autor: Stela
TOM
„Skončili jsme u toho, jak si Ron vydělává na levný holky, a dál…?“ Zasunu se na židli, ležérně se rozplácnu, složku opět zavřu a hodím na stůl.
„Tak hele, on nic říkat nebude!“ Chlápek, kterej doteď nepromluvil a jen tupě zíral, otevřel pusu.
„Hele, vole, neblbni, když se doznáme, možná vylezeme z basy dřív, a to si piš, že tam půjdem.“
„Jo… Tak koukej.“
Jeden z těch chlapů se postaví a dojde ke mně. Vysune mi židli a za zápěstí mě vytáhne na nohy. Není to ten největší z nich, ale sílu rozhodně má. No jo, bývalej sekuriťák.
„Tak hele, poldo, já nejsem blbej. Můžeš mi říct, za co mě do tý basy pošleš?“
Nahodí tázavej výraz a vycení na mě svoje popraskaný zažloutlý a vůbec kouřením zničený zuby.
„Cha, za co? Bill ti to před chvílí vyjmenoval.“ Dál mě drží za límec, musím přiznat, že to škrtí jak svině. Koutkem oka zaměřím Billa. Sedí na židli a kouká upřenýma očima na mě. V jeho zorničkách jde vidět strach. Taky ho tam mám. Začíná se mi točit hlava z nedostatku vzduchu.
„Jo, tak to, co tvůj kolega vyjmenoval? A můžeš mi říct, kdo to viděl?“ Ten chlap mi nahání hrůzu, ale nedám se a odpovím.
„No my, já a Bill a celý náš policejní tým.“
„Hmm, to je opravdu hodně lidí… a soudu řeknete co?“
„Soudu?“
„Ano, soudu, potřebujete přeci důkazy a ty nemáte!“ Sevřel se mi krk ještě víc, ten grázl má pravdu. Jediné, co budeme mít, je tato nahrávka, ale ta je stejně na dvě věci, jelikož on může říct, že si to vymyslel, a je to. Nutně potřebujeme něco, čím to dosvědčíme.
Vymaním se s jeho sevření a otočím se na Billa. Zajímalo by mě, jak toto dopadne.
BILL
Koukám na Toma a na toho chlápka. S pohrdavým pohledem si šel zase sednout a drze si hodil nohy na stůl. Vře mi krev, když vidím, jak si dovoluje a jak si vyskakoval na Toma.
Vstanu a chytnu Toma za ruku. Vyjdeme ven z místnosti a chlápkovi za dveřma řeknem, ať je odvede do cely předběžného zadržení. Tom na mě kouká jako z jara.
Usměju se a vedu ho k němu do kanceláře.
„Tady… Posaď se.“
Podám mu kávu, co jsem koupil po cestě v automatu. Vím, že tu zdejší břečku nemá rád, ale vidím na něm, že je nějakej přešlej.
Vezme si ji bez hlesnutí a kouká do prázdna.
„No ták, je to jen blb, kterej netuší, jak seš dobrej, a že ho do tý basy skutečně pošleš.“ Sednu mu na klín a povzbudivě se usměju.
„No ták… Tommy… Pojď ke mně.“
Přitáhnu si opatrně jeho hlavu na svou hruď, tak, aby nevylil tu kávu. Jemně s ním kolíbám, jak to dělají maminky s miminkama, a hladím ho jednou rukou po vlasech.
„Nic si z něho nedělej, je to kretén.“ Chlácholím ho, i když si vlastně nejsem moc jistý, co ho tak rozhodilo.
Nějak nereaguje, jen stále kouká do zdi a kávy se ani nedotkl. Povzdychnu si a bradu si položím na jeho hlavu.
TOM
To bylo poprvé, co se mi tak sevřelo hrdlo. V životě jsem z žádnýho chlapa neměl takovej strach. Pravda, že ještě žádnej chlap si mě nedržel tak blízko u těla, a ještě k tomu za límec, kterej mě škrtil.
Běhá mi mráz po zádech, když nad tím přemýšlím.
Je mi u Billa dobře. Opřu se o něj víc a přivřu oči. Vydechnu.
„Už je to lepší?“ Optá se mě po chvíli.
„Jo… a moc děkuju za to kafe, teď se mi vážně hodí.“ Pousměju se a několikrát si loknu.
„Víš, Tome, asi bys měl chvíli spát.“ Ani netuší, jak bych spal.
„Spal bych docela rád, ale ne sám.“ Položím kávu na stolek vedle gauče a oběma rukama bloudím Billovi po zádech. Nasávám jeho vůni a hlasitě vydechuju. Po chvíli, co se mnou Bill stále kolíbá, se mi začnou zavírat oči.
BILL
„Tome… lehni si tu na gauč. Vidím, jak seš ospalej.“ Opatrně ho odtáhnu a položím na gauč. Sám vstanu. Koukám na něj a dojde mi, že takhle se asi nevyspí.
„Tome? Ještě chvilinku vydrž.“
Rozepnu a stáhnu mu kalhoty, tričko přetáhnu přes hlavu a přikryju ho bílou dekou, co najdu ve skříni.
„Tome? Skočím domů pro nějaké oblečení a donesu něco na to koleno. Úplně jsme na to zapomněli a pěkně ti to zhnisalo. Zatím spinkej.“
Naposledy přistoupím blíž a políbím ho na líčko. Neodpustím si pohlazení po odhaleném rameni a se slovy ‚spinkej, broučku‘, opustím kancelář.
„Šéfová?“ Doběhnu Engelhartovou na chodbě. Má zrovna namířeno do kantýny.
„Hmm?“ Broukne a s tázavým pohledem upije z limonády, kterou si nesla v ruce.
„Tom spí v kanceláři. Je úplně vyřízenej, a teď při výslechu se k němu hrubě zachoval jeden z vyslýchaných.“
„Co? Napadl ho? Co mu je?“
„Klid, klid. Jen ho chytl pod krkem a přitáhl si ho za límec. Chvíli tam bude mít modřinu, ale nic hrozného to není. Spíše to koleno mu pěkně zhnisalo.“
„Potřebuje doktora? Může jet s Gustavem. Jede do nemocnice vyslechnout Rona.“
„Ne, to je dobré. Zajdu domů pro čisté oblečení a po cestě se stavím v lékárně pro nějakou mastičku.“ Pokýve hlavou a pokračuje v chůzi.
„Jo, a šéfová, mohli bychom dnes spát tady. U Toma v kanceláři?“
„Ano. Jestli je opravdu tak vyřízenej a bolí ho noha, můžete. Stejně už je sedm večer a no nic… prostě můžete.“
S těmito slovy odejde. Rychle popadnu igelitku s Tomovými špinavými věcmi a rozběhnu se ven. Musím si pohnou, jestli chci stihnou tu lékárnu. Nejbližší je tady a Kaufu, a ta zavírá v devět. Mám sice ještě dvě hodiny, ale na mou fyzičku budu rád, že to stihnu.
autor: Stela
betaread: Janule
Ahoj Stelinko♥, já tak moc ráda čtu tvé příběhy… Dnes se tu s tebou setkávám už podruhé a jsem opět unešena (BTW: tvá jednodílka je jednoznačně skvěláááááá♥♥♥, výborný nápad, který musel oslovit…awwwww).
Ale ne, chuďátko Tommy! Já jsem skoro lapala po dechu spolu s ním. Strach má někdy každý, ale Tommy si tedy "užil" nehezkou chvilku. Bylo mi ho samozřejmě tolik líto.
Ale ano, Tom je dobreeeeeeeeeej!!!!!!♥
Já tedy nevím, jak Bill, resp. Tommy, ale já na to koleno tedy NEZAPOMNĚLA!
A Billyho fyzička? Myslím, že by měl jasně za jedna… je skvělý, jako Tommy. Tak honem do lékárny a pro čisté oblečení, Tommy je úúúplně vyřízený. (Teda vypadá tak, ale ta noc tam… bůh ví, co se semele, že jo…)
Já vím, že to píšu stále dokola, ale když já se opravdu hrozně těším na každý další díl, moooooooc! Ať už je další Kobra, prosím.
Steli, jsi vážně skvělá!
[1]: Ondinko 😀 Já zas ráda čtu tvé komentáře. Co ráda, já se na ně přímo třepu. A moje maličkost, jakožto Bůh který ví co se semele 😀 ti můžu prozradit, že Toma to neusadí na dlouho a opět bude vymejšlet kraviny 😀 když to trošinku přiblížím, tak půjde o takové dvě malinké krádeže :D, samozřejmně obě v tom NEJLEPŠÍM úmyslu. N o jak tak koukám, tak už se nám schyluje k vyřešení případu…..no ono je to i pro dobrou věc. Pošlu další řadu 😀 A co ten tvůj satelit ? 😀 UŽ TO MAKÁ ? Dnes to bude obzvláš´t napínavé..podle mně sou Švédové tak stejně dobří, no uvidíme 😀
[2]: Ne-ééééé, Stelííííí, já nechci konec, ne a ne… to nepřežijuuuuu :(((((
Toma nemůže nic usadit, co si budeme povídat… :))) Tedy, ty mi napovídáš, ale marně, já vím pouze o jedné nádherné krádeži, když Tommy ukradl Billyho srdce… ♥♥♥ (Jo, a srdíčka ti nádherně jdou… 🙂 )
Jinak co se komentů týče. Oh, no to je pocta, děkuji. Velmi mě to těší, hrozně moc, opravdu.:-)
Jo, jo, satelit už jde, ale… prostě, neptej se raději dál. Jak to říct, stojí mě to pozvání… počkej, na minerálku jako (alkohol nesmím).xD
úžasný ;).. ostatně jako každej díl ;)*… Tuhle povídku prostě miluju, je úžasná ;)** škoda, že jednou skončí 😀 :'(…