autor: Sandra Trümper
Útok velkých psů na maličkého Toma
Tom zářil. Téměř skutečně, ne jen obrazně.
Kapela se sešla týden po koncertu a Georg s Gustavem jen valili oči na to, jak se dvojčata chovají. Jako by se vrátili o tři, čtyři roky. Pošťuchovali se, smáli se a vyváděli blbosti.
„Já ti říkal, že tu budu první!“
„To není fér, máš delší nohy,“ rozčiloval se na oko Tom.
„Asi o centimetr, idiote.“
„Jo, a přesně o ten centimetr si vyhrál.“
„Ale houbeles, to bylo o celej metr!“
„Jo, tak ty budeš odporovat svému úžasnému, velkému bratrovi, jo?“ strčil do něj Tom a zasmál se.
„Velkému, jo? Já myslel, že jsi maličký,“ šklebil se na něj Bill a připomínal mu tak jejich včerejší návštěvu u Anise. Bill trval na tom, že tam pojede s ním. Tom sice nechápal proč, ale nakonec si řekl, že je to dobře. Aspoň si zvykne na myšlenku, že jsou teď spolu.
„Ugh, nech si toho!“ zaskučel Tom a odvrátil hlavu od Géček, aby neviděli, jak se červená.
„Včera si nevypadal, že ti to vadí.“
„Nevadilo,“ zabručel a rychle raději přešel ke své kytaře. Bill se pousmál. Konečně tu není za toho romantického blázna on.
„O čem to tu, kruci, mluvíte?“ vzpomněl si, jak se mluví, Georg.
„O ničem!“ zděsil se Tom.
„O ničem, co by tě mělo zajímat,“ doplnil ho s úsměvem Bill. Jak on si užíval tu roli, kdy měl navrch! Věděl něco, co ostatní ne, měl na Toma takovou páku, že kdyby chtěl, jeho bratříček bude skákat přesně tak, jak on píská.
„Kluci, co to zase kujete?“ podezíravě si je prohlédl Gustav.
„Nic!“ odpověděl Bill s úsměvem, neboť Tomovi právě začal vyzvánět mobil. Nadskočil a už ho držel v ruce.
„Ani-ehm… totiž… a-ano?“ zrudl a rychlými kroky opustil místnost. Bill se usmál. Jeho bráška je zamilovaný. Nikdy tomu nevěřil ani on, ani Tom. A teď to tak bylo.
„Ani… ta?“ pozvedl obočí Georg a otočil se na Billa.
„Ne,“ ušklíbl se černovlasý. Rád by řekl, jak to je, už jenom proto, aby viděl Georgův obličej. Na druhou stranu to byla Tomova věc.
„Neznám žádné jiné ženské jméno, které by začínalo na Ani…“ lehce se zamračil Georg.
„Ani já ne,“ přiznal s úsměvem Bill. Zbývající dva členové kapely na něj zírali, jako by spadl z Marsu.
„Tak jdem na to, ne?“ vrazil zpátky do místnosti Tom s neuvěřitelným úsměvem na rtech.
„Nějak si ožil,“ poznamenal Gustav.
„No co! Čím dřív začneme, tím dřív skončíme, ne?“ měl opravdu skvělou náladu, ačkoliv ještě před chvílí vypadal jak přejetý parním válcem.
„Co že seš tak živej? To ti ta tvoje nabídla sex nebo co?“ k překvapení téměř všech Tom zčervenal.
„Ne, nenabídla,“ odpověděl prostě a vzal do rukou kytaru. „Tak jdem na to, ne?“
Netrpělivě přešlapoval přede dveřmi. Co tomu Anisovi trvá tak dlouho? Jde nevhod? Vždyť se přece domluvili, že hned po zkoušce přijede… nebo to špatně pochopil? Ale ne, vždyť o tom mluvili dost jasně!
„Ahoj, Tome,“ otevřely se před ním dveře a jeho přivítal krásný úsměv. Anis poodstoupil, čímž mu dal najevo, že může vejít. „Promiň, byl jsem zrovna u psů, takže jsem zvonek skoro přeslechl,“ zavřel a přitáhl si Toma k sobě. Potřeboval ho cítit u sebe. Začínal mít pocit, že se asi zblázní, pokud mu Tom nebude nablízku. Bylo to děsný, ale nedokázal se na nic soustředit. A jeden by si myslel, že v jeho věku se to už nestane. „Chyběl jsi mi,“ zamumlal, než se vpil svými rty do těch Tomových. Bylo to pro něj jako droga. Nedělal to jen pár hodin a už se mu třásla kolena, když se ústy vpil do těch Tomových.
„Ty mně taky,“ usmál se na něj Tom, když se od sebe po chvilce odpojili. Nebyl to nijak zvlášť vášnivý polibek, jen takový malý na přivítanou.
„Psy? Ty máš psy? Když nad tím tak přemýšlím, když jsme sem přijeli poprvé, slyšel jsem je štěkat, ale nějak mě nenapadlo se na ně zeptat,“ vypadal zamyšleně, ale své ruce, které při polibku obmotal kolem Anisova pasu, nestáhl.
„Tak se na ně půjdem teď podívat, ne?“ usmál se Anis a líbnul Toma do vlasů. „Mají udělaný výběh vzadu na zahradě. Teda, pokud se nebojíš velkých psů,“ dodal škádlivě.
„Chodím s tebou, to o něčem vypovídá, ne?“ šťouchl do něj s úsměvem Tom. Anis se zasmál. Ten kluk měl pravdu. „Nebýt toho, doma mám něco o velikosti dogy. Pochybuju, že tvý psi můžou být větší.“
„To asi ne,“ uznal s úsměvem Anis a vedl ho do zadní části domu.
„Jak je to tu vlastně velký?“ zeptal se zvědavě Tom. Když o tom tak přemýšlel, nevěděl o Anisovi téměř nic. Bylo to zvláštní, že se do toho člověka zamiloval, aniž by o něm něco věděl.
„Celkem dost, ovšem zabydlená je jen část. Myslím, že volných pokojů je tady fůra, protože já jsem obydlel jen klasický byt. Ložnice, obývák, kuchyň, předsíň, klasika. Jen zahradu jsem si pořídil odpovídající velikosti domu. Dost místa ve výběhu, aby kluci měli dost prostoru na blbnutí. Pak tam mám bazén, vířivku a jakousi terasu, na které v létě odpoledne třeba večeřím. Pak tam mám taky houpací síť ve stínu jednoho jediného, zato však letitého stromu. Mám to tam rád.“
Tom se potutelně usmíval. Bylo hezké, jak o tom Anis mluvil. A když se dostali na onu zmiňovanou terasu, věděl, že nepřehání. Opravdu to tam vypadalo jako malý ráj uprostřed velkoměsta. Vlastně mu to připomínalo jejich zahradu. Až na tu vířivku, bazén a síť. Ale terasu měli téměř stejnou. A zahradu pro sebe měli o něco menší, ale výběh pro psy měli naopak větší. Ale to možná bylo dáno tím, že Anis má pouze dva psy, oni měli čtyři.
„Páni,“ vydechl překvapeně a pustil se Anise. Udělal pár kroků dopředu a pořádně si zahradu prohlídl. Vířivka tu byla sice malá, ale dva by se tam vešli. Ale bazén byl velký a určitě také hluboký. Rozhodně se v něm dalo pohodlně plavat. „Nečekal bych od tebe něco tak… klidného,“ otočil se s úsměvem na Anise.
„Ty o mně ještě hodně věcí nevíš, maličký,“ usmál se Anis, přešel zezadu k němu a objal ho kolem pasu.
„A chceš, abych se o tobě něco dozvěděl?“ Tom zavřel oči, zaklonil hlavu tak, že ji měl položenou na Anisově rameni, a položil své ruce na ty Anisovy.
„Chci, abys o mně věděl všechno,“ zašeptal mu do ucha a lehce ho nad něj políbil. Tom se usmál. Byl šťastný. Po dvou letech absolutně šťastný, bez jediné chybičky. Téměř.
„Tak se jdem kouknout na ty tvý psy, ne?“ zasmál se a lehce se vytrhl z Anisova sevření. Hravě se na něj otočil a pak se rozešel k místu, kde tušil vchod do výběhu. Anis se sám pro sebe pousmál. Ten kluk byl neuvěřitelně vyspělý, a zároveň se občas choval jako hravé dítě. Zvláštní kombinace, kterou si zamiloval. Přitahovalo ho, že jeho přítel je tak všestranný.
„Opatrně, maličký. Nebo mi tě sežerou,“ zasmál se.
„Neříkej mi tak!“ šlehl po něm nehezkým pohledem Tom.
„Proč ne? Nelíbí se ti to, maličký?“ pousmál se škádlivě. Tom našpulil rty. Jak z toho ven? Líbilo se mu to. Líbilo se mu, že existuje někdo, před kým nemusí dělat, jak je silný a statečný. Líbilo se mu, že ho tak Anis oslovuje. Ale to jenom, když byli sami.
„Tak mi tak neříkej před nikým jiným,“ prohlásil rozhodně. Anis se usmál. Jestli on si to nemyslel.
„Snad se ti někdo nesměje, maličký,“ bavilo ho provokovat, ačkoliv tušil, že by se mohl spálit. Možná právě proto ho to bavilo. Tom jen našpulil pusu a Anisovi bylo okamžitě jasné, že se trefil.
„Ne, ono jenom… totiž… Georg…“ zamumlal a Anis se pousmál.
„Snad si ten tvůj ukecanej bratr nepustil pusu na špacír?“
„No co bys tak do něj asi řekl?“ rozhodil Tom rukama. „Ten když má na někoho nějakou páku, tak tu svojí pusu nezavře a věčně provokuje. A já mu nemůžu nic říct, protože potom by to vykecal všechno a… no…“ zrozpačitěl. Anis se pousmál. Přešel k němu a políbil ho.
„Vyřešíme to potom, dobrá? Teď pojď. Klukům se určitě budeš líbit,“ chytil ho za ruku a dovedl až ke vchodu do oploceného výběhu.
Okamžitě k němu přiběhli dva labradoři, černý a bílý. Tom se široce usmál. Vždycky měl rád psy a tihle byli plní života. „Ten bílý je Joe. Je to takový můj ťunťa přítulný. Něco jako ty,“ zasmál se Anis, když mu Tom vrazil loket do žeber. „Ten černý je Bu. Je to takovej čert plnej života, co věčně provokuje. Taky jako ty,“ usmál se na něj. Tom pohledem zkoumal jeho psy a ti na oplátku čuchali jeho směrem. Byl pro ně nový, ale rozhodně zapáchal dobře.
„Půjdem za nima?“ zeptal se zvědavě. Anisovi připomínal malého kluka.
„Tak pojď, ty můj psomile,“ zasmál se a otevřel. Než stačil cokoliv říct, Tom se protáhl dovnitř a on nestačil zabránit těm svým telátkům, aby jeho nového miláčka povalili na zem. Na chvilku se zděsil, že mu zlomili některou z jeho dlouhých a štíhlých končetin, ale hned na to ho uklidnil Tomův zvonivý smích.
„Slez ze mě, ty tele jedno těžký. Kde máš pána?! Co jsi to za psa, když nevítáš svého pána?“ smál se Tom.
„Copak jsem ti neříkal, že jsem s nimi byl před chvilkou? Asi se mě přesytili,“ zasmál se Anis. „Pojďte sem, psiska jedny praštěný,“ plácl se do stehen. Bu zvedl hlavu, bafl a vyřítil se na něj, Joe se však očividně nehodlal vzdát svého nového kamaráda. Přední pracky si položil na Tomova prsa, svůj čenich mu strčil až pod nos a začínal mu dávat oslintané, psí polibky.
„Oh, ty pakoni, přestaň mě olizovat! Sem celej oslintanej a tobě navíc smrdí z pusy. A jsi těžkej. Navíc máš zablácený tlapy a tohle je jedno z mých lepších triček. Co si myslíš, že mám narvanej šatník k prasknutí?“
„A nemáš?“ zasmál se Anis a lehce svého psa odtáhl z Toma.
„No tak mám, no,“ usmál se na něj Tom a posadil se. „Ale tohle bylo moje oblíbený. Koupil jsem ho na první návštěvě v LA,“ povzdychl si. První návštěva byla vždycky důležitá a on si z ní pokaždé přivezl něco na památku. Ale tohle vypadalo, že může dát rovnou do popelnice. Nebo nechat na hraní si se psy. A tak to asi taky dopadne.
„A neříkal ti takhle náhodou někdo, že drahá trička se ke psům nenosí?“ zasmál se Anis a zachytil Joea, který se zase chtěl vrhnout na Toma. „Líbíš se jim.“
„To vidim. Ale mohli by to dávat najevo nějakým… něžnějším způsobem,“ zasmál se a vstal. Rukama si automaticky oprašoval zadek, což vyvolalo u černého psa zvědavost a začal se čumákem dostávat k jádru problému, čili se snažil dostat až k Tomovu zadku. „Hej, ty pse jeden zatracenej, přestaň! Máš strašně perverzní psy, víš o tom?“
„Jakej pán, takovej pes,“ zasmál se Anis. Tom na něj pohlédl s povytáhnutým obočím a ďábelským pohledem. Začínala se vracet zpátky jeho rošťácká povaha, kterou má již od útlého dětství.
„Tobě se líbí můj zadek?“ nechal svůj hlas trošku poklesnout a hluboce se mu zadíval do očí. Lehce, provokativně zavrtěl boky. Nebyl k Anisovi sice zády, ale i přesto byl přesvědčený, že tento jeho pohyb přitáhne pozornost rapperova pohledu. Nemýlil se. Spokojeně se usmál. Líbila se mu moc, kterou nad Anisem měl. Ale zároveň věděl, že Anis má nad ním stejnou, ne-li větší. A právě to se mu tak strašně líbilo.
„Ty se ptáš?“ uculil se Anis a přitáhl si ho za pas k sobě blíž. Jakmile ho měl u svého těla, rukou sklouzl o něco níž, až mohl lehce stisknout jeho zadek. „Je naprosto dokonalý,“ zašeptal mu do ucha a políbil ho. Tom se uculil. Líbilo se mu, jak si ho Anis drží. Líbila se mu hrubá, velká ruka spočívající na jeho malém pozadí.
Bu s Joem se na svého páníčka jen dívali s hlavami nakloněnými na stranu. Co to dělá? Takhle ho s nikým ještě neviděli. Nelíbilo se jim to. Vypadalo to, jako by se ti dva chtěli spojit do jednoho těla. Bu hlasitě bafnul, aby je na to upozornil, a Joe ho podpořil svým zaštěkáním.
Tom se lehce odtrhl od Anise a otočil se za těmi psisky. Rozesmál se, když si všiml nechápavého pohledu, kterým na ně zírají.
„Co se směješ? Nejsou zvyklí, že se o mě mají s někým dělit,“ usmál se Anis a vtáhl si ho ještě blíž k sobě. Tom se usmál a opřel se o něj. Bylo mu příjemně.
„Jak vůbec Joe přišel ke svému jménu?“
„Nevím, jmenoval se tak, už když jsem si ho bral z útulku,“ pokrčil rameny Anis a pustil Toma, aby se mohl řádně seznámit s jeho psy. „A navíc mi svou barvou vždycky připomínal název Limonádový Joe,“ přiznal s úsměvem.
„Tys to viděl?“
„Ne, ale ten název je známej, tak jsem si ho prostě vybavil. Nebýt toho, má barvu jako zředěná limonáda,“ na malý moment se odmlčel a pozoroval, jak se právě Joe před Tomem válí a téměř škemrá o drbání. Bu naproti tomu byl rozvážnější. Opatrně si Toma očichával a rasta kluk mu to umožňoval. Dokonce ho nechal olízat mu celou dlaň.
„A na Buovo jméno se nezeptáš?“ zeptal se, když bylo delší dobu ticho.
„To je přece jasný, ne?“ otočil se na něj Tom s jiskřičkami v očích. „Když někdo nechce říkat celé Bushido, tak řekne Bu anebo Bubu. No, a abyste se mi s Buem nepletli, tak on bude Bu a ty Bubu,“ lehce na něj vyplázl jazyk a vrátil se zpátky k Buovi, který k němu konečně pojal důvěru a i on se začal dožadovat drbání.
„Jakže?“ Anis překvapeně zamrkal.
„No Bubu,“ zasmál se provokativně Tom. „Když ti tak říká hodně fanynek na netu, proč bych ti tak nemohl říkat já?“
„Ale ony mi tak říkaj anonymě, ty přímo do očí!“
„A to je přesně ten rozdíl mezi mnou a jimi,“ vstal a přešel zpátky k Anisovi. „Snad by ses nečertil, Bubu?“ objal ho kolem pasu a zářivě se na něj usmál. V očích mu hrály jiskřičky ďábelství. Anis se musel zasmát.
„Pojď sem, maličký,“ přitáhl si ho ještě o něco víc na sebe a políbil ho. Jejich polibek však netrval dlouho, protože se k nim přihnali psi a oba plnou silou vrazili do Toma, který se svalil na Anise.
„Ááá, to ty psiska nemůžou chvilku počkat?“ rozčiloval se Tom. „Měl by sis je vycvičit, jsou strašně neposlušní.“
„Neboj, vycvičím. Hned jak zkrotím tebe,“ slíbil mu a znovu ho políbil. Tomovy rty ho přitahovaly každou chviličku víc a víc. Nemohl si pomoct, nedokázal se od nich držet dál.
„Tak to se k jejich cvičení nedostaneš,“ lehce ho kousl do spodního rtu Tom. Hned na to se lehce zapotácel, jak do něj opět jeden z Anisových psů vrazil. „Kruci ale, mohl by ses trošku zklidnit?“ otočil se a uviděl tázavé oči Joea. „Právě s tvým páníčkem probíráme něco velice důležitého, tak nám nech tak dvě minuty na dořešení, a pak se ti zase budeme věnovat, dobrá?“ naprostá vážnost, s kterou Tom k psovi mluvil, Anise rozesmála. Opravdu mu připadal jako malé dítě.
Bylo už něco po desáté hodině, když se Anis konečně rozhodl, že je čas jít do sprchy a následně do postele. Tom odešel již před více než dvěma hodinami a on od té doby vlastně neměl co dělat. Udělal si večeři, zběžně prolítl pár stránek na internetu a teď jen otupěle zíral na televizi. Jeho život se stával jednotvárným, když vedle něj nebyl Tom.
A s ním to přitom šlo tak neuvěřitelně rychle! Byli spolu pár dní a on toužil po tom, aby byl Tom tady, s ním, pořád. Jak rád by si ho ubytoval u sebe, udělal mu místo v ložnici a žil by s ním šťastně až… Slíbil mu, že si o budoucnosti promluví. Ovšem ani jeden to neudělal. Nenadhodili toto ošemetné téma. Ani jeden se nezeptal, jak to bude za rok. Budou muset i dál točit desky, vyrážet na turné… Copak vůbec jde skloubit dohromady jejich odlišné životy?
A nejvíc se bál veřejnosti. Vlastně ani nevěděl, jestli se bojí toho, že Tom bude chtít udržet jejich vztah v tajnosti, nebo že ho bude chtít vyřvat do světa. Na jednu stranu by o něm nejraději nikomu nic neříkal, protože potom by v jejich kariérách nebyl vůbec žádný zádrhel, na stranu druhou však toužil všem říct, že ten živý poklad je jeho a jestli mu někdo zlomí byť jen vlásek, on mu potom zláme ruce i nohy. Toužil říct každému, že Tom už není k mání. Ale přitom…
Praštil do stěny a nechal na sebe dopadat horké kapky vody. Nechtěl na to myslet. Měl za sebou nanejvýš příjemné odpoledne, nechtěl si to kazit takovýmito myšlenkami. Sám stejně nic nevyřeší. Tohle všechno budou muset probrat s Tomem. Tak se místo toho může věnovat myšlenkám na něco příjemnějšího.
Celé tělo se zachvělo, když si vybavil tu jejich blízkost. Způsob, jakým ho Tom provokoval, jak s ním flirtoval. On ho z neznámých důvodů viděl jako bezbranného chlapce, kterého je třeba bránit. A možná, že se tak v poslední době jevil. Ale skutečnost je jiná. Ano, je citlivý a potřebuje ochranu, ale zároveň si také rád pohrává s ohněm a provokuje, flirtuje. Nepřesvědčil se o tom snad dneska dost? Když sám přivedl téma na ten svůj malý, dokonalý zadek, Anis myslel, že exploduje. To vzrušení, které se do jeho těla nahnalo! Ale přestože Tom provokoval, on si byl dost dobře vědom, že nesmí zajít dál, než je v mezích jistého mravu. Ne teď, když si Tom ještě není jistý sám sebou. Ale jak se zeptal… a ten ďábelský pohled, zavrtění boků…
Anis zasténal. Překvapeně pohlédl do svého klína, který byl téměř naprosto vzrušený. Nemohl tomu uvěřit. Opravdu ho vzrušila taková triviální, nevinná věc? Možná to bylo právě tím, jak moc nevinně, a přitom dráždivě Tom působil…
Jednou rukou zajel do klína, opřel se o stěnu a zavřel oči. Voda dopadala mimo něj, ale díky tomu, jak moc byla horká, vytvářela vítanou mlhu. Příjemně dotvářela atmosféru a pro Anise bylo jednodušší představit si, že vedle něj stojí Tom. Že je to Tomova ruka, která pomalu přejíždí po jeho tvrdém penisu, že šumění sprchy je jeho hlas, který mu do ucha šeptá dráždivá slova… Zasténal a stiskl se pevněji.
Jak se pomalu posouvá dolů a jak lehce otevírá pusu těsně před jeho vztyčeným vzrušením. Jak jazykem opatrně zkoumá jeho špičku, jak jím objevuje tvar a strukturu, jak se pomalu posunuje blíž a jeho špička mizí v těch hříšných ústech…
Vykřikl a jeho ruku, stejně jako podlahu sprchového koutu, zašpinila bílá, hustá tekutina. Jeho hrudník se zdvíhal až moc prudce a on byl jako omráčený. Před očima se mu míhaly hvězdičky a vybuchovaly ohňostroje. A v tom všem byl jasně viditelný mladý obličej s nevinným úsměvem a jiskrnýma očima.
„Pane bože,“ zamumlal, aniž by otevřel oči. „Cos to se mnou udělal… maličký?“
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Miluju nevinné hádky dvojčat.. takové ty o ničem, které mají jen účel popichovat toho druhého 🙂
A jak Bill škádlí Toma a nespokojený Geo s tím, že se našlo něco co neví jako první 😀
ooohh psíci, jupíí. Konečně se nám ukázali 😉
prej bacha ať tě nesežerou.. myslím, že Tom by s měl dávat bacha na někoho jiného, kdo by ho nejradši snědl… že? Anisi 😉 😀
Víš co s tebou udělal Anisi? Obmotal si tě kolem prstíčku 🙂
To jejich škádlení a provokování.. a jak psi žárlili.. bezva dílek zlato 🙂 :-* ♥
Tak ten Bill…dokážu si představit, že je to tak i v reálu. On je taková kecka, že vykecá i to, co neví×DD Scénka u Bushida doma byla taky legrační. Jak Tom promlouval s těmi hafany. Vybavila jsem si, jak si já vždycky povídám se svým psem, když jdeme na procházku×DDD A ta poslední scéna…no Anisi, takové nemravné myšlenky už po pár dnech, že se nestydíš×D ale kdo by mohl odolat že? Je to přece jenom Tom. Těším se na další dílek:)
Bill je drbna!A Georg je opičák xD Prej Anita..Musím říct,vybrala si moje oblíbené plemeno pejska,labríci sou nádherný.A Mluva o Tomově rozkošném pozadí…jo,on má boží prdel!♥
miluju Bushida se svými psy, každé video nebo fotka, kde si s nima hraje a mazlí..no to je prostě něco kouzelného. 🙂
Tom začíná Anise pěkně dráždit, měl by se chudák krotiti, protože až se po něm ten ďábel vrhne..to bude čoro moro. 😀