autor: Little Muse & Majestrix
Čas se narodit, a čas zemřít
Christopher ho pozdravil hned, když vystoupil z teleportu, s napjatým výrazem v obličeji.
„Nebudu předstírat, že mě váš hovor neznepokojil, můj Pane,“ pozdravil Bushida, uhnul na stranu, aby jeho generál mohl projít. „Jste tu skoro o týden dřív.“
Bushido s povzdechem vykročil, rozhlédl se po vojenských jednotkách, které se rojily kolem základny. Bylo jich mnoho. Ne všichni jeho, ale dobrý počet z nich půjde s ním. Třeba velení tolika lidem mu pomůže myslet na něco jiného.
„Jsem si toho vědom,“ řekl Christopherovi. Kopl zkusmo do písku pod svými chodidly a začal procházet davem. „Dorazily už příděly?“
„Zítra, Pane,“ informoval ho Christopher, šel za ním.
„Každý zapsaný muž je vybaven?“
„Byl jsem ujištěn, že byli zkontrolováni při příchodu, Sire, ale nejspíš si budete přát-„
„…je vidět, osobně, ano,“ doplnil Bushido, na chvíli se zastavil a otočil se na kapitána. „Budete je muset shromáždit.“
Christopher zaváhal. „…Se vším respektem, Sire, celé ráno trénovali… nejspíš… po obědě?“
Bushido otevřel pusu, aby odpověděl, ale byl přerušen.
„Často se stane, Kapitáne, že když Generál Bushido něco chce, tak to znamená hned.“
Christopherův pohled se podíval přes Generálovo rameno a Bushido se zazubil, sám se otočil za novým, ale známým hlasem. Kapitán Chakuza stál za ním, oblékal si tréninkové brnění a trochu se potil, ale oplatil Bushidův úsměv.
„Dobré ráno, starý příteli,“ řekl a potřásl si s Bushidem rukou.
„Dobré ráno,“ zopakoval Bushido. „Nevěděl jsem, že jsi byl povolán.“
„Vláda možná počká na muže po svatbě, ale válka nepočká,“ řekl mu Chakuza, stále se usmíval, ale v jeho hlasu byl tón vážný. „Pojedu s vámi, jestli dovolíš.“
„Jinak bych ani nechtěl.“
Christopher si za ním musel nějak jinak stoupnout, protože viděl, jak se k němu na okamžik obrátil Chakuzův pohled. „Jsem si jistý, že jste schopný, Kapitáne, ani by se mi nesnilo převzít vaše místo,“ ujistil ho. Pak se otočil zpátky k Bushidovi. „Ale co se týče oficiálních věcí, moje místo je po tvém boku.“
Bushido bojoval se svým úsměvem a snažil se držet v paměti, že Billovy vize se mohly mýlit, možná, že přežije a najde sobě druha. „Rád bych měl takového muže za mými zády.“
„Ty starý lichotníku,“ zažertoval Chakuza, než se narovnal. „Musím si najít svého sekundanta. Trénujeme a rád bych se podíval, jak se to vyvíjí, než se na ně půjdu znovu podívat. A to se nezmiňuji o tom, že mě Anton prosil, abych mu dnes poslal zprávu.“ Protočil oči v dobré náladě.
„Nemůžeme rozčílit tvého chotě, že?“ zasmál se Bushido.
„Ne, nemůžu.“
„Generále,“ vložil se do rozhovoru tiše Christopher. „Připravím vojáky na vaše rozkazy.“
„Děkuji ti, Christophere. Můžeš jít.“ Pokýval Bushido na kapitána, než se otočil zpátky ke Chakuzovi. „A teď, jak jsi zvládl být tak brzo povolán, když tvá svatba byla sotva před měsícem? Zákon říká, že na rok nesmíš být nucen jít do služby, pokud je mír, a půl roku, pokud je válka.“
Chakuza přikývl. „Já vím, ale stejně můžou prosit. Promluvil jsem si o tom s Antonem, když přišel dopis. Strašně se bál a byl rozčilený a rozladěný. Stejně jako já. Ale pak, když jsem se díval, jak si hraje s konečky svých rudých vlasů, mohl jsem myslet jen na jednu věc. Nevěřil bych nikomu jinému než sobě, co se týká jeho ochrany. A tak jestli to znamená, že půjdu do ciziny, setkat se s nepřítelem, pak ať se stane. Radši tady, než u bran mého sídla.“
Bushido chápavě přikývl. Musel se ujistit, že bude Bill v bezpečí. Už jen myšlenka na to uvolnila váhu v jeho hrudníku a zhluboka se nadechl. Ujistí se, že je Bill v bezpečí.
I když on sám nebyl.
~*~
Bill se díval do zrcadla, zatímco se Andreas pečlivě snažil odstranit všechny zacuchance z jeho vlasů. Normálně by si užíval pozornost věnovanou jeho vlasům, nadšeně by vrněl, zatímco by ho Andreas kartáčoval, ale dnes večer jeho mysl vrčela nad přemírou detailů. Manželské židle byly konečně vyzdobené tak, jak on chtěl, po čtyřech pokusech a rychlém výletu do trahd lah.
Pak tady byla zkouška, setkání s knězem, který bude provádět obřad, a nakonec tradiční jídlo, u kterého měl být jen Tom a Bill, a nikdo jiný. Měl to být čas reflexe a pohledů na budoucnost, kterou spolu budou mít.
Ani jeden z nich nemohl kvůli nervům mluvit. Trochu jedli a dívali se na sebe v podivných intervalech, jako by se ptali ‚opravdu tímhle procházíme?!‘
Bill polkl a pokýval na svůj odraz. Ano, procházeli, a on bude touto dobou zítra večer ženatý muž. Myšlenka se mu stále opakovala v hlavě, dokud neztratila smysl. Zvedl pohled a uviděl Andreasů zamyšlený výraz v zrcadle. „Jsi v pořádku? Bolí tě ještě žaludek? Můžu jít do kuchyní a přinést ti araový džus na uklidnění.“
„Ne, tohle neuklidní jen nějaké pití,“ řekl ztěžka Bill. „Jsem nervózní. Moc nervózní, můj kamaráde.“
„Já vím, ale děláš správnou věc.“ Přestal se Andreas hýbat a jen se díval na vlasy ve svých rukou. Udělal on správnou věc?
„Já vím, že ano,“ souhlasil Bill, podíval se na malou sochu Zila na stole. „Teď už to vím.“
„Opravdu?“ zeptal se Andreas zvědavě. „To rád slyším.“ Jestli si Bill byl jistý, že je tohle jeho místo, pak byl Andreas rád, že udělal něco, co jeho činy nezpochybní. Udělal, co bylo pro jeho přítele nejlepší, byl si jist. Ale to neulehčilo jeho vině. Možná měl věřit, že jeho přítel udělá správné rozhodnutí sám za sebe.
Bill polkl. „Snil jsem,“ řekl Andreasovi, který ho znovu začal česat.
„Další Vize?“
„Trochu,“ řekl Bill. „Zil za mnou přišel.“
Andreas couvl. „Bille,“ bylo jediné, co dokázal říct, byl v šoku, než se odvážil zeptat. „…Co říkal?“
Bill zavrtěl hlavou. „To ti neřeknu,“ odpověděl. „Ale musí tě uklidnit to, že moje místo je u Toma, pro teď.“ Zaváhal. „Snažím se.“
„Generál Bushido?“
Bill si povzdychl, zvedl se na nohy, aby se natáhl pro svou noční róbu. Dnes v noci mu nebylo dovoleno jít do Tomových komnat, a on měl dojem, že je to tak lepší. Další noc bez něj. „Lord Jorg říká, že smysl mé Vize je správný.“ Polkl. Bůh lásky ho neujistil, že je jeho láska v bezpečí, a to ho stále nervovalo, i když se snažil věřit. „Musím věřit, že to bude stačit na to, abych ho zachránil.“
„A kdy se vrátí?“
Bill se podíval na Andrease a najednou se sluha cítil podivně neomaleně.
Bill sklopil pohled. „Budu provdaný,“ řekl, stejně tak sobě jako Andreasovi.
Andreas přikývl, natáhl ruku po Billově odložené róbě a sledoval ho, jak si zalezl do velké postele a začal si urovnávat peřiny.
„Můžeš jít,“ řekl mu Bill, aniž by se na něj podíval. Andreas se cítil ještě provinileji, i když nemohl Billovi říct, co udělal.
„Zavoláš, až mě budeš potřebovat?“ neptal se jen na Billovy lordské potřeby; Andreas věděl, že to Bill ví.
Bill přikývl, zachumlal se do peřin a položil si hlavu na polštář. „Zavolám.“
„Tak dobrou noc,“ řekl Andreas, otočil se a odešel přes pokoj ke dveřím, ztlumil světla. Otočil se, zrovna když položil ruku na kliku. „Bille?“
Bill se na něj podíval, když otočil hlavu od stropu, který sledoval, a nakrčil obočí.
Andreas se pousmál. „Gratuluju.“
Chvíli to trvalo, ale Bill mu poděkoval.
Andreas odešel a Bill zůstal sám. Očima se vrátil ke stropu, nechal své myšlenky odplout k Bushidovi a poprvé za několik týdnů je tam nechal. Přemýšlel, kde je, co dělá, jestli se mu po něm stýská. Jestli ho stále miluje.
Dnes večer ještě nebyl ženatý. Billovi bylo dovoleno vzpomínat na Bushida, bylo mu dovoleno ho milovat, až do rána.
Takže, poprvé od té noci, co se vrátil domů po ohni, se přetočil na bok a rozbrečel se. Skoro tiše vzlykal do polštáře, pro tolik věcí; pro jeho vlastní ztrátu nevinnosti, pro to, co udělal Tomovi, pro to, co mohl mít s Bushidem, pro to, co Bohové takto napsali. Pro jeho životní povinnost a jeho těžkou schopnost důvěřovat.
„Budu provdaný,“ zopakoval do černého pokoje, tentokrát to nebylo jen prohlášení, ale přesvědčení.
~*~
Něco ho lechtalo na nose, nakrčil ho, odtáhl se od toho nepříjemného pocitu a zjistil, že tomu nejde utéct. Se zaúpěním se probudil a zamával si rukou před obličejem. Ruka ho vzala za zápěstí, úplně z ničeho nic, a najednou uviděl nervózní obličej svého nastávajícího. „Tomi?“ zachraptěl, spánek měl stále v krku.
„Dobré ráno, můj milovaný,“ zašeptal, posadil se na postel vedle Billa.
„Co tady děláš tak brzy?“ zazíval Bill. „Stalo se něco?“
„Ne, nic se nestalo. Jen jsem tě chtěl vidět, než začne všechen ten chaos. Abych se ujistil, žes nezměnil názor.“
Bill se usmál a něžně se dotkl Tomovy tváře. „Teď bych si to už rozmyslet nemohl, ani kdybych chtěl.“
„To mě uklidňuje,“ zamumlal Tom, ale usmál se, když Bill vylezl zpod peřiny a pořádně ho objal. „Jsem tak nervózní,“ přiznal do vlasů svého sahvahda.
„Stejně jako-“ oba mladíci se odtáhli, když se dveře bez varování otevřely.
„Našel jsem ho, Jorgu,“ zavolal David přes rameno a vešel do pokoje. „Hledali jsme tě, Tome,“ řekl přísně.
Tom se podrážděně podíval na obrazovku Infonexu a zamračil se. „Je teprve pět ráno. Co se mnou chcete?“
„Přípravy musí začít už teď, jestli to chceme stihnout. Teď jdi, tvůj otec na tebe čeká u tebe v pokoji.“ Udělal David rukama odháněcí gesto, zatímco si Tom povzdychl a podíval se zpátky na Billa.
„Myslím, že se uvidíme později.“
„Později.“ Naklonil se Bill a letmo políbil Toma na rty, když blonďák vypískl a byl překvapeně odtáhnut dozadu.
„Pojď, máme hodně práce,“ řekl Jorg, zatímco táhl svého syna pryč z pokoje. Bill se díval na jejich rychlý odchod, dokud se před něj nepostavil David.
„Taky už musíš vstávat. Máme toho víc na práci než oni,“ řekl s úsměvem. „Andreasi!“ zavolal, když přišel sluha z kuchyně s tácem. Odhalil jeho oblíbenou snídani, kolkový sýr a purd s hroznovým vínem. „Nechal bych přinést třešně, ale už není jejich sezóna.“
Bill si povzdychl a přikývl. „Samozřejmě.“
„Pojď z postele.“ Vzal Billa David za ruku a vytáhl ho na nohy. „Teď to byl první boj. Najez se; nechceme, abys omdlel na stupínku.“
Bill se pousmál, šoural se dopředu a napadlo ho, jaké má štěstí, že ho má David tak rád, jinak by na něj teď už určitě štěkal. Pět ráno. U všech Bohů. Natáhl se po jídle na tácu, posadil se a dal si hroznové víno k puse. Chvilku se na něj díval, a pak si ho dal do pusy a užíval si sladkou šťávu, která se mu rozlila na jazyku.
Miloval hrozny.
„Připravený?“ zazubil se David, pohladil ho jednou rukou po rameni a druhou přejel po jeho eridahdu.
Bill polkl a znovu se usmál. „Připravený.“
~*~
Bushido zatahal za uzdu svého koně, ignoroval zvuky, které vydával a jeho dupání.
Z kopce, na kterém stál, byly slyšet výkřiky, sledoval první útoky vojenských jednotek z Měst a zkontroloval pohledem zabezpečení jednotky po svém boku. Nebude trvat dlouho a posila bude potřebovat posily, to věděl. Zajímalo by ho, kde byl Ira uprostřed téhle šlamastyky.
Bushido se podíval nalevo, kde seděl Christopher na svém osedlaném koni, potil se a on polkl. Hrůza z bitvy, naučil se to ignorovat a zapomenout, nebylo to nezbytné. Ale vidět strach v obličeji jiného muže, to byl nejjistější způsob, jak si jej zapamatovat.
Chakuza byl po jeho druhém boku se svým vlastním družstvem za zády. Mumlal si pro sebe starým jazykem, pevně svíral něco, co podle Bushida byl určitě Antonův eridote.
Bushido se ještě víc zamračil a podíval se na hvězdy na nebi, dovolil sám sobě myslet na Billa. Brzy se bude ženit, možná už teď. Bushido neměl nic, co by bylo jeho, co by mohl držet.
„Je vám dobře, můj Pane?“
Bushido se podíval na Christophera a přikývl, podíval se zpátky na bojiště, myslel na Billa, na Chakuzu a Antona, na bitvu, která byla před nimi.
„Zdá se, že nadešel čas, abychom chránili vše, co milujeme,“ řekl.
Christopher neodpověděl, ale slyšel Chakuzův šepot, ucítil jeho ruku na rameni skrze své brnění. „Připravený?“ zeptal se.
Bushido se na něj také podíval a přikývl.
„Připraven.“
~*~
Bill se zhluboka nadechl a snažil se ignorovat zvuky davu, který byl hned za dveřmi. „Bille, chvěješ se,“ zamumlal Tom, který stál vedle něj. Billova ruka byla položená na vršku Tomovy, a tak viděl, jak se třese, i když to necítil.
„Jsem nervózní.“
„To ty lidi? Vím, že dva tisíce se zdá hodně, ale můj otec naléhal na to, že pozve všechny, které zná.“ Zatahal si Tom za límeček, snažil se vypadat nonšalantně, ale moc mu to nešlo. „Myslím, že mám až moc natěsno utažené vlasy.“
„Chceš, abych ti je rozpustil a předělal? Nevadí-“ Bill se pohnul, ale Tom ho zastavil.
„Pochybuji, že se to pak zlepší. Nenech ten dav tě vystrašit.“
„To není dav, kterého se bojím. Jsou to naše přísahy.“ Polkl Bill a urovnal si stříbrnou čelenku na vršku hlavy, byl si jistý, že ale upravit nepotřebuje.
„David by tě upálil zaživa, kdyby viděl, jak jsi znepokojený ohledně vzhledu,“ poznamenal Tom.
„Zapíchneme mu do hlavy jehlice a uvidíme, jak se mu to bude líbit,“ opáčil Bill.
Dveře před nimi se začaly otevírat a oba, Bill i Tom, nasadili svoje nejlepší úsměvy a prošli jimi na kruhové podium. Končilo nad davem, a Bill viděl, jak jeho otec sedí s Jorgem a Davidem, jak vypadají hrdě a mají slzy v očích. Polkl a rozhlédl se po obrovském sále, na tu spoustu obličejů, které nepoznával, dokud nezahlédl Andrease, na straně vzadu sálu. Okamžitě bylo Billovi lépe a otočil se ke knězi, který se k nim na stupínku připojil.
„Lorde Tome,“ vyzval kněz.
„Já, Lord Tom z Domu Vave, zvěstuji svou lásku k Lordu Billovi z Domu Madleem, a přeji si ho vzít za svého manžela.“
„Vážení Lordové, splnil tento pár požadavky svého Sedmdesátidenní?“
Jorg, Gordon a David se postavili. „Ano, splnili a mají naše požehnání,“ řekli unisono.
„Nechť Bohové září nad tímto svazkem a nad vašimi Domy. Prosím, posaďte se.“ Otočil se kněz zpátky k Tomovi a usmál se. „Lorde Tome, váš slib.“
Tom si odkašlal, jak jen tiše to šlo, a snažil se nebýt nervózní.
„Já, Tom z Vave, tímto slibem prohlašuji, že povedu svého manžela cestou osvícenou a cestou míru. Slibuji, že se budu starat o jeho tělo i o jeho mysl, a že se budu zajímat o jeho přání ve všem, co bude chtít. Slibuji, že budu silný a řádný manžel, aby náš Dům mohl prosperovat.“
Bill se nad tím hrdě usmál. Tomův hlas se zachvěl jen jednou.
„Lorde Bille, váš slib,“ řekl kněz s přikývnutím.
Bill se otočil od Toma k němu, než se očima vrátil ke svému sahvahdovi. Tohle je poslední chvíle, kdy ho takto ještě může nazývat.
Žení se.
Polkl a promluvil.
„Já, Bill z Madleem, tímto slibem prohlašuji, že budu tvou ruku držet s důvěrou a láskou v očích, zatímco mě povedeš cestou osvícenou. Slibuji, že se o tebe budu starat a budu tvým pomocníkem, a že se budu zajímat o tvá přání ve všem, co budeš chtít. Slibuji, že budu pozorný a podporující manžel, aby náš Dům mohl prosperovat.“
Oba, Bill i Tom, poklekli před kněze, který se natáhl pro sklenku s olejem, jež levitovala nad stupínkem. „Povstaň, Lorde Tome z Domu Vave, a nalezni se ve svém choti,“ řekl tiše a natřel mu svatým olejem čelo.
Pak se přesunul k Billovi, dal pryč čelenku, která byla ozdobená insignií Domu Madleem. „Povstaň, Lorde Bille z Domu Vave, a najdi se ve svém manželovi.“ Udělal mu na hlavě kroužek svatým olejem, natáhl se pro jinou čelenku, Domu Vave, a položil ji na vršek Billovy hlavy místo předešlé. S úsměvem od nich odstoupil.
Bill a Tom se postavili, a Tom vzal Billa za ruku, oba je odvedl nahoru po ceremoniálních schodech, jež vedly ke dvěma velkým židlím, symbolu jejich manželského statusu. Neposadili se, ale otočili se, aby se podívali dolů na kněze, který se otočil k publiku.
„A nyní vám představuji Lorda Toma a Lorda Billa z Domu Vave,“ zahlaholil, a Bill s Tomem se posadili ruku v ruce.
~*~
Bushido otočil svého koně, aby byl čelem ke svým vojákům, a snažil se co nejvíce z nich dívat do obličeje; měli na sobě maskovací brnění a pozorně se na něj dívali.
„Chlapi,“ začal ztěžka. „Mluvil jsem s vámi už mockrát před každou bitvou. Bojovali jsme bok po boku v hořící poušti proti mužům, kteří neměli žádnou úctu k Bohům nebo k vládě. Jsme tady… protože máme povinnost ochraňovat občany Pěti Měst; naše rodiny a přátele, lidi, které známe. Lidi, které milujeme. Aby se nikdy nemuseli bát sekery Bezvěrce. Aby nikdy nemuseli poznat otroctví a zlo bezbožnosti.“ Zastavil se Bushido.
„Povinnost,“ řekl zahloubaně, „je jen málokdy udělena těm, co ji chtějí, ale vždycky těm, kteří jsou schopní. Nikdy jsem nebyl ve společnosti statečnějších mužů. Testoval jsem železo své sekyry po boku každého z vás, a neznám lepší útěchu než to, že vás vidím vedle mne. Ať vydláždíme cestu k míru. Ať setřeme Bezvěrce z povrchu zemského!“ zahřměl.
Muži zakřičeli na souhlas a podporu a začali si sklápět své válečné masky. Hned jak se jeho vlastní zavřela, brnění se zacelilo, a kůň pod ním přestal naříkat nad tíhou, co měl na zádech. Bushido se cítil tak, jak se cítil vždy, když ukázal na nepřátele Měst.
„Arav!“ zakřičel, a vyjeli dolů z hory, aby se setkali s nepřítelem.
~*~
Bill ztěžka dýchal, když ho Tom položil na měkkou postel, rty připojen ke rtům jeho vlastním.
Bylo to dlouho, co spolu naposledy takhle byli, týdny, a Bill cítil nával opojné důvěrnosti, toužil po doteku od svého sahvahda. Svého manžela.
„Tomi…“ nedokázal odolat zasténání, když mu byla rozepnuta spona na pase. Tom na odpověď vzdychl a přitlačil jazykem mezi Billovy rty a sundal mu eridahd z ramen. „Tohle mi chybělo, tys mi chyběl,“ lapal po dechu, oči se mu zavíraly z doteků jeho manžela.
„Jsem přímo tady,“ zamumlal Tom a políbil Billa na čelist.
~*~
„Dobře. Pokračujeme; řekni mužům, že pokračujeme!“
S posledním mávnutím Bushidovy ruky se země zatřásla a muži na obou stranách se snesli k zemi. Využil šanci a vyškrábal se na val. „Arahd Bo!“ zakřičel do noci, a jeho muži odpověděli, zatímco jejich množství narůstalo, když se dostávali přes kopec, aby vyléčili své upadající druhy. Zdvihnul svou válečnou sekyru a otočil se. V mysli měl jednoho člověka, jehož musí dostat, a zahlédl nedaleko od boje vznášející se stan. Přikrčený utíkal tam, kde jeho nepřítel ležel a čekal.
Muži před jeho sekyrou padali; nezpomalí, nepodívá se jinam. Jen stan a to, co je uvnitř něj. Měl poslouchat své instinkty, a teď by monarchie mohla být v nebezpečí, Pět Měst by mohlo být v nebezpečí, Bill mohl být v nebezpečí.
Zvedl se před ním Bezvěrec s ostrým mečem v ruce a šíleným výrazem ve tváři, to vše bylo pod jeho helmou vidět, a on švihl těžkou sekyrou, která bývala jeho otce. Ostří se zarazilo do těla toho muže, rozseklo kamennou zbroj na dva kusy. Rozsypala se na kousky a on si nedokázal pomoci, zakřičel. Ka’va mu dal sílu, spousta mužů padne, než se on dostane ke svému cíli.
Pokračoval, uhýbal před vším, co létalo ve vzduchu, zvedal se zpátky na nohy, když se pod nimi země hýbala. Železná chuť přebytku magie, až moc různé magie, plnila jeho ústa a dráždila ho v nose. Nedokázal dýchat, aniž by nevyplivl sliny, které se mu v puse hromadily.
Vlna ho uhodila do zad a on padl na kolena, než se překulil na záda, aby viděl útočníka. Další Bezvěrec zvedl sekyru a zakřičel slova, kterým nerozuměl, ale zvedl ruku a odhodil muže o pár metrů dozadu. Ten čin ho magicky vyčerpal, ale dal mu dost času na to, aby se vyškrábal na nohy a mohl se nepříteli postavit čelem. Jejich sekyry zařinčely, když se setkaly, brutálně; křik umírajících dělal hudbu k jejich tanci.
Hledal šev, cokoliv, co by mohl roztrhnout magií, zatímco fyzicky zaměstnával svého nepřítele. Zvedl sekyru, všiml si úzké linie na hrudníku druhého muže a usmál se. Natáhl ruku, zaútočil na něj, málem ho shodil na zem a přitiskl ruku na šev. Vpustil do něj magii a myslel na prach, na drolení…
Muž zakřičel, když se jeho náprsní krunýř sesypal k zemi. Nečekal a sekl svou sekyrou, zasadil mu smrtící ránu. Bylo tu tak moc krve, tak moc mrtvých, a křiku těch, kteří zůstali.
„U všech Bohů…“ vydechl ztěžka.
~*~
Tom zavrčel, směle tahal za bradavku, co měl mezi rty, užíval si pocit toho, jak Billovy dlouhé prsty tahaly za jeho dredy. „Líbí se ti to?“ zeptal se skoro hovorově, políbil Billa na hrudník.
„Ano,“ zalapal Bill po dechu, trochu se prohnul v zádech. Byl tak vzrušený, jen to, že na sobě cítil Toma nahého, ho vzrušovalo až příliš. Když ho jeho manžel začal pomalu líbat po těle, v okamžiku, kdy Tom dospěl ke křivce jeho boku, Bill přesně věděl, co se chystá udělat. Už jen když pomyslel na Tomovu pusu na svém oblíbeném místečku, věděl, že nevydrží moc dlouho.
Ztěžka dýchal, svíral mezi prsty Tomovu ruku a jemně ho za ni tahal. Tom poslechl, zvedl se trochu a položil se na něj, znovu ho políbil. Bill zavrtěl hlavou na vysvětlení.
„Bylo to až moc dlouho.“
~*~
„Věděls, že tento den přijde, Iro,“ zabručel Bushido a zvedl sekyru. „Věděls, že za tebou půjdu.“
„Věděl jsem, že to budeš ty; nikdy jsi mi nevěřil, i když jsem ti k tomu nikdy nedal důvod. Proč?“ zeptal se zrádce lehce, zatímco stál před Generálem.
„Tvůj duch zapáchá zlými úmysly. Postavíš se a budeš bojovat, nebo se budeš snažit vyklouznout spravedlnosti?“
„Kdo jsi, abys mě soudil?“ zavrčel. „Slepě se plahočíš, následuješ Bohy i po jejich smrti stejně jako Císař, který tě nedokázal za tvé činy dostatečně odměnit. Pojď se mnou, budeš oslavován jako král, jako já! Pohanské bohatství je mnohem větší!“
Bushido zavrtěl hlavou. „Tohle si užiji.“
~*~
„Tak to udělej,“ naléhal Bill, přirazil pánví.
Tom trochu usykl, sklonil se ještě níž, aby se správně do Billa strefil. Už cítil, jak z něj sálá teplo, dokázal si představit to úzké horko, které obklopí jeho délku. Cítil, jak ho Bill jemně hladí po obličeji a přirazil, zavrčel. Bill zasténal a zvedl se, okamžitě tím Toma poslal hlouběji.
„Bille,“ zakuckal se, položil si hlavu na manželovo horké rameno. „Miluji tě.“ Vydechl a vyjel z něj tak, aby do něj mohl zase přirazit.
„Přemýšlej,“ zamumlal mu Bill do ucha bez dechu. „Máme všechen čas, co nám jen svět může nabídnout.“
Tom zvedl hlavu a podíval se na Billův překrásný obličej. „Pak si dám načas.“
~*~
„Už ti moc nezbývá.“
„Tak tady jsi…“ řekl zmateně Ira, a Bushido se usmál.
„Ano. Můj kapitán prosil o posily. Bude nás víc než vás – vás a těch, které jsi vybral, aby stáli proti vašim vlastním lidem!“
„Tohle… jak…“ Irův hlas zněl roztřeseně, a pak zahřměl nově nabitou silou. Když viděl velký příval lidí na bojiště, obnovilo to jeho ducha víc než cokoliv jiného.
„Tohle je tvůj konec, Iro. Pošlu tě pro poslední Boží potrestání.“
„O to se snažili už lepší muži,“ odfrkl si Ira a skočil k Bushidovi. Oba kolísali, v písku se jim těžko chodilo. „Neopustíš toto bojiště, to přísahám!“
„To ty zemřeš na tomto písku! Už nikdy Města neuvidíš!“ váleli se ve špinavé hlíně dokud Bushido nebyl nahoře a triumfálně se neusmál.
~*~
„Proč se usmíváš?“ naléhal Bill, pobaveně, zvedl pánev. Tomův výraz se zachvěl, ale pak se vrátil.
„Kvůli tobě,“ odpověděl a hluboko do Billa přirazil. Natáhl ruku a propletl s ním prsty, cítil horko, které se tvořilo mezi jejich zpocenými těly. Tom cítil, jak se kolem něj Bill pevně svíral a dokázal jen dvakrát přirazit, než se jeho boky ustálily, zůstal uvnitř svého chotě a udělal se do něj, poprvé jako jeho manžel.
Bill zalapal po dechu, zavřel oči proti tomu tlaku.
„Miluji tě,“ vypadalo mu z lehkostí z úst.
~*~
Bushido šokovaně vykulil oči, když se zvednutá sekyra v jeho ruce zachvěla. Jeho brnění bylo proseknuto sekyrou Bezvěrce, vyčnívala mu z hrudníku. Cítil, jak bio-brnění přestává působit, a podíval se dolů na zbraň, aby viděl kouzlo, které na železu leželo.
„Naše magie není jen magie světa,“ řekl Ira s úšklebkem, než vyndal svou vlastní zbraň z generálova hrudníku.
Bushido slabě zalapal po dechu. Rána v jeho hrudníku už nebolela, cítil se slabě a mdle. O tomhle Bill mluvil… pomyslel si.
„Umíráš, ty blázne. A pro co?“ dýchal ztěžka Ira, rukojeť od sekyry zlomené a k nepoužití.
Bushido v sobě našel veškerou zbylou sílu a znovu zvedl svou zbraň, snažil se zůstat při vědomí, představil si Billův obličej a snažil se na něj soustředit. „Pro tohle,“ řekl.
Jedním seknutím generál máchnul a oddělil Irovu hlavu od jeho těla.
Spadl na bok a překulil se na záda, díval se na noční oblohu. „Bille…“
~*~
Bill zaklonil hlavu a zoufale zasténal, když Tom zavrtěl pánví a dotkl se v něm místa, které ho přivádělo k šílenství. Jeho srdce bylo úplné, jeho manžel ho miloval, a teď byli spojeni po zbytek jejich života. Stekla mu z oka slza a Tom ji polibkem setřel. „Žádné slzy,“ zašeptal a zadržel sten. „Tohle je šťastná noc. Jsi můj.“
Úhel Tomových boků dovolil Billovi stáhnout ho ještě víc a on zakřičel úlevou. „Jsem tvůj,“ souhlasil Bill a neočekávaně zvedl pánev.
S touto myšlenkou vyvrcholil.
~*~
Bushido se díval na hvězdy, skoro je neviděl. Spoustu času, co trávil na bojišti, nikdy doopravdy neuvažoval o tom, jaké vlastně musí být umírání. Dělo se to právě teď? Muselo. Věděl, že se kolem něj stále bojuje, slyšel výkřiky a řinčení železa, věděl, že by se měl zvednout a pomoci. Ale jediné, co viděl, byly vzpomínky, podivně rozptýlené na nebi nad ním.
Viděl svého otce, jak ho jemně vede, učí ho držet jeho zbraň.
Viděl Arthura, jak ho utěšuje, když se během svého cvičení zranil.
Viděl svého kněze z dětství, který mu pomáhal ze smutku nad ztrátou Lawrence, jeho sahvahda.
Viděl Lawrence.
Viděl Chakuzu, oba byli tak mladí, když ho poprvé potkal, a usmíval se na jeho svatbě jako blázen.
A Billa.
Billa ztrácejícího pod ním kontrolu.
Billa běžícího za ním jako dítě.
Billa svíjejícího se.
Billa usmívajícího se.
Billa smějícího se.
Billa.
S touto myšlenkou světlo opustilo jeho oči.
~*~
„Vím, že hvězdy jsou nádherné, ale budeš tam ležet navždy?“
Bushido odtrhl pohled od hvězdného nebe a zhluboka vydechl, než si uvědomil, že se může hýbat. Posadil se a podíval se na člověka, který ho oslovil.
„Vypadáte jako můj otec,“ řekl Bushido tiše.
„To mi říkají často. Povstaň, můj synu. Vedl sis dobře.“
„Opravdu? Boj stále probíhá…“ rozhlédl se Bushido po prázdném bojišti a postavil se. „Boj neskončil!“
„Pro tebe ano.“
„Ale moji muži potřebují vedení!“
„Vedení přijde, když to situace potřebuje. Chakuza vezme tvou pozici a nevěřící budou rozdrceni na padrť.“
„Je toho tolik, co jsem ještě neudělal,“ stěžoval si Bushido.
„Je toho tolik, co jsi udělal.“
Bushido si povzdychl.
„Mluv, můj synu.“
„…Nepoznal jsem lásku,“ zašeptal.
„Ach, tak to se pleteš. Poznals lásku, a byls milován. Buď si jistý, že to, co jste oba cítili, bylo ryzí. Jediné, co jsme udělali, bylo… že jsme vás postrčili.“
„Proč byste něco takového dělali, když jste věděli, že nemůžeme být spolu?“
„Všechny věci mají svůj důvod.“
Bushido polkl a přikývl. „Moje láska, Bill. Co s ním bude?“ nebyl si jistý, jestli chce znát odpověď, ale jeho srdce potřebovalo vědět, že jeho milovaný bude v pořádku.
„Bude v pořádku.“
„Ale bude šťastný?“ Bushido se díval na Ka’vův záhadný úsměv.
„Jeho život je teď na cestě, která pro něj byla určena při jeho narození. Bude pro něj držet spoustu štěstí a naplnění. Nedělej si o maličkého starosti.“
„Pak jsem spokojen.“ Přikývl Bushido a zvedl pohled k nebesům. „Spoustu nocí jsem strávil díváním se na hvězdy a přemýšlením nad mým osudem. A tady jsem, stále se dívám na hvězdy a stále rozjímám.“
Ka’va se usmál, a hvězdy zablikaly. „Pojď domů, Anisi. Všichni na tebe čekají.“
Chakuza zavřel Bushidovy oči a polkl nečekané slzy, které mu vyhrkly. Nikdy si nedokázal představit, jak by se cítil, kdyby Generál, který před ním leže na písku, zemřel, ale bylo napsáno, že za smrt každého dobrého muže musí svět uronit slzu. Kapitán si byl vědom pohledů, které na něm spočívaly, a našel v sobě sílu, aby vzal zdobenou sekyru ze země a zvedl ji do výše, když se postavil na nohy.
„Za Generála!“ zvolal.
Odpovídající křik vojáků zachvěl celou zemí.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Pěkné
Řvu u toho notebooku jako želva, tohle ej tak nefér. Nejhorší je že sme stejně věděla ajk to skončí ptž jsem četla originál do předu ale takle je to proste este smutnejsi.
Holky nás chtějí asi oddělat… Takhle mě teda ještě žádná povídka nezasáhla. Věděla jsem, že to takhle dopadne, ale pořád jsem tak nějak doufala. Sakra to je hrozný 🙁 Počítám, že poslední díl taky celej probrečím, jakápak bude asi Billova reakce?
Strašně obdivuju autorky, tohle snad ani neni možný, jak to dokážou nádherně popsat… A samozřejmě děkuju za překlad 🙂
Tak to je strašný,taky jsem doufala,že se to vyřeší nějak jinak ale tohle mě dostalo.Brečím jak mimino.Krásná story:)Díky
Krásny diel, o ktorok asi budem ešte dlhon uvažovať.
Som zvedaváí ako to vezme Bill, a ako nakoniec selá ta vojna dopadne.
ne! nee! NEEEEE! :'(
holky co mi to děláte! já až do poslední chvíle doufala že se něco stane a bushido se nakonec vrátí za billem ještě před svatbou a oba spolu utečou ale teď…. honem další, další, dalšíííííí! *mlátí hlavou do stolu* 😀
ach jo, jsem šťastná za Toma i za Billa, že mu byl napsaný takový osud být s Tomem. Ale je mi taaak, ale opravdu TAK moc líto Bushida, přece jenom… kdyby přijel z války dřív, Bill by byl jeho a byl by šťastný. To je ale začarovaný kruh. Neubráním se však pocitu, že příběh jde tak, jak by má jít, a i když mi je Anise moc líto, osud je nezvratný a o Billa je dobře postaráno. Takže vlastně může být v klidu někde v nebi…
No prostě úžasné!
A galaktický překlad, za který jsem moc vděčná. Opravdu moc.
Bushida je mi líto, ale jsem moc ráda za krásnou a ničím nenarušenou svatbu. Věřím, že Bill bude šťastný…
Vydělejte si peníze po internetu! Snadno a rychle! Není to žádný podfuk 🙂 http://a-klikacky.blog.cz/
TT_______TT On fakt umřel! 🙁 Co bude proboha dělat Bill? Číst dál, nečíst dál…. sakra! :/ Mám pocit, že tahle povídka mě jednou dovede k sebevraždě 😀
Mockrát děkuji za překlad! ♥
Jak moc je špatné, že jsem štastná?
Skvělej díl, ani sem nedoufala že se Bill a Tom doopravdy vezmou,teď si nedokážu představit jak to bude dál když je generál Bushido mrtvej.Zajímalo by mě jestli se Tom někdy dozví o Billově nevěře.
Teším sa zo šťastia "manželov" a vlastne aj zo šťastia Bushida,aj keď je to úplne iné,ale to že v posledných chvíľach svojho života myslí a stará sa o šťastie Billa je tak dojímavé.
Teším sa že Bill bude šťastný aj bez generála a Tom mu bude určite dobrý manžel.
Teším sa na ďalší diel a ďakujem za skvelý preklad♥
Nádherný díl 🙂 Je mi Bushida líto,ale jsem ráda, že nakonec Bill a Tom jsou spolu a manželé x) Dík za překlad 🙂
I really, really loved this chapter. My adoration of it has not been sparked by demise of Bushido nor Bill and Tom's joining together as husbands as some might think given the fact I have been rooting for Tom all along, hell I was even furious when a realization hit me that Tom was indeed going to marry Mr cheating pants after all, BUT by it's structure and quite fabulous sequential shifts between scenes of Tom's and Bill's wedding night and a battle Bushido was in. The way you went between Bill's and Tom's love making and Bushido's dying was truly beautiful and incredibly emotional. There was quite a lot of symbolism in it too, at least for me. I guess everyone can interpret this part and it's meaning for the whole story on their own and that's the true beauty of THD in my opinion. One story but so many interpretations going along with it, so varied experiences, so split opinions and emotions… you have done very well!
One chapter to go… and LilKatie is a super star!!!
Veľmi krásny koniec. Je mi ale ľúto Bushita, priala by som mu niekoho, ale určite nie Billa, ten je len pre Tomiho 🙂 Ďakujem za nádherný preklad a autorkám za príbeh.
Bushita litují,ale jsem spokojena že to dopadlo tak jak to je.
Teda nečekala jsem, že mě Anisova smrt takhle vezme. Děsně tu brečím. Kvůli všemu. Tenhle díl byl nádherný, ale strašně smutný. Jak byly prokládané ty části o Bushidovi a Tomovi s Billem…přišlo mi to strašně tragické. ´Vidět´ takhle jejich životy v jeden čas…a přitom všichni prožívali něco jiného. Jsem teď naštvaná i sama na sebe za to, jak jsem Bushida neměla ráda. Ale vím moc dobře, když kdybych si tuhle povídku četla teď zase znova, a i přesto, že bych věděla, jak to bude, tak bych jej neměla ráda 🙁