autor: Emilia
Zdarec, twincesťáci;-) chtěla jsem vám napsat, že až se dostanete k odstavci s kinem a filmy, vůbec to neberte v potaz, protože já byla naposledy v kině snad před rokem, vůbec nevím, co se hraje či ne a chtěla jsem tam uvést nějaké filmy, co jsem viděla, tak abych také v povídce mohla napsat, jestli jsou nebo nejsou dobré. Toho, že jsou staré, si vůbec nevšímejte×D přeji pěkné počtení, vaše Em:)
„Tomi, zvoní ti telefon.“ Zavolal Bill směr koupelna. Tom byl právě ve sprše po ranním běhání.
„Kdo to je?“ Křikl Tom zpátky. Bill se nahnul nad Tomův telefon a přečetl blikající jméno na displeji.
„Henry, mám to zvednout?“ Optal se Bill, a když slyšel z koupelny souhlas, popadl mobil a stiskl zelené tlačítko.
„Haló? Henry, tady Bill, Tom je právě ve sprše.“ Ohlásil se Bill.
„Oh, čau Bille, tak mu prosím vzkaž, ať co nejrychleji přijde ke mně, je to důležité.“
„Jasně, vyřídím, měj se.“ Rozloučí se Bill a ukončí hovor. Přemýšlí, co asi Henry Tomovi chce.
„Tak? Co říkal?“ Vylezl Tom z koupelny a za ním se vyhrnula hustá pára. Měl kolem pasu omotaný jen ručník… příliš krátký ručník na Billův vkus. Po ramenech a hrudi mu stékaly kapky vody. Bill Toma shlédl od hlavy až k patě a hustě polknul.
„Ehm on… říkal mi… chce s tebou m-mluvit, tak máš… prostě za ním máš jít co nejrychleji do tělocvičny.“ Vykoktal se Bill a zčervenal. Bylo to tak trapné, jak pořád nemohl ovládnout tu svoji zatracenou stydlivost. Tom si toho všiml a teď to na něj působilo víc, než dřív. Bill mu přišel strašně sladký se zrudlými líci a zrychleným dechem. Vlasy učesané do hladka a ty růžové pootevřené rty… Zatřepal hlavou. Už zase jej napadaly hříšné myšlenky, na které by při pohledu na svého mladšího brášku neměl ani pomyslet.
„T-to je všechno?“ Zeptal se mírně zadrhnutě.
„Jo.“ Pokýval Bill hlavou a pořád nervózně postával před Tomem, hrající si se svým řetízkem na krku.
„Měl bych potom pravděpodobně spěchat.“ Zamumlal Tom a vtrhnul do pokoje. Bill se pomalu rozpohyboval a šel si ke kuchyňské lince nachystat svačinu do školy. Po pár minutách spolu vycházeli z domu.
„Tak já teda letím.“ Ukázal Tom směr tělocvična a Bill pokývnul hlavou.
„Hádám, že se uvidíme odpoledne.“
„Yeah.“ Vydechne Tom. Bill se ošívá a nakonec se odhodlá dát Tomovi rychlou pusu na tvář.
„Měj se, Tomi.“ Vyhrkne rychle, otočí se na patě a chvátá pryč od Toma. Tom si přejel po místě, kde před malou chvílí spočinuly Billovy rty a nevědomě se usmál. Zakroutil hlavou a konečně se vydal svým směrem.
…
Tom dorazil do tělocvičny a vyběhl po schodech nahoru k Henryho bytu. Zaklepal a vyčkal, než uslyšel zpoza dveří tlumené ‚dále.‘ Vstoupil tedy dovnitř.
„Hej, šefíku, jsem tady.“ Oznámil svůj příchod Tom a Henry vyšel z kuchyně.
„Ahoj, Tome, sedni si, potřebuju s tebou něco projednat.“ Pokynul Henry Tomovi. „Můžu ti něco nabídnout? Čaj, kafe?“ Zeptal se dodatečně Henry. Co by to byl přeci za hostitele.
„Ne, díky, radši pojď rovnou k věci, jsem napnutej jak kšandy.“ Promnul si Tom ruce.
„Dobrá tedy.“ Henry si sednul naproti Toma a spustil. „Věci se mají takhle. Tvůj opakovaný zápas s Bahlowem vzbudil povyk, přitáhnul pozornost. Ve všech novinách se teď na titulních stranách neobjevuje nic jiného. Včera jsem komunikoval s tiskem. Chtěli by s tebou udělat takovou menší konferenci, aby si vlastně povyprávěl, dá se říct svůj příběh. Mají spoustu otázek a nebylo by na škodu, kdyby se o tobě zase více dozvěděli. Navíc se tam můžou objevit dost zajímavý a významní lidé. Je dobře, že se o tobě mluví, takže si myslím, že to bude spíše užitečné, ale samozřejmě vše záleží na tvém rozhodnutí.“ Dokončil Henry.
„No to je eh…“ Koukal zaraženě Tom. „Nevím, co na to říct, je to dost překvapující. Já myslím… pokud ti to připadá, jako dobrá volba, nevidím důvod, proč nesouhlasit.“ Oznámil Tom Henrymu svůj verdikt.
„Skvěle! Ještě dnes se s nimi zkontaktuju, a potom ti dám vědět o dalších podrobnostech okay?“
„Jo.“ Pokývá Tom. Henry Toma poplácal po rameni a vyprovodil ho až ke dveřím.
„Měj se, Tome.“ Mávl mu Henry.
„Ty taky.“ Oplácel mávnutí už napůl cesty pryč Tom. Tohle je senzační novinka. Vůbec nečekal něco takového. Tenhle den byl zřejmě předurčen k tomu, být vydařený.
…
„Takže mluvili jste o tom?“ Zašeptala Heidi co nejtišeji. Právě měli přednášku, avšak ona byla moc nedočkavá na čekání, než bude přestávka.
„Ne.“ Zamumlal Bill zpátky.
„Jak to?“ Řekla Heidi trochu hlasitěji oproti jejímu úmyslu. Profesor se zahleděl jejich směrem.
„Dáváte pozor, slečno Schulzová?“ Změřil si ji přísným pohledem.
„Samozřejmě, pane profesore.“ Zatvářila se Heidi vážně a nanejvýš soustředěně.
„To doufám.“ Profesor se otočil zpět a pokračoval ve výkladu. Heidi vytáhla papírek a naškrtala na něj vzkaz, posunujíc ho směrem k Billovi.
Říkal si, že se ho na to zeptáš, ne? Neodhodlal ses snad?
Bill si povzdechl. Teď vážně neměl náladu něco rozebírat. Jenže, jak znal Heidi, bude neodbytná. Míň bolestivá cesta byla prostě jí to říct. Stejně to měl v plánu, jenom ne teď. Co však mohl dělat?
O to nejde. Přišel strašně pozdě z tréninku včera večer. Henry ho tam dusil pěkně dlouho, a potom byl příliš unavený, takže z toho sešlo. Navíc může to počkat na dnešek, nikam mi přece neuteče:P
Poslal jí zpět Bill a ušklíbnul se. Smajlíkem na konci chtěl popíchnout její nedočkavost, ačkoli sám v některých situacích nebyl jiný.
To nevíš, znáš Toma, u něho si nemůžeš bejt ničím jistej:P Co když dneska přijde zase pozdě?
Načmárala horlivě Heidi na papír, skoro se to nedalo přečíst, jak rychle to bylo naškrábané.
To u tebe taky ne:P Jinak by měl přijít odpo, alespoň mi to tvrdil. Ale stejně budeme mít málo času, táta dojde domů a pak nebude prostor na to, mluvit o takových věcech.
Odepsal Bill a přitom si uvědomil tenhle fakt. Jestli začnou takové téma, určitě to nevyřeší za půl hodinky, a potom by byla zbytečně napjatá atmosféra, kvůli nedořešeným věcem a Jörg by si ještě něčeho všiml.
Tak ho vytáhni někam ven, kde budete mít klid, a budeš mít jistotu, že ti nikam neuteče, bylo by od něj velice nezdvořilé se sebrat a nechat tě tam samotného:P×D
Bill se musel ušklíbnout. Tom by nikdy nic takového neudělal, ale Heidi si prostě musela rýpnout.
To by neudělal, ani kdyby do něj měl uhodit blesk, a ty to víš:P Navíc nemám tucha kam, nic mě nenapadá:( Na brusláku jsme nedávno byli a napadlo to Toma, nechci být neoriginální. A na jídlo teď chodíme taky pořád:S chjo kdybys mi radši poradila místo toho popichování:P
Tak ho vem do kina. Jak dlouho jste tam nebyli? Na nějaký strašidelný horor, aby ses na něj mohl tisknout:P
Bill zakroutil hlavou a mírně se začervenal.
„Heidi!“ Syknul směrem k ní. Ona jen pokrčila rameny s nevinným výrazem.
Bože Schulzová, ty jedna perverzačko, ještě jsme si ani nepromluvili o tom SKORO– polibku a ty tady na mě vybalíš nějaký muchlování v kině. Tak to teda dík za radu:P I když, to kino vlastně není tak špatný nápad, ale bez toho hororu a muchlování. Tom by se mi vyděsil a co potom.
Poslal Heidi papírek. V tom ho však polekal rázný tón pana profesora.
„Kaulitzi, co mi řeknete k téhle technice fotografování?“ Položil profesor Billovi otázku a ten v duchu zanadával. ‚Sakra, co budu dělat?!‘
„Já ehm… já… myslím… mohl bych si odskočit?“ Vybreptl ze sebe nakonec a zbytek třídy propukl v smích. Heidi se také zachechtala. Profesor si sundal brýle a promnul kořen nosu. Tyhle děcka budou jednou jeho smrt.
…
„Hey, jsem doma.“ Zavolal Bill z chodby, jak bylo jeho zvykem, a s nadšením přicupital do obýváku. Slyšel z kuchyně zvuk. Přešel tam a uviděl Toma se zástěrou kolem pasu u sporáku.
„Tomi? Co to tady vyvádíš?“ Zachichotal se Bill.
„Oh, Bille ty už jsi doma?“ Otočil se udiveně Tom, nikoho neslyšel přijít.
„Jo, volal jsem ti, jenže jsi díky tady tomu rámusu zřejmě neslyšel. A teď mi řekni, co je tohleto?“ Ukázal Bill ukazovákem na nějakou červeno-hnědou tekutinu, vařící se v hrnci.
„Moje omáčka. V těch knížkách receptů nebyla žádná jednoduchá, co by mi vyhovovala, tak jsem si vymyslel vlastní. A musím se tedy pochválit, že chutná výtečně.“ Ochutnal Tom z vařečky a oblízl se. Bill se musel začít smát.
„Dej mi taky.“ Řekl, když se uklidnil. Tom mu nabral na vařečku a přiložil to k jeho rtům.
„Pozor, je to horký, ať se nespálíš.“ Upozornil ho ještě. Bill na omáčku párkrát fouknul a konečně ochutnal.
„Mmm není to tak špatný, to se musí uznat.“ Zvedl Bill palec nahoru a usmál se.
„Není to tak špatný?!“ Řekl Tom nevěřícně. „Bille, je to vynikající.“ Nacpal Tom Billovi ještě jednu ochutnávku do úst, aby mu to pořádně ujasnil.
„Tak promiňte, pane šéfkuchaři, je to výborný! Nevím, jak jsem si mohl dovolit předtím říct něco tak troufalého.“ Hrál Bill Tomovu hru.
„No to taky nevím. Jestli chceš mít na oběd chleba s máslem, stačí říct.“ Vypláznul Tom jazyk.
„Ne ne, ta omáčka bude fajn.“ Zatvářil se Bill jako neviňátko a Tom se ušklíbnul. Nabral na talíř těstoviny a zalil to pořádným množstvím jeho speciální omáčky. Na závěr to zasypal sýrem a podal Billovi talíř.
„Tomi jestli tohle všechno sním, tak prasknu.“
„Prosím tě, seš jak vyžle. S takovou nikdy nepřepereš ani tu Heidi.“ Lamentoval Tom a sám si nabral na talíř pořádnou porci. Zbytek dal do dóz, aby to vydrželo teplé, až dorazí Jörg.
„No, ale opravdu to mám výborný, já jsem se nakonec minul povoláním.“ Vychvaloval si Tom své dílko a dělal u toho obličeje. Bill málem vyprsknul sousto, co žvýkal, na sluníčkově žlutý ubrus. Plácnul Toma po dlani.
„Tome!“
„No co? Musím si to pochválit, když to za mě nikdo neudělá.“ Přejel si Tom jazykem po zubech a Bill celou tu akci pozorně sledoval. Tom by si toho ani nevšiml, kdyby nezíral tak nápadně a dlouho. Proto si radši zacpal plnou pusu jídla a díval se do svého talíře.
„Ty, Tome?“ Řekl po pár minutách ticha Bill. Tom k němu zvedl pohled na znamení, že poslouchá.
„Už jsme dlouho nebyli v kině, a tak jsem myslel… no, mohli bysme tam dneska zajít.“ Navrhnul Bill opatrně, jak mu ve škole radila Heidi.
„Do kina?“ Zopakoval Tom. Bill kývnul hlavou a čekal napjatě na Tomovu odpověď.
„Proč ne.“ Pokrčil Tom rameny a pokračoval v jídle. Bill se zářivě usmál a srdce mu zaplesalo radostí.
…
Schylovalo se k sedmé hodině a Bill s Tomem se chystali do kina. Bill si dal na líčení a vzhledu hodně záležet. Chtěl se Tomovi líbit. Vůbec však nevěděl, co na sebe. Přehraboval se ve skříni a nakonec si vybral černé džíny, černé tričko, na to stříbrnou vestičku a doladil to pár prstýnkama a řetízkama. Tom se naopak rozhodl pro veselejší barvy a sladil se do červena. Byl z toho trochu nervózní.
„Už vyrážíte, kluci?“ Zeptal se jich Jörg, jakmile vešli do obýváku.
„Jo jo.“ Pokýval Bill hlavou.
„Tak si to hezky užijte.“ Usmál se na ně. Kluci se s Jörgem rozloučili a přešli do chodby, obout si boty a obléknout bundy. Hned potom vyrazili. Kráčeli vedle sebe po chodníku v tichosti.
„Um, takže na co to vlastně jdeme?“ Začal Tom konverzaci. Nevadilo mu mlčení, jen se cítil nesvůj, vlastně ani pořádně nevěděl proč. Bill, jak vidno na ten skoro-polibek nejspíš úplně zapomněl a on si tady dělá zbytečné starosti. Kdyby jen tak věděl, že to je jediné, na co Bill dokáže myslet.
„Ani nevím.“ Zasměje se Bill. „Nestihl jsem se podívat na program. No snad tam bude na výběr něco dobrého.“
„To doufej, jinak s tebou do kina příště nepůjdu.“ Vyplázne Tom hravě jazyk.
„Ále Tomi, není to pravda, víš to sám.“ Zachytí Bill svůj piercing v jazyku mezi zuby a Tom se odvrátí v momentě, kdy to pošle do jeho žaludku slabý vír.
„Možná…“ Zamumlal Tom a dál v konverzaci nepokračovali do chvíle, než se objevili před kinem.
„Tááák, co to tu máme?“ Nahrnul se Bill natěšeně k programu. „Hele, Agent v sukni 2, prý to je komedie.“
„A co tam je dál?“ Optá se Tom.
„Zrcadla, to je horor, a potom nějaký historický film. Nejlíp zní ta komedie, co myslíš?“ Ohlédne se Bill na Toma.
„Jo, souhlasím.“ Pokýve Tom hlavou. Rozhodně neměl zájem se vracet večer ve tmě domů po zhlédnutí hororu. A co slyšel, zrcadla byl dost děsivý horor.
„Tak jo, já půjdu koupit lístky a ty jdi obstarat něco dobrého.“ Usměje se na Toma Bill a vtiskne mu do rukou peníze. Tom se rozejde ke stánku s občerstvením.
„Ahoj, Penny, co ty tady?“ Pozdraví Tom bývalou spolužačku ze základky.
„Ahoj, Tome. To víš, některé dny si tu přivydělávám, a co ty, s kým si tady, s nějakou holkou?“ Vyptává se Penny.
„Ne ne, s bráchou.“
„Oh.“ Penny se po tomhle zjištění trochu zatetelila radostí. Tom se jí vždycky líbil, byl slušný, dobře vypadající, nekouřil, nebyl to žádný děvkař a k dívkám se choval vždy galantně. Většina holek po něm jela jako šelmy po své kořisti. Někdo takový se nevyskytuje často.
„Takže, co to bude?“ Usmála se na něj laškovně.
„Nějaký pití, třeba támhleto pomerančový.“ Ukáže Tom na velkou láhev pomerančového nápoje. Penny se otočí, stoupne si na špičky a natáhne se pro láhev. Tím se jí trošku povyhrne tílko a odhalí kůži na zádech. Tom si toho však ani nevšimne.
„Co dále?“ Usměje se opět na Toma a zamrká svými řasami, dlouhými a hustými od velkého nánosu řasenky.
„Pytlík sladkýho popcornu a mléčnou čokoládu. To bude všechno.“ Řekl Tom. Znal Billa, vždycky dostal v kině chuť na čokoládu, takže bylo lepší být připravený. Penny na něj vyhrkla sumu a Tom jí podal peníze.
„Drobné si nech pro sebe.“ Pousmál se na ni mile Tom. Penny byla docela milá holka, tak ať si taky nechá něco pro sebe, i když to bylo jen pár drobných.
„Tak děkuju. Kdyby byl každej jako ty, za chvíli bych vydělala mimo výplaty majlant.“ Zasmála se.
„To ještě příjde, uvidíš. Tak jo, já půjdu.“ Vzal Tom všechny věci z pultu.
„Měj se a užijte si s bráchou film. Pozdravuj ho.“ Mrkne Penny. Tom kývne a kráčí směrem k Billovi.
„Oh Tomi, ty si pro mě koupil čokoládu?“ Zazářily Billovi nadšeně oči.
„Pro koho jinýho? Znám tě až moc dobře a nehodlám po zbytek večera poslouchat, že jsem vinný za její nekoupení.“ Ušklíbnul se Tom a podal ji Billovi. „Mimochodem, potkal jsem Penny, prodává v tom stánku občerstvení, pozdravuje tě. Bylo milý se s ní zase vidět.“ Bill pozvedl obočí. Jo, Penny nebyla špatná holka, jediný, co kazilo to, aby Billovi byla 100% sympatická, bylo, jak se snažila dostat Toma. V tom případě by ale jeho požadavky neprošla žádná. Tom je prostě někdo tak okouzlující a charismatický, takže není žádná možnost, jak se vyhnout pádu do spáru lásky k němu. Bill si toho byl moc dobře vědom, sám ten pád přeci neustál. Takže ji neobviňoval, věděl, jaké to je. Alespoň nebyla tak otravná a drzá jako Bora.
Zvuk oznamující pouštění do sálu se rozezněl místností a lidé se začali seřazovat před schodištěm, kde postarší paní kontrolovala lístky.
„Vybral si dobrá místa?“ Podíval se Tom na Billa. Ten se zářivě usmál.
„No jasně, ty nejlepší, co sis myslel.“ Zmáčknul Bill Tomovo rameno. ‚Och ty svaly.‘ Pomyslel si a představil si Toma bez trička.
„Bille.“ Drcnul do něj Tom loktem. Došli totiž na řadu a starší paní netrpělivě čekala, až jí Bill podá lístky. Ten se však na chvíli ztratil ve svých myšlenkách.
„Oh, pardon.“ Podal jí Bill lístky, ta je odtrhla a následovně konečně mohli jít do sálu, obsadit svá místa. Bill už při ukázkách rozbaloval čokoládu a Tom s nepatrným úsměvem na rtech zavrtěl hlavou.
…
„Ten film byl docela vtipný, ne, Tomi?“ Zatleskal Bill, když vycházeli z kina. Trochu se otřásl, venku bylo chladněji a taky docela tma. V zimě se strašně rychle stmívalo.
„Jo, to byl.“ Souhlasil Tom.
„Takže se nemusím bát tvojí nepřítomnosti u příští návštěvy kina?“ Připomněl Bill, co Tom říkal dřív.
„Ne… zatím.“ Ušklíbl se Tom. Bill ho šťouchnul, ale Tom jej zachytil a začal lechtat Billova žebra.
„Nééé, Tomi… áááh… dost.“ Smál se Bill a snažil se ze sevření uniknout. Zadíval se Tomovi do očí a Tom přestal. Chvíli na sebe zírali, z úst jim vycházel bílý sražený dech s okolním studeným vzduchem. Tom od Billa odstoupil.
„Měli bychom jít domů.“ Řekl a rozešel se. Bill jej hned následoval.
„Tomi?“
„Jo?“ Odpověděl Tom, nervózně si skousávajíc piercing v koutku rtu.
„Víš, to, co se stalo… předevčírem… uhm.“ Koktal Bill nervózně a Tom ho přerušil.
„Co se stalo?“ Dělal nechápavého. Billa to trochu zaskočilo.
„No… jak jsme byli v pokoji ty a já… málem jsme se políbili.“ Vyhrknul Bill statečně. Tom se zastavil a těžkým vydechnutím přivřel oči.
„Bille…“ Zašeptal.
„Já vím, jak se asi cítíš. Musíš být zmatený, já jen… chci, abys věděl, že z toho nemusíš mít strach, kvůli mně nebo tak něco, mně to nevadí, já… tak trochu jsem to chtěl. Teda chci říct… já… já, kdyby se to stalo, nelitoval bych toho.“ Zamotával se do toho Bill. Nevěděl, jaká vhodná slova použít. Nechtěl na Toma vybalit, že nepřemýšlí o ničem jiném a dívá se na něj jinak než na bratra delší čas. Tom by se pravděpodobně vyděsil, a to nechtěl dopustit. Tom se otočil čelem k bratrovi a hluboce se mu zahleděl do očí.
„Tohle by se nemělo dít, mně je líto, že jsem ti způsobil takové pocity, které nejsou správné.“ Říkal Tom roztřeseně. Nebyla to přeci Billova vina. Byla jen jeho, on je do této situace uvrhl, a teď se od toho nemůže sám odpoutat.
„Ne, Tome, tak to není. Tys nic nezpůsobil, nedávej si to za vinu. Prokrista vždyť tady není nic, za co bysme oba měli být vinni. Ty pocity nejsou špatné jenom proto, že by měly být.“ Bill uchopil Tomovu tvář a palci přejížděl po jeho lících. „Tomi, jsme to jen my. Vždycky jsme byli, to přece není špatné, nebo si to myslíš?“ Tomovi se do očí tlačily slzy. Byl tak zatraceně zmatený. Jistěže oni nebyli špatní. Nikdy nemohli být.
„Ne.“ Hlesl a z očí mu vykanula první slaná kapka. Bill ji setřel.
„Oh, Tomi, neplakej.“ Stisknul ho v silném objetí. Věděl, jak se cítí. Tímhle si ze začátku taky prošel a bylo to tak těžké. Neměl nikoho, ale teď… Tom má Billa a ten nedovolí, aby se cítil špatně. Tom zabořil hlavu do Billova ramene a dýchal bratrovu uklidňující vůni. Nechal slzy volně vytékat a snažil se uklidnit svůj dech. Na ulici nikdo nebyl. Stáli tam jen oni dva uzavřeni v nekonečném okamžiku…
autor: Emilia
betaread: Janule
já tu tvojí povídku tak hrooozně moc miluju,asi je moje nejoblíbenější,jsi opravdu dobrá autorka xD moc se těším na další díl (a taky na tu konferenci) xD
Som zvedava na tu konferenciu, popravde som sa bála, že to bude niečo zle ked volal Hanry. Hajdy mám celkom rada, pomáha Billovy sa trošku rozhúpať k niektorýmj rozhodnutiam. Dúfam, že Tom bude v pohode. teším sa na dalčí diel.
Dokonalá! Úžasná! Jedinečná! Chytlavá! Napínavá! Tyhle slova vyjadřijí, jaká je ff Úder do srdce.
Skvělá povídka.. Moc se mi líbí.. 🙂 Už se těším na další dílek!
to je krásný … doufám že Tomovi zas nerupne v bedně a že už konečně přestane Billa trápit.
tady se mi lbí že ať už si myslím dopředu na cokoliv tak ty ten děj napíšeš jinak.
Zlepšil mi ten díl náladu.
Ach….. tak nádherný dílek :*
Umírala jsem u každého slova… kino asi byl super nápad 🙂 Jinak z aktuálnosti filmů si nelam hlavu ;D Taky neznám momentální nabídku, naposled co sem byla v kině byl Arthur a Minimojové 2 😀
Nicméně ale skutečně nádherný dílek :* Už aby byl další :*
no a ten konec :O sem ráda že mu to Bill řekl, fakt úžasný takový nevinný a pozvolný, bych se zase opakovala, těším se na další 😉
Ahojky 🙂 komentovala bych už dřív, ale mám zaracha a teď jsem si ještě celý díl nepřečetla, ale musím to okomentovat hned, protože nemám čas, páč jsme na počítačích a doma už se na PC nedostanu :((
Vsadím se, že celý díl bude úžasný!!! Miluju tuhle povídku, je fakt suprová 😉
Dala bych i delší komentář a to fakt ráda, ale to bohužel nestihnu, než si přečtu povídku…omlouvám se 🙂 Ale jinak TO ŽERU!!!
STIHLA JSEM TOOOO!!!!! Nemůžu z toho dílu!! Božééééé, ten konec!!! *umírá a zároveň skáče nedočkavostí na další díl*
juchůůů…konečně pokračování…já už se nemohla dočkat….tak moc sem se těšila..:-)
Děkuju za super počteníčko, doufám, že co nevidět bude pokračování…:-)
To bolo od Billa nádherné. Tak krásne mu to vysvetlil. Snáď to Tom časom pochopí. Hlavné je, že to neskazil nejakým útekom,alebo nejakým prízemným zapieraním. Takto je to pekné. Ale Tom asi potrebuje čas kým si to pripustí. Billa mi je ľúto bude asi musieť chúďatko dlho čakať. Ale aspoň to nebolo úplné odmietnutie.