jistěji.
„A koho že to mám ohlásit?“
„Komisař Vinettou a vrchní komisař Vaczowsky!“
autor: Stela
betaread: Janule
jo Vinetou a připravte mu stáj pro koně..:D:D teda dobrej dílek, sem děsně zvědavá jak to dopadne..snad se nikomu nic nestane. Doufám že ne, protože v tom seriálu se taky nic nestalo:D
Steli, nedostala jsem se pořádnou chvíli na blog, nějaký problém na netu… Ach jo a to jsem tušila, že tu dnes bude Kobra.
Víš, že mám o kluky docela strach? Takhle řešit problém… no prostě vrhnout se na věc po hlavě? Ale Tommy je chytrý, plán vysvětlil (i když Bill chvíli tápal… proč mě to nepřekvapuje), vědí, co dělají. Ale jsou to teda nervy. Nevědět, tedy ty sama jsi slíbila, že bude vše v pořádku, že Tommy (ani Billy) neumře…, fakt bych se dost bála. A navíc – Géčka jako posily! To znamená jediné – pořádný malér. Já snad nechci ani vědět, co se semele :))) Ale vím, když je tam Tom, tak to musí dopadnout dobře.
5 ran – díky bohu za náhradní zásobník… Ať už je další díl, to napětí do příště nevydržím, takto to useknout JAKO!!! 😀
Perfektní♥.
[2]: Omlouvám se, že sem se tady včera ani nezastavila. Včera byl totiž historickej den..alias..uvidíte všechno kromně jídla :D. Taky sme to všechno viděli, jen teda nám nevyšlo počasí. Pršelo a byla děsná zima. ..to je tak vše..
Ke Kobře :D…NEBOJ…to je borec a vše zvládne, jak jsem slíbyla..koneckonců, ode mně ani nic tak strašně hrozného, nebo nedej bože smrt jednoho z nich nečekej 😀 to prostě napsat neumím 😀
Baby Steli, hlavně se neomlouvej!!!♥ Víš, že mi je ctí ten koment vůbec napsat, mít tu možnost… ♥♥♥ Doufám, že tě ty historické okamžiky nebudou stát nějakou chřipku nebo něco podobně pitomého… Snad ne, ale včera byla vážně zima, navíc déšť, u nás dokonce i sněžilo…
A ještě ke Kobře… jasně, já ti maximálně věřím…:) A budu hrozně moc čekat a vyhlížet pokračování. Jen doufám, že půjde net a taky, že mi neumře Chico (můj PC)… Kdybych se v komentu neozývala, je to jedno z toho:-D
Ten koniec si opäť dorazila 😀