autor: Stela
RON
„Do prdele, zakleju, když si natrhnu rifle přímo na zadku. Vylézám oknem ven. Slyšel jsem mé chlapy a nějaké dva týpky od policie. Ještě než pro mě jeden z nich došel, vzal jsem roha.
„Kurvadrát!“ Zakřičím, když spadne na zem květináč, ve kterém nic neroste. Prašná hlína se rozsype na kachličky pode mnou stejně tak jako střepy.
Vyběhnu zadní dírou v chatrném plotku na pole a letím k silnici, kde vidím stát nějaké auto.
„Bille, utíká!“
Doprkna, viděli mě. Ten polda s copánkama se rozběhl k nějakému autu a ten s holčičími vlasy hned za ním. Sakra, musím přidaat.
Když doběhnu ke krajnici k autu, všimnu si, že ho nějakej borec opravuje.
„Kámo, pujč mi to auto a zasypu tě trávou!“ Nečekám, co řekne, a přímo pod nosem mu to auto nastartuju a sešlápnu pedál až na podlahu.
Situace se nevyvinula, jak jsme očekávali, ale v téhle práci se vlastně ani předpokládat nedá. Tom jede jako mírněji řečeno ovád hovězí a mě naskakuje husina. Nehledě na to, že máme auto předválečného stavu.
LISTING
„No, Gustave, koukni na to?“
„Co je, co je, zaspal jsem něco?“
„To snad není pravda, máme nejrychlejší auto z okrsku a vždycky dojedeme jako poslední.“
„Poslední? Vždyť támhle je šéfová.“ Gustav si protře ospalé a ulepené oči, zamává na šéfovou a nechápavý pohled opět stočí na Listinga.
„Jo, ale Bill a Tom už jsou dávno na dálnici a honěj toho sígra.
„Hmm, ale to není moje chyba.“ Odvětí Gustav bez zájmu.
„NE? A kdo se do toho auta vždycky hodinu souká?“
„To je drzost!“
„A proč?“
Georg vkročí do dvora zchátralého statku a namíří si to přímo ke kamionu.
„Gustave? Večer bude veselo!“
TOM
Pronásledujeme s Billem toho chlapa. V čem je to však ještě horší, je, že ty jeho gorilky zdrhly taky a teď nás pronásledujou černým cadillacem. A v porovnání s naším vozem pro pamětníky je to vskutku jinej kalibr.
Ale nedám se, nenechám toho krypla ujet!
„Drž se od něj laskavě trochu dál, když zabrzdí, tak mu akorát vlítnem do kufru!“ Vyjekne napomínavě Bill a zapne si pásy, na které si dosud nevzpomněl.
„Nevzrušuj se, máš přece airbag!“ Dál se poctivě věnuju volantu.
„Teď jsme ho ztartili… Copak s tý rachotiny víc nevymáčkneš!“
„Tady ho máme!“ Pronesu, když zahlídnu toho chlapa. Před chvílí jsme ho totiž ztratili. Má lepší auto než my, ale je mi podezřelý, že mu ještě ani jednou neblikly brzdy. Mám divný tušení.
„Předjíždí zprava… Vem to taky zprava!“ Bill radí a sahá mi rukou na volant. Jemně jej odstrčím.
„A to mám přes ty auta jako přeletět?“ Bill nafoukne tváře, posadí se hlouběji do sedačky a kouká pře sebe.
„Áááááá!“ Polekám se, až mi cukne volant. Bill vyjekl a ručkou mi stiskl stehno. Prostřelili nám zadní sklo. Až dostanu toho dealera, tak pak zabiju ty jeho gorily. Co zabiju, pošlu je do basy, ať si chudáci vězni taky zasunou.
Přeběhne mi mráz po zádech, když zadek auta zasáhnou ještě dvě kulky.
„Tady centrála, pachatelé jsou ozbrojeni! Jste v pořádku?“
„Tady Kobra 11, už jsme si všimli!“ Pronesu otráveným hlasem a típnu vysílačku.
RON
„Do psí prdele, jak to mám asi teď udělat. Pane Bože!“
Sprostě kleju nejrůznější nadávky. Na čele mi perlí studený pot a já zmatkuju. Strhávám volant střídavě doleva a doprava a brzdný pedál, který jak jsem zjistil, nefunguje, stále dusím u země.
Jsem takovej idiot. Mělo mi to dojít, že když to auto spravuje, tak to asi nebude ta nejlepší kára na honičku s bengama.
Pot mi začal kapat už i na kalhoty. Dlaně mi kloužou po celém kruhovém obvodu volantu. Nezvládám to.
Modrá Mazda vjíždí do města. Zvládne ještě pár posledních zatáček, než prorazí francouzské okno jedné z restaurací. Řidič uvnitř má na čele krůpěje potu smíchané s kapičkami krve. Ruce poškrábané od střepů okýnka, které se nárazem rozsypalo.
„Maminko, autíčko. Podívej, jede k nám!“ Matka popadne chlapce a na poslední chvíli i ona sama uskočí autu, co se smykem řítí halou restaurace, než zpomalí proražením sádrokartonové zdi a finálně zastaví o záchodky.
TOM A BILL JSOU NA MÍSTĚ
BILL
„Měl jsi pravdu. Nešly mu brzdy, ale je to vůl, že ukrad rozbitý auto.“ Zkonstatuju a koukám střídavě na hromádku plechu, a jak jsme zjistili Rona, kterého nakládají do sanitky a vezou na traumatologii. Nic moc se mu nestalo. Pár škrábanců a zlomená noha.
Obejdu auto z druhé strany a musím se zasmát. Tom na mě zvedne pohled.
„No palubní toaletu jsem si představoval drobet jinak!“
Tom obejde vůz a na mísu zaraženou v okýnku auta zareaguje poznámkou.
„Ten chlápek, kterýmu ta kára patří, může jen doufat, že ten poslední spláchnul.“
autor: Stela
betaread: Janule
Steli, opět jsem opravdu ráda, že si můžu přečíst další díl "mé" Kobry (promiň, že si tvou povídku tak přivlastňuji, ale já se na ni vždy moc těším a říkám si, jak to vše bude pokračovat, víš?)
Nějací týpkové od policie?? Rone, Rone, kdybys jen tušil, že máš tu čest s těmi nejlepšími… bys tak nemluvil a nekradl rozbité auto, hlupáku! 😀
"Zasypu tě trávou…" Steli, nechceš mi dát na Rona kontakt? Nééé, legrace.
:-DDDDDDDD musím se vážně usmát – černý cadillac vs vůz pro pamětníky, to se ti dokonale podařilo vyjádřit.
Samozřejmě mi neušla chvilka, kdy Billy stiskne Tommyho stehno, wow…♥♥♥
Ale ty rozbité brzdy, prostě blbec, nemůžu si pomoct, alespoň si dám pozor, co kradu, ne? Když už… Až je mi ho skoro i líto… :-DDDDDD
Perfektní, hrozně moc se těším na další díl…
Stelinko, jak ty děláš tak nádherné obrázky?? Teda, to je vážně něco. Kobra, to je jasné, to je dokonalost, ale u tvé "rychlostní" jednodílky, to je taky jedna velká paráda a to už nemluvím o tvých obrázcích… Je něco, co neumíš?
[1]: Ondinko! tak ráda zase čtu tvůj koment 😀 No a hned ze začátku…neumím házet krikeťákem 😀 , ale čistě graficky ? tak to jsou videa…buď je to taková uchýlarna, že by se porno stydělo nebo to zase nemá šťávu a je to takoví "suchý".
Ale co mě potěšilo.."tvá Kobra" ? Klidně si ji přivlastňuj. Nebýt tebe, asi bych ji ani nepsala, nemluvje o tom že už píšu další 😀 Vždyť ten nápad vlastně vznikl společně 😀 Já plácla nápad..ty si mi napsala ať to zrealizuju a já se chytla.
Až se stydím to napsat, ale já normálně červenám. Ty mi píšeš jak krásné dělám obrázky..,ale to jsi ještě neviděla díla mích spolužáků.A ono v obyčejným fotofilteru toho taky moc nesesmolím (nemám peníze na plnej photoshop) mám jen trial verzi a ještě v angličtině.
Možná něco bude tím že chodím na školu se zamněřením na grafiku, ale jak píšu…podle výsledků mích kamarádů to není nic světoborného ..jen takové domácí dílka 😀
🙂 Hod krikeťákem? Jej, tohle jsi jistě napsala kvůli mně… to je opravdu výborné. Musela jsem se usmát. Já bych ti to za tvou Kobru a básničky tolerovala, nemusela bys ani házet… :)♥
Stelinkooooo, já jsem teď ale úplně poctěna a dojatá a víš co, když jsi pod jeden díl Kobry napsala, že už je dopsaná, byla jsem opravdu smutná. Pak jsi dodala, že bude další Kobra a mně se rozzářila očka. Budu se opět moooc těšit, vím, že je na co! Ale stejně si stále budu vychutnávat MŮJ :)♥♥♥ Crash Time… nejvííííc ♥
A ty obrázky, skutečně, jestli tohle "není" podle tebe světoborné, podle mě je to naprosto perfektní, tak nevím, co "umí" ti ostatní. Ne a ne, dávám ti jedničku podtrženou s hvězdičkou :-* Tak. A těším se na příští dííííl, mooooc. Holka zlatá, tys mě dostala…♥
Ondinko, ty si mně normálně přečetla 😀 Máš pravdu, že jsem výkon z tělocviku zveřejnila tak trochu kvůli tobě :), ale opravdu je za co se stydět…můj REKORD je 14 metrů 😀 A jednou se mi dokonce povedlo hodit za sebe a strefit se přímo do křáčí..mimochodem….dondnes je balonek nezvěstný 🙁 …Nechápu třeba jednu moji spolužačku, my se jinak moc nemusíme, ale kvůli jejím 48 metrům ji uctívám (skrytě 😀 ) Tak se mněj krásně, taky se budu těšit a užij si nádherný výkend 😀
Jej, to je moc pěkné! A ještě víc je mi sympatický nezvěstný balonek, fakt! 😀 Hele, pošleme tam kluky, aby míček vypátrali, jo?
48 metrů? No to jsem teda zatím ještě u žákyň hodit neviděla… teda za těch pár hodin těláku… Ale nějaký krikeťák… hlavně, že je Kobra! (Bille, Tommy – už jste ten míček našli?? 🙂 )
I ty se měj moooooc krásně, snad i tvůj víkend bude krásný, pohodový a slunečný. Budu se těšit na další díííl.
Krásný večer!♥