Umělec

autor: NiCoolQa

Čhusko lidi, rozhodla jsem se sepsat nějakou jednodílku, je to první blbost, co mě napadla, ale i tak doufám, že se vám bude líbit =) NiCoolQa

Tom stál mezi několika dalšími studenty u svého plátna a soustředěně kreslil postavu stojící u katedry. Nesnášel tohle místo, nesnášel školu a nesnášel tohle stupidní kreslení. Radši se věnoval focení… ale ještě radši měl grafity. Měl talent na kreslení, a proto ho táta poslal na střední uměleckou školu, na kterou Tom samozřejmě nechtěl, protože podle něj sem chodili jen šprti čmárající zátiší. K čemu to je, stát hodiny před plátnem… radši měl adrenalin, hledání těch nejlepších zdí na jeho grafity, a policisty, kterým Tom a jeho kámoši vždycky s přehledem utekli i s plechovkami barev. Tohle prostě podle něj není místo pro sedmnáctiletého, dredatého hopera.

Tom dokreslil poslední detail svého výtvoru, naposledy si prohlídl sympatickou blonďatou dobře vyvinutou polonahou slečnu stojící u katedry a otřel si ruce od barev. Jediné, co se mu zamlouvalo na nudných hodinách kreslení, byly právě dívky, které občas kreslili. Postarší učitelka poděkovala slečně a ta hned na to odešla.

„Tak mládeži, chlapci si už přišli na své, a teď je řada na dívkách, aby se také pokochaly pěkným pohledem.“ Pronesla s podle Toma neskutečně trapným francouzským přízvukem. Holky si něco začaly pošeptávat o tom, kdo asi přijde, jak bude vypadat… hlavně tam dole. Do třídy vešel černovlasý, mladičký klučina, na první pohled připomínající dívku. Stoupl si na původní místo blondýnky a sundal si saténový župánek, kterým se až doteď zakrýval.

Tom na něm mohl oči nechat, ale proč? Vždyť je to kluk, vlasy a obličej má možná jako holka, ale něco mu mezi nohama přebývá, takže to vážně holka není. Jenže to tělo… jeho rysy… hluboké hnědé oči… Tom radši zatřepal hlavou, aby vyhnal ty zvrácené myšlenky a dal se radši do kreslení jako všichni ostatní.

Černovlásek se mile usmíval, neměl žádný problém se pár studentům ukázat nahý, ostatně… dnes to nedělal poprvé, byl už v jiných třídách jako model. Zbytek kreslení uběhl jako vždy loudavým tempem, až konečně zazvonilo a všichni mohli domů. Každý něco málo dodělal na svém výkresu, včetně Toma, a odebrali se ze třídy. Bill se zase navlékl do župánku a odešel se obléct pro Toma neznámo kam. Jako poslední kupodivu odešel i dredáč, hlavu měl pořád plnou toho černovlasého klučiny. Měl pár úletů s klukama, jenže to měl taky v krvi pár promile, rozhodně nebyl střízlivý a většinu si nepamatuje, jinak si užíval s dívkami. Nechápal, proč na něj musel myslet, ale měl sto chutí ho někam pozvat, byl pevně rozhodnutý se ho aspoň zeptat na jméno, možná i telefonní číslo.

Rychle vylezl před školu s nadějí, že černovláska odchytne a skutečně, jeho objekt zájmů stál pár metrů od něj, vydal se k němu, ale někdo byl rychlejší. Snědý, vysoký muž přišel k tomu stvoření a políbil ho. Tom to nechápal, a proto popošel nenápadně ještě kousek blíž.

„Zase ses vystavoval těm usmrkánkům? Víš, že to nemám rád… tvoje tělo patří mně, Bille…“ objal o několik let starší muž Billa kolem pasu, a ještě ho jednou políbil.

„Já vim Anisi, ale ta jejich učitelka mě o to poprosila, tak proč jí neudělat radost… večer ti to vynahradím, hm?“ usmál se zářivě. Anis něco spokojeně zabrblal a odvedl si Billa do svého luxusního auta stojícího před školou. Tom je bedlivě sledoval, dokud auto neodjelo. Teď alespoň věděl jméno… Bill… jediné, co mu opravdu překáželo, byl ten jeho Anis. Měl za dnešek dost přemýšlení, a proto se radši vydal domů.

Tom seděl s jedním z kámošů na zábradlí a pokuřoval… tohle ho uklidňovalo. Od včerejška nevyhnal z hlavy Billa, měl pocit, jako by ho už někde viděl, ale kde, to si prostě vzpomenout nemohl.

„Tome? Kámo, vnímáš mě vůbec?“ drknul do něj loktem Andreas.

„Cože?“ cuknul sebou Tom zabrán do svých myšlenek.

„Co to s tebou je? Od včerejška si nic neřekl a ani si nebyl na zdech, co ti přelítlo přes nos?“

„Mně nic není, sem v pohodě jako… dneska přijdu, řekni to klukům…“ zalhal.

„Tome, znám tě od školky, vážně si myslíš, že nepoznám, když lžeš? Něco tě žere a já chci vědět co.“ Andreas vážně znal Toma už tolik let, proto je s ním v partě a kvůli němu se obětoval a šel s ním na tuhle školu.

„Fajn… víš… včera, jak jsme kreslili toho kluka?“ Andreas jen přikývl a čekal, co z Toma vyleze dál. „No… nevim proč, ale musim na něj myslet…“ Tom radši uhnul pohledem od Andrease. Čekal výsměch… nebo znechucení… ale to, co Andreas udělal, nečekal ani náhodou.
„Tome… seš zabouchnutej…“ zasmál se a poplácal Toma po zádech. Tomu se to, že by byl zamilovaný, ani trochu nelíbilo.

„No jo… ale on je zadanej. Viděl jsem ho s nějakým tmavým chlapem včera po škole, líbali se…“

„Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně… ehm, v jeho případě k nějakýmu chlapovi…“ zasmál se znovu Andreas.

„Víš, že máš pravdu?“ Tom se kouknul na Andrease. „Možná nejsi tak dementní, jak vypadáš…“ ušklíbl se.

„Hey! Nikdy jsem nebyl dementní a ani tak nevypadám… já jsem krásný, mladý, inteligentní muž,“ řekl hrdě Andy a Tom vyprskl smíchy. Uslyšeli zvonění ve škole, a to je znamení, že začíná výuka. Tom by nejradši vzal nohy na ramena, ale nedalo se nic dělat… musel do školy.

Pro něj jako vždy nudné hodiny uběhly neobvykle rychle, až zazvonilo na polední pauzu. Vydal se na záchod, ale těsně před dveřmi se zastavil. Zevnitř se ozývaly vzlyky, který kluk by brečel? A zrovna na záchodech? Zvědavě nakoukl dovnitř a spatřil Billa stojícího u zrcadel, jeho líčení bylo rozmazané, a on se ho snažil nějak upravit, bylo mu to k ničemu, nové a nové slzy mu jeho práci kazily. Potichu vešel dovnitř si umýt ruce od barev, stoupl si k umyvadlu hned vedle Billa, ten se ho viditelně lekl a okamžitě ztišil svoje vzlyky a dělal jakoby nic, dál si upravoval make-up.

„Proč jsi brečel?“ nevydržel to Tom, musel se ho zeptat.

„Do toho ti nic není,“ odvětil Bill.

„No když není, tak není… já jsem Tom…“ utřel si ruce do ručníku a podal jednu Billovi.

„Bill…“ jeho ruku přijal, oběma v tu ránu projela vlna elektřiny. Nechápal to ani jeden z nich, Bill jeho ruku ihned pustil a začal si balit svoje šminky.

„Máš něco v plánu na poledňák?“ Tom ho sledoval, prohlížel si každou část jeho hubené postavy.

„Uhm… no… vlastně ne nemám…“ Bill se trochu pousmál, potřeboval zlepšit náladu.

„Tak v tom případě, nepudem ven? Je docela hezky…“ nabídl Tom a Bill bez váhání souhlasil. Oba se vydali ven, polední pauza byla dlouhá, proto si sedli v parku kousek odtud.

„Víš… můj přítel se se mnou včera rozešel… proto jsem brečel na záchodech,“ řekl sám od sebe Bill, když mezi nimi vládlo ticho.

„To byl ten… Anis?“

„Jo ten… jak víš, jak se jmenuje?“

„No… včera… slyšel jsem vás před školou,“ přiznal Tom.

„Aha… tys byl včera v té třídě, kde jsem dělal modela, že?“

„Byl… musím říct… vypadal jsi moc dobře…“ Tom by si nejradši nafackoval.

„Oh… díky,“ usmál se zářivě Bill.

„Jak to, že jsem si tě jindy nevšiml?“

„Chodím na jiný obor a moc se nikde neukazuju… tak asi proto…“

„Hmm… aha… máš dneska večer čas?“

„Vlastě… jo mám… měl jsem být u Anise, ale…“ Bill si povzdychl a ucítil ruku na svojí. To Tom ho po ní pohladil.

„Nic si z toho nedělej, je to hroznej debil, když pustil k vodě někoho, jako jsi ty. Sejdeme se?“
„No tak… dobře… třeba v osm v Havaně?“ usmál se Bill, tohle byl jeho nejoblíbenější bar.

„Ok, chceš?“ Tom nabídl Billovi ze svojí krabičky cigaret.

„Jo, díky…“ Bill si vytáhl jednu cigaretu a Tom mu ji pohotově zapálil.

,,Co vůbec hoper jako ty dělá na takový škole?“ zeptal se Bill, aby řeč nestála.

„To víš… fotr… chtěl jsem na jinou, třeba fotit nebo opravovat luxusní auta, ale otec moc dobře věděl, že umím kreslit, dělám grafity… chtěl, abych s tím stříkáním po zdech seknul, tak mě šoupl do týhle díry…“ Tom si povzdechl a potáhl ze své cigarety. ,,Co tu děláš ty?“

„Chci být módní návrhář… máma byla proti, že prý to je pro mě moc zšenštilý, ale copak já můžu být ještě víc zšenštilej?“ zasmál se Bill a Toma pozoroval.

„No… asi ne… ale ty šminky ti sluší.“

„Díky… víš, většinu svýho šatníku jsem si navrhnul a ušil sám… můžu ti to někdy ukázat, jestli budeš chtít…“

„Jasně… a já tě vezmu do starýho skateparku, kterej jsem celej s kámošema posprejoval, ok?“ navrhnul Tom.

„Dobře…“ plácli si na to oba. Bill se kouknul na hodinky. ,,Měli bysme jít na odpoledko, celkem rychle ten poledňák utekl… ale bylo to fajn,“ usmál se zářivě Bill a vstal z lavičky.

„Už teď se nemůžu dočkat večera…“ aspoň, že zítra je sobota, Tom se už úplně viděl s kocovinou a možná s nahým Billem vedle sebe na posteli. Musel tyhle myšlenky zahnat, nebo by měl během chvíle v kalhotech stan. Oba se rozešli do školy a tam každý na svou hodinu.

Bill stál už druhou hodinu u skříně a nemohl se rozhodnout, co si vezme na sebe. Má už jen půlhodiny na to, aby se do něčeho nasoukal a vypadnul k baru. Nakonec se rozhodl pro bílé, hrozivě uplé kalhoty, černé kozačky, černý pásek a bílé triko dokonale obkreslující jeho štíhlou postavu. Dodělal na sobě posledních pár úprav, navoněl se svým oblíbeným parfémem, popadl kabelku a vyběhl z domu, musel si vzít taxíka, jinak by to nestihl. Zaplatil řidiči a spěchal do baru, kde už od dveří viděl v jednom z boxů sedět Toma. Zhluboka se nadechl a vydal se jeho směrem.

„Ahoj,“ usmál se Bill a sedl si naproti Tomovi.

„Ahoj… wow… sekne ti to… to sis taky navrhl sám?“

„Ne, tohle ne… to mi koupila máma… nečekáš tu na mě moc dlouho?“

„Ani ne… možná tak dvacet minut… co si dáš k pití? Nějakej alkohol nebo něco bez něj?“

„Hmm… no… Sex on the beach…“ usmál se Bill, měl chuť svádět. Okamžitě z Tomova výrazu poznal, že ho pěkně muselo zamrazit v zádech.

„Uhm… jo jasně…“ Tom se probral a objednal Billovi jeho drink, sobě něco lehčího, nechtěl být namol.

Večer pomalu plynul a Bill s Tomem se dokonale bavili…

„Bille, měli bysme jít, než se tu zliješ jak doga…“ pohladil Tom Billa, jenž mu už hodnou chvíli seděl na klíně, po bocích.

„Hmm né… já chci ještě takový to zelený, co sem měl před chvílí,“ zahuhňal Bill opile a pomalu tu na Tomovi usínal, byl už dost opilý.

„Ale jo… pojď, pojedem ke mně, v tomhle stavu nemůžeš domů, a já mám otce někde na služební cestě.“ Tom zaplatil za všechno, co tu vypili, teda spíš, co tu vypil Bill. Popadl ho do náruče a vynesl z baru, chytl taxíka a jelo se k němu domů.

„Tomi, ty tak krásně voníš…“ Bill fetoval k Tomovu krku a začal ho do něj lehce kousat. „A taky dobře chutnáš…“ zakřenil se. Tomovi se zatmívalo před očima a jeho kámoš se pomalu, ale jistě probíral.

„Billy, nech toho, ten řidič na nás čumí,“ špitnul Tom, a konečně dojeli k domu, zaplatil a Billa vytáhl z auta. Vešel s opilým Billem do domu a nesl ho rovnou do svého pokoje, který zdobila obrovská postel. Opatrně na ni Billa položil. ,,Tak a svlíkat,“ zavelel Tom, ale Bill se jen laškovně zaculil.

„Svlíkat? Ale velice rád…“ zachichotal se, čapnul Toma za triko a stáhl ho na postel, postavil se nad něj obkročmo, jak jen mu to jeho nohy dovolily. Začal se nad ním pomalu vysvlíkat, položil nohu na Tomovu hruď, a ten pochopil, hned mu rozepnul vysokou kozačku a to samé udělal s tou druhou, Bill je odhodil někam do pokoje a pomalu si stáhl i kalhoty. V boxerkách si na vykuleného a už na první pohled nadrženého Toma sedl a začal mu opečovávat krk. Během chvilky už pokojem lítaly další kusy oblečení, tentokrát Tomovy, až tu pod ním ležel jen v boxerkách s velkou boulí v rozkroku.

„Ale, ale… copak to tu máme… někdo se nám probudil…“ uchechtl se Bill a sjel polibky až na Tomův podbřišek, šnečím tempem mu stáhl boxerky, až se před ním v celé svojí kráse ukázal Tomův penis. Vzal ho do ruky a Tom tiše zalapal po dechu, chvíli si s ním jen tak hrál, až ho vsunul celý až po kořen do pusy a začal Toma nefalšovaně kouřit.

„Mmm, Bille… nedělej to, nebo se ti tu okamžitě udělám…“ zasténal Tom a převzal nad tím vedení, přetočil Billa pod sebe, a teď to byl on, kdo opečovával krk svého partnera, následovala hruď, bříško a podbřišek, několikrát jazykem obkroužil Billovu hvězdu, a pak sundal jeho boxerky.

„Tomy, chci tě… v sobě pořádně hluboko… dělej…“ zakňoural Bill a roztáhl nohy, aby se mezi ně Tom pořádně vešel. Dredáč se jen ušklíbl, vytáhl ze stolku lubrikant a trochu si vymáčkl na prsty, kterými chvíli Billa dráždil uvnitř. Pak si gelem potřel penis a do Billa na jeden příraz zasunul až po kořen. Černovlásek hlasitě zasténal a přirazil proti Tomovi na znamení, že nemusí na nic čekat. Tom nezaváhal a začal do Billa pravidelně přirážet. Z lehkých přírazů se po chvilce stalo divoké bušení.

„Bille… já… uhm… už budu,“ zasténal Tom a začal přírazy zkracovat, nechtěl to ještě skončit, ale Billovo úzké tělo mu nedovolovalo dál pokračovat. Pevně stiskl Billův penis v ruce a v rytmu přírazů mu ho honil, až oba společně dosáhli dokonalého orgasmu. Tom celý zpocený padl na Billovo horké tělo a vydýchával sex, jaký doteď nezažil. Bill unaveného Toma hladil po zádech a funěl mu do ucha. Ani Anis nebyl tak dobrý jako Tom, chtěl by to teď hned znova, ale oba byli tak moc unavení, že nakonec oba přituleni k sobě usnuli.

Další den ráno se Tom probral dřív, lehl si na bok a pozoroval tiše spícího černovláska. Usmál se, když Bill zavrtěl nosem, na kterém ho něco šimralo, a potom rozlepil jedno oko, dlouhou dobu po tom i to druhé.

„Dobrý ráno, Billy…“ šeptl Tom a líbl Billa na čelo.

„Uhmm… moc dobrý ne…“ zakňoural Bill a chytl se za hlavu, nehorázně ho bolela.

„No jo, kocovinka, že? To bude v pohodě, neboj… a…. pamatuješ si něco ze včerejška?“ Tom si skousl ret, mrzelo by ho, kdyby si ten dokonalý večer nepamatoval.

„Noo… jen to, jak jsme začali pít…“ Bill se zamyslel a Tom smutně sklopil pohled… takže on si to nepamatuje.
„A pak ten skvělej sex…“ usmál se Bill, moc dobře si ho pamatoval. Tomovi tohle okamžitě vykouzlilo úsměv na tváři.

„Byl jsem lepší než ten… Anis?“ musel se na to zeptat.

„Jo, byl… o hodně lepší jak on… jsi můj dredatej umělec.“ Bill se zářivě usmál i přes neskutečnou bolest hlavy.

„Tak to jsem rád… víš… už když jsem tě viděl v tý třídě, věděl jsem, že ty jsi někdo, koho hledám… miluju tě…“ Tom Billa hluboce políbil.

„Já tebe taky… hrozně moc…“ zaculil se nevinně Bill. ,,Ale… měli bysme si zopakovat tu akcičku ze včerejška… myslim tu postelovou akcičku.“ Bill si olízl rty a jeho dredatý umělec mu okamžitě splnil jeho přání.