autor: Stela
RÁNO – LISTING
„Do háje, já se na to vybodnu. Co vybodnu, vyseru!“ Řvu po celé budově a jako rozzuřenej bejk si to šinu k šéfové.
„Šéfová! Co to má znamenat? Kde je moje konvice? Kde je papír? Kde je moje všechno?“
„Georgu, uklidněte se! Co že se vám to ztratilo?“
„No varná konvice. Je devět ráno, jdu si do kanceláře na kafe, abych se nasnídal a co nevidim?“
„Co nevidíte?“
„No tu konvici. Nemůžu si udělat to blbý kafe.“
„Nebojte. Uklidněte se. Tu konvici vám osobně najdu.“ No to bych chtěl vidět. Zvednu se a jdu zpátky k sobě, stále v obličeji rudej jak Gustavova nová kravata.
BILL
Ráno se probudím jako první. Ležím nahý na zemi pod gaučem. Ven mi trčí jen noha a konečky vlasů. Pálí mě břicho a tváře. Spálil jsem se o koberec.
Nakrčím nos nad tím puchem. Smrdím kouřem, jako bych vylezl někde s pajzlu. Vysoukám se ven, zajímalo by mě totiž, jak je na tom Tom.
Natáhnu na sebe s igelitky jedny čisté spodky a jedno z velkých triček, které patří Tomovi. Vlasy prohrábnu rukou a otočím se, abych zaostřil Toma. Nemůžu ho nikde najít. Že by už šel a nechal mě tady. To ne, neriskoval by, aby mě tu šéfová takhle našla.
Vezmu igelitky do ruky a chci je se stolu sundat na zem.
„Jau, do prkna.“ Zašklebím se a semknu víčka. Zabolel mě zadek při tom předklonu. Ihned se narovnám. „No to vypadá, že jsme včera dělali i spoustu jiných věcí, než mi utkvělo v paměti.“
Řeknu si sám pro sebe.
Nadskočím, jak se leknu neznámého zvuku. Rozhlídnu se po místnosti, ale nic nevidím. Asi mám ještě ze včerejška slyšiny. Otočím se zase ke stolu a do pytlíku, kde toho teda moc požehnaně nezůstalo, shrnuju rozsypanou rostlinku. Je to i na zemi, ale to nechám Tomovi. Já se se svým zadkem ohýbat nehodlám.
„Doprdele!“ Zakleju, když znovu uslyším to bouchnutí, leknu se a celý obsah pytlíku se mi vysype na zem.
Zase. Tentokrát mi to nedá.
Myslím, že to vychází někde z nábytku, co tu je. Vezmu koště z rohu, asi je to myš. Zabiju tu svini.
TOM
Jsem ve skříni. Umírám bolestí. Ležím tu na zádech, nohy mi trčej do vzduchu a k tomu všemu jsem zapřenej o ten můj namoženej krk.
Jsem debil. Nevím ani pořádně, jak jsem se sem dostal, natož abych věděl, jak se dostanu ven.
I přes ztuhlé svalstvo se mi povede párkrát rukou bouchnout do dveří. Slyšel jsem nějaké zvuky, takže předpokládám, že je Billy vzhůru.
„Kurva, co to? Jsem v nebi?“ Zaječím když mě oslepí světlo. Moje oči si zvykly na tmu ve skříni, a teď tu na mě šajní.
„Ne, nejsi v nebi.“ Zaslechnu a ve světle se mi rýsuje postava, když si moje oči konečně zvyknou. Spatřím Billa s koštětem v ruce a biolitem v druhé.
Zaostřím na to koště.
„Bille, ty někam letíš?“
To nemůže, nemůže mě tu nechat ve skříni a jen tak si odletět jak nějaká vlaštovka.
„Ne, neletím.“ Jen suše odvětí. Mrskne koště do kouta a za ruku mě tahá na nohy. Vytryskla mi slza od bolesti krku.
Posadím se na gauč. Chci se podívat na Billa, ale nemůžu zvednout hlavu.
„Bille? Podáš mi prosím sklenici vody.“ S úsměvem mi ji podá.
Ať dělám, co dělám, nejde to. Mám krk totálně v háji. Doufám, že jsem si ho nezablokoval a povolí to, protože ta bolest je drsná.
„A brčko?“ Optám se, když zjistím, že to nedám a jazyk se mi lepí na patro, jak bych pil.
„A kde ho máš?“ Sakra. Jó.
„Musíš do spodního šuplíku té vestavěné skříňky.“ Natočím celá záda, abych se podíval, jestli hledá dobře. Trochu usykl, když se shýbal.
„Bille, je ti něco?“
„Ne, dobrý. I když bych tě rád seřval za můj natrhlej zadek. Nemůžu, protože ani nevím, jak se to stalo. Je celkem možný, že jsem si ho natrh sám. Víš, kde jsem se probudil?“
„Jo. Pod gaučem.“
Otočí se na mě s udiveným pohledem.
„Jak to víš?“
„No, bylo to takhle. I když jsem hulil víc, pamatuju si to. Hráli jsme takovou hru, tahali jsme papírky s otázkama, a kdo nevěděl, tak musel odložit jeden kousek oblečení. Kdo byl první nahej, vymyslel jinou hru.
Prohrál jsi ty a nemohla tě napadnout žádná slušná hra, tak jsme hráli schovku. Šel jsem na záchod a ty jsi se měl schovat. Když jsem přišel, nikde jsi nebyl, tak mě napadlo, že asi pikáš.
Šel jsme se teda schovat do skříně. Pak si pamatuju už jen to, že tu něco kukalo, a pak jsem usnul no, a teď sedím tady.“
Vezmu si od tebe to brčko a vysaju celou lahev na ex. Od toho mluvení mi vyschlo v krku.
„No to je pěkný. A proč mám natrhlej zadek? Rád bych to věděl.“
„No to je pěkný, že bys to rád věděl, ale já to nevím.“ Zakroutím hlavou a podám Billovi prázdnou sklenici.
Někdo klepe na dveře.“Kaulitzi, jste vzhůru?“
„Ano.“ Zabručím a šéfová vejde dovnitř. Ztuhne mi úsměv na tváři, když si všimnu, že její pohled utkvěl na drobisku na zemi.
„Co to je?“ Bill pohotově stoupl před ten bordel, aby nemohla šéfová blíž.
„No… no… to jsou mravenci!“
autor: Stela
betaread: Janule
Dost dobrej díl, musela jsem se smát. Úplně jsem si představila, co tam asi dělali, to sou telata, zhulit se, ještě v práci…vážně skvělý. 😀
Listing a jeho konvice :-DDDDDD No, co jsem minule říkala… 🙂
Bill se, koukám, na megamyšáka Toma pořádně vyzbrojil…
A popis hry na schovávanou – dnes nemůžu ani psát koment, protože se stále jenom směju. A ještě slzím. Tušila jsem, jak ta malá krádež mohla dopadnout…:-DDDDD
Jen, aby to neseklo ještě se šéfovou, stačí, že už je na infarkt Listing, že jo?
No paráda! Super díl a Steli, tuším jsem četla, že jsi byla úspěšná, tak ti gratuluji!♥
[2]: děkuju Ondinko..mooooc 😀
Já mám takovou radost. Z tvého komentáře, potom z hokeje a ještě ted´z té maturity…mám nějaký šatstný období…no a teď to bude lehárko, takže se můžu naplno věnovat rozepsané povídce a snad bude čas i na nějakej ten obrázek :D…dlouho už sme nebyly ve spojení. Mohla bych ještě napsat, že zrovna dneska má moje nevlastní sestřička narozeniny. Je jí 11 no a musím přiznat že trpím neskutečnou závistí :D..dostala zbrusu nově vybavenej pokojík a ted se mi ta malá potvůrka chodí vysmívat do mýho podkrovního krcálku. Ale co..ještě s toho nemá rozum :DDD Ale ted mně zajímá co ty? pochopila sem to minule správně že ten klučina chtěl za opravení televize rande? ♥♥
[3]: 😀 😀 😀 na tu poslední otázku nemůžu veřejně odpovídat :-DDDDDDDDD ale myslím, že jsi to vyčetla mezi řádky dobře :-DDDDDDD
Tak vše nejlepší malé sestřičce, teda ona už je veliká slečna a Stelinko, já bych raději stejně to podkroví 😉
Jsem skutečně ráda za to, jak se ti daří, ta maturita je super, jsi šikulka♥, a víš co, z každého tvého slova je cítit to nadšení a to je moc dobře, že jsi šťastná! Moc ti to přeju.
Teď už odpočívej a nabírej zpět síly 🙂
Těším se na další z tvých povídek, protože ta jednodílka -wow, fakt, to bylo skvostné! Nádhera!
[4]: Jo ale TV je naladěná, jupííííí! Až na to, že jsem mohla sledovat, jak "krásně" mi zas prohrál Nadal s Djokovičem… tak mi úsměv zase zmrzl! 🙁
[4]: 😀 Veřejně odpovídat :DDD…no nic. To podkroví se mi zdá taky dobrý, ale já si musela postežovat to bych nebyla já…ale jednu nevýhodu to má….v lete je tam vedro jak svině a v zimně taky. Topí se a všechno to vedro de k mne nahoru. Ale zas to má výhody že mamka sem zabloudí jednou za ctvrt století a tak máme s bráchou co je naproti soukromí. 😀 Nadala je mi líto…tenis sice moc nesluduju ale ty hlavní jména znám….a k tomu randeti ♥♥..už nebudu vyzvídat, ale doufám, že to dopadlo dobře xD 😛
Stel já nemohla xD.. prostě skvělý.. tuhle povídku miluju. Někdy(skoro pokaždý) se u ní tlemim a máma mě pak má za debila, jinak vph :DD.. prostě luxusní ;)))
[7]: děkuju 😀