autor: Cinematics
Bill Tomovi něco poví, Tom Billovi taky něco poví
Přišlo ráno a Tom byl rád, když se probudil v Billově náručí. Obvykle by byl Bill už dávno vzhůru a něco by dělal, nebo by tady jen ležel a koukal se na něj, ale tentokrát ještě spal a Tom na chvíli zkoumal jeho obličej.
Předtím si toho nevšiml, ale teď viděl, že má Bill pod rtem malou kulatou jizvu a přemýšlel, jestli měl Bill taky piercing ve rtu jako Tom, akorát že uprostřed. Tak nějak si to vůbec nedokázal představit, ale pak přeci, Bill měl spoustu piercingů a tetování, takže by ho to ani moc nepřekvapilo.
Natáhl ruku, přejel mu prstem po křivce nosu a sledoval, jak se mladší chlapec trochu zamračil. Jestli s tím bude Tom pokračovat, tak se Bill probudí, a to on nechtěl, ještě ne; a tak dal ruku pryč a jen sledoval, jak Bill dýchá.
Bill měl ze spaní vlasy trochu vlnité, vlastně tak, jak je měl přirozeně a nevyžehlené, a Tom přemýšlel, jestli tam ještě má bouli. Nechtěl se ho tam znovu dotknout, co kdyby to ještě bolelo, a tak jen uvažoval; může se na to zeptat Billa později. Pro teď bylo krásné Billa jen sledovat, jak se mu chvěla víčka, zatímco se pomaličku probouzel.
Světle hnědé oči se setkaly s Billovými tmavšími a zněžněly, když se vzájemně dívali do očí. Bill se zachrul, zabořil se obličejem do matrace a trochu naboural do Toma. Ano, rána byla to nejlepší; o tom nikdo nemohl pochybovat.
„Ránko, krasavče.“ Zamumlal Bill a Tom se začervenal.
„Vzbudil jsem tě?“
„Sluníčko mě probudilo,“ řekl unaveně. „Takže myslím, že ano.“ Ušklíbl se na Toma a Tom se znovu začervenal.
„Zeptám se mamky a táty na nějaké peníze, abychom mohli nakoupit věci na pláž, jestli chceš… Pochybuju, že tady ještě máme nějaké věci na stavění hradu z písku.“
„Řekni jim, ať to vezmou z mého platu…Nechci, aby za mě platili… není to fér.“
„Nevadilo by jim to.“
„Prosím?“
„Dobře. Hele. Tys měl piercing ve rtu?“
„Oh, jo. Udělal jsem si ho sám, zavíracím špendlíkem… pěkně hloupej nápad.“
„Dostala se ti tam infekce?“ zeptal se Tom a trochu se mu převrátil žaludek.
„Ne. Jen jsem si to propíchl nakřivo. Totálně blbý. Ty jsi mě pozoroval, když jsem spal?“
„Jen trochu dnes ráno,“ přiznal dredáč. „Vypadáš tak šťastně, když spíš.“
„Vždycky jsem.“
„Pravda… hej, jak je na tom tvoje hlava?“
Bill si dal ruku pod hlavu a jezdil si tam s ní, našel malou bouli. Povzdychl si a zavrtěl hlavou a Tom se zamračil.
„Pořád je tam.“
„Pěkně mě to štve,“ odpověděl Tom a Bill pokrčil rameny.
„Nebuď. Není to tvoje vina. I když s ní budu potřebovat trochu tvojí pomoci.“
„Jo?“
„Mamka na to musela dát umělé stehy a tak říkala, že jen jestli si chci vytrhnout vlasy, což je pěkně hloupý, si to mám sundávat sám… myslel jsem, že až se vrátíme z plavání, tak že bys mi to mohl vyměnit; jestli bude rána pořád otevřená.“
„Ta rána je otevřená?!“
„Možná trošku…“
„Doufám, že umře,“ zabručel Tom a bylo mu jedno, že je neslušné, přát někomu jinému smrt. Byl naštvaný.
„Jo, no, no nic, budeš mi muset říct, kde je ten obchod s těmi věcmi na hrad… protože já nemám tušení.“
„O kousek dál v ulici je železářství, mají tam věci… ale, oh, ty jdeš sám?“
„No, možná najdu nějaká překvapení, když půjdu sám.“
„Překvapení? V železářství?“
„Věci na pláž? V železářství?“
„To je fakt,“ zasmál se Tom. „Dobře, jdi sám a najdi nějaká překvapení.“
„Budu se snažit!“
Bill ospale zamrkal a ještě na chvilku se zachumlal do peřin. Tom políbil Billa na krk a řekl mu, že si jde umýt vlasy. Bill jen přikývl a byl rád, že může spát ještě chvíli dýl; byl unavený a vinil za to Gustava. Zdálo se jednodušší, svádět všechno zlé na něj.
Byli už v jejich obchodě, a Bill stále ještě napůl spal. Tom na něj byl hodný a udělal mu kafe do termosky, aby si ho mohl vzít s sebou, a Bill mu za to byl opravdu vděčný. Bill ho vzadu pil, zatímco Tom a Andres řešili, jak vymalovat.
„Tom rád přemalovává, když přijde nové roční období,“ řekl Andreas a protočil oči.
„To zní jako spousta práce,“ odpověděl Bill. „Se všemi těmi policemi…“
„Jo, ale není to velká místnost na práci,“ odpověděl Tom. „Co třeba tmavě oranžová?“
„Do obchodu se sladkostmi?“
„Máš pravdu… hmm, možná žluto zlatá?“
„Chceš se rozhodnout, než půjdu? Můžu ji koupit, až budu kupovat ty věci na hrad,“ řekl Bill a Tom si poklepal na nos, než se začal prohrabovat dalšími vzorky barev, které měl v knize z loňska.
„Jestli se všichni shodneme na dobré barvě, pak asi ano. Půjdu ale s tebou… barvy jsou těžké…“
„Myslíš, že jsem slabý?“ popíchl ho Bill, protáhl si svaly na rukou. Nebylo jich moc a povzdychl si. „Protože bys měl pravdu,“ zasmál se.
„No,“ řekl Andreas a ukázal na stránku. „Líbí se mi tahle barva.“
„Oh, jasně červená,“ poznamenal Bill, když se před ně posadil. „Ano, to si dovedu představit. Je to jako… skořice nebo sladká jablíčka… dvě věci, které mi naprosto připomínají podzim. Jo, já hlasuju pro tuhle barvu, myslím, že je perfektní. Líbí se mi. Tome? Co myslíš?“
„Líbí se mi,“ odpověděl. „Minulý rok jsme měli žlutou, takže… jo, hlasuju pro tuhle.“
„Kolik plechovek?“
„Vždycky bereme tři,“ řekl Andreas. „Ale použijeme jen dvě.“
„Takže tři! Musíme zachovat tradici! Vyrazím hned, jak mi někdo dá peníze,“ řekl s hloupým úsměvem a Tom zabroukal.
„Měl bych jít.“
„Ale to je překvapení!“
„Pak… ti pomůže Andy.“
„Nenechám tě tady samotného, Tome. Je mi u prdele, jestli mamka s tátou dělají něco s Gustavem… nenechám tě tu.“
„No, kurva,“ rozčiloval se Tom. „Tak já nevím…“
„Můžu jít dvakrát. To je v pohodě.“
„Seš si jistý, Bille?“
„Jo! Teď mi dejte peníze a přejte mi šťastnou cestu!“
Andreas dal Billovi nějaké peníze, a potom, co ho poslouchal, jak brblá, že mu ty peníze hned vrátí, Bill vyběhl pro to, co potřebovali na den a do obchodu. Najít železářství bylo jednodušší, než si myslel, a přemýšlel, proč si ho nikdy předtím nevšiml. Bylo to skoro přímo naproti obchodu se sladkostmi. Zasmál se sám sobě nad tím, jak byl občas nevšímavý.
V obchodě probíhal uličkami, nakonec našel věci na pláž až někde vzadu. V rukou měl malý košík a cpal ho věcmi, dokud nevěděl, že už by mu nestačily peníze. Simone mu brzy ráno dala ještě nějaké peníze; bude jí za to muset poděkovat.
Když měl všechny věci vybrané, a také malý poklad, který našel pro Toma, dal paní za pultem základní barvu a poprosil ji, jestli by mu ji mohla namíchat. Tři plechovky, ani víc, ani míň. Řekl jí, že se pro to vrátí, a tak s taškami v rukách běžel zpátky do cukrárny.
„Ani nemyslete na to, že se budete dívat do téhle tašky,“ varoval je a vyběhl zpátky, nechal Andrease a Toma, aby se tiše smáli; skoro až zmateně.
„Nemáte koště? Nějaké staré, které už nepoužíváte? Jen tu násadu?“
„Proč?“ zeptala se paní.
„Abych mohl na ni dát kbelíky s barvou a nést je všechny najednou. V tašce ve které jsem odnesl věci, co jsem tu koupil, mám poklad, a já nevěřím těm chuligánům, že se do toho nepodívají.“
„To nebude problém. Jen se podívám do skladu.“
Paní se vrátila s rukojetí od koštěte, která se už asi opravdu nepoužívala. Byla zašlá a její zelená barva byla už odřená, takže zřejmě spoustu let dobře sloužila. Nandal na ni všechny plechovky a zvedl je s těžkým vydechnutím z pultu.
„Potřebujete pomoc?“
„N-ne,“ vypísknul Bill. „To je fajn. Musím si nějak udělat svaly, nebo ne?“
„Hlavně si je nepusť na nohy!“ zavolal za ním, když Bill vyklopýtal z otevřených dveří.
Vážně je opravdu málem upustil, omylem se mu rukojeť svezla na stranu, ale povedlo se mu to vyrovnat dřív, než došlo k nehodě. Pokýval na paní, a odklopýtal zpátky do krámku, byl naprosto hotový, když je položil na zem.
„Zvládl jsem to!“ zaradoval se, rozhodil rukama do vzduchu, nadšený ze svého úspěchu.
„Chytrý,“ zasmál se Tom a vzal šroubovák, který položil předtím na pult, aby mohl prozkoumat barvu. „Perfektní barva.“
„A kdy budeme malovat? Já rád maluju, je to taková zábava; obzvlášť, když je pak všechno špinavé a je to vždycky moc roztomilé, když se ti dostane barva na nos. Ugh, až moc roztomilé. Doufám, že se ti dostane barva na nos, Tome.“
„Obvykle malujeme ke konci srpna,“ řekl Andreas, když odnesl dvě plechovky do zadní místnosti.
„Super!“ zatleskal Bill. „Doufám, že jste se nepodívali do tašky…“ podíval se podezřívavě na Toma, ale zasmál se, když Tom rychle zavrtěl hlavou.
„Nepodíval. Řekls mi, ať to nedělám.“
„Oh? Kdybych ti řekl, ať skočíš z mostu, udělal bys to? Což bych mimochodem neudělal…“
„Kdybys mi to řekl ty? Ano.“
„To je hloupost.“
„Udělal bych to jen, protože vím, že bys mi nikdy nechtěl ublížit, takže kdybys mi to řekl, určitě by to byl nějaký dobrý důvod…“ začervenal se trochu Tom a Bill se ušklíbl.
„Nevidím jediný důvod, proč bych ti říkal, abys skočil, takže si nedělej starosti… mimochodem, mám pro tebe skvělý poklad… I když jsem ho nekoupil. Našel jsem ho.“
„Jo?“
„Jo.“
„Ukradls to?“ zeptal se Tom tiše, Bill si skousl spodní ret, než vypískl a rychle kývl. „Bille!“
„Ne z obchodu! To jsem vzdal už dávno, ne, ukradl jsem to… zvenčí. Našel jsem to na zemi a nikdo to nepoužíval a vypadalo to osamoceně… jestli teda neživé věci můžou vypadat osamoceně, ale jo… sbíráš někdy poklady? Já vždycky sbírám poznámky, co najdu, a některé z nich jsou vážně legrační. Jako nákupní lístky, a pak je na něm napsaný třeba lubrikační gel nebo něco. Fakt úžasný.“
„Oh super, máš pro mě seznam sexuálního života nějakýho člověka, co?“ zeptal se Tom skrz smích a Bill jen pokrčil rameny.
„Počkej, až ti to ukážu.“
„Můžu to mít už teď?“
„Ne.“
„A co třeba,“ přeběhl Tom za Billa a položil mu bradu na rameno. „Teď?“ zeptal se, šeptal Billovi do ucha.
„Ne.“
Tom vyskočil před něj a podíval se na něj.
„Teď?!“
„Musíš počkat.“
„Fajn.“
„Hodnej kluk.“
Zbytek dne strávili tím, že se Bill díval na barevná schémata. Jestli změní barvu, pak budou muset změnit i dekorace. Rozhodl se, že udělá papírové dekorace. Vyrobí z kartonu listy a s Tomem půjdou na lov do vedlejšího města do krámku se starými věcmi. Bill byl v sedmém nebi; miloval interiérový design.
Když práce končila, Andreas řekl, že půjde domů pěšky, protože se chce zastavit u kamaráda na pivo. A tak oba sedmnáctiletí jen přikývli a odešli k Tomovu otlučenému autu, naskočili dovnitř a vyjeli směrem k pláži.
Na pobřeží byla jen hrstka lidí, nejspíš jim přišlo počasí až moc chladné na to, aby si udělali večerní plavání; ale to Billovi s Tomem vůbec nevadilo. Čím méně lidé, tím víc otevřený Tom bude, Tom byl za to rád; nenáviděl schovávání se. Bill to měl také rád, jen protože věděl, jak šťastný z toho Tom je, když konečně může vylézt ze své skořápky a čistě dýchat.
Bill položil deku na písek a Tom přinesl plnou tašku plážových věcí tam, kde Bill ležel, holé prsty u nohou se mu bořily do písku, když ležel na břiše. Tom se položil vedle něj a natáhl ruku, aby mohl vyndat svůj poklad.
„Ještě se nemůžeš podívat.“
„Jsi zlý.“
„Jen vytvářím napětí!“
„Jsem napjatý už teď,“ zabručel hravě a položil se Billovi na záda, ležel na vršku těla mladšího chlapce.
„Je fakt dost dobrý, že nejsi těžký,“ zamručel do deky. „Nerad jsem rozmačkávaný.“
„Líbilo by se ti to, kdybych tě mačkal já,“ popíchl ho Tom a Bill musel souhlasit. Byl by rád.
Nezáleželo na tom, jak Tom vypadal, jak voněl, jak chutnal nebo jak zněl; Billova láska se vztahovala k Tomově duši, jeho překrásně talentovaným prstům, jeho důvěře, a jeho opětované lásce. Nezáleží na tom, jestli by Tom měl blond, černé, fialové, krátké, dlouhé vlasy nebo dredy nebo kdyby byl holohlavý; byl prostě Tom a to stačilo, bylo to lepší, než že to stačilo. Nejspíš dokonce i nejnejlepší!
„Půjdeš plavat?“ zeptal se Bill, zvedl se trochu ze země a tiše poprosil Toma, aby z něj slezl.
„Určitě je ta voda ledová.“
„To abychom se k sobě ve vodě tulili, hm?“ poznamenal, sundal si triko a nechal večerní slunce, aby pohladilo jeho hrudník.
Tom si ho prohlížel. Pozoroval linie Billova napnutého bříška, to, jak se pod jeho kůží hýbaly kosti a svaly, to, jak se po jeho žebrech rozprostíralo tetování, a jak se rozpínalo, když dýchal; jako by to tetování žadonilo o Tomovu pozornost.
Očima se zaměřil na špičku hvězdy, která vykukovala z Billových plavek, na to, jak se jeho pánevní kosti zužovaly do perfektního V a jako by ukazovaly přímo na Billovu pánev. A když se Bill položil na záda, Tom si nemohl pomoci a natáhl ruku, aby ho jemně zatahal za jeho piercing v bradavce.
„Vždycky jsem si myslel, že jsou tyhle divný.“
„Jo?“
„Jo.“
„Proč?“
„Jen divné místo… proč sis ho nechal udělat?“
„Myslel jsem, že to bude hezký. Myslíš si, že je to hezký?“
„Myslím. Pořád zvláštní… ale hezký.“ Tom ho stále nepustil.
„Chceš, abych vyzkoušel vodu?“ zeptal se Bill a Tom málem neslyšel, co říkal; byl až moc soustředěný na Billův kroužek.
„Za chvilku,“ zamumlal Tom; chtěl se Billa raději dotýkat.
Přitulil se blíž k Billovu boku, položil si hlavu na jeho hrudník a našpulil rty; letmo Billovu bradavku políbil. Barva jeho obličeje ladila s barvou večerního slunce, byl jasně červený a horký. Bill spokojeně vydechl, pomalu zavřel oči, když se Tom začal trochu víc odvazovat; líbal Billa od bradavky až na krk a za ucho. Bill trochu natočil hlavu, nechal svého přítele, aby mu laskal lalůček.
Bill otevřel oči, aby mohl natáhnout ruku a vzít svůj malý poklad z tašky. Přendal ruku na hrudník a položil tam drobnůstku, Tom se podíval dolů a usmál se.
„Je tohle můj poklad?“ zeptal se a Bill přikývl, když Tom zvedl kousek korálu z Billova hrudníku. „Je to moc krásný.“
„No. Hned, jak jsem to viděl, tak jsem si na tebe vzpomněl.“
„Protože je to z oceánu?“
„Ne, hlupáčku. Protože je to krásný… stejně jako ty.“
Tom se začervenal ještě víc a zvedl hlavu, aby mohl Billa sladce políbit na rty. Bill trochu vzdychl a to Tomovi způsobilo dobrodružný pocit, jako by mu to dodalo statečnost a trochu rozpustilost; nebo hodně rozpustilosti. Bill nechal Toma olíznout mu spodní ret, dráždil jeho citlivou kůži.
„Děkuju za ten poklad, Bille,“ zašeptal Tom a Bill jen přikývl, přitáhl si Toma blíž a užíval si chuť jeho rtů.
Bill byl vždycky naměkko, když přišlo na líbání na pláži; vždycky to chtěl vyzkoušet. Připadal si pak tak klišé a hloupě, a naprosto se mu to líbilo.
Tom zajel prsty do Billových vlasů, rozprostřel mu je do písku, ale ani jednomu z nich to nevadilo. Převalil se tak, aby jeho stehna byla vedle Billových boků, stiskl ho tak moc, jak jen to šlo; naklonil se, aby mohl Billa políbit na krk. S tím, jak pokračoval, kousal a líbal a cucal jeho krk, Bill bude muset použít spoustu make-upu na to, aby nebyly vidět fialové modřiny; ale nechtěl Tomovi říct, aby přestal.
Rukama držel Tomovy boky, nehty se jemně zarýval do jeho zad. Tom tiše vzdychal, horce dýchal na Billův nahý hrudník a krk. Dalo se bezpečně říct, že Tom velice dobře cítil, co se odehrávalo pod tenkou látkou Billových plavek. Nic ho neomezovalo, aby do nich sáhl. Tohle byla konečná stanice, kam mohli zajít, ale ani jednomu z nich to nevadilo; nikdy jim to nevadilo.
„Chutnáš jako peprmint,“ poznamenal Tom, když se konečně rty odtáhl od Toma.
„Našel jsem stará cukrátka v zadní místnosti,“ zasmál se a Tom se zašklebil. „Oh, nezačínej, pane. Bylo to jen osm měsíců staré, a bylo to stále zabalené. Není to nechutný.“
„No, to je jedno. Přehlídnu, jak staré byly, jestli to znamená, že dostanu více polibků.“
„Všechny moje polibky patří tobě,“ řekl Bill zpěvným hláskem a Tom se začervenal. „Brzo začne být zima. Můžu jít otestovat vodu?“
„Jo, jasně. Řekni mi, jaká je.“
„Doufám, že je tak teplá jako ty,“ poznamenal Bill, než utekl.
Skočil do vody, aniž by se rozmyslel; bylo mu jedno, jestli je ledová nebo ne. Ačkoliv, k jeho radosti, byla voda opravdu celkem horká a z toho, jak se ve vodě odrážely hvězdy, mu připadalo, že plave ve hvězdách.
„Jaká je?“ zeptal se Tom, opatrně dal korál do Billovy kabelky.
„Perfektní!“ zavolal Bill zpátky. „Je to jako plavat ve hvězdách. Pojď sem za mnou, je to perfektní. Naprosto perfektní.“
Tom nemohl říct ne, obzvlášť když voda smáčela Billovy vlasy, řasy, nos, hrudník… nemohl zůstat na břehu, když na něj čekalo to nejkrásnější stvoření, který kdy v životě viděl. A tak běžel, tak rychle jak mohl, sundal si po cestě tričko; málem zakopl o rifle, a tak byl jen v plavkách, když doběhl tam, kde se písek setkával s vodou.
Běžel tam, kde stál Bill, po pás ve vodě, obklopovala ho černá, běžel přímo k němu a skočil mu do náručí. Schoulil se, hlavu přitisknutou k Billovu hrudníku a podíval se na vodu, opravdu to vypadalo, jako když se koupou ve hvězdách; jako by je spolkla galaxie a na světě nebylo nic jiného než oni a hvězdy. Bylo to perfektní.
„Řekni mi něco,“ zašeptal Bill Tomovi do dredů.
„Jako co?“
„Cokoliv. Cokoliv, co jsi kdy chtěl říct, ale nikdy’s to neřekl.“
„Miluju tě,“ zamumlal Tom do Billova hrudníku.
Motala se mu hlava, když to říkal; jako by mu srdce vypadlo z hrudníku a schovalo se do Billova. Na tom říct někomu, že ho milujete, bylo něco složitého, protože tím dáváte tomu člověku povolení, aby vás měl jako svého a nakládal s vámi, jak bude chtít; dobře i špatně.
„Můžu ti taky něco říct?“ zamumlal Bill, jeho hlas byl jako duch v davu lidí; tak tichý a jemný, slyšitelný, jen když jste ho hledali.
„Ano,“ vydechl Tom.
„Taky tě miluju.“
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Oh bože, naprosto, ale naprosto dokonalé! Přesně na tohle jsem čekala a jsem tak šťastná, že jsem se dočkala! ♥
Díky za překlad! ^^ ♥
Zabte mě…:D 😀 Romantické vyznání na pláži, co víc si přát? Nádherné, žeru to, díky. 😀
Krásne naozaj, konečne si to povedali. Pačilo sa mi ako Tom ráno Billa pozoroval, a všetko.
Nádhera. Dakujem za preklad.
Já jsem po přečtení toho taková rozněžněná, je to tak úchvatné^^. Jakobych cítila jejich lásku a moc dobře všichni víme, že ta láska je strašně silná^^, ta pravá, co bude určitě trvat věky :).
awwww.. tak dokonalé..♥
Dokonalost
Ou můj bože.. teď jsem se totálně rozplynula! ♥ Ten konec .. Awww, to budu rozdýchávat ještě dlouho! 🙂
Mockrát děkuji za překlad, jsi zlatíčko! ♥♥
Nemohlo se stát nic krásnějšího 🙂 Jsem úplně naměkko… Je to tak krásný číst, jak se Tom bojí, ale stejně k soubě Billa "pouští" 🙂 Vážně nádherný, miluju to ♥
Děkuju za překlad 🙂
Awww!! Nádhera!! Vždycky jsem snila o romantickém vyznání na pláži!! Dokonalý!! ♥
Panebože! Naprosto mě tenhle díl rozsekal. Tentokrát jsem se neusmívala, poněvadž jsem s otevřenou pusou četla každé slovíčko. Z toho závěru jsem na měkko, mám pocit, že se asi rozbrečím štěstím nad tou jejich láskou a něžností ♥ Děkuju, že jsi takovou věc začala překládat a už teď sem nedočkavá po dalším dílu.
To bylo tak krásné a tak romatické. Prostě naprosto boží. Ti dva jsou dokonalý pár a skvěle se dopňují.
Tahle povídka je prostě úžasná, stějně jako překlad.
Nice! :))) tohle je další užasný díl který ukazuje na to jaká je láska fajn :))
Jen tak dál tohle se čte uplně samo:)
Děkuji za překlad a autorce za příběh :))
Je to nádhera, celý díl byl naprosto úžasný, to, jak si vzájemně vyjadřují lásku, je něco neskutečného, moc mě baví to číst. Jsem opravdu zvědavá, jak tohle bude pokračovat, nemůžu se vyhnout pocitu, že se tento večer ještě něco stane… ♥
To je nádherný 🙂 Mám doják … Spolu v moři a řeknou si, že se milujou, nic lepšího snad nemůže existovat. Honem další dílek …
Konečně jsem dohnala i minulou polovinu dílku a dostala se k přečtení tohohle. Bylo to naprosto úžasný. Ta scéna ráno a taky Bill s nakupováním barev×D A dostal mě i ten bonbón prý: byl jen osm měsíců starý×D ne to vůbec není dlouhá doba×D a bylo to perfektně zakončené, málem jsem se u té závěrečné scény rozpustila. Miluju tuhle povídku ♥
A překlad je prostě jedním slovem perfektní:)
no já se snad rozplynu <3 😀 jojo,barvičky 😀 hrozně se mi líbí Billova povaha (Tomova taky jen je trochu zvláštní no)ale kdybych nevěděla kolik je Billovi řekla bych že je mu tak 7 let,..díky za překlad,je to nááádherný! 🙂
to je romanťárna… jsem dojatá. 🙂
panebože, mě to tak rozněžnilo *____*
nádherný, neuvěřitelně moc. <3
a děkuju za překlad)))))
Och-môj-bože! To bolo naprosto úžasné :)… celá tá scénka na pláži bola krásna ale ten koniec to zaklincoval :)… absolútne nemám slov… aj keď z toho názvu časti som si aj tak trochu vyvodila že čo asi bude obsahovať ale že to bude na pláži a takéto krásne a romantické to som nevedela 🙂 oni sú spolu naozaj úžasný 🙂 milujem tento príbeh!… mala som hŕbu vecí ktoré som chcela okomentovať ale ako som došla nakoniec tak mi to uplne vyfučalo z hlavy 😀 je to super! :)… ďakujem za preklad 🙂