autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Tom: (Horlivě přikývnu a políbím tě. Stáhnu z tebe peřinu a zajedu ti rukou pod trenky. Stačí několikrát přejet rukou nahoru a dolů a už jsi vzrušený. Stáhnu ti je, potom je stáhnu i sobě a posadím se ti obkročmo na klín.)
Bill: (Při všem, co děláš, jenom vzrušeně vydechuju.) Mám… mám jít do tebe?
Tom: Ano, prosím, ano… (Zavzdychám a vystrčím zadek.)
Bill: Mhmm… (Strčím ti tam jeden prstík a po chvíli dva.)
Tom: (Přivřu oči a spokojeně zafuním.) Bille… (Vzdychnu a zakloním a hlavu.)
Bill: M-můžu? (Šeptnu po chvilce a koukám ti do očí.)
Tom: Ano, prosím… (Zašeptám a horlivě pokývám hlavou. Věřím si, věřím, že to po tom všem, co jsem zažil s Adamem, vážně zvládnu. A taky bych tě v tom nechtěl zklamat, ale měl by sis pohnout, nebo si to rozmyslím.)
Bill: (Ještě ti trochu roztáhnu nohy a začnu do tebe pomalu pronikat. Snažím se pomalu a ne moc prudce.)
Tom: (Zhluboka se nadechuju a snažím se ty nežádoucí pocity nějak vstřebat.)
Bill: (Hned přestanu.) Mrzí mě to… Promiň, Tome.
Tom: (Skloním k tobě hlavu.) Ne, prosím pokračuj. (Pousměju se a sehnu se k tobě. Zamručím a políbím tě.)
Bill: Vážně? (Koukám ti do očí.)
Tom: (Lehce přikývnu a sám vezmu tvého kámoše do ruky. Pomalu dosedám a zakláním při tom hlavu se slastným výrazem.)
Bill: (Vydechnu, ale po očku na tebe koukám.)
Tom: (Když se posadím úplně, hlasitě zavzdychám a podívám se na tebe s mírně poblázněným výrazem.)
Bill: (Pousměju se na tebe a chytnu tě za zadeček.)
Tom: (Nazvednu se a zase dosednu. Zasténám a prohnu se v zádech. Všechno jde velice pomaloučku, a tak mi to vyhovuje.)
Bill: (Rukama přejedu na boky a hladím tě po nich.)
Tom: (Rytmicky se pohupuju a začnu se hladit po vlastním Tomovi.)
Bill: (Rukama jedu přes tvé boky na stehna, vrátím se zpátky na tvůj zadeček, který lehce stisknu. Pomalu se pohybuju proti tobě, ale neustále sleduju, jakoukoli tvoji grimasu… pohyb v obličeji. Když se střetneme pohledy, usměju se a pohladím tě po tváři. Sám ti lehce oddělám ruce a vezmu tě do ruky, kterou začnu pomalu pohybovat. Po chvíli zrychlím, protože i moje tempo se lehce zvýšilo. Přivírám oči a vydechuju čím dál hlasitěji. Sleduju tě a vidím, že jsi na tom podobně jako já, tak nepřestávám…)
Tom: Bille… (Celkem hlasitě zasténám a pohybuju se po tobě nahoru a dolů rychlejším a rychlejším tempem.) Chci být dole… (Šeptnu chraplavě a trochu tě pozvednu za ramena. Pořád jsme spojení, překulím se přes tebe na záda a ty seš nade mnou. Spokojeně se pousměju a přivřu slastně oči, když do mě přirážíš.) Mhhm. (Zachrčí mi v krku a zavřu oči, když se prohnu v zádech. V tom mi hlavou bleskne vzpomínka na Adama, jako by se to stalo právě teď – bolestně jsem se zakláněl dozadu a snažil se uhýbat od jeho nenasytných úst, když se srdceryvný pláč malé Amy rozléhal celou místností a mně tím bylo do breku. Chytil jsem Adama za ruku u mě v rozkroku, když se mě pokoušel uspokojit, ale na to já neměl vůbec myšlenky, všechno to byla jenom potupa a utrpení. Chytil mě za krk a s obrovskou bolestí mi zvrátil hlavu dozadu a něco sprostého zakřičel. – Zhluboka se nadechnu a vyděšeně se na tebe podívám, vidím, že na mě něco mluvíš, ale neslyším to. Po chvilce se vzpamatuju, uvědomuju si, že moje vzrušení opadá.) Pokračuj, Bille, prosím… (Musím ho dostat z hlavy, musí už odejít pryč z mojí mysli. Ignoruju tvůj ustrašený výraz a začnu se pohupovat proti tobě, v ruce si zmáčknu svoje přirození, aby to skončilo co nejdřív.)
Bill: (Pozoruju Toma celou tu dobu s lehce vystrašeným výrazem na tváři. Jde vidět, že se přemáhá a chvíli si až myslím, že se mu závěr líbí, ale znám ho. Mě jen tak lehce neošálí. Jen na okamžik přivřu oči, když se blížím k vrcholu a zhluboka vydechnu. Hned potom, ale otevřu oči a vidím Toma, že dospěl vrcholu takřka stejně. Jen mne trápí to, že stále není ve své kůži. Lehnu si vedle něj a stále ho pozoruji.) Tomi… (řeknu tiše a on ke mně otočí hlavu.) Mrzí mě to. (Šeptnu a než se stihneš nadechnout k nějaké námitce, zakroutím hlavou.) Já vím, že to nebude dobrý hned. Neboj se… já na tebe nechci nijak spěchat ani tlačit. Chci, aby ses jenom cítil dobře a v pohodě, ano? Přeju si, abys na to co nejdřív zapomněl. Ale vím, že to nepůjde lusknutím prstů.
Tom: Půjde to… (Šeptnu smutně.) Určitě, jen prostě… (Povzdychnu si.) Co s ním udělali? Je… je zavřený? Já nechci, aby se už někdy vrátil, Bille, prosím, ať už se nevrací… Chci, aby to bylo všechno jako dřív, když… když to bylo… (Šeptám tiše a zavírají se mi oči.) Ještě v pořádku. (Vydechnu už skoro neslyšně a oči se mi únavou úplně zavřou. Ještě zaslechnu pár slovíček od tebe, ale nevnímám je, jsem z toho tak unavený, že musím jen spát.
Když se vzbudím, ještě se zavřenýma očima vzpomínám, co se stalo, než jsem usnul, ale už mám o poznání lepší náladu. Trochu se zamrvím a pousměju, když cítím, že mě trochu bolí zadek, hlavní je, že vím, že jsem byl s tebou. Uslyším nějaké žvatlání, tak se donutím k tomu, abych konečně oči otevřel. Na budíku ukazují hodiny, že je navečer, musel jsem spát celý den. Podívám se o kousek dál, kde uvidím tebe, jak se skláníš do skříně s oblečením Amy a něco tam prohrabuješ. Otočím hlavu za žvatláním a vykulím oči nad tím, co uvidím. Amy vratce stojí na nožičkách jen v punčoškách a pevně se drží ohrádky na postýlce. Chichotá se, něco si povídá svým zapeklitým neznámým jazykem a dívá se na tebe.) Bille, podívej se! (Vykřiknu hodně hlasitě, když na tebe Amy začne natahovat ručičku s nataženým prstíčkem, jako by tě volala. Ale v momentě, když se otočíš, malá spadne na zadek a zasměje se.) Bille, viděl jsi ji? Viděl jsi, co udělala? (Rychle se posadím na posteli s nadšeným výrazem a usmívám se, jako by Amy zachránila svět.)
Omlouvám se za delší časové prodlevy mezi díly, ale jde to pomalu… a taky bych tímto chtěla přivítat zpátky „mezi živými“ i Disturbed Angel, která, doufám, dopíše povídku zase se mnou 🙂
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Janule
Tušila jsem to, že se to neobejde bez komlikací… Ale nakonec to nebylo zas až tak úplně špatný, ale pořád to může být lepší 🙂
Amynka mě neskutečně těší :)) Beruška už začíná stát :*
Lidi, neštvěte mě :-))
U 48. dílu je 57 návštěv pokud se nepletu, ale komentáře jenom 2. Teď už asi nastála éra jenom jednoho komentáře namísto dvou. Jsem ráda i jen za ten jeden, takže děkuju moc Blondie, která poctivě komentuje <3
Ale jak se na to tady tak dívám, jsem s dílama pozadu, snažím se jak můžu, aby tady byl aspoň jeden za 4 dny. Za to, že to nikdo neocení, na vás začnu zvysoka kašlat, tak jako kašlete vy na mě a DA, která se k tomu kvůli vám vrátila, i přestože právě maturuje.
Janule má poslední díl 51, aspoň teda myslím… a kdy bude další? Netuším, co třeba až v červenci? :o)
tak v červenci, no, víš, co povídek je takhle prodloužených? a většinou teda lidi dávají přednost spíš škole, která jim k něčemu bude, a ne fiktivní tvorbě povídek, která slouží pouze pro zábavu ve volném čase. tolik můj názor… ne, že bych chtěla být zlá nebo uštěpačná, ale myslím, že už sis mohla všimnout, že s komentama to jde ke dnu. ale kdo si umí užívat normální život, tak to neřeší a nedělá hudry hudry jen proto, že má málo komentů. hezký den 🙂
[3]: Zvláštní, že zrovna ty reaguješ jen na to, kde si vylívám duši, ale k povídce nic, hmm… :o))
nejsi jediná, když si toho všimnu, tak to napíšu všude 🙂 prostě to ber v klidu, stejně to nevyřešíš, naopak na lidi to může působit tak, že je to spíš odpudí… uškodíš si tím sama.