autor:Áďa
Tak, to koukáte, co to je za název povídky, že? 😀 snad jste si nemysleli, že když píšu povídky na většinu aktualit kolem TH, tak že bych si nechala ujít možnost rejpnout do toho křoví, co si Bill nechal vyrašit na obličeji 🙂 no, prozatím to sice vypadá roztomile, zvykla jsem si na něj, vypadá jako takovej ušlechtilej bezďáček, ale třeba si ještě stihne sběhnout do Mountfieldu pro sekačku v akci a porost bude dole 🙂
Tak příjemnou zábavu!!! 🙂 a povídka je psaná lehce s nadhledem, tak to neberte zas až tak vážně, jo?
Bill uraženě seděl v křesle a s rukama založenýma na hrudi podmračeně sledoval, jak se Tom na gauči mazlí s jejich novým přírůstkem. Koupil si štěňátko knírače, protože nedávno je spatřil na internetu natočené při nějakém kousku. Okamžitě odkaz na dva roztomile si hrající a vymýšlející knírače hodil na svůj blog s tím, že takovýho psa jednou prostě musí mít. A jak vyhrožoval, tak i udělal, takže místo, aby navštívil, jako pokaždé, když chtěli dalšího psa, nejbližší útulek, tak zavolal do chovné stanice a štěně si nechal přivézt.
Měli ho doma už přes týden a Bill se přistihnul, že na štěně neuvěřitelně moc žárlí. Rozčilovalo ho, jak Tom na fenečku infantilně šišlá a žvatlá. Štvalo ho, jak jeho dvojče učůrává z delších chlupů na bradě. No a co, tak to bude mít zarostlou tlamu, až to vyroste, no! Neznamená to přece, že by ho teď Tom měl nějak zvlášť zanedbávat, ale opak je pravdou. Od doby, co štěně přelezlo práh domu, jako by Bill skoro ani neexistoval. Ta malá černá mrcha měla veškerou jeho protekci, Bill nesměl ani zvednout hlas, natož říct o ní jakékoliv křivé slůvko či hanlivost. A nedejbože jízlivost! To pak bylo drama! Tom pak vždycky vybuchnul jako Fukušima a Bill rázem mohl za všechno, i za zemětřesení v Japonsku, i za to, že měl Harry Potter ve třetím filmu vinou maskérů jizvu v jedný scéně nad druhým okem než běžně. Prostě za všechno! Vždycky řval, divže si nestrhal hlasivky, až do doby, než kníkla ta malá ochechule a získala si jeho pozornost. To pak bylo samý ťuťuňuňu a ňeboj šeee, miláškůůů, vždyť še nič nedějeeee, noooo. A následovalo nekonečné drbání a samý pusinkování a další šišlání a ňuňání.
A Billovi pak bylo do breku vzteky, bezmocí i lítostí. Vždyť se snad nestalo nic zlýho, když tý černý potvoře řekl z legrace čůzo! Ten pes to v legraci pochopil, soudě podle toho, jak začal mávat ocáskem.
Ale Toma to z neznámých důvodů strašně čílilo a Bill to pak samozřejmě celý odskákal. Ne, že by Billa přestával mít rád nebo s ním měl nějaký problém. Jenom byl teď strašně moc nadšený, že má doma tohle nesmírně legrační plemeno, a ten týden, který uplynul od koupení štěněte, mu dosud nestačil k tomu, aby se fenky dostatečně nabažil. Neuvědomoval si přitom, že tím nechtěně ubližuje Billovi.
Ani si nevšimnul, že se Bill vytratil z domu. Hrál si s maličkou, a až když se blížila doba večeře a Bill nikde, znejistěl. Vstal a s důkladnou omluvou kníračce, odůvodněním, kam a proč jde, a slibem, že se hned vrátí, se vydal pátrat po bráškovi.
Jenomže Bill nereagoval na jeho volání a on až po dlouhé chvíli našel v pokoji vzkaz.
„Si dělá prdel, že chce bejt na tejden sám… co do něj vjelo?“ zamumlal si Tom. „Kam se zdejchnul? Nestane se mu nic? Mu už definitivně přecvaklo v mozku na jiný kolečko nebo jak?“
Na své řečnické otázky ale nedostával žádnou odpověď, a tak jenom pokrčil rameny, napsal Billovi smsku, že kdyby něco potřeboval, ať se ozve a zadumaně se vrátil do kuchyně. Bylo to tu bez bráchy takový divný, nezvyklý, tichý, prázdný. Ale spíš než tohle ho zajímalo, kam ten pišišvor odešel a proč. Že by to mohlo být díky jeho chování, ho ani nenapadlo. Najedl se, nakrmil štěně i své ostatní psy, kterých si, tak jako Billa, moc nevšímal, a zalezl do postele. Samozřejmě s kníračkou v náručí a zase začal uslintávat z jejích chloupků na bradičce, než to zalomil.
…
Bill nazlobeně zastrčil mobil zpátky do kapsy kalhot. Byl pryč čtyři dny a už mu volal David, že vyhráli tu soutěž o nejlepší fanoušky. Potěšilo ho to, ale zároveň i naštvalo, protože jeho vousy ještě nebyly tak dlouhé. Chtěl je mít jednou takové než teď, aby to mělo ten správný efekt, Tom ho uvidí jenom v půlce procesu. I když, na stranu druhou, ono ani to nebude k zahození. S lehce samolibým úsměvem si přejel prsty po strništi, které mu rašilo na tvářích, pod nosem i na bradě. Holil se naposledy někdy před týdnem a bylo to na něm dost znát. Skoro by sám sebe nepoznal. Třeba se teď Tomovi bude líbit víc, když bude mít zarostlou bradu tak, jako ten blbej knírač. Chtěl teda, aby to bylo ještě působivější, ale domů musel okamžitě, aby mohli natočit v místnosti, v níž Tom skladoval kytary, děkovnou řeč. No co nadělat. Pečlivě se nalíčil, párkrát zaklel, když zjistil, že makeup se mu přes hrubé chlupy na bradě pěkně blbě roztírá, a vyrazil.
„No konečně seš tady,“ zvolal vesele Tom, když zaslechnul klíče ve dveřích. Celých těch pět dní tu měl docela schízu, tak byl hodně rád, že Bill je zpátky, i když mu poslední dvě hodiny dělal společnost David. „Kde ses flákal, simtě? Víš, že jsem měl o tebe docela i bobky? Víš, že-“ Nedomluvil a jenom vytřeštil oči, když se na Billa konečně otočil. Skoro by své dvojče nepoznal! Bill si totiž… nechal narůst vousy.
„CO to máš na obličeji?“ vyjekl a nevěřícně natáhnul ruku, aby se toho porostu dotknul. Nemýlil se, vousy byly skutečné. Všemu dominoval především knír, ale ani brada nezůstávala pozadu a Tom to nedokázal zanic na světě pochopit.
„Bille, ti hráblo nebo co?“
Bill zavrtěl hlavou.
„Ne, samozřejmě, že mi nehráblo. Jen už mě sralo, že se můžeš z vousů, co bude mít na bradce ta černá koza, doslova udělat, zatímco mě sis od doby, kdy sis ji koupil, ani jednou nevšimnul!“
David, který už delší dobu o vztahu mezi sourozenci věděl, se uchichtnul a taktně otočil k oknu, a Tom se začal nehorázně chechtat, když ale viděl Billův naprosto vážný, skoro až kamenný výraz, zmlknul.
„Bille, neříkej mi, žes na ni žárlil.“
Bill po něm šlehnul očima.
„A ne snad? Když ses z ní mohl doslova posrat a já, ať jsem udělal cokoliv, tak jsi mě totálně ignoroval? Tome, to jsem si nezasloužil!“ dupnul si trochu. „Za celej ten tejden sis nenašel jedinou chvilku, abysme si spolu sedli, pokecali, jestlis mi dal pusu, tak to byla jenom rychlá odbejvačka, abych ti už dal pokoj a ty ses mohl vymazlovat zase s tou… tou… tou čoklou!“
„A proto ses jako nechal takhle zarůst?“ podivil se Tom. Vůbec mu nedošlo, že by se mohl takhle chovat, jednal jenom tak, jak to ve svém nadšení ze štěněte cítil. Že by to na Billa mohlo působit až takhle moc, si neuvědomil, prostě to nedomyslel. Měl za to, že díky jejich neuvěřitelné dvojčecí intuici Bill bude sdílet stejné nadšení z nového rodinného přírůstku, ale intuice očividně selhala.
„Ne, asi jen tak z hecu,“ štěknul Bill, ale pak svěsil hlavu. „Přišlo mi, že už si mě vůbec nevšímáš. Tak moc jsem se ti snažil dát najevo, že pořád ještě existuju, ale tys mě furt ignoroval… tak jsem si říkal… že když se budu podobat… jí… tak mě třeba zase začneš mít rád.“
„Ale Bille, vždyť já tě nikdy nepřestal mít rád!“ namítnul Tom. „Pořád tě miluju, jen… jen jsem teď asi zrovna… nebyl ve formě,“ pousmál se a přiblížil se ke svému dvojčeti.
„Notak,“ šeptnul a jemně dlaní nadzvednul bradu a s podivem zaznamenal, jak jej brada poškrábala. Vždycky byla tak hladká.
„Co sis to o mně myslel, broučku… vždyť víš, že ty pro mě vždycky znamenáš nejvíc,“ šeptnul konejšivě.
Bill se na něj tázavě podíval, pak ale zoufale naléhavě vyhledal jeho rty. Přitiskl se k nim a nemohl se jich nabažit. Je možné, že Tom to opravdu tak nemyslel, ale na něj to tak zkrátka působilo. Přivřel oči, a když se jejich polibky prohlubovaly a objetí se stávala čím dál pevnější a silnější, teprve pak Bill začínal bratrovým slovům, že to tak nemyslel, věřit. Oddálil se od něj až po několika dlouhých minutách a nejistě se na něj usmál. Úsměv zesílil, když mu to Tom oplatil.
„Ale ty vousy nevypadaj nakonec zas tak zle… když si na to jeden zvykne… ale že to byl šok, tak to teda byl,“ poznamenal Tom a mrknul na své dvojče.
„Vypadám aspoň s nima jako ta tvoje mrňavá láska? Byl to záměr,“ ušklíbnul se Bill poněkud jízlivě, ale vzápětí se smířlivě pousmál. „Promiň.“
„Ne, nemáš se za co omlouvat, omluvit bych se měl já… a když se to tak vezme… jo, jste si docela podobní… ale myslím, že tys zabral takovou část mýho srdce, kam se malá nemůže dostat ani náhodou. Takže můžeš bejt v klidu,“ uculil se Tom a pohladil své dvojče po tváři.
„Au! Ale škrábeš víc jak ona… nechceš se radši oholit?“
Bill se na něj naoko přemýšlivě zadíval.
„Když mi slíbíš, že mě zas nešoupneš na druhou kolej…“
„Nikdy jsi nebyl na druhý koleji! Jen jsi to špatně pochopil a já to špatně vyjádřil.“
„Opravdu?“
„Opravdu.“
„Nekecáš?“ loupnul po něm Bill podezřívavým pohledem, v srdci ale už měl znovu svou ztracenou jistotu.
„Nekecám… ale už si to běž oholit, ať můžem přejít na další krok, odehrávající se v posteli,“ zavelel Tom. „Protože já nehodlám bejt rozdrápanej od tvých fousů! Kníráči…“
„Ne!“ vmísil se jim do hovoru David. „Kluci, musíme napřed udělat tu řeč, pak si tu, až odjedu, dělejte, co chcete. Ale napřed to musíme natočit a odeslat, jinak bude průser. Vousy nevousy.“
„Omg,“ zaúpěl Tom. „To se všichni poserou, až takhle Billa uviděj. To zas budou na blogách diskuze!“
„Ale aspoň bude sranda!“ zasmál se Bill a mrknul na Davida. „Tak to jdem natočit, ať to máme z krku, a já se pak teda oholím, ok?“
„Ok,“ zaznělo dvouhlasně, protože jak Tom, tak i David museli uznat, že Billovi víc sluší hladká tvář, než když se nesmyslně snaží trumfnout psa.
autor: Áďa
betaread: Janule
No, to tedy koukáme… ;-)skvělé, jakmile jde o veškeré news o TH, můžu se osobně já spolehnout, že Ádinka přijde zaručeně se skvělou povídkou na aktuální téma! Ty jsi hotová továrna na povídky, princezno, pardon, skvělé povídky!
BTW: Ten obrázek se hodně povedl, k tobě to patří :-)♥
Se tady znovu rozplývám… a dnes mi tvá povídka maximálně pomohla. Chuďátko Billy, takto se nervovat kvůli pejskovi, resp. fenečce. Jak na ni ten krásný blázínek mohl žárlit, když v Tommyho srdci je jen ON! Ale mně se zarostlý Bill docela líbí, mně se líbí vždy. Je jasné, kdo z toho "souboje" (který se zrodil v Billyho hlavičce) o Tomovo srdíčko musí vzejít jako vítěz!
Ale štěkajícího Billa si tedy umím živě představit 😀
Perfektní!♥
tak podle mně to Áďa vystihla přesně :D, Ta povídka se mi neskutečně dobře četla a ještě jsem se nemálo zasmála 😀 bomba 😀
Já jsem čekala, kdy se a tohle někdo ozve xDDD A už je to tady a ve fakt vtipným podání xD Tohle bylo parádní, takové zábavné spestření jinak nudného dne 😉 xD
[3]: A ten obrázek žeru xD
tak to jsem ráda, že se vám to líbilo, přijde mi, že obrázek se mi zas tak tolik nepovedl, ale tak účel snad splnil a Billova žárlivost se mi psala téměř sama – mamka taky už asi rok protěžuje štěně chrta přede mnou a bráchou 😀
Áďo, ty seš neuvěřitelná stíhačka. 😀 Prvotřídní jednodílka.
já nemůžu :D:D:D:D:D
Tak to je dobré 😀 😀
Perfektne si ma pobavila,výborný nápad a možno aj realita?
rofl xDD. tak u toho jsem se nemálo pobavila:D.. koneckonců… beztak to bylo přesně takhle!!:D
Lol! Tak u toho jsem umřela. =D Naprosto famózní dílko, to se musí uznat. =D Komu čest, tomu čest. =D
neskutečně se mi to líbí ale zároveň mám špatnej pocit jako kdyby Bill řekl něco špatn,já nevim 😀 😀 moc se to povedlo ale Bill se prostě dostatečně nebránil,nevím jak to říct líbí se mi to moc jen kdybych byla Bill asi bych byla hlasitější nebo tak něco…už mlčim 😀
Bože to je blbost,ale myslím blbost v dobrým smyslu…Jsem se tomu řehtala jak kůň… By mě zajímalo co by udělal Bill,kdyby si Tom pořídil pudla a nebo šarpeje.