autor: Adella Kaulitz
Zdravím Vás, Twincestní ouchyláci :o)
Chtěla bych se moc omluvit, že jsem psaní WM trošku pozastavila, ale zaměstnání (konečně!) a stěhování mi nedávalo moc času na psaní. Vlastně jsem se celkově k počítači dostala jen vzácně.
Doufám, že mi odpustíte, budu se snažit o vyšší výkon.
Teď k povídce. Nyní posílám 6. díl. Počítám, že první řada WM brzy skončí. Na tři-čtyři díly by to mělo vyjít.
Kdo si ale přece jen tuhle povídku trochu oblíbil, může se těšit na druhou řadu, kterou mám také naplánovanou od vzniku této povídku, až do konce.
Toť by mělo být vše, přeji Všem hezké počtení a za komentáře budu ráda :o)
Pa, A.K.
Tom se zatvářil naprosto blaženě, když se probouzel a cítil příjemné šimrání v podbřišku. Neposedný Bill měl chuť na sex. A probouzení orálním sexem mu přišlo velice zajímavé. Ne že by to nedělal, jistěže ano, často, a bavilo ho to.
„Billy… už zase?“ zafuněl, ale slastně se usmál a položil ruku na Billovu hlavu v jeho klíně. Bill se činil, a moc dobře. Věděl už po těch několika letech, co Tom v sexu miluje a co mu naopak vadí. Přesto se často pouštěli do dalších a dalších experimentů v sexu.
Tom se opřel o polštáře a díval se, jak jeho penis mizí v Billyho ústech. Byl naprosto probuzen. A měl chuť na něco užšího a slastnějšího, než byly Billova, ač dokonalá, ústa.
Bill zvedl hlavu a usmál se. „Dobré ráno, Tomy…“ vydechl a rukou zlehka zapohyboval na Tomově mužství.
„Velice dobré…“ usmál se Tom.
Chytil Billa za bradu a přitáhl si ho pro polibek. Jeho studený nos ho zastudil na tom jeho. Měl šílenou chuť na sex, Bill ho k tomu naprosto navodil. Chytil ho za boky a posadil si ho na sebe. Bill již byl nahý, tak zezadu chytil Tomův penis do ruky a nasměroval ho proti svému vstupu. Tom se spokojeně usmál a dovolil Billovi si ho osedlat. Jakmile černovlásek dosedl, ozvalo se z obou úst slastné zasténání. Ihned se začal na Tomovi pohybovat a zakláněl hlavu při dorážení Tomova penisu na jeho bod. Prohnul se v zádech a z úst mu zněly pro Toma ty nejkrásnější zvuky naprosté slasti.
**
Bill byl ve sprše a spokojeně si prozpěvoval. Tom seděl v kuchyni a snídal, mezitím, co si četl ranní noviny. Znepokojeně kroutil hlavou, když si četl titulní stránku. Devatenáct dívek mezi 18-21 lety bylo brutálně zavražděno v Magdeburském divadle. Sraz roztleskávaček. Jejich těla byla rozpáraná a jejich identifikace byla prokázána pouze podle otisků zubů. Ksakru. Vlkodlaci? Nebo spíš upíři? O pět měst od nich a taková jatka! Zakroutil hlavou a přešla ho chuť. Je to čím dál tím horší. Musí dostat Billa pryč! Hned!
„Bille!“
„Co je?“ Tom se lekl a otočil se. Ani si nevšiml, že Bill už přišel, osprchovaný a oblečený s trochu vlhčími vlasy.
Promnul si oči. Byl rozhozený, šíleně moc a měl strach. „Billy, můžeme si zabalit. Přestěhujeme se už zítra, ano?“
„Zešílels? Ty po mně chceš, abych se sbalil za tak krátkou dobu?“ vyjekl Bill „A kde teda budeme?“
„O to už jsem se postaral,“ vydechl. Je sice ještě brzy, ale dům už je koupený. Nesměl nechat nic náhodě, nesmí riskovat, protože risk by ho mohl stát Billův život. Kdyby se Bill dostal upírům pod ruku, určitě by ho nešetřili. Buď by někoho tak krásného proměnili, což by taky nepřežil, jelikož proti upírům bojuje nějaké to staletí, nebo by umřel, což by nesnesl stejně tak.
„Fajn.“ Přikývl Bill. Stejně to pro něj nebylo nijak hrozné. Do práce to bude mít i blíž a s upíry z klanu se bude stýkat dál, dálka pro něj nepředstavuje žádný problém. Otočil se a zamířil do jejich ložnice. Zpod postele vytáhl velký cestovní kufr a začal do něj úhledně ukládat své věci. Rozhodl se, že sbalí i Tomovi. Byl hrozný nepořádník a věci by naházel jen tak ledabyle, takže při vybalení by bylo pokrčené a neurovnané. Takhle to Bill neměl rád.
Tom otevřel dveře do ložnice.
„Nezlobíš se?“ přešel pomalu k Billovi a chytil ho zezadu za boky.
„Jasně, že ne,“ černovlásek zavrtěl hlavou „Jsem zvědav na nové místo.“
Rasta přikývl a sedl si na postel. Náhle se zarazil. Z bundy, kterou si Bill úhledně ukládal do kufru, vypadl barevný letáček. Zvedl jej z podlahy a zbledl.
Byla to pozvánka na sraz roztleskávaček.
„Kde si to vzal…?“
„Co?“ Bill zvedl pohled od kufru a zahleděl se na letáček. „Dala mi to nějaká holka včera.“ Řekl v klidu a zase balil. Tvářil se klidně, dalo by se říct i lhostejně. V duchu si ale nadával, že ten letáček nevyhodil někde venku.
„Tys tam byl?“ Tom chytil Billa za loket a prudce ho otočil k sobě. Nechtěl se dozvědět to nejhorší!
„Au! Tome, co to…“
„Tak odpověz!“zavrčel Tom.
Bill na něj vyděšeně koukal. No jistě. Určitě to bylo v novinách. „Ne, nebyl. Co bych tam dělal, vždyť je tam napsaný ‚Sraz roztleskávaček‘! Jsem já snad nějaká roztleskávačka?! Pusť!“ vyškubl se mu a dal se opět do balení. Takhle hrubý Tom ještě nebyl. Loket ho nebolel, ale kdyby byl smrtelník, byl si jist, že by s tím loktem ani hýbat nemohl.
Tom se otřepal a uhnul pohledem. „Promiň. Musíme odsud odjet.“ Vzal si kufr a balil si věci.
Černovlásek zapnul kufr a uraženě odešel do kuchyně. Nechápal tohle Tomovo chování. Dobře, pochopil jeho první rozhodnutí odstěhovat se pryč, ale jeho agresivita ho hodně znepokojila.
Tom se ale zatím vůbec netrápil tím, co Billovi udělal, že ho nejspíš vyděsil. Teď měl v hlavě jen a jenom Billův život. Musí ho dostat do bezpečí. Jakmile snesl poslední kufr do předsíně, byl už podvečer.
Požádal Darena, aby část věcí už do domu dovezl. Poté šel do koupelny za Billem, který celý den trucoval zrovna tam.
Zaklepal na dveře a poslouchal. Bylo tam ticho.
„Bille?“ Otevřel dveře a sjel pohledem na Billa, sedícího na zemi s trucovitým obličejem a nějakou knížkou v ruce. „Miláčku, neseď tady takhle. Prochladneš.“
„Ne!“ navztekal se Bill a ohnal se po Tomovi knížkou. Ten se jen usmál a lehce vzal Billa za zápěstí a zvedl ho. Chvíli se s vztekajícím Billem, syčícím jako klubko háďat, pral. Utržil dva pořádné škrábance do paže, které neřešil. Přitiskl si ho k sobě a políbil do vlasů.
„Nevztekej se, lásko,“ přejel mu nosem po tváři a políbil jej těsně pod uchem. „Omlouvám se.“ Pohladil jej po ruce a pozvedl obočí, zkoušel psí očka, která Billa zaručeně vždy obměkčila.
Bill si zakryl tvář a snažil se na Tomův pohled nedívat. Neodolal. „Bolelo to!“ postěžoval si a stále ublíženě na Toma pohlížel.
„Já vím. Chci, abys byl v bezpečí, nechal jsem se unést. Už se to nestane. Slibuji, ano?“ vzal jeho tvář do dlaně a díval se mu do kaštanových očí. Mrzelo jej, že mu málem ublížil.
„Už to nedělej, jasný?“ povzdechl si Bill. Tom sklopil oči a přitiskl si Billa k sobě.
„Už bude lépe.“
Druhého dne, brzo ráno Tom nastartoval své auto a spolu s Billem vyrazili do Berlína. Cesta byla opravdu dlouhá. Oba si v duchu nadávali, že pěšky by tam byli rychleji, ani jeden však nechtěl tomu druhému dát něco znát.
Když tam dorazili, byl už čas na oběd. Bill vylezl z auta a prohlížel si dům, před kterým Tom zaparkoval. Byl vcelku velký, bude jim stačit.
„Líbí?“ Pousmál se Tom a objal Billa kolem pasu. Přitiskl si jej k sobě a nervózně na něj hleděl.
„Chci to vidět i uvnitř. Zatím to ujde.“ Odvětil Bill. Nechtěl být nijak přívětivý, chtěl dát Tomovi sežrat to, co si k němu včera dovolil. Loket ho nebolel a žádné známky zranění na něm nebylo vidět, i přesto nechtěl, aby si to k němu Tom ještě někdy dovolil.
„Jen pojď.“ Tom vzal Billovu ruku a zamířil přes branku až k domu. Odemkl hlavní dveře a vstoupil s Billem v zádech. „Tak co na to říkáš?“ vydechl a opět se na Billa podíval.
„Oh…“ chlapec naklonil hlavu na stranu a prohlížel si prostornou místnost před sebou. Opravdu hezky zařízené, i když on by některé věci trochu pozměnil. Na to, že Tom není nijak designérský typ, bylo to tady moc pěkné. Okamžitě zamířil prozkoumávat i ostatní pokoje. Jako poslední si vybral ložnici. Zůstal stát na prahu a s otevřenou pusou sledoval prostornou manželskou postel s nebesy, se závěsy krvavě rudé barvy. Připadalo mu to tady úžasné, že úplně zapomněl na vztek vůči Tomovi. „Nádhera.“ Okomentoval dům a otočil se k Tomovi, který stál přímo za ním.
„Takže líbí.“ Přikývl Tom a sjel očima z Billa k posteli a zase zpátky. Objal jej kolem pasu a přitiskl se mu na rty. „Co takhle pokřtít postel?“
„A co takhle celý dům?!“ Billovi v očích tančily jiskřičky. Vrhl se na Tomovy rty a začal jej líbat.
Tomovy ruce se z pasu ihned přesunuly pod Billovu černou košili a na záda. Bill se lehce ošil, ale nepříjemné mu to nebylo.
Za pas si Billa vyzdvihl na sebe a chlapec mu ihned omotal nohy kolem pasu. Za stálého líbání se přesouvali k posteli a mezitím, co Bill tahal z nadrženého Toma triko, spadli na postel, kde ze sebe strhávali vše ostatní.
autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
joooo…četal jsem to od začátku ..bylo mi líto že díly skončily. Tu povídku miluju, je ta další díl no pecka a zace užasnej…jen tak dál…alespon kvuli mně 😀
neboj, určitě stoprocentně hodlám napsat i druhou řadu:)
jeee konečně další díl ^^
Těším se na další díl 🙂 Překrásná povídka 🙂
fakt se tesi na to co bude az to o sobe zjistej. Tom se pomine.
To bude zrejme kruté,keď o sebe zistia, že si obaja celé tie roky hnusne klamali. Nechcem aby trpeli, takto je to krásne.
Kdyby Tom věděl že se bojí zbytečně.