autor: Janule
„Tak… kluci, připravte se, začínáme klasikou, jako vždycky, tak to nepohnojte, nebo si mě šéf zase pozve na kobereček jako tenkrát, když jste začali každej něco jinýho,“ spustil David obvyklou říkanku ke svým svěřencům, když na poslední chvíli doběhl udýchaný do zkušebny, kde se skupina setkávala před vystoupením. Její čtyři členové jen zvedli oči v sloup, tohle už moc dobře znali. Ačkoliv zmíněné nedopatření se jim stalo jen jednou, a ještě k tomu někdy před rokem, od té doby to měli pokaždé na talíři. Davida a jeho posedlost úspěchem u šéfa společenství už znali, takže věděli, že tomu stejně neuniknou. Koneckonců… to Davidovi vděčili za své výsadní postavení, takže nic nenamítali, popadli své nástroje a vydali se chodbou do chrámu, jak říkali velkému sálu na prvním podlaží. Jejich pódium stálo bokem, aby svým vystoupením nestínili sochu velkého zakladatele Garryho, ke které ostatní za doprovodu jejich hudby s úctou vzhlíželi.
Všechny mše a rituály společenství doprovázela Davidova kapela, již složil z těch nejtalentovanějších členů, které byl schopen posbírat. Všechno to byli chlapci, kteří zde vyrůstali odmalička, buď se tu už narodili, nebo sem přišli v útlém dětství.
Nejstaršímu Georgovi bylo devatenáct, svou basu a klávesy zvládal celkem obstojně a pro mladší kluky ve skupině byl přirozená autorita, protože jeho čistý genetický původ mu zaručoval to, co ostatní ještě neměli jisté, a po čem oni zatím jen toužili. Měl díky pravidelnému posilování perfektní postavu, dlouhé, pečlivě udržované hnědé vlasy a dívkám se líbil. Už měl svůj vlastní apartmán na druhém podlaží, několik žen, o které se staral, a byl považován za právoplatného člena společenství se všemi právy a povinnostmi. Jeho dospělost a plodnost, jež byla prokázána genetickými testy v osmnácti letech, bylo něco, co v téhle podzemní továrně na geneticky čisté lidstvo znamenalo úctu a uznání.
Bubeník Gustav, o pár centimetrů menší hnědovlasý kluk, byl o rok mladší než Georg. Celkem tichý krátkovlasý chlapec se stejně jako Georg narodil vybraným geneticky perfektním rodičům, ale ještě neměl jistotu, že dosáhne stejného úspěchu jako basista. Osmnáct mu bude za pár týdnů, takže ho teprve čekají rozhodující testy plodnosti, které určí, v jaké společenské vrstvě Genesis bude dál žít. Vzhledem k tomu, že oba jeho rodiče byli členové společenství, a měl proto dobrý genetický základ, byla vysoká pravděpodobnost, že se nic závažného nestane, a on bude moci zůstat. David v to alespoň doufal, a modlil se, aby nenastalo totéž jako s kytaristou Paulem, který nedávno oslavil své osmnácté narozeniny a testy plodnosti bohužel neprošel.
Paul byl jedním z těch, co sem přišli jako tříleté dítě, oběť lovců, kteří obstarávali na povrchu materiál, jak se tomu tenkrát mezi lovci říkalo. V roce 1991 bylo konečně možné začít v podzemním komplexu žít, a velký Garry zahájil jeho obydlování. Dobrovolných členů sekty bylo sice dost, ale ne všichni se ukázali jako vhodní rodiče nových lidí, proto bylo potřeba je někde sehnat. Lovci měli přesné instrukce, jaké děti pro společenství unášet, takže i když Paul počátečními genetickými testy prošel, nebylo až do jeho osmnácti jisté, jak na tom bude s nejdůležitější schopností pro společenství, a to s plodností.
Bohužel, testy dopadly špatně. Pohyblivost jeho spermií byla mizivá a podle zákonů Genesis už nemohl nadále zastávat tak významné místo, jakým bezpochyby bylo členství v hudebním tělese, jež doprovází všechny mše a rituály, které se v této komunitě konají. Bude muset skupinu opustit, a bohužel nejen skupinu, propadne se do nižší společenské vrstvy a Davidovi ho bylo předem líto, protože věděl, jak těžké to pro chlapce bude.
Paul ještě o svém krutém osudu nevěděl, rozhodnutí shora, do jaké společenské vrstvy bude se svou nedostatečnou plodností v budoucnu patřit, ještě nepadlo, ale David dostal instrukce sehnat za něj urychleně vhodnou náhradu. Mezi chlapci, kteří vyrůstali v komunitě, nebyl nikdo, kdo by jevil jakékoliv známky hudebního talentu, takže mu nezbývalo, než opustit jejich podzemní komplex a hledat jinde.
Tom, kterého našel na povrchu díky inzerátu, byl nejlepší z pěti kandidátů, které postupně prověřoval, a když prošel genetickými testy, bylo rozhodnuto, že novým kytaristou se stane on. Lara, vedoucí laboratoře genetiky, mu pro jistotu udělala i předčasné testy pohlavní zralosti, a když s úsměvem Davidovi sdělila, že je Tom ve svých sedmnácti velmi plodný chlapec, vyskočil radostí půl metru vysoko. Bylo jisté, že až dosáhne věku osmnácti let, nebude nic bránit tomu, aby nadále zůstal v kapele, což bylo to nejdůležitější. Bylo jasné, že se samozřejmě stane i platným členem společenství a svou plodností pomůže rozmnožovat jeho řady, aby až nastane den D a na povrchu všechno spláchne apokalypsa, mohli vytvořit nové lidstvo.
Davidovi bylo sice kytaristy Paula líto, měl ho rád, celkem slušně hrál, ale když viděl Toma, jak suverénně zvládá i ta nejtěžší kytarová sóla, jeho srdce manažera zaplesalo, a on už netoužil po ničem jiném, než mít tohohle kluka ve své skupině. Šéf bude zcela určitě nadšený novým přírůstkem, a pokud se Katovi podaří z něj svými metodami udělat poslušného beránka, jak slíbil, David opět o kousek stoupne v šéfových očích.
Ve svých pětatřiceti byl pohledný manažer sice ještě v plodném věku, ale nezadržitelně se blížil ke čtyřicítce, kdy podle zdejších zákonů jeho genetická schopnost plodit perfektní potomstvo pomalu odcházela, a on nechtěl na společenském žebříčku spadnout na čtyřku, tedy do vrstvy obsluhujícího personálu, jak se to stávalo mužům po čtyřicítce, kteří neměli předtím jinou práci, než rozmnožovat řady členů Genesis.
Takoví muži, pokud si nenašli partnerku, aby jí pomáhali s výchovou dětí v malých rodinách, pak odcházeli do čtvrtého patra v jejich podzemním komplexu a dostávali místo soukromých apartmánů pouze lůžka na společné ubytovně. Povinně používali antikoncepci a starali se o chod společenství jako jeho řadoví členové. V podstatě se z nich stali otroci bez nároku na jakákoliv privilegia, na která byli dříve zvyklí. To nebyla kariéra, kterou si David představoval, tudíž musel pracovat na tom, aby byl pro šéfa neustále důležitý a potřebný. Když se mu podaří udržet a rozvíjet zdárně kariéru a popularitu své hudební skupiny, bude moci zůstat na prvním podlaží a užívat si všech privilegií, která mu v současné době příslušela. A Tom byl kůň, který mu v tom, jak doufal, pomůže.
Modlil se, aby až za rok dosáhne osmnácti let i zpěvák skupiny, nenastalo totéž jako s kytaristou Paulem, protože tenhle pád už by zřejmě nepřežil. O Billa prostě nemohl přijít. Sedmnáctiletý zpěvák byl hvězda, se kterou stála a padala jeho kariéra manažera. Dívky a ženy společenství po černovlasém štíhlém mladíkovi šílely, všechny do jedné ho milovaly pro jeho krásnou, téměř dívčí tvář, extravaganci i příjemný hlas, a proto byla jeho skupina tak úspěšná. To on Billa objevil, když mu bylo třináct, a jeho krásný zvonivý hlásek se stal od té doby součástí všech rituálů společenství. Šéf Genesis Billa miloval, poznal, že má nezaměnitelné charisma, které hodlal využít ve svůj prospěch, a proto zpěvákovi k šestnáctým narozeninám věnoval vlastní apartmá v prvním podlaží, aby nemusel bydlet ve společnosti ostatních chlapců, což byla neuvěřitelná čest a výsada, kterou nikdo tak mladý nepožíval. Automaticky se předpokládalo, že Bill bude platným členem Genesis i v roli muže, nejen zpěváka, o čemž ale David s přibývajícími léty začal pomalu pochybovat. Svoje obavy si však nechával radši pro sebe.
Vše, co Bill dělal, jak se zvláštně oblékal, česal a líčil, byla součást jeho image umělce, a všichni to tak chápali. Byl tak zvláštní a jiný, že upoutal oči všech, kteří ho spatřili. Od deseti let si barvil vlasy na černo, ačkoliv měl původně světle hnědé, maloval si černé linky a později přidal i šedé nebo černé stíny a make-up. Nedávno si nechal krátké vlasy prodloužit, vplést do nich bílé pramínky, a dívky ho milovaly o to víc. Nehty si lakoval na černo, později si nechal k údivu všech propíchnout obočí a jazyk piercingem. Viděl to v jednom časopise, který mu David přinesl z povrchu, aby si v něm vybral nové oblečení na vystupování, a když zpěvák projevil zájem, že by ty kovové ozdůbky chtěl, David mu to zařídil, protože čím víc extravagantní zpěvák byl, tím slavnější se stával.
Žádný muž ve společenství nevypadal jako on a jeho výjimečnost ho předurčovala k tomu, že ho lidé buď milovali, nebo nenáviděli. Většina členů společenství ho díky jeho slávě neznala osobně jako David, který se občas pozastavoval nad jeho zženštilým chováním, ale připustit si, že Bill by mohl být gay, naprosto odmítal. Bohužel patřil zpěvák do skupinky dětí, které se zde nenarodily, přišel sem ve dvou letech, takže i když jeho geny byly v pořádku, plodnost jistá nebyla. Všichni včetně Billa doufali, že zrovna on do skupiny neplodných patřit nebude. To by totiž znamenalo konec kariéry jich obou, Billa i Davida. Bez zpěváka nebyla skupina a Billa už dnes nemohl nikdo nahradit. Manažerovi nezbývalo, než se modlit, aby se ve zpěvákově sexuální orientaci mýlil…
~*~
Černovlasý zpěvák zavřel oči, když jeho kamarádi spustili pomalé tóny, jimiž zahajovali dnešní odpolední mši. Nadechl se, ve snaze uklidnit zběsile bijící srdce, které se mu před každým vystoupením nedařilo zvládat, a za doprovodu kláves nasadil první tón. Jeho dětský zvonivý hlásek bohužel dávno díky mutaci zmizel, ale přesto se snažil znít pořád jemně a příjemně, což chrámové písně vyžadovaly. Něco jiného bylo noční vystoupení v rockovém stylu, tam s klidem rozbalil svůj jemný chrapláček, ale tady se musel snažit znít co nejlépe, aby nerušil průběh mše.
Když se po prvních taktech jeho splašené srdce pomalu uklidnilo, otevřel oči, a jako vždy se zahleděl do prostoru před sebou. Veliký sál plný lidí, klečících na podlaze s rukama sepjatýma v klíně a upírajících své oči na sochu zakladatele Genesis, ho fascinoval. Byl tak šťastný, že může patřit zrovna sem, mezi ty úžasné krásné lidi, kteří jednou vytvoří budoucnost téhle planety. Byl neskutečně hrdý, že může být jedním z nich, a že nemusí živořit na povrchu, jako ti chudáci, co jednou zemřou krutou smrtí, jak je učili v místní škole. Zpíval, jak nejlépe uměl, aby doprovodil svým hlasem každodenní odpolední mši, na které se scházelo celé společenství. Tedy ne úplně celé, samozřejmě… tisíc lidí by se sem nevešlo, jen ti geneticky správní měli výsadu, a zároveň povinnost účastnit se jí přímo v chrámu, ti, co se zasloužili o budoucnost lidstva, z prvního až třetího podlaží. Ostatní se modlili samostatně a při práci, museli zajišťovat chod tohoto technicky náročného podzemního komplexu, proto byla mše přenášena místním rozhlasem.
Když Bill dozpíval úvodní píseň, před sochu zakladatele přišel šéf, jehož lidé uctívali neméně tak jako jeho otce. Jako každý den, i teď se Noe rozpovídal o poslání Genesis, o tom, jak je důležité neustále si uvědomovat, kdo jsou, a co je jejich úkolem, dodržovat zákony společenství a ctít velkého zakladatele. Padesátiletý pohledný šéf vypadal ve svém pozlaceném plášti úchvatně, jeho krátké blond vlasy, v nichž nebyla zatím znát ani troška šedi, zdobila čelenka s diamanty, které se blýskaly ve speciálním osvětlení, jež bylo vyměřeno přesně tak, aby mělo co nejlepší efekt. Členové Genesis k němu vzhlíželi a nábožně poslouchali každé jeho slovo.
Bill už znal jeho slova nazpaměť, slýchal je denně od dětství, nejdřív jako dítě ve třetím podlaží, kde bydlel se svou pěstounkou a sourozenci v malé rodině, a později, když David objevil jeho talent, jako zpěvák skupiny na podiu. Jeho myšlenky pomalu poletovaly sálem, mysl se odpoutala od stále stejných slov, jež by mohl odříkat i ze spaní.
Vzpomněl si na sen, který se mu dnes v noci opět zdál, a už poněkolikáté ho vyděsil. Nebyl to totiž sen, který by mohl komukoliv ve společenství vyprávět. Ani Paulovi, kterého znal tak dobře, by se neodvážil nic říct, bylo to příliš nebezpečné. Zdály se mu totiž zakázané věci. Pokaždé se vzbudil zpocený a udýchaný, když si ve snu uvědomil, že ten, s kým se v něm mazlí a líbá, není dívka, ale chlapec. Byl vděčný, že má své samostatné apartmá, protože kdyby spal na společné ubytovně s chlapci jeho věku, nejspíš by se prozradil. Byl si téměř jistý, že mluví ze spaní, i když nevěděl co. Neviděl svému milenci do tváře, nebyl to nikdo konkrétní, koho by znal, ale věděl, že se to nesmí. Neuměl své sny zastavit, aby se mu nezdály, i přestože věděl, jak špatně může dopadnout, kdyby se potvrdilo to, co mu jeho sny napovídaly… že je nejspíš opravdu gay.
Genesis měla hodně zákonů, kterými se její členové řídili, a podle jednoho z nich byla homosexualita závažný zločin. Zrovna tak jako používání jakékoliv antikoncepce v určitém věku, a naopak její nepoužívání v době, kdy už jste nemohli plodit geneticky perfektní potomstvo. Na začátku jednadvacátého století vypadaly tyto zákony opravdu nepokrokově, ale vzhledem k tomu, co si stanovila Genesis za svatý úkol, byly logické.
První a nejdůležitější povinnost muže v Genesis byla plodit děti, ženy měly za úkol je rodit, a nepřipouštěla se žádná jiná varianta. Sex mezi mužem a ženou zde byl jistý druh náboženství, které se vyznávalo zcela veřejně jako nástroj, jenž zaručoval vznik nového, geneticky silného lidstva. Genesis byl nový počátek. Vznik něčeho, co na Zemi ještě nebylo, co dávalo základ její budoucnosti v době, kdy staré lidstvo, zhýralé a zločinecké, po právu zahyne. Tak pravil velký Garry, zakladatel Genesis, jehož slovo bylo pro všechny zákonem. Plýtvání semenem pro zábavu se v produktivním věku nepřipouštělo, a pohlavní styk mezi dvěma muži mohl oba účastníky přivést až do doživotního vězení. A toho se Bill šíleně bál. Už slyšel zkazky o pátém podzemním podlaží, kde ještě naštěstí nikdy nebyl. Slyšel o muži, kterému se říkalo Kat. Vedl oddělení, kam se posílali neposlušní členové společenství, aby je napravil. Mezi chlapci o tom kolovala spousta neuvěřitelných historek, které možná ani nebyly pravdivé, ale všichni jim věřili, a i díky téhle hrozbě se snažili dodržovat všechny zákony společenství.
Ale copak za tohle Bill mohl? Nedokázal ovlivnit, co se mu bude zdát, a kdo se mu bude líbit. Už ve třinácti, čtrnácti letech, kdy se chlapci ve škole nebavili o ničem jiném než o tom, která z holek se jim líbí, a jak jim jednou budou po právu patřit, se do takových debat nezapojoval. Dívky ho nezajímaly, snad se jich i trochu bál, když poslouchal, co všechno je povinností muže ve společenství, a začínal mít už tenkrát podvědomý strach, že to nebude moci splnit. Nevěděl tehdy ještě proč, ale teď už ano. I kdyby zkouška plodnosti dopadla dobře, rituálem zasvěcení nejspíš neprojde. Slyšel o něm vyprávět zkazky, kterých se děsil…
„Bille?“ ucítil žďuchnutí a probral se ze zamyšlení. „Zpívej,“ sykl na něj Paul, který už podruhé opakoval předehru další písně. Bill se rychle vzpamatoval, a začal zpívat, v očích vyděšený výraz, přilepený na šéfovi, který ho se zájmem pozoroval. Naštěstí se jen lehce usmál a odvrátil zrak zpět ke svým ovečkám, klečícím na podlaze chrámu. Bill si oddechl, málem si zadělal na problém, a to jen proto, že myšlenkami bloudil bůhví kde. Musí se soustředit, mše jsou jeho hlavní kšeft, jak tomu říkal David, ty musejí proběhnout perfektně.
autor: Janule
betaread: Áďa
Perfektní! :))
Uf, tak to je psycho, s prominutím. Horší než to, co nám cpou do hlav ve škole. A ta mše mi připoměla ty naše, když zpíváme před oltářem a poslouchám Otce, mohla bych to odvykládat za něj.
Vážně jsi úžasná autorka, tomu se snad nedá říkat povídky, to už jsou romány! Vždycky se tak začtu, že ztratím pojem o čase, vžiju se do příběhu a když je najednoou konec, tak jsem úplně mimo. xD
Tahle sekta má přísné pravidla, i když podle toho, co je jejich cílem logické. Zaplést bych se s nimi nechtěla, jde mi z toho mráz po zádech.
Vůbec nevím, co mám napsat, protože ať napíšu cokoliv, žádná slova nevyjádří, jak úžasná autorka jsi! A tahle povídka… je tak dokonale, perfektně (♥♥♥) propracovaná, že tomu nejde ani uvěřit. Jsem strašně ráda, že si tohle luxusní dílo můžu každou neděli číst.
Lituju Billa, jelikož je mi jasné, že nejspíš jeho testy neproběhnou tak, jak doufá. Až mi běhá mráz po zádech, když si představím, co všechno by s ním provedli! Zbývá jen doufat, že ho někdo zachrání. Nejlépe samotný Tom, ale nebudu tady fantazírovat a radši si počkám, jak nám to tady naservíruješ ty. ;o)
Začíná to vypadat jako slušný horor =) Zajímalo by mě jestli malého Billa přivedli do Genesis tak, že ho unesli a nebo jestli mu umřeli rodiče a on se proto vydal tam..tipovala bych spíše to první.
Asi dopadne podobně jako Paul, toho je mi docela líto i když to není žádná hlavní postava..i když kdo ví, jakou bude v povídce hrát v budoucnosti roli =) Ani se nedivím že je Tom v sedmnácti extrémně plodný, pobavilo mě to =D
A Billa je mi taky líto, chudák, za svoji orientaci nemůže, to je jasný a oni by z něho udělali nějaký zvíře co plýtvá spermiemi..no já se do podobné sekty dostat tak se picnu, i když Bill je tam asi, až na ty jeho sny, spokojený..těším se až tam přivedou Toma =)
A zase čekat celý týden na další díl =D Úplně to miluji, mohla bych to číst od rána do večera =)
Tak toto bolo úžasné.Priznám sa že miestami mi behali po chrbe zimommriavky.
Mne je Billa strašne ľuto, a aj ja mám tušenie že to nedopadne dobre, ale dúfam že hej. Verím tomu že ho Tom zachráni. a všetko bude v poriadku.
[2]: A upne stebou súhlasím.
ooo,to vypadá zajímavě těším se na další díl :))
brrrr…. furt mě to teda ještě děsí. naplé kašandy nebo šňůra na prádlo jsou o proti mě úplný nic! 😀
dneska jsem tušila, že se seznámíme s Billem. čekala jsem ale trošiličku něco jiného. 😉 třeba že místo gay snů se mu spíš bude zdát o povrchu, kde jako špunt žil..o jeho ztracené rodině..o tom, že mu někde nahoře určitě běhá jeho druhá polovina srdce..že možná víc začíná uvažovat o tom, podívat se tajně na povrch. 😉 toho prostě je, ale vím, že má s kluky Janulka ještě zajímavé plány a nějakou chvilku snad potrvá, než se Bill s Tomem setkají. já se každopádně těším na Tomovu další převýchovu. to asi nebude žádná hračka. 😀
zatím to vypadá, že se u nich projeví ty charakterové rysy, které miluju..
Tom – potížista, sebevědomý machr, s věrným srdcem pro svého znovunalezeného brášku, který by za lásku položil vlastní život…Bill – charismatický, ale naivní anděl, s nejčistšími úmysly, jehož odhodlání by i skály lámalo. 🙂
oh, no páni. skoro mi to připadá jak z druhý swětowý…
jsem zwědawá co se stane až se Bill setká s Tomem a jak se wlastně dowí že jsou dwojčata.
jako dycky Janule, perfektní.
Úžasný..no myslím,že ty testy nedopadnou zrovna nejlíp ale snad se to vyřeší dobře:))A strašně se těším na Billovo setkání s Tomem:)
Ach joo jak já jsem se na tenhle díl těšila 🙂 .. Konečněě něco víc nějaká novinka jak to v té tvé sektě vypadá 😀 Vypadá to jako další užasná povídka kterou si budu poctivě tisknou do šanonů .. 😀 Taakže už se nemůžu dočkat pokračování nejvíc mě asi zajímá jak bude Bill s Tome maskovat jejich plýtvání semenem .. 😀 Ne samozřejmě se těším na celou povídku a už aby tu byla přibívá to hrozně pomalu vždycky sem celý týden napnutá a pak šup a za chvilku konec …. 😀 ach jooo … už ať je zase neděle .. 😀
Páni..naprosto úžasné!!! Ale to se pořád opakuju…když ono to jinak nejde!
Jen by mě strašně zajímalo, jestli Bill a ti ostatní vědí o "povrchu" a o okolním světě…..?
Strašně mi to připomíná pár některé scifi povídky, které miluju!
Já na tohle proste nemam zaludek. Ale stejne to furt ctu. No ja jsem asi magor. Me to proste fakt prijde priserny. takovy zfanatizovany tam vsichni. Billa je mi uz ted lito. je jasne, ze tim "uzasnym" ritualem ci co to vlastne je, nema sanci projit. kor az se na scene objevi Tom. Uprimne se desim toho momentu, kdy si oni dva k sobe najdou cestu a nejaky Genesis je nebude zajimat. Vazne uz ted mam strach co s nima pak bude. Jak dopadnou. DAvid vypada, ze by to i mohl chapat, ale asi tezko se za Billa postavi. To postaveni je tam pro vsechny nejdulezitejsi. Ach jo….tohle je proste fakt desny. totiz, desny v tom jak moc silne to pusobi. A proto je to zaroven tak uzasny. Btw…..asi jedina vec, kdy bych byla schopna zit v takovym Genesis společenstvi by byla, kdybych patrila mezi ty zeny o ktere se Georg stara :DDD Jsem si zaslintala jak jsem ten jeden odstavecek cetla 😀
Díky vám všem holky, že mi píšete, mám radost, že to čtete, i když některé prakticky proti své vůli. 😀 Ale myslím, že kdo mě zná z mých povídek, tak ví, že na nějaký velký drasťáky nejsem, maximálně tak někoho oženit, (což je na tomhle blogu fakt drasťák :-D), ale to tady v podzemí nehrozí, tam takový přežitky nevedou. 🙂
Takže nemějte obavy, že byste se musely brodit nějakým mučením nebo násilím, myslím, že i přes to temné prostředí je to spíš povídka o lásce. 🙂
S psaním jsem se trochu pohnula, tak doufám, že to bude všechno OK. Díky moc, J. :o)
[13]: povidka o lásce z který mám osypky :DDD Bravo Janul…takovy stav jsem jeste nemela z zadne povidky :DD Co bych dala za muceni a nasili ve srovnani s touhle psycharnou :DD Ale samoze to neber spatne 🙂 Me se to tak desne nelibi az se mi to libi. No chapes ne 😀
Nemôžem si pomôcť ale stále musím rozmýšľať nad tým ako si k tejto téme prišla 😀 mňa by nikdy nenapadlo o niečom takomto napísať príbeh 😀 počkať, mňa by to vlastne vôbec nenapadlo nieto ešte o tom písať twincest :D… je to naozaj zaujímavé a som rada že som sa teraz o tom spoločenstve dozvedela viac 😀 a pochopila som to tak že to je vlastne taký malý svet v ktorom ľudia žijú vo vejľkej krabici ktorú vybudovala banda psychopatov 🙂 😀 (nemyslím to zle ;D) a potom keď ľudí napovrchu zmetie apokalypsa vypustia ich von a na svete budú žiť len "normálni" a "slušní" ľudia 😀 a tu sa zase vraciam k myšlienke kde si na ten nápad preboha prišla :D… no dobre to teraz nechám tak a idem k Billovi… som strašne rada že v tejto časti bol a že som sa o ňom aj tak nejaké tie základné informácie dozvedela :D… takže on je gay hej? (omg píšem jako keby ma to prekvapilo alebo čo :D) a chudák to nikomu nemôže povedať lebo by ho tiež zavreli do tej hnusnej smradľavej kobky… ako som už vravela tí ľudia sú psychopati! :D… strašne ma to baví čítať a fakt sa teším na ďalší diel 😀 je to super 😀
Tak jsem to čtení odkládala, co to šlo a jen povinnost vypracovat domácí úkol na zítřejší lekci angličtiny mě dohnala až sem. 🙂
Připadá mi vážně zábavné, že zrovna já, která zcela vědomě przním rasu, jsem nucena číst si o těch jedině pravých lidech. Ještěže má Paul nízkou hemživost, jinak by byli všichni až příliš dokonalí. 🙂
A už to bude "vo tý lásce"? Já na ty mše vážně nejsem. A vůbec, nemají to nějaký zbytečně komplikovaný? Na co potřebujou kapelu, si pustím magneťák, Davida odsunu do spodních pater a je vymalováno. :)))
Tedy, flixo napsala tak krásný komentář! Já chci taky takovýho Toma a Billa! A pokud možno, hned!!! :)))
[16]: Jo tak hned by je tam chtěla, milostpani, hned. A aby to bylo "vo tý lásce", jo? 😀 Prdlačka, mistrová, žádný takový… naschvál to pudu přepsat, budou tam furt samý mše, aby sis to pořádně vychutnala, ty angličtino! 😀
[17]: Jen jsem to zkusila, i když poučena třetí řadou Časoprostoru vím, že si nic nevyhádám a nezbývá mi než si vše řádně protrpět! :)))
Mám za úkol napsat kratičké pojednání o "noční můře" v dopravě, ale minule jsem zbaběle chyběla, tak snad na to lektorka zapomene. Jó, kdyby tak chtěla napsat o noční můře v povídkové tvorbě, no, to bych hned věděla!!! 🙂
[18]: No tak jestli můžu bejt nápomocna, tak bych teda hodila do placu, že noční můra se řekne nightmare. 😀 To sem chytrá, že jo? 😀 A kratičký pojednání o ní? 😀 Co takhle:
I had a nightmare tonight. I traveled by train to Berlin. Bill approached in Magdeburg. He had a beard and tried to eat me! She woke up sweating in my bed.
Google translator je prostě nejlepší 😀
Až na to "she", to se mu malinko nepovedlo 😀 Tam mělo bejt já… nechápu, kde na to přišel. 😀
:)))
To není špatný! 🙂 Billův beard by byl noční můrou sám o sobě, k tomu ani nemusím cestovat. Tedy doufám, že už tu hrůzu shodil. No představ si, že bys musela psát povídky o vousatém Billovi! :)))
konečeně sem si přečetla další díl a chci se omluvit za svou neaktivnost, ale blbá nálada a prostě se mi nechtělo číst protože sem se bála že by mi Kat ještě zhoršil náladu tím že by mučil Toma. Ale to je jedno.
Bill je pěkně sfanatizovanej. a sem děsně zvědavá na další díly. A jak to bude s Tomem(zítra si k tomu sednu a přečtu si to dál, teď už jdu spát.) dobrej nápad.
chi chi taky sem chtěla psát povídku o sektě :D. nedávno jsme v psychologii brali sekty a mě napadla taková blbina 😀 ale já bych to určitě nedopsala, a vůbec nevím co tu kecám. sem unavená :D.
[22]: 🙂 no jo, půl druhý, jak to, že ještě nechrníš? 😀 Jen my sůvy z nudlí čumíme takhle pozdě. Neomlouvej se za neaktivnost, není tvoje povinnost komentovat všechno, co přečteš, ale děkuju, že to i přesto děláš. 🙂
Někdy si říkám, že jsem si našla hodně těžký téma, není prča vymyslet si všechno o sektě, která neexistuje. 😀 Ćlověk musí být tak trochu úchyl. 😀 Tak dobrou :o)
[23]: jo, to je hlavní důvod toho proč sem to ještě ani nezačala psát, že bych si musela napsat pravidla mojí vymyšlené sekty a to je celkem těžký :).
heh tak né že až dopíšeš tuhle povídku nám budeš vtloukat do hlavy že je twincest špatnej a homosexualita nepřípustná :D:D
jo a nespala jsem proto .. já nevím byla sem na PC a tak nějak se z toho vyklubalo půl 2 xD ale to samo fakt 😀 a někdy se mi podaří jít spát až hodně brzo ráno 😀
[24]: 😀 No, to by bylo vtipný.. že bych tady z toho udělala náboženskej blog? 😀
Tuhle jsme se synátorem kecali, a on se vyjádřil v tom smyslu, že není na veřejnosti ani moc sprostej, že je slušně vychovanej :-D, tak jsem ho ujistila, že je to určitě tím, že ho vychovávala matka, která píše homosexuální porno. 😀 Reagoval na to, že ho nikdy nenapadlo takhle o mně uvažovat, takže to na mně asi nenechalo viditelný následky 😀 Ovšem že bych já, která syna od malička ujišťuje, že kdyby byl gay, nic se neděje, naopak, aspoň budu konečně nějakýho znát osobně :-D, změnila názor, to se nejspíš nestane 😀 Tenhle blog je před náboženskýma fanatikama chráněnej. 😀
PS: pořád je prej heterák, zatím se nic nezměilo… v sedmnácti už je asi po všem.. zase žádnýho nebudu znát, ach jo. 😀
[26]: tak já na sobě pozoruju už od 15ti ? že se mi líbej holky. zatím sem teda s žádnou neměla nic víc než líbání 😀 Ale chci i něco víc :D. takže nevěš hlavu jednou se může stát že to v něm přeskočí :D:D a nebo taky ne 😀
Tohle je náboženskej blog už teď 😀 ho všichni uctíváme jako největší svátost na netu ! 😀
to já sem poznala gaye někdy v prosinci. sem byla s kámoškou v klubu a ona mě s ním seznámila. mrtě borec je s ním děsná sranda a nejvíc se mi líbilo že říkal že s tím svým normálně tancujou (V tom klubu) bohuřel sem je neviděla tančit, ale není všem dnům konec :D.
a dobře se s ním tancuje, nesnaží se mi čumět na prsa a ani mě neošahává a ještě říká že tančím skvěle (i když vím že to není pravda). je prostě takovej ňuňíšek.
Jak je u me uz zvykem, prispivam s krizkem po funuse… ale drive se nedalo, bylo bolavo….
Krasne se to Janulko rozbiha, mas to promyslene (jak jinak taky) a je videt, ze i psychologie postav bude hodne solidne vymakana. To, ze Bill uctiva filosofii toho mista, kde zije, je naprosto logicke. Ideologicky pruplach mozku funguje desive efektivne, kdyz se nasadi natlak brzy a vi se, jak na to, a to asi Genesis nejspis bude umet….
Zpoceny, udychany cernovlasek, budici se ze "zleho" snu, ve kterem se mu zdaji zakazane nemravnosti, ve mne zanechal naprosto dokonalou mentalni image… stejne jako mladicky Bill, zpivajici svym neznym detskym hlaskem pri msich…. sen to vsech "pomatencu a jinych chorych", jak by se nejspis sam Mr. Kaulitz vyjadril.
Chudák nemravný Bill, to bude ale poplach keď budú plytvať spermiami hneď dvaja 😀
Perfektné, ale som napätá ako strunka v hodinách.
U prvního dílu jsem teda zírala, ale je to nic v porovnání s tímhle dílem. Mě se z tohoto všechno chce pomalu brečet. A ani nevím, jestli jsem vůbec ráda, že všechno, co mi v minulém díle nebylo jasné, mi teď jasné je.
Grr..já vím moc dobře, proč všechny sekty nenávidím..ale tohle je vážně moc! Vážně nestačím zírat. Všechny ty jejich zákony a to co se smí a nesmí. To je na mě prostě moc! A Billa je mi tak neuvěřitelně líto 🙁 Nejen, že se mi vůbec nelíbily ty jeho myšlenky, že je rád, že patří do takové společnosti..ale co bych po něm taky chtěla, že? Je jasné, že tohle bude asi uctívat, když v tom vyrostl a nic jiného nezná. Ve škole a všichni okolo něj mu pořád do hlavy vtloukají to samé..takže se není čemu divit..ale mě to prostě štve 🙁 Já doufám, že si Tom vymýt mozek nenechá a že bude vědět, co je a co není správné a nakonec na tu cestu přivede i Billa. Jsem z tohoto všeho děsně smutná. Hlavně to, že homosexuálové se považují za největší spodinu a patří do vězení. Achjo, mě to tak mrzí! Vůbec si nedovedu představit, že by se kluci měli v tomhle prostředí milovat aniž by se čehokoli báli. Nevím, jestli vůbec budou mít tolik odvahy si přiznat, že se do sebe zamilovali (pokud se tedy zamilují :D). Budou to mít vážně hodně těžké 🙁
Ježiši, já nemůžu 😀 Nemám co číst, tak jsem se pustila do osvědčené klasiky a zjišťuju, že ač jsem už u třetího dílu, tak z děje nevím skoro nic, ale za to umírám smichy ze všech těch komentářů 😀 😀 😀
Bez nich by to asi ani nebylo ono…ještě, že jsem povídku četla už třikrát, tak mi nic důležitého neuteče 😀