autor: Nivian
„Fajn. Dvakrát…“ řekl Max směrem ke klukovi za kasou. Neznal jej, což nebylo zvykem. Nepozastavoval se nad tím. Předal pár bankovek a společně s Tomem vešli do baru. Zasmál se. Všude okolo plno lidí, smrad alkoholu a cigaret. Přítmí, blikající světla a hudba, přes kterou člověk neslyšel vlastního slova. Miloval to.
„Jako obvykle?“
„Jako obvykle…“ odpověděl Tom a oba se najednou zasmáli. Sem tam kývli někomu na pozdrav a brodili se lidma do zadní části baru. Vždycky tam bylo volno, pokud měl Tom přijít. Taky hudba nebyla tak hlasitá. Nikdo nechtěl sedět vzadu. Všichni se chtěli bavit, tančit a být co nejblíže baru. Dred se úlevně svalil do kožené sedačky a na rtech se mu rozprostřel blažený úsměv. Miloval tyhle odlehlé části baru. Kdekoliv.
„Paráda. Kolikrát mi přijde, že ti lidi vědí, že mám přijít. A proto tu je vždycky volno…“ zabrbral a zasmál se. Max se uchechtl.
„Bylo by to fajn, co? Ale zase tolik si nevěř… přece jen tě opravdu všichni neznají…“ pronesl zpátky k Tomovi a odhodil bundu kamsi k věšáku. Nikdy se s pořádkem nějak neobtěžoval.
„Nepotrvá dlouho a budou…“ Zase se zasmál.
„Bez pochyby.“ Oba se naráz zasmáli.
„Fajn, takže… co Bill?“ začal Max. Tom sebou mírně škubnul a překvapeně se na něj podíval. Chvíli se jen překvapeně šklebil, pak se zamračil.
„Proč se na něj ptáš?“ Max se zasmál a zakroutil hlavou.
„Proč asi..“
„Je to tak nedůležité..“
„Není ti lhostejný. A ty jemu taky ne. No tak! Byli jste spolu tři dny! Muselo se dít sakra věcí, navíc jsi teď tady. Se mnou a chceš vypnout, což znamená, že se potřebuješ svěřit. A taky to znamená, že mi všechno teď hned povíš… A nehraj si na ledového krále. Prokouknu tě…“ ukázal si na něj Max prstem a mrknul. Dred nezaujatě zakroutil hlavou. Sám nevěděl, jestli chce, aby Max o všem věděl, nebo jestli chce zůstat tím starým Tomem.
„Nic se nedělo. Je to zbytečné, tak to neřeš, ano?“ zavrčel podrážděně a zadíval se hluboko mezi lidi. Očima probodával přicházející postavu. Max kývl rameny
„Fájn fájn, tak jindy…“ protočil očima. „A hele,“ podíval se stejným směrem jako Tom, „Alex…“ kývl hlavou a počkal než drobná postava dojde až k nim. Ozvalo se tiché „Ahoj“ a Alex se rychle posadil mezi dva chlapce. Pomalu ze sebe zesoukal pruhovanou mikinu a hodil ji k Maxově bundě. S pořádkem se, jak vidno, taky moc neobtěžoval.
„Čau…“ dostal ze sebe Tom a rychle si černovláska stáhl na svoji stranu. Ruka mu automaticky sklouzla na Alexův pas. Spokojeně se pousmál.
„Dobře, před chvíli jsem zahlédl pár známých. Už se začínají slízat, takže nepotrvá dlouho a budeme moct začít relaxační večer…“ pronesl Max a s úsměvem oba před sebou pozoroval. S hraným úsměvem. Oba přikývli.
„Proč si nejel s náma, Alexi?“ řekl Tom a jemně chlapce vedle sebe hladil po boku. Ten se nervózně, a zároveň spokojeně pousmál. Kývl rameny.
„Byl jsem kousek odtud, tak jsem nechtěl chodit přes půlku města, abych s váma mohl jet, když jsme se mohli sejít až tady…“ odpověděl a přisunul se k Tomovi blíž.
„Nemusel si platit za vstup…“
„To jsem taky neudělal…“ zasmál se Alex a uculoval se. Max se uchechtl a zakroutil hlavou. Nikdy nepochopil, že Alex dokáže lidi tak zmanipulovat, a dokonce se dostat do baru bez zaplacení.
„Hele už jsou tady…“ zavýskal Alex a nadšeně se usmíval. Max si hvízdnul a zasmál se.
„Tak panstvo, zábava může začít…“ dodal. Tom se spokojeně usmál.
****
„To nedáš!“ vykřikla poměrně slušně vyvinutá blondýna směrem k Alexovi a rukama máchala před obličejem. Na tváři ji hrál pobavený úsměv a vyzývavý úšklebek. Černovlásek se nahlas uchechtl a pobaveně zakroutil hlavou. To, že zábava může začít, vzala většina obecenstva doslova.
„Že ne?“ zašklebil se Alex a pomalu se vysoukal z těsného místa mezi Tomem a od vidění známým klukem. Toma Alexovo zmizení nijak neznepokojilo a dál se věnoval hovoru s jedním z dalších přátel. Alex se s nadšeným úsměvem prodral k taneční tyči a zamával zpátky ke stolu.
„Stejně tam dlouho nevydrží…“ podotkla blondýna a sledovala Alexe, jak pomalými pohyby vylezá na plac. Část hostů se tím vůbec neznepokojila a dál si hleděla svého, další část začala povykovat a povzbuzovat Alexovo počínání. Třetí část zůstala jen zírat s překvapenými výrazy na tvářích. Včetně Maxe.
Alex se pomalu začal vrtět do rytmu. Obdarovával starší chlapce okolo něj vyzývavými pohledy a zavrtěl se v bocích. Netrvalo dlouho a hudba jej pohltila. Nevnímal překvapené pohledy některých okolo, dokonce ani ten Tomův výhružný. Vzrušeně zavzdychal a dlaní si přejel po bříšku, přes stehna zpátky ke krku. Zhoupnul se v bocích a otočil se k tyči zády. Vždycky byl tak trochu exhibicionistický. Přesto, že to nedával často najevo a jevil se naopak, opačným dojmem.
„Sakra…“ ozval se Max. Nechápavě zakroutil hlavou a silně do Toma drcl.
„Nečekal jsem, že ho tam necháš dýl jak minutu, kamaráde… měl bys něco dělat…“ kývnul směrem k Alexovi, svíjejícímu se u tyče. Lhal by, kdyby řekl, že není zvědavý na pokračování. Na druhou stranu mu to přišlo až příliš. Tom se nespokojeně zatvářil. Velice nespokojeně. Chvíli ještě pozoroval povykující dav a zvedl se. Znal Alexe. Znal jej moc dobře a nemyslel si, že zrovna tohle měl zapotřebí. Rychle se prodral davem až k samotné tyči. Nečekal dlouho. Popadl chlapce za ruku, zrovna když si vyhrnoval triko z břicha, a prudce trhl. Bylo mu jedno, že zbytečně způsobil mezi lidmi další povyk. Bylo mu taky jedno, jestli to Alexe bolí nebo ne. Měl rád zábavu. Možná zábavu tohohle typu. Ale to by v ní jako v hlavní roli nesměl figurovat někdo, jako byl Alex. Byl to jeden z dalších ubohých činů. Jeden z milionu. Černovlásek vyjekl a úsměv na rtech mu velice rychle zmrzl.
„Tome…“ vyhekl nepřirozeně vysoko a nechal se táhnout až před bar. Celou cestu narážel do lidí, ale přes Tomův pevný stisk nemohl zastavit. Bolestně se pohladil po hrudi, než byl odhozen na špinavou zeď. S prudkým nárazem bolestně vydechl. Tom mávnul na nedaleko stojícího taxikáře, tvářil se neutrálně.
„Co to jako bylo? Jen jsem tančil! Byla to sázka!“ zahulákal černovlasý. Tom se jen uchechtnul a otevřel zadní dveře taxíku. Kývnul směrem dovnitř, čímž naznačil, aby chlapec nastoupil. Alex přešlápl na místě a zaváhal. Chvíli Toma pozoroval. Ten se tvářil stejně neutrálně, přestože mu došla trpělivost, a doslova násilím Alexe do auta narval. Silně práskl dveřma a zasedl na místo spolujezdce. Nadiktoval chlapíkovi, který se raději na podivnou situaci vůbec neptal, adresu a unaveně si promnul čelo.
„A to má být zase co? Kam jedem? Chci se bavit, Tome!“ zavrčel zezadu Alex a nervózně se na sedadle kroutil.
„Myslím, že jsi se bavil až dost… a věř, že ještě bavit budeš…“ odpověděl mu Tom stroze. Alex jen hlasitě vydechl. Nechtěl se s Tomem nijak hádat, proto mlčel až do chvíle, kdy auto zastavilo. Podíval se z okna a pousmál se. Byli nedaleko Tomova bytu.
„Zbytek si nech…“ zachytil ještě, když vystoupil. Tom podal pár peněz chlapíkovi za volantem, hned na to vystoupil.
„Fajn, jdeme ke mně…“ seznámil Alexe se svým plánem a pomalu se vydal ke svému bytu.
„A proč? Mohli jsme přece ještě zůstat, ne? Navíc… nejsi moje matka, Tome a to, co jsi udělal, mi přijde trochu přehnané.“ Vyklusával schody hned za Tomem a pozoroval jeho lýtka, jak se schod po schodu střídají.
„Měl jsem tě nechat dál ze sebe dělat hnusnou, levnou děvku? Nekazíš tím jen svou, už tak dost zasviněnou vizitku. Ale taky moji…“ odpověděl mu Tom klidně a odemknul byt. Alex do něj s naštvaným výrazem zašel a hned si zul boty.
„Tak proč se se mnou pořád zahazuješ? Když jsem tak hnusná, levná a špinavá děvka?“ zeptal se provokativně a zároveň dotčeně, a založil ruce na prsou. S takovými poznámkami se setkával denně. Pravdou zůstávalo, že od Toma jej bolely nejvíce.
„Nejsi. A proto nechci, abys ji ze sebe dělal… promluvíme si. Počkej na mě v obýváku, donesu něco na pití. Určitě ti po cestě vyschlo, takže… udělej si pohodlí…“ mávnul Tom rukou k obýváku. Rozsvítil v kuchyni a vytáhl dvě skleničky. Do jedné nalil džus, do té Alexovy. V té své smíchal společně s džusem taky vodku. Zatímco Tom chystal chlazené nápoje, Alex si podle Tomových slov budoval pohodlí. Uvelebil se na velké kožené sedačce mezi spousty polštářů a spokojeně se usmíval. Spokojeně si prstama probíral vlasy a s úsměvem pozoroval strop. Neměl zrovna moc důvodů usmívat se, přesto se usmíval. Trochu zpozorněl, když se Tom vrátil a položil na stůl dvě sklenice. Pohledem mu poděkoval a pousmál se.
„Takže…“
„Chtěl jsi mluvit…“ špitnul černovlásek a pomalu se posadil. Vyhrabal se z velkých polštářů a napil se džusu. Jak jen miloval pomerančový. Doma ho nikdy mít nemohl. Bylo málo možnosti, kdy si mohl džus vychutnat. Tom přikývnul.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se. Byla to prostá, jednoduchá otázka. Přesto z ní měl Alex divné pocity. Zarazil se.
„Jak… jak v pořádku? Neměl bych…?“ odpověděl otázkou. Tak nervózně.
„Myslím, jestli je všechno v pořádku. Doma… Jestli potřebuješ pomoct ,Alexi, můžeš mi říct. Víš to. Nemusíš na sebe upozorňovat způsobem jako dnes… naštval jsi mě,“ řekl klidně Tom a napil se ze skleničky. Stále byl naštvaný, ale ovládal se. Už ano. Chvíli jen pozoroval zem, než pohled upřel na Alexe. Přišlo mu, že na odpověď čeká až příliš dlouho. Alex se se sklopenou hlavou chvěl.
„Alexi…?“
„Nechtěl jsem tě naštvat!“ vyhrkl najednou a prudce zakroutil hlavou. Tom se na něj nechápavě zadíval. „Chtěl jsem se jen prostě bavit… a vypnout. Prostě si jen užívat ten pocit volnosti a toho, že se o mě někdo zajímá!“ dodal ještě a trhavě se nadechl.
„Uklidni se. Máš pravdu v tom, že nejsem tvoje matka. Nemělo by mě to zajímat, ale přesto… máš pocit, že se o tebe málo zajímám?“ Alex prudce zakroutil hlavou.
„To… to ne. Ale co ostatní?“
„Mám pocit, že se o tebe zajímají víc než dost…“ odpověděl mu Tom a znovu se napil. Měl pravdu. O Alexovi se hodně mluvilo. Tohle taky nebylo to, co chlapci chybělo. Tom to dobře věděl. Povzdechl si.
„Samozřejmě to chápu. Ale tímhle si to nijak nevynahradíš… věř mi. A pověz mi prosím tě… proč brečíš?“ zasmál se. Možná to nebylo vhodné, ale když viděl, jak se Alex otřásl vzlykem, nemohl jinak.
„Protože! Zeptal jsi se mě ,jestli jsem v pořádku… přesto, že jsem tě naštval. Neuhodil jsi mě. Máš o mě starost…“ vzlykl znovu. Tom překvapeně vydechl a pousmál se.
„Prosím tě…“ začal a odložil sklenici s džusem.
„Pojď…“ poklepal si na kolena. Alex si pomalu utřel slzy a váhavě se na Toma podíval. Netrvalo dlouho a seděl na Tomově klíně s obtočenýma rukama okolo jeho krku. Naléhavě zaštkal a třásl se. Spokojeně zamručel, když cítil, jak jej Tom objímá kolem pasu.
„Jistě, že mám o tebe starost. To, co děláš, nemáš přinejmenším zapotřebí… tak proč pořád? Pověz mi to…“ pobídl jej znovu Tom. Vadilo mu Alexovo chování. Černovlásek zavrtěl hlavou.
„Nic. Nic se neděje…“ zalhal a Tom to poznal. Povzdechl a trochu od sebe chlapce odstrčil.
„Nebudu teda naléhat. Až budeš chtít, řekneš mi to. Budu tady, rozumíš?“ špitl a hladil Alexe po bocích. Ten se posmutněle pousmál a přikývl. Hned se zase k Tomovi přitiskl. Miloval tyhle chvíle. Existovaly takové, kdy si v Tomově blízkosti přišel jako ta nejhnusnější bezcenná havěť, a existovaly takové jako takhle, kdy cítil, že někoho má. Že na něm někomu záleží. O to víc jej těšilo, že to byl zrovna Tom. Přesunul své ruce na Tomův podbřišek a chvíli počkal, než se odhodlal začít jej pomalu hladit. Odpovědí mu byl Tomův příjemný vzdech. Pousmál se.
„Víš někdy bych chtěl, aby… to bylo jako dřív, pamatuješ?“ zašeptal a políbil Toma na líce. Ten jen otráveně zasténal.
„Nepřemýšlej nad tím, Alexi… už je to pryč…“ dodal.
„Ale bylo to krásné…“ Tom se podivil.
„Krásné?“
„A zároveň to bylo nejhorší období mého života. Chtěl bych… ti zase patřit, Tome…“ přikývnul Alex a Tom se uchechtnul.
„Pořád mi patříš…“
„Ne tak, jak bych chtěl.“ Tom jen zakroutil hlavou. Chvíli jen seděl s chlapcem na klíně, než zase ucítil hlazení na břiše. O něco intenzivnější než to předtím. Povzdechl si. Věděl, že to musí zastavit, ale nemohl. Nenašel tu sílu od sebe Alexe odstrčit. Jen držel.
Když si Alex uvědomil, že jeho počínání v Tomovi žádné negativní pocity nevyvolává, přidal tempo. Po chvíli už to nebylo jen hlazení na citlivých částech těla, bylo to líbání na krku, na tvářích, hrudi. Tom dlouho nevydržel. Zabořil dlaň do Alexových vlasů, jemně zatahal a mírně Alexovu hlavu zaklonil. Věnoval černovláskovi jeden ze svých přísných pohledů a následně jej hluboce políbil. Pokojem se ozvaly dva spokojené vzdechy. Chvíli to bylo jen známé okusování rtů, za chvíli už polibky chlapců neznaly meze. Byly dravé a nedočkavé. Jejich jazyky se spolu dravě proplétaly a oba měli na tváři blažený výraz. Alexovi se zatmělo před očima vždy, když se jej Tom dotkl. V těchto chvílích byl naprosto v jiném světě. A Tom se nechával stáhnout. Neznal se.
„Pořád tě miluju, Tome… pořád…“ zašeptal černovlásek. Tom to přešel se zabručením a rychle z chlapce strhl triko. Vydechl a věnoval mu pár rychlých polibků na hruď. Alex zasténal a mírně zaklonil hlavu. Nechal se laskat a pomalu se probíral Tomovými dredy. Zatahal a Tom zasyčel. Alex se zachechtal. Miloval Tomovu dravost a Tom miloval dravost snad všech.
Po chvíli se role vyměnily a Tom se skláněl nad Alexem. Líbal jej na hrudi, na břiše. Alex nemarnil časem a Toma zbavil trička i zbytečného pásku. Uchechtnul se.
„Co?“ sykl dred a jemně Alexe kousl do rtu. Ten ucuknul.
„Jen… tak přemýšlím…“
„Nad čímpak teď přemýšlíš?“ šeptl Tom než se pustil do označkování na Alexově krku. Alex jen vzdechl, neprotestoval. Odvážil se.
„Jestli myslíš na něj…“ vydal ze sebe a vydechl. Tom se zasekl a trochu od sebe chlapce odstrčil. Zamračil se.
„Cože?“ zavrčel a propaloval Alexe výhružným pohledem. Zakroutil hlavou.
„Jestli při tom myslíš na něj! Na toho… nového. Billa! Vím, že bys ho chtěl… už tě znám, Tome…“ zašeptal Alex nazlobeně a ublíženě se na Toma díval. Ten jen chvíli nechápavě vydýchával, co právě slyšel. Pak se nahlas zasmál a věnoval Alexovi úsměv plný opovržení.
„Zkazil jsi to…“ řekl s klidem a hned se od Alexe odsunul. Ze země sebral své triko a rychle si ho zase oblékl.
„Ne, Tome, počkej. Nechtěl jsem…. jen… vypadlo mi to. Nechci to mezi náma pokazit! Já… nemusíme spolu spát nebo tak. Ale nevyhazuj mě od sebe! Jen prostě… vím to! A žárlím… “ vyhrkl ze sebe černovlásek a rychle se posadil. Vůbec mu nedocházelo, co říká. Tom se zachechtal.
„Muselo ti být naprosto jasné, jak to dnes dopadne, tak se nehraj. Kazíš si to sám, Alexi… a už mě to přestává bavit…“ odpověděl mu Tom. Naučeně protáhl pásek zpátky do kalhot.
„Vyspi se na gauči…“ dodal ještě a zmizel za dveřmi, kterými pořádně práskl. Alex se zmoženě svalil mezi polštáře.
„Kurva…“ sykl potichu a složil hlavu do dlaní.
autor: Nivian
betaread: Janule
no huráá..:D už jsem myslela, že tahle povídka nadobro skončila ale je zpátky a to je dobře;) skvělej díl a těšim se na pokračování:)
♥♥♥ Ach, Nivian, já jsem tak nadšená… Tvou povídku jsem denně vyhlížela a stále tu nebyla… Mám velikánskou radost, že je můj ledový král zpět. A opět, dnešní díl byl prakticky jen o něm a jistém černovláskovi, kterým nebyl Bill… Tak moc jsem si jej užívala, awwww♥♥♥
Místo starého Tommyho se vrátil, bohužel, ten starý Alex…
Když mu na jeho větu Tommy odpověděl "Nejsi…", byla jsem unešená. Tommy mě v tu chvíli tolik dojal. Stále Alexe chrání, vůbec Tom není zlý. Naopak. Kdyby byl, vyrazil by ho po tom, co černovlásek udělal, na ulici… Jinak, Tommyho přísné pohledy a ty doteky miluju, velmi sexy okamžiky. Alex vše zbytečně zkazil. To je to, co měl Tommymu říct, když se na to ptal, co ho trápí. Alex udělal velkou hloupost, ale i tak, je mi černovláska líto. Nevím proč, ale ten osud byl k němu hodně zlý, snad horší jak život bez lásky, který prožívá nebo spíš přežívá Tommy…
Oh, doufám, že tu bude brzy další díl, protože tuto povídku miluju a hrozně mi tu chyběla. Hrozně moc. Můj ledový král Tommy…♥♥♥
Krásné!
Johoooo! Strašně sem se těšiláá 😀 :)krásnej díl! 🙂 dalšíí!! 😀
Jsem zvědavá, jak to všechno bude. Tomovi pořád nedochází, že Billa začíná milovat. Honem další dílek, je to skvělý 🙂
Och bože ja to tak žerem! :D… z tohto dielu mám trošku zmiešané pocity… strašne sa mi ľúbilo aký bol Tom k Alexovi celkom milý ale potom keď sa tam začali bozkávať a tak som už nevedela čo si myslím 😀 a dobré bolo to ako Alex hovoril že premýšľa či Tom pri tom náhodou nemyslí na Billa 😀 ha-ha ten Tom je hovado… strašne ma zaujíma či chce Billa len tak alebo vážne… či sa mu iba páči alebo jako… bože hrozne to chcem vedieť a je škoda že v tomto diely Bill nebol 😀 strašne sa teším na pokračovanie 😀 milujem to!