autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Jdu směrem k centru, ale neodbočím tam. Najednou za sebou uslyším nějaké auto. Pootočím se. Oslní mě světla, snažím se zaostřit, ale moc se mi to nevede. Auto mě objede a zastaví vedle mě. Začne se stahovat okýnko a z něj vykoukne usměvavý Tom. Co tu dělá? Vždyť už odjížděl.
„Co kdybych tě hodil domů?“ Oh, to nemyslí vážně. To jsem se asi jenom přeslechl. On by mě hodil domů?
„Ne, ne, to ne…“ usměji se a sehnu se k okýnku.
„Proč ne?“ pozvedne udiveně obočí.
„Dojdu to. Jeď domů, potřebuješ si odpočinout.“
„Nepotřebuju. Pojď, nastup si,“ poplácá na sedadlo spolujezdce.
„Ale to je hloupé,“ pousměji se. Chvíli přemýšlím, ale nakonec si ale nastoupím. „Vážně mě povezeš domů? Nikdo mě ještě nevezl domů,“ zasměji se.
„Co?“ mrkne překvapeně, „to jako vážně ne? Proč ne?“ nechápavě na mě kouká a už vyjede.
„No, prostě nevezl,“ usměji se a pohodlně se usadím. „Moc děkuju,“ šeptnu a zahledím se na něj. Je vskutku krásný. A sexy. Jak se soustředí na jízdu, trošku krčí obočí, dokázal bych se na něj koukat asi několik hodin.
„Vždyť o nic nejde,“ pousměje se a soustředěně sleduje cestu, přičemž se trošku mračí. Jo, to je přesně ono. Jak se mračí, je ještě víc sexy než za normálních okolností. „Ale musíš mi povědět, kde bydlíš, kam tě mám odvézt.“
„Ale jde, ani nevíš, jak mi to pomůže,“ odvětím a kouknu se, kde jsme. „Musíš jet kolem centra, potom na křižovatce doleva. Je to nějak třetí blok.“
„Dobře,“ přikývne, že rozumí. Pousměji se.
„Vážně děkuju,“ řeknu po chvíli ticha.
„Vážně o nic nejde. Už mi neděkuj,“ zasměje se tiše. Věnuji mu už jen krátký úsměv a koukám na cestu, i když občas se podívám na něj. On je vážně hezký.
Ani ne za 15 minut dorazíme až k bytovkám, kde bydlím.
„Tak, tady,“ řeknu na znamení, že může už zastavit. Tom zajede ke kraji vozovky a pomalu zastaví.
„Bydlíš sám?“ podívá se na mě a já vzápětí na něj také.
„Hm,“ kývnu na souhlas a odpoutám se.
„Aha,“ pousměje se. „Řekl jsem ti vlastně, že ti tohle oblečení sluší?“
„Eh?“ zasměji se a podívám se na svoje oblečení, „jsem oblečený úplně normálně,“ usměji se.
„Myslel jsem to tak, že máš… no normální oblečení, víš,“ uchechtne se a olízne si rty.
„Tak to děkuju,“ usměji se a otočím se víc k němu. „Nosím to, co mám rád.“
„To je dobře. Protože v tomhle vypadáš dobře,“ usměje se, přičemž se mi dívá do očí. Ne, takhle ať se na mě nedívá. Tenhle jeho pohled mě snad spálí.
„Fakt?“ usměji se sladce a zapnu si tu bundu, „budu ti věřit,“ mrknu po něm se smíchem. Jen se dál usmívá a trochu si promne zraněnou paži.
„Bolí to hodně?“ zeptám se starostlivě, „měl by sis s tím zajet do nemocnice,“ pokývám hlavou.
„Ne, to bude dobré. Budu to ledovat a brzy bude moje ruka opět v pořádku. Nedělej si zbytečné starosti,“ věnuje mi krátký úsměv.
„Kdybys potřeboval, řekni,“ usměji se.
„Ne, to je dobré. Vyspím se z toho,“ zasměje se. Jen pokývám hlavou a sklopím oči. Nějak nevím, co říct, co udělat, jak na něj reagovat.
„Asi bych měl jít. Tak ti ještě jednou děkuju a snad se brzo uvidíme, Tomi.“
„Až zase budeš v práci, tak určitě ano,“ přikývne vesele.
„Zítra mám volno,“ zapřemýšlím. „Tak asi až v sobotu. A to bych opravdu měl nejradši volno.“
„Můžeš požádat Roberta, aby ti to přehodil. Vždyť o nic nejde,“ pokrčí rameny a se zájmem si prohlíží můj obličej. Je mi až trapně, když se na mě takhle dívá.
„To asi nepůjde. Šéf si připravil nějakou akci. Zřejmě budeme muset jít na přání i na pokoje,“ sklopím nervózně oči. „A navíc… je za tuhle sobotu 100% výplaty.“
Tom dlouhou dobu mlčí, až hlasitě vydechne: „…na pokoje?“
„Na pokoje. Musíme vyhovět přání zákazníka.“
„Vím, co to znamená…“ řekne tiše. Proč je z toho tak zaražený? Vždyť jsem jako každý jiný člověk. Až na to, že jsem tam jediný kluk.
„Jo,“ oddechnu. „No, tak já půjdu domů.“
„Tak… dobře. Hezky se vyspi,“ popřeje mi a kouká na mě.
„Děkuju, i ty. Tak dobrou noc, ahoj,“ pomalu vystoupím a zavřu opatrně dveře. Rychle docupitám ke vchodovým dveřím, ale ještě se otočím. Tom na mě zabliká a jsem si téměř jistý, že se smál. Pak odjel. Zašel jsem dovnitř a šel do svého bytu. Spíš do malé garsonky. Byl jsem rád i za to.
Jakmile jsem si odložil tašku, šel jsem hned do koupelny a dal si horkou sprchu. Potřeboval jsem to. Byl jsem celkem unavený, takže jsem si i pospíšil a z koupelny zamířil do své nejoblíbenější části bytu – do ložnice. Tady jsem měl vždy klid a pohodu. Navíc to byla nejlépe zařízená místnost. Nejdokonalejší na tom všem byla ta postel. Musel jsem si dopřát velkou manželskou postel s úložným prostorem.
Hned jak jsem dolehnul, přikryl jsem se až po bříško a zavřel oči. Konečně. Snažil jsem se co nejrychleji usnout. Byl jsem vážně unavený a ospalý, ale spát prostě nešlo. Každá myšlenka, která se mi mihla hlavou, se týkala aspoň z 1% Toma.
Ani nevím proč. Zřejmě právě on zabral velkou část dnešního dne. Jak je vůbec možné, že mě dokázal dostat z práce? Potom to jeho auto. Celé zničené. A nevypadalo to nijak staře. Tyhle drobné nedostatky byly snad ještě i horké. Navíc to jeho chování. Ze začátku jsem si myslel, že je to jeden z těch dalších namachrovaných idiotů, kteří se sem přijdou pobavit, ale on byl jiný. Napřed jsem se ho až zalekl. Jeho chování pro mě bylo nevysvětlitelné a zvláštní. Ale nakonec jsem pochopil, že mi jen tak zlehka naznačuje, co a jak. A to mě potěšilo. Proč to říká právě mně? Proč mě upozorňuje? Jen proto, že jsem tu nový? To by od něj bylo moc hezké, ale zajímalo by mě, zda to potom říká každému novému přírůstku v tomhle nechutném klubu. Každopádně, je mi jasné, že mi asi jeho jméno a on sám budou hlavou proplouvat ještě dlouho. Něco uvnitř mi to říká.
Páteční den utekl velmi rychle. Jediný den volna po celkem dlouhé době, a tak rychle uteče. Ale tak tomu bývá vždy. Než jsem se nadál, byl večer. Připravil jsem si věci na druhý den a šel si lehnout.
A bohužel všechno přišlo rychleji, než jsem očekával. Sobota večer a klub plný lidí. Holky se ještě převlékaly a líčily, a já mezitím ještě skoro nepřevlečený pořád pochodoval po klubu a koukal, jestli neuvidím Toma. Dokonce jsem se ptal i Harryho, jestli tady dnes byl. Nakonec jsem to ale v poslední volné chvíli vzdal a šel se přichystat taky. Po deváté večer jsme už všichni byli na svých místech, točili se kolem tyčí a snažili se vypadat co nejlépe. I když se ani holkám ani mně nechtělo s nikým na pokoj, nemohli jsme nic dělat. Překvapilo mě, kolik chlapů se cpalo k mému podiu. Tom se nemýlil. Byli zvrhlí a naprosto nechutní, celkem dost drzí a zlí. Ale to k tomu bohužel už patřilo. Nějak jsem to ani nevnímal, jen jsem dál tancoval. Pořád jsem se rozhlížel a vyčkával na okamžik, kdy uvidím Toma. Ale zatím jsem se rozhlížel marně.
Až nějak po dvou hodinách jsem ho zahlédl. Usedl na bar, něco si objednal a vesele se vybavoval s Harrym. A já za ním teď nemohl. Do prdele! Musel jsem se na něj jen koukat. Snad se zvedne a půjde se sám podívat, ale to si asi moc věřím. Po nějaké době se na židli otočil, rukama byl zapřený o bar a sledoval jednu polonahou blondýnu, co se u něj natřásala. Ne, já nežárlím. Raději jsem odvrátil zrak a věnoval se svíjení u tyče. Jak zábavné.
Trvalo dost dlouho, než jsem mezi chlapy pod sebou zahlédl tu tmavou čepici. Zdravil se s pár lidmi. Trošku se mi ulevilo. Jako bych za to byl rád. Věnoval jsem mu víc pozornosti, než bylo zdrávo. A to neslo i svoje následky.
„Hej! Ty děvko, pojď ke mně, pojď k páníčkovi!“ křiknul po mně nějaký chlap. Nevšímal jsem si toho. Takových tu bylo plno. Dál jsem jen tancoval a pohupoval rytmicky boky. Po chvilce jsem po tyči sjel až k zemi a pomalu se po ní doslovně plazil nahoru, abych si normálně stoupnul. Tom se zapřel rukama o podium a s úsměvem mě sledoval. Když byl takhle blízko, až teď jsem si všiml, že nebyl oholený. Vypadá tak mužně. Ještě víc než kdy jindy. Sluší mu to. S úsměvem jsem po něm mrknul a otočil se k němu zády a šel znovu dolů. Tak nějak jsem se vrtěl těsně u něj.
„Do toho, Bille!“ zapískal vesele a zatleskal. Neřval po mně jako ostatní ‚děvko‘. Musel jsem se zasmát. O to víc jsem se začal snažit. Pokud se to jemu líbilo, mně to dělalo radost. Nezáleželo mi na těch ostatních nadržencích. Jenomže chlápek vedle něj ke mně najednou vztáhnul pracku a pořádně mě plesknul přes zadek. Nervózně jsem se ošil, ale pokračoval jsem. Nesměl jsem ho seřvat nebo dokonce se vzdálit. Otočil jsem se zase čelem k Tomovi a usmál se na něj.
„Pojď!“ řval na mě ten chlápek. Tom se ale mračil.
„Pojď sem! Chci tě, ty malá děvko!“ zařval ten vedle. Popadl mě za ruku a trhl k sobě. Na těch vysokých botách jsem neudržel rovnováhu a spadl jsem.
„Au,“ zakňučel jsem trošku, ale to toho idiota nezastavilo. Začal mě ještě s jedním tahat k sobě. „Ne!“ křiknul jsem. Tohle nesměli.
„Nechte ho, kurva, na pokoji!“ ozval se Tomův silný řev a jednoho prudce odstrčil. Těšilo mě, že mě bránil, ale teď jsem na to moc nemyslel. Ten chlápek mě začal osahávat a tahat mě dolů z podia. Nakopnul jsem ho. Jinak to ani nešlo. Vyškrábal jsem se zpět nahoru a pokračoval. I když mi to moc po tomhle nešlo. Tom tam rozčíleně stál a strkal do toho chlapa, jako by se s ním chtěl prát. Pořád jsem se na ně díval. Nechtěl jsem, aby tady kvůli mně vznikla nějaká bitka. Už beztak je Tom zraněný. Tancoval jsem dál. Nesměl jsem se nechat rozrušit.
Nakonec se to trochu uklidnilo a Tom se znovu opřel o podium. Raději jsem zůstal u tyče. Jen jsem ho zpoza sledoval a děkovně se na něj usmál. Úsměv mi lehce oplatil. Tancoval jsem, ale najednou jsem si všiml, jak se jeden z těch chlapů vyšplhal nahoru.
„Tak pojď, ty buzíku. Ukaž mi, co v tobě je. Odtáhnu si tě za vlasy do pokoje a vošukam tě skrz na skrz, pičo,“ řekl nechutně a stále se ke mně přibližoval.
„Vypadni!“ řeknu a odstrčím ho slabě od sebe. Ale on si mě okamžitě chytne za vlasy a zatáhne, čímž ztratím trošku kontrolu a pustím se tyče. Využije toho a začne se ke mně tisknout a zajíždět mi pod ten skromný obleček. Snaží se mě stáhnout dolů.
„Pusť!“ křiknu a nakopnu ho, ale nepomůže to.
„Pojď sem, ty zkurvysyne!“ uslyším něčí křik a prudce ode mě toho chlapa odtrhne. Je to Tom. „Co si myslíš, že, kurva, děláš?!“ zařve a dá mu pěstí. Chlap trochu odletí a šokovaně se chytne za nos.
„Tak to sis, Kaulitzi, posral! Seš mrtvej!“ zařve na něj a rozběhne se proti němu. Dá Tomovi pěstí, ale on mu ji hned oplatí. Začnou se spolu prát a ostatní chlapi je hlasitě povzbuzují. No, to snad ne!
„Přestaňte!“ křiknu a snažím se od něj Toma odtáhnout. Nechci, aby se rvali. Nechci, aby mu ublížil nějakej krypl. Mám sto chutí zavolat ochranku. Najednou Tom schytá velkou ránu a upadne na zem. Z nosu se mu spustí krev.
„Ty zmrde!“ vyjeknu a vší silou do něj kopnu a strčím, čímž ho srazím dolů. Ale toho využije další chlap a začne se sápat nahoru taky. To už se Tom ale zvedne a dřív, než sem ten chlap vyleze, kopne ho přímo do obličeje a on odletí zpátky dolů.
„Pojď na férovku, sráči!“ zařve na Toma ten tlustý, který se sem vyšplhal jako první. Jenomže Tom udělá něco nečekaného. Najednou vytáhne zbraň. Pootevřu rty a vykulím trošku oči.
„Ne!“ řeknu nahlas. Tohle ne. Nebude se tu kvůli mně střílet. Jak to, že u sebe má zbraň?!
„Držte všichni huby!“ zakřičí Tom a namíří na ně. Začne ke mně couvat, až se těsně přede mě postaví. „Tak abychom si to ujasnili… Tenhle kluk není žádná zasraná děvka, s kterou budete vyjebávat takovýmhle způsobem. Jeho jméno je Bill! A jestli se k němu ještě někdo… kdokoliv zachová jako tihle dva před chvílí, celej tenhle zásobník mu vpálím do palice! Je to jasné?!“ Zůstanu vyjeveně koukat. Nevím, co mám dělat, nebo i říkat. Ale něco říkat je v tenhle okamžik asi zbytečné.
„Uklidni se, prosím,“ šeptnu mu do ucha. Překvapil mě. Nečekal jsem, že by tohle někdy řekl. Jen si mě k sobě více přitiskl.
„Tome, nezbláznil ses? Je to děvka, proto dělá tady!“ zakřičí na něj nějakej blonďák.
„Možná je děvka, možná tady tancuje. Ale to nedává nikomu právo s ním zacházet takhle!“ oponuje mu Tom sebejistým hlasem. Proč tohle říká? Já jsem jen děvka. Laciná děvka. Ale uvnitř je všechno jinak. Zdá se mi to, nebo Tom poznal částečně Billa a nejen děvku?
„No od tebe to sedí. Ohnul jsi polovinu holek tady,“ začne se smát několik chlapů. Aniž by člověk chtěl, dozví se spoustu věcí. Tak nějak to i chápu, že tady opravdu o tohle uspokojení není nouze. Ale… bohužel ho ještě natolik neznám. A jen tiše můžu doufat, že Toma poznám. Přál bych si to. A teď zřejmě ze všeho nejvíc.
„Jenomže to už je pryč. K Billovi se tak nikdo prostě chovat nebude. Jinak do vás vyprázdním zásobník,“ řekne Tom naštvaně, ale už klidněji.
„Kaulitzi, ty seš fakt magor,“ říká několik chlapů.
„Rozuměli jste tomu všichni?!“ křikne Tom. „JENOM KOUKAT!“ řekne výrazně, schová zbraň a seskočí z podia.
„Oh, jen počkej, až tě příště potkám, ty zmetku,“ naříká dole ten, kterého kopnul do obličeje.
„Ty už drž taky hubu,“ kopne do něj Tom a otočí se ke mně. „Dneska končíš. Pojď dolů…“ Aniž bych chtěl, chvěji se. Tenhle výstup se mnou pohnul a dost.
„Ne, já nemůžu,“ řeknu bezmocně a koukám na něj dolů.
„Řekl jsem, že končíš. Slez,“ podá mi ruku. Sklopím oči a chytnu se jeho ruky. Seskočím dolů a rozhlédnu se kolem sebe. Kolem nás se vytvořil půlkruh.
„Uhni,“ odstrčí jednoho chlápka Tom, vezme mě kolem pasu a projdeme. Vede mě k šatně. Jen vedle něj poslušně jdu, neřeknu ani slovo. Koukám spíš jen do země.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
tak z toho bude mít Tom průser! pochybuju, že tam má takový slovo, aby si moch dělat co chce…no ale doufám, že má:D taky mě naprosto překvapil začátek, vůbec jsem nedoufala, že by se za ním Tom vrátil:)
Tom sa zachoval fakt ako pravý chlap 🙂 Popravde som čakala , že Billa niekto odtiahne do tých izieb , ale chvala bohu som sa mýlila. No fakticky super! .)
tak tohle byl nádherný díl!!! obávám se, že pomsta chlápků na sebe nenechá dlouho čekat, ale Tom se zachoval báječně a že Billa nestihli odtáhnout do pokojů, bylo příjemné překvapení. jen tak dál!!!
teda Tom se zachoval krásně,ještě že ho ten Bill má,těším se až se více poznají,taky jsem si myslela že Billa zatáhnou někam do pokoje ale Tom ho zachránil :)))
Whoa!! Mám takový tušení, že to Tomimu neprojde. Ale bylo to od něj celkem… Hezký? Mimochodem je mi taky jasný, že Tom bude Billem proplouvat :X :DDD
wow *.* já čumím =D .. Teda doufám že se tomovi nic po tomhle nestane,ale je to úplně nádherné jak Billa brání =) .. a hlavně bych chtěla vidět neoholeného Toma =DD
Tome ty jsi zlatičko kdoví co by Billovi provedli.