autor: BlackAngel
Bill
„Tome, Tome ne, tohle nejde, přestaň!“ zavzdychám. Vykroutím se nějak zpod Toma, i když ten je evidentně naštvaný. Jeho pohled vyjadřuje zklamání a rozčarování zároveň. Snažím se tvářit, jako že se vlastně nic nestalo, ale sám vím, že to jde těžko, protože po tomhle našem rozpálení se těžko vrací do reality. Sakra, proč jsem se neovládl? Na to se sám sebe v duchu ptám.
Tom
No, že mě to ještě pořád překvapuje, to je prostě nový Bill. Poslední dobou je pořád stejný, aspoň co se týče citů ke mně. Po tom jeho, jak bych to nazval, asi probuzení, se ten miláček snažil vyhrabat na nohy. Pustil jsem ho, stejně by se nic nedělo, on jak se začne cukat, tak je vše v háji. Kdy už sakra přijdu na to, proč se tak chová? Jen jsem bolestně vzdychl a posbíral si věci a mou kytaru.
„Asi bych měl jít,“ podívám se tvrdě na Billa. Ten se snaží něco říct, ale já ho bez mrknutí oka obejdu a odcházím ze zkušebny. U dveří se ještě zastavím a otočím se na Billa: „Ráno se brzo odjíždí na turné, musím se jít vyspat,“ řeknu jen a odcházím. Na tohle nemám.
Bill
Když mi Tom řekl, že půjde raději domů, tak mě to zamrzelo. Chtěl jsem s ním tady zůstat déle, jen sedět, povídat si a chovat se prostě jako bratři. Ale po tom, co se tady stalo, se mi to asi nesplní. Chtěl jsem ho poprosit, ať zůstane, ale on mě normálně obešel a už už bral za kliku, když se otočil a řekl: „Ráno se brzo odjíždí na turné, musím se jít vyspat.“ Ani ahoj, měj se hezky, jen, že se musí jít vyspat. Dveře, které se za ním zavřely, sleduju ještě pár minut. Probudí mě zase k životu můj hladový žaludek, který teď asi zpívá jeden z našich songů. Pouklízím nepořádek ve zkušebně, pozhasínám světla a jdu se najíst. Ta situace, já a Tom, ta mi v hlavě leží dlouho. Ještě když usínám, ji cítím hluboko ve své hlavě. A taky srdci.
Tom
Ráno bylo ani ne za hodinku nebo tak mi to aspoň přišlo. Jen jsem, celý zmožený a utrápený,
dolehl do postele, už mě probouzel ten šílený zvuk budíku, abych zase šel něco dělat. No vlastně, dnes ten budík zvonil ještě o něco dřív. Dneškem nám začíná to slavný turné. Turné po celé Evropě. Náš tourbus mě vyzvedl o půl hodinky později. Když jsem nastoupil, kluci, tím myslím Gustava s Georgem, byli ve svém živlu. Nevím, jak hned po ránu mají tolik energie. Pořád vymýšleli nějaký kraviny a pak se tomu smáli. No spíš hýkali smíchy, jako nemocní oslové. Nějak jsem neměl náladu se k nim přidat, jen jsem zakroutil nechápavě hlavou a odešel do zadní místnosti, jakoby obýváku v úplném konci tourbusu. Ale i tam jsem nemohl být sám. U okna seděl Bill, hlavu sklopenou a tiše si pobrukoval jeden ze songů z nového, ještě nevydaného cédéčka. Byl na něj krásný, ale i smutný pohled. Tiše jsem položil tašku. Bill se ale otočil a ihned se na mě zvědavě dívaly ty nejkrásnější hnědé oči na světě.
Bill
Kluci by se asi moc divili, ale dnes jsem byl v tourbusu jako první. Namalovaný, nachystaný a všechny věci sbalený. Tašku jsem hodil do jedné ze skříněk a šel do naší zapadákovny, místnosti na konci busu. Pořád jsem myslel na Toma. Prostě nešlo vyhnat z hlavy ten včerejší incest. Posadil jsem se do jednoho křesílka k oknu a úplně jsem se zasnil. Vzpomínal jsem na Tomovi doteky a polibky. Ani jsem si nevšiml, že mě už delší dobu sleduje právě hlavní postava z mých myšlenek. Probralo mě k životu až hrknutí tašky o zem.
„Tome? Ty jsi tady?“ no mohla mě napadnout lepší odpověď, ale na to jsem se asi nezmohl. Tom ke mně tiše došel a posadil se do protějšího křesla. Asi si dal za pokyn, že mě bude jen pozorovat a mlčet, protože tohle dělal celou dobu, než se tourbus rozjel. Nevěděl jsem, co mám říkat nebo jak se chovat. Mezi námi bylo trapné ticho. Byla to nejdelší cesta v mém životě. Tahle dlouhá chvilka skončila až u jednoho hotelu, kde tourbus zastavil a my jsme se vylodili ven. Raději jsem ani nečekal a zamířil jsem rovnou do hotelu, vybrat si pokoj.
autor: BlackAngel
betaread: Janule
