Ztroskotání 3.

TOM:

Otevřu oči a protáhnu se. Pohledem projedu po hodinách a vyletím. Kurňa, zaspal jsem. Že já blbec jsem si nenastavil budík na čtvrtou hodinu. Nechápu, proč mě Bill neprobudil. Před čtvrt hodinou tu měla být Nikky. No, doufám, že nestojí za dveřma. To by mi scházelo, nechat ji ještě po tom rozhovoru stát za dveřma. Navlíknu si kalhoty a vyběhnu z pokoje rovnou ke dveřím.

Otevřu je. Dobrý, nestojí tu. Asi má zpoždění. Uleví se mi, když za těmi dveřmi nestojí. Jdu směrem k obývacímu pokoji s úmyslem vynadat Billovi, že mě nevzbudil.

Ovšem, jestli také nespí. Otevřu dveře a zaseknu se. Sedí tu Bill a naproti němu Nikky. Aha, tak on nejenže mě nevzbudil, ale on ji sem pustil. No, hlavně, že nestála za dveřma. V okamžiku, kdy otevřu dveře, se na mě oba podívají.

„A-ahoj.“ Vykoktám ze sebe. Nečekal jsem, že tu budou spolu takhle sedět. Vlastně jsem ani nikdy nechtěl, aby tihle dva spolu zůstali někdy sami v jedné místnosti. No, snad jí Bill nic neřekl.

Bill jen pozvedl hlavu. Podíval jsem se na Nikky.

„No nazdar.“ Odsekla a podívala se zpět na Billa. Zhluboka jsem se nadechl. Snad jí to neřekl, nebo že by byla ještě naštvaná kvůli tomu, že jsem jí nezavolal? No, ale, mohl jsem ji alespoň jednou zavolat. Přistoupil jsem k ní a políbil ji do vlasů.

„Ahoj, lásko, jak jsi se dneska měla?“

„Najednou tě to zajímá?“

„Omlouvám se ti, opravdu jsem měl moc práce s přípravami,“ snažím se to nějak obhájit. Podívám se na Billa. Asi se mu to nelíbí, že jí lžu. Ale copak jí můžu říct, že jsem byl u jiné holky? No to opravdu ne.

„Tomi, ty tvoje výmluvy.“

BILL:

Grrr… Tomi mu můžu říkat jen já. No jo, ona mu to samozřejmě odpustí. Kdyby jen věděla, kdyby on věděl. No jo a teď se ještě začnou ocucmávat. To ne, na to koukat nebudu. Zvednu se a jdu směrem ke dveřím.

„Kam jdeš, Bille?“ ozve se za mnou Tomův hlas. Jo tak on se ještě ptá? Jdu pryč, protože na vás koukat nebudu.

„Jdu do koupelny, připravit se. Za chvíli půjdeme, ne?“

„Ano, to půjdeme.“

„No vidíš. Neupravenej tam určitě nepudu.“ Chceš to snad mít dokonalý, ne? Přeci tam nepůjdu jako otrhanec. Zavřu za sebou dveře a jdu směrem do koupelny. Jestli to takhle půjde dál, tak někomu něco na jachtě udělám.

Připravený už jsem, jen jsem potřeboval najít dobrý důvod, proč tam odtud odejít. Chvíli stojím před zrcadlem. Slyším bouchnutí dveří od obývacího pokoje. Během chvilky někdo klepe na dveře. To snad ne! On jde i za mnou. Přitom jsem chtěl před nimi utéct a uklidnit se… sám. A on sem přijde za mnou. Ach jo…

„Co chceš?“ zakřičím přes zavřené dveře.

„Bille, budeš tam ještě dlouho? Před chvílí jsem vstával a za chvilku půjdeme. Potřebuji se připravit.“ Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Otevřu dveře.

„Tak pojď.“ Stoupnu si mezi dveře a pobídnu ho, aby vešel.

Vejde a já zase pomalým pohybem dveře zavřu.

„Ty tu budeš se mnou?“ položí mi otázku udiveným tónem. Jsem pořád otočený ke dveřím. Nechci, aby se cítil divně, když se bude převlékat.

„A proč ne? Já tu byl první. Ty jsi mi sem vlezl, tak se budeš muset smířit s tím, že tu teď budu s tebou.“ Otočím se směrem k Tomovi. Stojí přímo přede mnou. Cítím jeho teplý dech na mém obličeji. Sakra, co to dělá? Najednou přitiskne své rty k těm mým a během chvilky mi strká jazyk do pusy a já… nedokážu přestat. Je to tak krásný pocit, jeho horké rty na těch mých. Ale co to děláme?! Vždyť je to můj bratr, mé dvojče! Trvalo to jen pár sekund. Pak se zase ode mě odtáhl. Naposledy se mi podívá hluboko do očí a rychle zmizí ve stínu svého pokoje.

Chvíli ještě stojím na místě s otevřenou pusou. Dívám se kamsi do prázdna a přemýšlím nad tím, co se právě stalo. Dyť… Tom mě políbil! Tom! Nemohu tomu uvěřit. Já jsem se líbal s mým bráškou, to… to je neuvěřitelné. Nevím, jak mám teď reagovat.

Jdu směrem do pokoje. Po chodbě se pohybuji jako tělo bez duše.

„Bille, neviděl jsi Toma?“ slyším za sebou Nikky hlas. Neodpovídám jí a jako stín zapluji do mého pokoje.