autor: Mykerina
„Tome, prosím… tohle nemůžeš.“ Zavzlykám a svěsím ruce podél těla. Nepouští mě.
„Myslíš si, kurva, že se takhle ohrozím? Že půjdu sedět?“ Zasyčí a dá si telefon znovu k uchu. „Andy, zavolám ti později, musím tu vyřešit jeden problém.“ Zavěsí a odhodí mobil stranou. Zbědovaně se po něm podívám. To je opravdu moc hezký… nehodlá jít sedět, ale přitom dělá to, co dělá.
„Mí rodiče ti nic neprovedli. Nech je na pokoji. Chtěl jsi mě a máš mě.“ Kroutím hlavou a zatínám pěsti. Jsem si jistý, že kdybych měl teď cokoliv po ruce, rozčísnul bych mu tím hlavu.
„Ty to asi nechápeš… dokud tu tvoji rodiče budou, tak se v tom policajti budou pořád šťourat. Pochybuju, že by je nechali to prostě uzavřít.“ Vrčí a trhne mnou od sebe. Neudržím se na nohách a dopadnu na zem.
„To je ale tvůj problém. Neměl jsi mě unášet. Sám si za to můžeš. Neházej to teď na ostatní.“ Odseknu, ale klepu se strachy. Ne o sebe, ale o ně. Jsem si jistý, že je toho schopný.
„Sklapni, ti říkám.“ Vyjede už opravdu hodně naštvaně a začne přecházet sem a tam po místnosti. Tahá se za copánky a je znát, že je hodně rozhozený. Přemýšlím, jakou mám vůbec naději ho přesvědčit, aby to nedělal. Myslím, že hodně malou.
„Jestli se jim něco stane… cokoliv… tak ti přísahám, že se ti tu zabiju sám a budeš mít na krku nejen policajty, ale už si ani neužiješ.“ Střelím po něm nenávistným pohledem. Teď i lituju toho, že jsme šli ven. Nebýt toho, tak by si nikdy toho letáku nevšiml a nepřemýšlel by o likvidaci mojí rodiny. Tom se ke mně přiřítí jako splašený kůň.
„Ani na to nemysli.“ Sykne mi do tváře. Měl bych se ho bát, vím to, ale teď to nedokážu. Nebo spíš strach o rodiče je větší než ten můj vlastní.
„A jak mi v tom zabráníš?“ Odpovím mu stejným usyknutím a na moji tvář dopadne ostrá facka. Střelím po něm zhnuseným pohledem.
„Tohle je to jediné, co umíš, že? Použít násilí, když nedokážeš jednat jinak. Když neumíš jednat jako člověk.“ Jsem vážně rozhozený z toho všeho. Ani si pořádně neuvědomuju, co si to vlastně k němu troufám. Uhodím se do hlavy o podlahu, když po mně vyjede a povalí mě na záda. Zalapám po dechu a chytnu jeho ruce, které mi znovu obepínají krk. Asi jsem ho hodně vytočil. A očividně tudy cesta nepovede.
„Ty malá kurvo. Takhle se mnou nikdy nemluv. Nebo špatně skončíš.“ Je rudý vzteky a asi se taky moc nekontroluje.
„Hůř, než jsem skončil? Je to vůbec ještě možný?“ Namítnu kňučivě, jak nemůžu pořádně dýchat. Trochu stisk povolí. Asi si mě přeci jen chce uchovat živého. Nekrofilní nebude. Doženu rychle zásoby dechu a olíznu si rty. Zkusím to na něj jinak. Ne, že bych z toho byl odvázaný, ale třeba to zabere. Zapřu se o loket a dráždivě mu jezdím nehtem nad lemem kalhot.
„Tak tohle na mě nezkoušej.“ Křikne po mně. Pochopil, o co se snažím.
„Tome… vždycky to chceš. Vždycky tě to uklidní.“ Nevzdávám se. Musím ho nějak odvést od toho šíleného nápadu. Leknutím sebou cuknu, když těsně u mojí hlavy udeří pěstí do země. „Nechtěj mě nasrat. Tohle neuhraješ. Nepůjdu sedět kvůli kurvě.“ Mluví skrz zatnuté zuby a trhne mi s vlasy. Jen se zatnu, abych nezaskučel. Myslím, že s něžnostmi se můžu rozloučit. Pro tentokrát určitě.
„No tak Tome… potřebuješ se vybít… tak dobře… tak to udělej. Ošukej mě, jak jen chceš. Rychle, tvrdě… chci, abys to udělal.“ Dá mi docela práci to říct pevně a odhodlaně, ale nemám na výběr. Rukou mu zajedu do kalhot a stisknu jeho mužství přes boxerky.
„Od toho jsem tvoje děvka… udělej mi to, jak chceš. Kdykoliv budeš chtít. Cokoliv budeš chtít. Vybíjej svůj vztek na sexu se mnou.“ Snad doufám, že pokud pokaždé svoji náladu vybije na mně… nenapadne ho pak vybíjet to na jiných. Už vůbec ne na mojí rodině.
Tom
Mám chuť ho zaškrtit. Nebo přinejmenším ho zbít do mdlob. Tohle si ke mně nikdy nedovolila žádná moje děvka. Co si to vlastně kurva dovolil. A teď? Snaží se mě tu uplácet sexem. Chci mít tu vůli nepodlehnout. Nepřistoupit na jeho podmínky, ale je pravda, že sex mě uklidňuje. Ale asi si ani neuvědomuje, do čeho se to vrhá. Jestli mě teď uklidní sex, tak jedině takovej, kdy on pode mnou bude umírat bolestí.
„Fakt to chceš? Abych tě jebal až bys omdlel?“ Prsknu po něm, ale už jsem vlastně rozhodnutý. Přistoupím na to. Svůj klín tisknu na jeho ruku a jednou rukou mu rozepínám kalhoty.
„Ano chci. Šukej mě, jak dlouho budeš chtít.“ Na jeho hlasu je poznat, že se bojí, že to není to, co chce, ale to mě teď opravdu nezajímá. Nabídl se a já si jeho tělo vezmu. Stáhnu z něj úzké kalhoty i s prádlem a on se hned přetočí na všechny čtyři. Takhle to nechci. Nehodlám mít sedřený kolena. Chytnu ho za vlasy a vytáhnu ho na nohy. Zaskučí a chvěje se. Strčím mu do zad, že trupem přepadne přes opěradlo křesla. Rukama se ihned zapře o opěrky a snaží se tlumit vzlyky. Nechám svoje volné kalhoty i spodní prádlo padnout ke kotníkům a natisknu se za něj. Mezi prsty nechám proplést konce jeho vlasů, za které zatahám, a zároveň mu tlačím do zad, aby se nemohl narovnat. Párkrát si rukou zapohybuju v klíně a na jeden prudký příraz do něj zajedu. Jeho tělo se napne a z úst mu unikne bolestný výkřik. Pod náporem vlastní slasti ho zatahám ještě víc. Skučí a chvěje se.
autor: Mykerina
betaread: Janule
Hm…drsný a ještě drsnější…fakt mě zajímá, jestli to nakonec Bill před Tomem uhraje a dokáže zachránit svoje rodiče….
257 lidi cte tuhle povidku a ni jeden nenapsal komentar? 😀 tak ja sem prvni 😀
tohle je super povidka ale tom me stve je moc velkej pan.. ale bill si zase zacina moc dovolovat…a el stejne je tahle povidka supeeer 😀 jedno z nejlepsich del co sem zatim cetla urcitre se radi do me top 10 🙂
Dokonalý. Jiné slovo snad pro to ani nejde. Je to prostě skvělý.
Doufám, že Bill dokáže svoje rodiče zachránit, i když takhle krutě. Tom se chová zase jako zvíře.
Ale Bill stejně ví, co na něj platí, i když se teď asi jen tak neposadí.
Ty kokos… ta to je husté, dúfam že Bill zachráni svojich rodičou…a páči sa mi že je Bill tak drzí a že si dovoľuje…niekto sa Tomovi už musí postaviť :D.. je to super, dúfam že čoskoro bude další diel 🙂
huuuhůůůů.. doufám že se fakt nic nestane těm rodičům.. zatraceně já toho Toma tak nenávidím až ho miluju.. a tuhle povídku taky zatraceně miluju xD.. a chci další díl xD
JEEEEEEE ……Je to skvělá povídka jedna z nejlepších co jsem kdy četla……Cudinka Billy…Je mi ho líto ale vážně je dost drzí
:-((( chudák Bill..
Ach ne! 🙁
Já toho Toma fakt nesnáším! :/ 😀
Chudák Billy ♥
Honem dál :))
taky doufam, že se jeho rodičům nic nestane, ale snad to dopadne dobře:D
já jim to tady nepřeju a doufám, že Tom se dočká špatnýho konce, za to všechno!!!
Tom mě sere… to přehání a Bill se vážně nezdá ale co mu zbývá, škoda že neměl nic po ruce, kdyby ho něčím přetáhl..třeba by se mu rozsvítilo
tak jako to musim rozdejchat..doufam,že se Billovi podaří ho nějak uklidnit!