autor: Catherine & Kerli
Na malou chvíli se ocitnu v hřejivém objetí patřícím Mathiasovi. Vydechnu.
„Ty to zvládneš, Bille… vždycky jsi dokázal všechno, co sis vzal kdy do hlavy. Tu soutěž odtancujeme jako nikdy dřív. Vyhrajeme to, rozumíš?“ hladí mě po paži a hledí mi zpříma do očí.
„Ty to zvládneš, Bille… vždycky jsi dokázal všechno, co sis vzal kdy do hlavy. Tu soutěž odtancujeme jako nikdy dřív. Vyhrajeme to, rozumíš?“ hladí mě po paži a hledí mi zpříma do očí.
Párkrát souhlasně kývnu a znovu se k němu přitisknu. Nehledám v tom nic jiného… Jak přátelský obětí. Ani nemůžu. Slíbil jsem věrnost Fabianovi. Napořád.
„Je tady s námi, že jo?“ podívám se na něj.
„Určitě ano… pořád na nás dohlíží a dává na nás všechny pozor. A pořád tě miluje…“
Vydechnu a kývnu. Přitisknu se k němu ještě víc. Opravdu potřebuju cítit něčí tělesnou blízkost. Nemyslím tím sex, myslím obejmutí. Potřebuju dodání opory, alespoň… Takhle. Pohladím ho po zádech a přivřu oči. Položím si hlavu na jeho rameno.
„A já miluju pořád jeho,“ pousměju se.
„Já vím,“ odpoví. „Všichni to víme.“
Tiskne mě k sobě a hladí mě. Je mi konečně o něco příjemněji. Nejpříjemněji by mi bylo sice s Fabianem… Ale to už nevrátím, bohužel. Nakrčím nos a podívám se na Mathiase.
„Dneska budeme tancovat na tu, jak jsem tancoval s Fabiankem. Něco na to dáte, jo? Nemáme to nijak secvičený, ale dáte do toho duši. Řeknu to ještě zbytku. Chci tancovat na tuhle, i když je to hodně riskantní,“ vydechnu a zase si sednu na postel. Je to nemálo riskantní. Buď někdo něco zkazí, anebo se rozbrečím u toho jak holka, až uslyším tóny. Ale tak… Nevadí. Stejně vidím Fabiana před očima, tak co. Tohle už tomu nijak neublíží. Měl by z toho radost.
Zatnu si nehty do dlaní, bolestí trošku usyknu. Sakra už, taky. Měl bych jít na hřbitov, ne být tady. Pevně k sobě stisknu víčka. Fabi by si určitě přál, abych byl tady. Fajn. Budu dělat to, co by chtěl on. Vsadím se, že kdyby byl tady on, donutí mě, abych šel tancovat a dal do toho všechno. Takže tam půjdu… Vložím do toho duši. Počkám si na hodnocení, i když není potřeba… a zbytek dne strávím s Fabiankem na hřbitově.
„Miluju tě, Fabianku,“ šeptnu tiše. Jediný člověk, kterému jsem dal srdce… A má ho taky napořád.
Dívám se v hale kolem sebe, snažím se někoho odchytit. Nevím, do jaké se máme jít převléct šatny, všude je tady zmatek. Nikdo neví nic, doufám, že alespoň začátek bude už doopravdy dneska a ne šoupnutý zase na nějaký jiný den.
„Hey, hey,“ rozeběhnu se za mužem s krátkými černými vlasy. Je plnější postavy, ale co je nejdůležitější, je tady každý rok. Doufám, že tenhle gorilák mi alespoň něco řekne! Poklepu mu na rameno, jako by byl snad… hluchý. Otočí se na mě a jen pozvedne obočí.
„Co chceš?“ fakt milej tón, díky.
„Co chceš?“ fakt milej tón, díky.
„Jakou mám šatnu? Jsem Trümper, kdybys náhodou nevěděl. Máte tady v tom nechutnej zmatek,“ ušklíbnu se. Nemohl jsem si tohle odpustit.
„Hele, upřímně mi je jedno, kdo jsi. Papíry s udělením jsou rozvěšený všude na sloupech, pokud nevidíš.“ Protočí oči a zase založí ruce. Otočí se ke mně zády a opět mě začne dokonale ignorovat. Si dělá prdel ne? Kdyby tady bylo něco vyvěšeného, všiml bych si. Zavrčím.
„Buď mi okamžitě řekneš, jakou mám šatnu, nebo… nebo si na tebe budu stěžovat!“ zavrčím. Mám nervy v hajzlu, on mi na nich nepřidává. Nervózně poklepávám nohou, čekám na odpověď. Ruce založím na hrudi.
„Papír máš hned vedle sebe, tak se podívej sám. A už neotravuj.“ Houkne jen přes rameno.
Kývnu, sjedu rychle kus potištěného papíru pohledem. Na tváři se mi vytvoří malý škleb. Samozřejmě, mé příjmení tady napsané není.
„Goriláku, není tady nic!“ houknu na něj a papír ze sloupu strhnu. Je lehce pomuchlaný, příjmení jsou ale čitelná. Jdu za ním. To bych chtěl vysvětlit…
Protočí oči a ‚lehce‘ nasraně do mě zabodne pohled. Sebere mi z rukou papír a ukáže na jména.
„Jseš blbej nebo co?!“
„Tak sorry, netušil jsem že se jmenuju Tramper,“ ušklíbnu se. Zkomolit mi jméno, navíc… takhle? Jasně. Člověk, který celý rozpis vytváří, by se měl naučit správně číst, až poté něco… tvořit.
„To vyvádíš kvůli tomuhle?“ protočí oči. „To sis mohl odvodit, ne? A teď už neotravuj, nemám na starost jenom tebe,“ zpraží mě a odejde někam k parketu.
Ha, ha, ha. Pobavil jsem se, no. Přečtu si místnost B3-L212. Super, třetí patro, levá strana, místnost 212. Hodím papír na zem, už ho nepotřebuju.
„Jdeme,“ mávnu na kluky a jdu k výtahu.
„Jdeme,“ mávnu na kluky a jdu k výtahu.
Přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby tady se mnou byl teď Fabian. Drželi bychom se za ruce, usmívali bychom se, byli bychom vůbec… tady? Kvůli Fabianovi jsem byl schopen vzdát se všech a všeho, jen aby byl šťastný, se mnou. Sice miloval tanec a tenhle život stejně jako já, ale člověk nikdy neví.
Jeden z mnoha důvodů, proč nesnáším Toma a celou jeho crew, je ten, že mi zabili člověka, kterého jsem miloval, jediného člověka, kterému jsem byl schopen dát takhle hluboký cit.
„Bille, pojď se převléknout a nestůj na jednom a tom samém místě. Nebo jsi snad z nervů zapomněl chodit? Ty je mít nemusíš, víš stejně dobře jako my, že to celé vyhrajeme. Nikdo nemá proti nám sebemenší šanci,“ šťouchne do mě Math. Uskočím a jen zakroutím hlavou. Musí pochopit, že dneska jsem měl být úplně… Jinde, s někým jiným.
„Však já vím,“ šeptnu jen tak, aby se neřeklo a vlezu do šatny. Hodím objemnou černou, sportovní tašku na dřevěnou lavičku a svléknu se do boxerek. Mlčím, cítím na sobě nechápající pohledy. Alespoň, že zatím drží huby.
„Co se děje? Potřebuješ si před vystoupením zašukat? Rád ti projedu zadek,“ ušklíbne se slizce hlas ze dveří. Zalapu po dechu a podívám se kolem sebe. Vidím v otevřených dveřích vysokého, černovlasého kluka. Neznám ho, určitě jsem ho nikdy neviděl. Pamatoval bych si ho, na tváře mám opravdu hodně dobrou paměť. Nervózně se dívám kolem sebe, nikoho z kluků tady nevidím. Odešli beze mě…? Nebo jsem je přeslechl? Je to dost možné… Rychle si na sebe navléknu volnější bílé tričko, ale přesto ne úplně plandavé. To nemám rád, stejně jako nerad tancuji v ušlých hadrech. To už se ale ke mně ten člověk přibližuje, chytne mě za bradu, hlavu trošku zvrátí do záklonu. Špičkou jazyka mi přejede po bradě. Přivřu oči, ale ne ze vzrušujícího pocitu, nýbrž z pocitu naprosto odlišného. Zaryji si do dlaní nehty a víčka k sobě víc semknu. Jednu ruku zvednu, šťouchnu ho do břicha. Docílím však jen toho, že mě pevněji chytne pod krkem.
„Nelíbí se mi, že nespolupracuješ. Nejsou kurvy od toho, aby vždycky podržely?“ zavrčí, slyším jen, že si z kalhot vyndává opasek. Začnu se chvět, nepřežil bych další potupu, v podobě nedobrovolného sexu. Trošku pootevřu rty, nechám z nich vyjít výkřik, ve snaze někoho sem tím přivolat, aby mi pomohl.
„Neřvi, bude tě to ještě víc bolet. Všichni jsou dole, stejně tě neslyší,“ zašklebí se a kovovou sponou od pásku mě uhodí přes zadek. Bolestí zaúpím, kůže mě štípla přes nahá stehna a úder přezkou přes zadek není přeci jen příjemný.
„Tak se mi to líbí. Budeš u toho taky takhle křičet?“ přejede mi jazykem tentokrát po bradě a kousne mě do ní.
autor: Catherine & Kerli
betaread: Janule
mohl by ho přijít Tom zachránit..sice nevim proč by to zrovna dělal ale bylo by to hezký:D:D
krásný!:)
Néé néé néé…:-/ Nechci, aby to Billovi někdo udělal znovu, snad někdo přijde a zabrání tomu, nejlepší by bylo kdyby přišel Tom, ale proč by to dělal, že…Nesmí mu to někdo udělat znova..:/ To by bylo hnusný…:( Je mi Billa fakt líto, pořád má takový prblémy a přišel o čloěka, kterýho opravdu miloval…:( Těším se na dalíš dílek..;)** Je to nádherná povídka…;)
[2]: A nepochopila jse, kde se tam vzal ten kluk a jakto, že tam okolo sebe nemá ostatní kluky..? No asi se to dozvím v dalším dílku…;))
Chudák Billi… taky doufám, že přijde Tom 😀 Protože kdyby teď někdo Billa znovu z násilnil, to už by měl asi opravdu roztrhlý zadek… 😀 🙂 Krásný díl, je mi Billa dost líto, moc se těším na pokračování… 🙂
X___X
Vy! mě zabijete! 😀 Sakra, já se bojim o Billa :/ Kde se tam ten chlápek vzal, jakto že tam najednou nejsou, neni od Toma třeba? -_- Kruci takovejch otázek a odpověď žádná, zatím. Kéž bych se dozvěděla víc v dalším díle. Kdo má jako pokaždý vydržet do dalšího dílu? 😀 Jéj, ale tak snad ten chlap Billovi nic neudělá, né znova, né po tom co mu udělal Tom 🙁
Chudák Bill ve dvou dnech už druhé znásilnění…on fakt asi nebude moct tancovat..pokud ano, tak bude mít na tom jeho bílím kompletku fakt nehezké červené důkazy na jeho malém pozadí…:-(
A co se Toma týče…strašně se těším, jak si s jeho charakterem pohraješ
no sakra, to ne!! honem ať ho zachrání!!!