Innocent BawdyHouse II 49.

Bill: Tomi… (Zavzdychám.) Přestanu, když mi řekneš, abych to udělal… (Začnu tě hladit po bocích.)

Tom: Ne… (Zakroutím hlavou.) Pokračuj, udělej to… rychle, prosím. Hlavně rychle… (Chytnu tě za ruku a čekám nejhorší, ale zvládnu to.)

Bill: (Mám o tebe strach, ale udělám to, když to chceš. Prudce do tebe zasunu a sám u toho zasténám.)

Tom: (Stisknu ti tu ruku strašnou silou a vykřiknu, ale spíš bolestí a zoufalstvím. Mám křečovitě zavřené oči a zakláním hlavu.) No tak… (Šeptnu.)

Bill: Tome… uklidni se… to je v pořádku. (Začnu tě zase jednou rukou hladit po boku a bříšku. Potom tě vezmu do ruky, vidím, že už nejsi vzrušený tolik jako před chvílí.)

Tom: (Přikývnu. Když se začneš pohybovat, chvíli se to snažím vydržet, ale ty nepříjemné pocity to přebíjí.) Aah, né! (Vykřiknu a začnu se od tebe odtahovat. Kopu nohama kolem sebe, a když se mi podaří tě od sebe odstrčit, posunu se až k čelu postele. Ležím na boku a pevně objímám a mačkám polštář. Do očí se mi derou slzy, ale jsem naštvaný sám na sebe, nemůžu se na tebe podívat.)

Bill: (Jenom zalapám po dechu, když se odtáhneš, a když tě teď vidím.) Tome… (Přisunu se k tobě a chci tě pohladit po rameni, ale bojím se, abych ti neublížil.)

Tom: Nech mě… nedotýkej se mě. (Odtáhnu se od tebe ještě víc a podám si peřinu, se kterou se před tebou schovám.)

Bill: Tome… (Šeptnu zoufale.) Tohle jsem nechtěl, mrzí mě to, opravdu… (Je mi tě tak líto.) Co mám udělat?

Tom: (Posmrknu.) Odejdi… nech mě tady. (Zašeptám.)

Bill: Tomi… (Natáhnu k tobě ruku a přejedu s ní opatrně po té peřině, jenom ucítím, jak sebou ucukneš.)

Tom: Bille, prosím… (Schovám se i s hlavou.) Nech mě chvilku o samotě.

Bill: (Chvilku se na tebe smutně dívám.) Dobře… (Šeptnu.) Dodělám si ty věci do práce a potom musím odejít. Vem si volno z práce a prospi se, ano? (Čekám na odpověď, ale nic neříkáš.) Miluju tě… (Ještě dodám a odejdu se obléknout a dodělat ty návrhy, abych je mohl dopoledne odevzdat.)

Tom: (Usnul jsem zachumlaný pod tou peřinou. Vzbudí mě až pláč dítěte, uvědomím si, že jsem v ložnici a Amy je v postýlce. Rychle ze sebe strhnu tu peřinu, oblíknu si čisté boxerky a jdu za malou.) Co je, zlatíčko? (Podívám se na hodiny, už bude poledne. Amy musela být ráno s Billem vzhůru, než odešel. Už má určitě chudinka hlad. Vezmu si ji do náruče, do druhé ruky popadnu jejího plyšáčka a sejdu s ní dolů. Posadím ji do stoličky a vyplácnu jí na mističku nějaké hotové dětské jídlo ze sklenky. To by Bill po mně chtěl moc, kdybych jí musel umět připravit něco k jídlu. Zatím toho moc nejí, většinou jí pořád dáváme mlíčko… no, taky je z ní potom pěkný cvalík. Nimrá se v tom a ta srajda je potom rozkydaná po celém stole, ale nemám na ni teď náladu. Vezmu si jenom pomeranč a čekám na Billa. Dlouho nepřichází, ani odpoledne, tak si vezmu Amy a začnu si s ní hrát na zemi. Musím se jí pořád chichotat, jedině ona mi umí zvednout náladu.)

Bill: (Přiřítím se domů až navečer, všechno se to strašně protáhlo, ale už jsem všechno dodělal, a konečně jsem zaměstnaný u té módní firmy. Zrovna jsem dostal nějakou práci, nakreslit nějaké návrhy a potom zpracovat výdaje a rozpočet, ale určitě už nebudu zaneprázdněný jako předtím. Budu mít víc času na Toma i na malou. Když vejdu zničený z celého dne dovnitř, uvidím Toma s malou na koberci, jak si hrají s autíčky.) Tomi? Ahoj, už jsem doma… (Usměju se a přijdu k nim. Vidím, že je Tom radostný, a to, co se stalo předtím, už nebudu vůbec zmiňovat, abych to zase nepokazil.)

Tom: Amy má nejradši modrého peguota a červený kabriolet… asi bude po tobě. (Zasměju se, když se Amy „rozběhne“ po kolenou s autíčkem v ruce, které mačká u podlahy, přímo k tobě.)

Bill: No co je, zlatíčko? Tatínek tě učí hrát s autíčky, jo? (Zasměju se, zvednu ji ze země a seberu jí ho. Začnu si s ní hrát tím, že jí autíčkem přejíždím po rameni, paži a ručičce a ona se tomu jenom směje. Někdy se až divím, že je pořád tak radostná.) Jak ses měl celý den, lásko? (Sehnu se k tobě, protože sedíš pořád na zemi, a dám ti polibek.)

Tom: (Olíznu si rty, když mi na nich zůstane tvoje chuť.) No, šlo to… jsem ale zase unavený, asi si půjdu lehnout. (Vstanu a odcházím nahoru, mám před tebou strašně divný pocit. Že jsem tě zklamal, a ještě jsem ponížil sám sebe. Jednoduše nevím, jak se k tobě teď chovat. Nahoře se vysvléknu a lehnu si do postele, s Amy to určitě zvládneš sám.)

Bill: (Jenom si povzdychnu, když odejdeš. Je mi jasné, že to nebude zase všechno dobré ze dne na den. Dám Amy najíst a vykoupu ji, potom ji dám potichoučku do postýlky, protože vidím, že už spíš. Sám se potom jdu umýt, zatáhnu žaluzie, ať máme co nejvíce zatemněno, a přilehnu si k tobě. Jsem moc rád, když se po chvilce přitulíš ke mně.)

Tom: (Vzbudím se někdy v noci, asi nad ránem, nevím proč… Zdál se mi nějaký sen, ale v ten moment, kdy jsem se probral, jsem ho zapomněl. Podívám se na tebe, přijdeš mi tak sexy, když máš pod očima rozmazaná černá líčidla, asi ses narychlo sprchoval. Chci se přitulit víc k tobě, když vtom si uvědomím, že jsem vzrušený. Vzpomenu si na ten sen, co se mi zdál, všechno se mi vybaví.) Bille…? (Šeptnu do ticha a ty se jenom zamrvíš.) Bille… (Trochu s tebou jemně zatřesu a ty pomalu otevřeš oči.) Bille, pojď sem, prosím. (vezmu tvou ruku a položím si ji do klína.)

Bill: (Jsem rozespalý a nevím, co se děje, ale když ucítím tvůj penis na dlani, tak se vzpamatuju.) Tome, co to děláš? (Zívnu.)

Tom: Bille, udělejme to teď… myslím, že teď to půjde. Prosím… (Zavzdychám, když zmáčknu tvoji ruku okolo mě. Vím, že jsi zmatený, ale taky vím, že to prostě musíme udělat teď.)

Bill: Ale Tome, já… (Podívám se ti do očí a potlačím další zívnutí.) Dobře…