No one is innocent I – Chocolate love 31.

S úsměvem vydechnu a přikývnu.
„Dobře, můžeme se jít najíst. Mamka určitě něco nachystala.“ Pohladím ho po tváři, kam ho pak políbím. Přikývne a políbí mě na rameno. Přijde mi… Že je náš vztah ještě víc důvěrnější. Jistěže musí být důvěrný, když se stalo… tohle. Pomalu se začnu zvedat, pomůžu i jemu. Hodím na sebe jenom tepláky, počkám, než se obleče i on, a ještě si ho k sobě přitáhnu a obejmu. Políbím ho dlouze a něžně na rty. Chci, aby si tohle ráno pamatoval, protože já, určitě budu.

„Lásko, tohle… Budu si to pamatovat navždycky. Protože… Tohle byl třetí nejkrásnější den v mém životě,“ políbí mě a následně pohladí. Usměju se na něj a otřu se svým nosem o jeho.
„A můžu vědět… Jaké byly předchozí dva?“ zamrkám.

„Den kdy jsme se poznali a pak den, kdy jsme spolu začali chodit.“ Usměju se a pevně ho obejmu. Políbím ho do vlasů. Ještě víc se usměju, když si uvědomím, že jsem do Billa doopravdy upřímně zamilovaný, že ho miluju. Tohle jsem si ještě nikdy neprožíval. Je to pro mě něco… Doopravdy nového.
„Tak… Můžeme jít?“ usměju se na něj a už ho je vezmu za ruku.

„Jo, samozřejmě,“ přikývne na znamení souhlasu, a ještě mi dá pusu na tvář. Jdeme pomalu z pokoje. Ale… Nikdo v kuchyni není? Divné. Jdeme ven. Možná jsou už tam. Třeba je nebavilo být vevnitř.

„Dobré ráno,“ pozdraví Bill a usměje se na oba rodiče.

„Dobré ráno, kluci,“ usměje se máma. Táta na nás jen s úsměvem kývne. Nechápu, jak můžou mít pořád tak dobrou náladu. Usměju se a zakroutím hlavou.
„Vypadáte, že jste se dobře vyspali… Říká se, že každý má dobrou náladu po krásném s-…“
„Mami!“ vypísknu a zakroutím hlavou. Začne se smát a zvedne obočí.
„Co je na tom špatného?“ směje se.
„Tvoje máma ti chce jen prozradit, proč má pořád dobrou náladu, Tome,“ řekne táta a hodí po mamce pohled.
„Mám pocit, že jste se zasekli v pubertě,“ protočím oči a zasměju se. Jo, někdy mi oba připadají prostě jako puberťáci

„Jo, možná na tom něco pravdy bude. Akorát s tím rozdílem, že to nebyl sex, ale milování,“ zasměje se a pohladí mě po zádech.

„Dobře, tak milování,“ přikývne a usměje se na nás máma. Chvilku si nás tak s úsměvem prohlíží… zkoumá. Zajímalo by mě, nad čím přemýšlí, když tak kouká, ale znervózňuje mě to. Nakrčím obočí. Pohladím Billa po boku a usměju se na něj.

„Děkuju ti za to moc, lásko,“ zašeptá Bill a znovu mě políbí.

„Já děkuju tobě,“ zašeptám nazpět a usměju se. Oplatím mu polibek a pohladím ho po tváři. Vezmu Billa za ruku a posadím se k rodičům. Billa si posadím k sobě. I přes židli se o mě pořád opírá. Je teď… Hodně přítulný. Hladí mě rukou po břiše a šťastně se dívá na mé rodiče. Ve tváři má vepsaný úsměv. Taky se usmívám. Mám strašně dobrý pocit, opravdu. Myslím, že dlouho jsem se necítil takhle… Nevím, jak by se to dalo popsat, prostě tak, jak se cítím právě teď. Ruku, kterou mě hladí po břiše, pohladím já svou a nechám ji na ní položenou. Přijde mi to teď strašně fajn… Bill, já… Rodiče. Myslím, že ho berou strašně dobře, jako by ho znali, co já vím jak dlouho. Opravdu si Billa hodně oblíbili.

„A postel váš útok přežila?“ zasměje se mamka a prolomí tím ticho.

„Postel je úplně v pořádku,“ prohlásím pyšně a zazubím se.
„Teda… eh, doufám,“ našpulím rty. Bill jen poslouchá a usmívá se. Hladí mě a já jeho.
„V pořádku? V tom případě… Nic. Radši mlčím,“ zasměje se a táta jí šťouchne. Napomene ji.
„Zlato, nemůžeš po nich chtít hned mistrovské výkony. Věřím, že se všichni toho dočkají,“ zasměje se i táta.

„Hey!“ zasměju se. Jo, nechtěl bych vidět je spolu poprvé.
„Vidíte, Bill… je spokojený,“ usměju se a trošku do něj šťouchnu. Vypadá jako v transu, ale tak… strašně roztomile.

„Jsem strašně moc spokojený,“ téměř zašeptá a zavře oči, jako by byl unavený. Usměju se na něj a pohladím ho po tváři, kam ho políbím. To budeme asi dva, kdo budou opravdu spokojení. Spokojeně přivřu oči. Skloním se dolů, abych ho políbil, ale… Slyším… Tiché zachrápání? Otevřu oči a zvednu obočí. Potichu se zasměju.
„Billi? Lásko…?“ šeptnu a políbím ho na tvář.

„J-já nespím,“ začne kroutit hlavou a poplašeně koukat kolem sebe. Zasměju se a zakroutím hlavou.
„Jestli chceš… Můžeš se vyspat, zlato,“ zašeptám a pousměju se. Pohladím ho po hlavě.

„Já ale nejsem unavený, víš? Jen mi tahle poloha nedělá… Příliš dobře,“ zasměje se a posadí se rovně.

„Tak dobře,“ směju se a trošku do něj šťouchnu. Achh… tak rozkošnej. Olíznu si rty a podívám se okolo sebe.

(Bill)

Pořád nemůžu uvěřit tomu, že se to opravdu stalo. Že to bylo… Tak krásný, nádherný, něžný. Pořád to mám před očima. Nemůžu se toho obrázku zbavit. Našel jsem si pravděpodobně další zálibu. Tomův penis v mém těle. Yeah. Vyčerpalo mě to, i když jsem spal celou noc. Kdybych nespal jako Tom… Byl bych snad mrtvý. Zasměju se tomu v duchu. Opřu si ruku o opěradlo židle a o dlaň opřu hlavu. Zavřu oči a zase začnu pomalu usínat.

„Lásko?“ šeptne mi Tom do ucha, kam mě letmo políbí. „Ty jsi… úplně vyřízený,“ potichu se zasměje a prohrábne mi vlasy. Zase prudce otevřu oči a zakroutím hlavou. Nechápu, co se děje. Začne mi to docházet až po chvíli. Zasměju se.
„Ne, ne. Já jsem naprosto v pořádku,“ kývnu hlavou a vypláznu na něj jazyk.

„Asi by měl někdo jít zkontrolovat, jestli neudělali díru do podlahy,“ zasměje se Tomova máma a šťouchne loktem do jeho táty.
„Ale… ťutu,“ zasměje se Tom a dá mi na tvář dětskou pusu.
„Nebo se unavili povídáním,“ zasměje se Petr s úšklebkem

„Ne, já nejsem unavený,“ usměju se a začnu se protahovat. Dám si ruku před pusu a zívnu si. Nechápu, proč se mi všichni smějou. Není na tom nic vtipnýho.

„Nechceš si jít odpočinout?“ šeptne mi Tom do ucha a pohladí mě po krku.
„Jo, kdy já byla naposledy takhle po ránu unavená,“ protáhne se červenočernovláska a usměje se. Zakroutím hlavou. Odpočinout? Ne. V žádném případě. Musím fungovat normálně. To bude dělat čerstvej vzduch. Yeah určitě. Políbím Toma na rty a usměju se. Pak to zopakuju, ale trošku dravěji.
„Nepůjdu spát. Spát můžu večer,“ zasměju se a pohladím ho.

„Mm… Jak myslíš,“ vydechne tiše Tom a usměje se. „Já… si ještě asi lehnu,“ zazívá unaveně. Ještě si lehne? Yeah. V tom případě půjdu s ním. Nemůžu ho nechat samotného, ne?
„V tom případě si půjdu lehnout s tebou,“ zasměju se a na znamení souhlasu přikývnu. Natáhnu se pro chleba s nějakou pomazánkou. Začnu pomalu jíst.

„S tím nemám vůbec žádný problém,“ řekne potichu a pousměje se. Zavře oči a zakloní hlavu.
„Jeden sotva vstane z mrtvých a už pojede druhý. Jste tam chytali myši?“ zvedne obočí Tomova máma a s úsměvem zakroutí hlavou.

„Ne. Chytali jsme malý… žížalky a hady,“ zakřením se a políbím Toma na krk. Hladím ho u toho na břiše a spokojeně se usmívám. Tak… Když může mít Daniela narážky, proč ne i já, že? Zasměju se.