autor: Tina
Je tady pro vás další díl. Jen bych vás chtěla poprosit, komentujte. Opravdu co to jde, protože ten komentář autora opravdu potěší a dá mu chuť psát něco dalšího. Tina
Bill právě přišel ke škole. Na chvíli se zastavil na chodníku a rozhlížel se kolem. Jeho cíl byl jasný. Tom. Co nejrychleji mu předat tu esej a zase se vypařit a doufat, že už ho dnes vůbec nepotká.
Když se tak rozhlížel, zahlédl ho i s jeho partou u jedné lavičky. Zrovna tam osahával jednu holku. Ta ovšem nevypadala, že by se jí to nějak příčilo. Spíš naopak. Nabízela se mu, jako levné zboží. Jak naivní je to husa.Pomyslel si Bill. Krom toho, že byl Tom pokládaný, za největšího borce na škole, měl také pověst neuvěřitelného děvkaře. Střídal holky v posteli jako ponožky. Zřejmě mu to dodávalo ještě víc sebevědomí, že mohl přefiknout každou, na kterou si ukázal prstem. Billovi to přišlo nechutné a dost divné. On byl jiný. Čekal na svou pravou lásku. Na někoho, kdo jej pochopí, kdo jej bude mít rád takového, jaký je.
Váhavě přišel blíž k Tomovi a jeho partičce a natáhl ruku i s esejí. Nic při tom neříkal. Chtěl to mít co nejrychleji za sebou. Tom od sebe drze odstrčil tu slečnu a vzal si Billem nabízené papíry.
„Já věděl, že umíš být rozumný. Doufám, že to bude aspoň na dvojku,“ zašklebil se a koukal na popsané papíry. Bill jen protočil oči, otočil se na podpatku a šel pryč. Snad mu dá Tom dnes pokoj. Od té doby, co je Tom tady je úplně jiný a to si jej Bill pamatuje, jako hodného kluka, ba nejen to. Byl to jeho kamarád, skvěle si spolu rozuměli, ale pak přišel nečekaný zlom a Tom přetočil o 180 stupňů.
Flasback
„Tomí?! Tomí, kde jsi?“ volal malý střapatý chlapec. Běhal po domě a hledal svého kamaráda, který se náhle vypařil. Nebyl si vědom toho, že by hráli na schovávanou, ale bral to jako hru.
„No tak, ukaž se mi.“ Vyběhl schody a vpadl do svého pokoje jako hurikán.
„Tady jsi. Našel jsem tě!“ zvolal nadšeně a šel k chlapci, sedícím na zemi. Ten rychle otočil papír vzhůru nohama tak, aby nešlo vidět, co tam dělá.
„Copak tam děláš?“ vyzvídal Bill.
„To je překvapení. Až to bude hotové, tak ti ho dám,“ usmál se Tom jako sluníčko. „Jen teď běž a nechej mě tady, já potom za tebou přijdu,“ řekl Tom a otočil se k Billovi zády. Bill zprvu protestoval a stál na místě. Chtěl vědět, co to je. Ale nakonec se vzdal a odešel ze svého pokoje. Byl strašně zvědavý, co že to Tom pro něj má. Ostatně jako každé malé dítě.
Simone volala oba chlapce na oběd. Tom zanechal Billovo překvapení na jeho stole a běžel dolů do kuchyně. Bill už seděl u stolu a nedočkavě koukal na Toma.
„Máš ho na stole,“ řekl Tom a posadil se na židli. Bill se už chtěl rozeběhnout do pokoje, ale Simone jej zarazila.
„Ne ne, až po obědě,“ řekla a dala polévku na stůl. Bill jen nafoukl tvářičky a povzdechl si. Snažil se jíst rychle, protože byl zvědavý. Když to konečně snědl, hned se rozeběhl do svého pokoje. Vpadl do dveří a šel ke stolu. Byla tam bílá obálka. Opatrně ji otevřel. Nechtěl, aby byla moc potrhaná. Uvnitř byl papír. Rozevřel papír a na tváři se mu vykouzlil krásný dětský úsměv. Na papíře byly nakresleny dvě postavičky v srdíčku a nad jednou bylo napsáno Bill a nad druhou Tom a obě se držely za ruce. Pod tím bylo napsáno: Nejlepší kamarádi. Bill byl víc než šťastný. Když se otočil, uviděl Toma stát nejistě ve dveřích.
„Tomi, to je krásné, děkuju,“ rozeběhl se k němu a objal ho.
„Jsem rád, že se ti líbí,“ řekl Tom a přitulil si k sobě Billovo droboučké tělíčko.
Konec flashbacku
Bill se rovnou vydal do své třídy. Nějak se dlouho zamyslel a nevšiml si, že už zvonilo. Došel do své třídy a posadil se do své lavice.
Den proběhl, jako každý jiný. Pořád to bylo stejné, jedna a ta samá kapitola. Když konečně odzvonilo a pro ostatní studenty pro dnešek skončilo to utrpení v podobě učiva, vydal se Bill po chodbě směrem ven. Jenže někdo jej chytil za loket a škubnul s ním na pánské toalety. Bill se vyděšeně podíval na toho, kdo je tam zatáhl. Jeho zděšení narostlo ještě víc, když zjistil, kdo je tím viníkem. Tom.
„C-co po mně chceš? Tu esej jsem ti přece dal,“ vykoktal Bill a s hrůzou v očích na něj koukal.
„Však já to vím. Jenže jsem si chtěl trochu užít.“ Byl svým obličejem jen pár centimetrů od toho Billova. Bill se od něj snažil, odtáhnou, ale za ním už byla jen studená stěna, která mu to nedovolila. Tomovy ruce začaly nenasytně bloudit po Billově bříšku a bocích. Bill se je snažil setřást, ale nebylo mu to moc platné, protože za chvíli je tam měl znovu.
„Ne, Tome!“ vyjekl a snažil se ho od sebe odtáhnout. Bez úspěchu.
„Nedělej fóry. Trošku si užijeme. Měl bys být rád, že chci s tebou píchat,“ ušklíbl se a pokusil se Billa políbit. Bill ale posbíral veškeré síly a odtáhl ho od sebe.
„Přestaň, Tome! Co to s tebou je?“ Bill držel dvě dlaně na jeho hrudi a tím mu nedovolil se k němu blíž přiblížit.
„Co by asi tak se mnou bylo? Chci si užít jako každý normální člověk. Ale tak budu dnes hodný za tu tvoji esej. Takže mi ho aspoň vykouříš,“ ušklíbl se a sledoval Billův znechucený pohled.
„Ne!“ řekl Bill odhodlaně.
„Chceš mě zase naštvat? Tentokrát ti už ultimátum nedám,“ pohrozil mu Tom už pevnějším hlasem. Bill se toho tónu zalekl a se strachem v očích jej sledoval.
„No tak, co bude? Nechci tady s tebou strávit mládí,“ štěknul po něm a tlačil jej za ramena směrem dolů, aby si klekl. Bill tak učinil a roztřesenýma rukama mu rozepnul kalhoty, které se svezly okamžitě k jeho kotníkům. Stáhl mu boxerky a podíval se na Tomovo přirození. Chtěl to mít co nejrychleji za sebou, a proto jej vzal do pusy. Tom tiše vydechl a přidržel si Billovu hlavu. Billovi se z toho dělalo špatně. Po tváři mu začaly téct slzy. Naproti tomu Tom si to ohromně užíval a občas přirazil Billovi do pusy. Bill se snažil přidržovat jeho boky, aby jej Tom neudusil.
Konečně to přišlo. Tom dosáhl svého orgasmu a udělal se Billovi do pusy. Bill to chtěl vyplivnout, ale Tom jej chytil pod bradou a tvrdým hlasem řekl: „Spolkni to!“ Bill na něj koukal a slzičky mu tekly s očí. Nakonec to s obrovskou nechutí spolkl a Tom se jen škodolibě usmál.
„Tak zase někdy,“ ušklíbl se Tom a oblékl se. Poplácal Billa po tváři a šel ke dveřím. Bill zůstal klečet u dveří a vzhlédl k Tomovi. Slzičky měl stále na tváři a přibývaly další.
„Tome, proč jsi takový?“ pípl tiše a sledoval jej svýma čokoládovýma očkama.
„Jaký jsem podle tebe?“ otočil se na patě a frajersky se opřel o dveře.
„Jiný, než jsi byl před tím. Byl jsi můj nejlepší kamarád. Já jsem myslel, že to tak bude pořád. Já tě měl rád,“ vzlykl tiše a sklopil pohled. Tom se jen škodolibě usmál. Vůbec jej to netrápilo, bavil se tím.
„Jasně, to mi bylo kolik? Devět? To už je dávno za mnou. Spíš jsem se s tebou bavil, protože jsi za mnou pořád lezl a nedal mi pokoj. Opravdu si myslíš, že to bylo skutečné? Ale nebuď naivní,“ zasmál se a odešel pryč. Zanechal tam Billa jen tak. S obrovským šrámem v srdci a slzami na tváři. Cítil se tak prázdný a ponížený. Tohle byla rána pod pás. I když Bill neměl Toma vůbec v lásce, čekal, že se to třeba změní, že jej Tom zase bude mít rád. Ale to se asi šeredně spletl.
Ještě nějakou dobu tam Bill jen tak klečel. Pak se zvedl a šel domů. Rozhodl se k jedné věci, kterou udělá hned, jak přijde domů.
autor: Tina
betaread: Janule
no koukám, že ho Tom beztak miluje ale nějak si to nechce připustit a až mu to dojde tak bude pozdě..a jestli mu Bill hned skočí kolem krku tak mě naštve, protože to co mu udál bylo hnusný…dobrá povídka, těšim se na další:):)
Popravde mi je v túto chvíľu upne jedno čo Toma veide k tomu že Billovy takto ublížil, zato by si zslúžil pekne cez hubu.
Billa mi je veľmi ľúto, toto si ani v najmenšiom nezaslúžil.
Bojím sa čo chce urobiť keď dojde domou, že si chce ublížiť, alebo to že chce znčiť ten obrázok.
Krásne , smutné, teším sa na dalši diel. Rýchlo dalej, prosím.
WOW…Nemúžu se dočkat dalšího dílu..Však tu povídku dopoíšeš a nenecháš ji jen tak zchátrat viď??….Jinak Tom je hnusnej….A jsem moooocky zvědavá co chce Bill udělat…..Osprchovat se??:DD….Šup sem pokráčko
[3]: Povídka už je dopsaná, takže chátrat rozhodně nebude, ani to není můj styl. Ráda mám věci hotové před tím, než je publikuji, nebo tak něco 🙂
Bezva povídka..těším se na pokráčko:D
Och… 🙁 to je strašne smutné. Ako mohol… najprv ten krásny obrázok a potom sa stalo toto??? Neverím, že mu to odpustím.