autor: Mykerina & Doris
Tom
„Drž hubu.“ Prsknu po něm a zúžím oči. Mám zlost jako už dlouho ne. Potřebuju si ji vybít. Ta rozbitá váza z chodby mi moc neulevila. Jeho snaha sáhnout na mě, mě taky vytáčí.
„Tomi…“ Dívá se na mě nechápavě a tónem hlasu mě prosí o vysvětlení, co se děje. Vyšplhám se nad něj. Mám chuť ho udeřit, nebo já ani nevím co. Krev se ve mně vaří.
„Nesahej na mě.“ Chytnu mu ruce, když se znovu pokusí se mě dotknout a pevně mu je sevřu nad hlavou. Trochu mě zarazí, že se necuká. Jen na mě prosebně kouká. Ale ne proto, abych mu neubližoval, ale proto, abych mu alespoň řekl proč.
„Prosím, uklidni se.“ Promluví na můj vkus až nezvykle klidně a jemně se pokusí vytáhnout ruce z mého sevření. Povolím stisk a jeho ruce nechám vyklouznout. Zatrne ve mně, když se jeho prsty dotknou mojí tváře. Cuknu hlavou. Tohle ať nezkouší. Nemám… opravdu nemám náladu na něžnosti. Nevzdává se. Zkouší to znovu a znovu.
„Kurva, nesahej na mě.“ Křiknu po něm, ale jeho dlaně sevřou moji tvář a on se ke mně nahne snad jen na pár milimetrů. Ovane mě jeho dech.
„Tomi… co se stalo?“ Zašeptá. Mám chuť mu uštědřit pořádnou facku, že má vůbec drzost se ptát a ještě mě neposlouchá. Vycítí to. Ale místo toho, aby mě pustil, spojí naše rty. On. Vytrvale mě líbá. Něžně a hladí přitom moje tváře.
„No tak, Tomi…“ vydechne do mých úst a zapluje do nich jazykem. Postupně mu to začnu oplácet a pod jeho vedením jihnout. Zlost ve mně střídá úzkost a snad i strach. Takhle se to nemělo posrat. Nechám klesnout víčka a s povzdychnutím se jím nechávám uklidňovat. Sakra, co jsem to vlastně chtěl udělat?
„Bille…“ Zaúpím s dávkou bezmoci. Pomalu se odtáhne a sleduje výraz v mých očích.
„Povíš mi, co se stalo?“ zašeptá opatrně. Nevím, jestli mu to říct. Nevím, jestli by to měl vědět. Není to jeho starost.
„Dobře,“ povolím nakonec. Bill se posune k pelesti postele a mě si stáhne do klína. Se zaváháním položím hlavu a uvolním se. Opatrně se prsty probírá copánky a čeká, co ze mě vypadne. Povzdechnu si a rozpovídám se.
*Flashback*
Nasednu do své AUDI a jedu na místo předání. Doufám, že to Andy nepokopal, jinak si může hledat hřbitov. Šlápnu na plyn a pořádně rychle se rozjedu po dálnici. Mám tam být za deset minut a trochu nestíhám kvůli tomu, že jsem byl za Máriou domluvit jí Billa. Sjedu z dálnice na silnici a zhruba po pěti kilometrech odbočím na polní cestu. Já toho Andrease zabiju! Tahat moji milovanou káru po takových kotěhůlkách. Dojedu až k opuštěnému skladišti, a už teď lituju tlumičů. Vytáhnu kufr s penězi a zamknu auto. Vydám se po suché cestě až k vratům. Zatlačím a nejistě vstoupím dovnitř.
„Andreasi?“ zavolám do prostoru.
„Oh, Tome, konečně jsi tady,“ zazubí se a vyleze zpoza rohu. Zamračím se. Je nějaký nervózní. „Pojď, oni už čekají,“ poplácá mě po zádech. Tohle smrdí.
„Tak pánové, tady je kupec,“ ukáže na mě. Podáme si ruce. Ti týpci jsou divní.
„Ok, přejdeme k obchodování.“ Pokyne celkem velká gorila. A já ty svoje nechal doma. Jsem debil.
„Fajn,“ položím kufřík na stůl.
„Tady je milion euro“ otevřu ho. Ti borci se zazubí. Pak se za mnou mihne stín. Poplašeně se otočím, ale to mám hlaveň na krku. Ztuhnu.
„Andreasi?!“ syknu.
„Promiň, Tome,“ šeptne a zmizí. Já ho zabiju!
„Tak, Tome, my si hezky vezmem tvoje prachy a zmizíme. Rádi jsme s tebou obchodovali… Markusi,“ v ten moment dostanu ránu do hlavy.
*Konec flashbacku*
„Teď už víš, co se stalo,“ nechávám se dál hladit. Přišel jsem o milion euro! Vztekle zatnu pěsti.
„Mrzí mě, že se to nepovedlo,“ broukne. Pak se ke mně skloní a zase konejší polibky. Nechávám ho, aby mě uklidňoval. Pak se odtáhne.
„Takže dneska nákupy padaj,“ šeptne smutně. Sakra, já na to zapomněl.
„Ne, půjdeme, dodržím své slovo,“ přitáhnu si ho za krk a tentokrát ho políbím já. Po chvilce ho pustím a sednu si.
„Sluší ti to,“ pohladím ho po tváři.
„Děkuju,“ jemně se usměje.
Bill
Bože proč ve mně zatrnulo, když mluvil o zbrani? Na jednu stranu bych mohl bejt rád, kdyby jednu kulku chytnul. Znamenalo by to, že by mě tu neměl kdo držet, ale na druhou… vážně se mě zmocnila obava.
„Ale… pochopím, když nepůjdeme.“ Špitnu. Moc chci jít, ale chápu, že nemá náladu a nechci ho nějak zbytečně otrávit. Jen mě pohladí po vlasech.
„Už jsem řekl. Jen se převleču.“ Vtiskne mi pusu na nos. Usměju se. Vezme mě za ruku a vede k sobě. Posadím se na kraj jeho postele a sleduju jeho záda, když se hrabe ve skříni. Stejně tak jako když ze sebe sundá oblečení a natáhne si kalhoty. Bože jeho tělo… oh Bille vzpamatuj se.
„Které je lepší?“ Otočí se na mě a v ruce drží dvě trika. Zamyslím se a dojdu k němu. Chvilku si je prohlížím.
„Tohle.“ Ukážu na bílé. Mám tu barvu rád, a když si ho natáhne, musím jen dát za pravdu se svým výběrem.
Po asi půl hodině už jsme v nákupním centru. Miluju nákupy. Musím se usmívat, když se prohrabávám jednotlivým zbožím.
„Zkus si je.“ Žďuchne do mě Tom, když si zamilovaně prohlížím jedny kalhoty. Zaváhám. Ale asi smím, když mi to nabízí. Děkovně se usměju a zalítnu s nimi do kabinky. Jsou vážně dobrý. Ukážu se Tomovi a ten hned zkonstatuje, že je bereme. Mám radost. A je to na mně asi i dost vidět. Tom se celkem uvolnil a vypadá to, že ani nemyslí na to nešťastné dopoledne.
„Pojď, mám hlad. Něco si koupíme.“ Vezme mě za ruku, z které mi vytáhne nákupní tašky. Překvapně zamrkám, ale nechám se. Neutekl bych mu, ale tohle… je to milé.
Tom
Nevím, jak to dokázal, ale vedle něj i zapomínám na tu neblahou událost. Ale Andrease si podám. Ten půjde. Do tejdne bude funět kytkám na kořeny. Bill je jak malé dítě. Plné radosti z každé maličkosti, kterou vezme do ruky. Nelituju, že jsem se rozhodl ten slib dodržet. Připadám si vedle něj naprosto uvolněně.
„A co jdeme jíst?“ Natiskne se mi víc k boku, když se vyhýbá protijdoucím lidem. Nahnu se k němu a líbnu ho na spánek.
„Podle toho, co potkáme první.“ Zazubím se. Jdeme po hlavní třídě a míjíme restaurace. Majetnicky si držím Billa za ruku, nechci, aby mi utekl. Troufám si říct, že se o to nepokusí, ale zatím mu nemůžu věřit až tak moc. Bill jako by to tušil, více se ke mně natiskne.
„Neuteču,“ ubezpečuje mě.
„Já vím, nedovolil bych ti to,“ přimhouřím oči.
„Nesnažím se o to,“ broukne zase. Nic neříkám, jen mu stisknu dlaň. Už mám celkem hlad, takže bychom mohli konečně někde zalézt a dát si oběd. Vyhlídnu si jednu velmi luxusně vypadající a vydám se jejím směrem. Už jsme skoro tam, když mou pozornost upoutá skleněná tabule a tam Billova fotka.
autor: Mykerina & Doris
betaread: Janule
Skvělý díl! 🙂
Upřímně jsem se bála co se zase Tomovi stalo, že je tak rozčilený, ale.. hlavně, že to neodnesl Billy 🙂
Krásné
tak a jestli se ted Bill nezačne bránit a volat o pomoc, když tam visí jeho fotka a všude je hafo lidí, tak u mě skončil!!!
teda Tom ma pekne naštval keď si chcel vybíjať hnev na Billovi.. ale som moc moc zvedavá čo bude ďalej, zdá sa že ho už hľadajú xD
Sem ráda, že tady v tom dílu Tom Billovi nic neudělal 🙂 líbí se mi jak ho Bill dokázal uklidnit
uuuuf,jsem se bála že se po tom jeho přilétnutí všechno vrátí do normálu :)) jinak jsem mírně znepokojená z toho konce,to vypadá na pěknej malér :/ ale jinak se mi to hrozně líbí :))
no tet to bude hustý
no kdo to má do dalšího dílu vydržet? konečně už je to tady.. Billa hledají že? xD.. miluju majetnického Toma..
jách 😀 dobře mu tak ty peníze a už minule jsem přemýšlela nad tím, jak blbej nápad je tahat Billa mezi lidi když je po něm nejspíš vyhlášený pátrání a je to tady… Tom je hloupoučkej a doufám že se mu to vymstí 😀 a někdo Billa pozná protože pochybuju že on sám se o něco pokusí po tom, co ví co by ho čekalo za trest!! jéžiš
skončit u toho napínavýho honem další
Že by se Bill zamiloval do Toma? Možná, že o tom ještě neví,ale vypadá to tak. Však on na to ťonťa přijde 😀
Už jsme se taky bála, co se vlastně stalo,ale zase to tak zlé nebylo, tom Andyho najde, pošle ho pod kytičky a bude.
No ale ten konec to jsme zvědavá, co Bill podnikne až tu fotku uvidí.Asi se budou muset s Tomem vypařit.
😀 To je poprvé, co někde vidím frázi "funět kytkám na kořeny" 😀 Vážně mě to pobavilo 😀