autor: Rachel
Rules
Vstoupil dovnitř, rozhlédl se po místnosti, jež se jeho očím naskytla poprvé v životě. Nikdy zde nebyl, avšak silueta, stojící u okna jej ujistila v tom, že našel to, co potřeboval. Našel jeho.
„Pane?“
Osmělil se a oslovil jej, pustil kliku dveří a popošel blíž. Nebyl si jist, zda ho mladík slyšel, avšak odezvy se mu dostalo téměř vzápětí.
Otočil se, nadobro tak upustil od svých myšlenek. Jeho pohled se upřel na chlapce, stojícího na druhé straně místnosti, utkvěl na jeho nehybné tváři, jež k němu právě vzhlížela. Nebylo třeba říkat, proč tu je a co od něj žádá. Oba to věděli až příliš dobře.
„Přišel jsem, abych…“
„Pojď sem.“
Přísný rozkaz zarazil všechna jeho slova, přinutil jej zmlknout. Vzhlédl k těm chladným, potemnělým očím, jejichž pohled jej probodával, jen nejistě se otočil. Odpovědí mu byly zavřené dveře. Už nebylo cesty zpět.
„Opakovat to nebudu.“
Jeho hlas protrhl ticho, připomenul jeho předchozí slova. Potáhl z dlouhé nikotinové tyčinky, doutnající v jeho štíhlých prstech, spokojený úsměv se usídlil na jeho tváři, když zaznamenal chlapcovy kroky, blížící se k jeho osobě. Mohl cítit jeho nervozitu, slyšet strach, vycházející z chlapcova tichého hlasu.
„Přemýšlel jsem o tom, co jste mi řekl,“ promluvil, jeho pohled se upíral do země. Promnul si dlaně a třesoucí se prsty, snažil se nevnímat pomalé, důrazné kroky, jež se k němu přibližovaly, ten čišící ledový chlad, z nějž mu naskakovala husí kůže. Cítil jeho blízkost, až moc blízko sebe.
„Chci to přijmout,“ odpověděl pevně, konečně se odvážil vzhlédnout. Ani na okamžik neznejistěl, nezaváhal. Byl již rozhodnutý, nebylo nic, co by na tom změnil.
„Nezklamal jsi mě,“ pousmál se, jeho úsměv se rozšiřoval stále víc, díval se do té bledé, nehybné tváře a cítil, vychutnával si pocit blaha, jímž jej jeho slova obdarovala. Věděl, že přijde, ať už dřív či později. Byl stejný jako oni. Nikdo z nich nedokázal dlouho odolat. A on nebyl výjimkou.
„Moje nabídka stále platí a já svůj slib dodržím. Tvá odměna bude vysoká, pokud budeš poslušný a hodný chlapec,“ zašvitořil do jeho ucha, nehtem lehce přejel po jeho ušním lalůčku až k náušnici. Dráždila jeho mysl i představy, vábila jeho žádostivé rty, jež chtěly víc. Byla něčím, co jej na tomto chlapci už od začátku uchvátilo.
„Co mám udělat?“
„Nemusíš nikam pospíchat. Budeme mít ještě spoustu času na to, aby ses dozvěděl vše, co budeš potřebovat,“ hravě jej odbyl, bříškem prstu lehce přejel po ostrém, zarudlém šrámu na mladíkově zátylku, jenž na něm zanechal jeho nehet teprve nedávno. Otočil se, pohledem přejel velké, zavřené dveře. Stačilo jen málo, otočit klíčkem v zámku a on by patřil jen jemu. Avšak neudělal to. Chtěl si jej vychutnat v klidu, o samotě, s úplně jinou atmosférou, ne ve firmě plné mužů.
Popošel o pár kroků a pohrávajíc si s cigaretou v prstech, zastavil se jen kousek před mladíkem.
„Chtěl bych vědět, kolik jsi měl chlapců a dívek,“ pohledem se upnul na jeho tvář, odklepl přebytek popele do drahého, luxusního popelníku. Opřel se o svůj dlouhý stůl, upřeně pozoroval mladíka před sebou.
„Nikoho.“
Jeho tváře zalil ruměnec, nebylo to nic, čím by se mohl chlubit jako ostatní jeho vrstevníci. Nebylo to nic, co by kdy někomu řekl. Bylo to něco, co zůstávalo hluboko uvnitř něj, co nemohl spatřit nikdo kromě jeho. Možná proto, že to bylo zahanbující a až příliš neobvyklé na to, aby to směl někdo tolerovat.
Vydechl kouř, bez ustání pozoroval chlapcovy nesmělé reakce, odpovědi, jež se k němu dostávaly v podobě jakéhosi šepotu. Neočekával tuhle odezvu. Ne u tak krásného, přitažlivého mladíka, jenž jej vzrušoval a přitahoval snad vším, gesty, pohyby, vzhledem i chováním. Byl snad první, kdo si jej všiml? Možná to tak mělo být. Možná čekal právě na něj.
„Nikdy jsem…“
„Nemusíš se bát. Nebudeš můj první ani poslední panic,“ odvětil klidně, slastně přivřel víčka a potáhl další nikotin, užíval si pohledu na tu nevinnost před sebou. Už teď se nemohl dočkat, až toho kolouška přivítá ve své ložnici.
„Mám několik zásad a chci, abychom je oba respektovali. Ty i já,“ odvětil, pozoroval chlapcovu tvář, jež se k němu mírně pozvedla. Odklepl další popel, volným krokem začal přecházet po místnosti.
„Přijdeš pokaždé, když si budu přát, do mého domu. Pokud budu chtít, vyhovíš mi,“ otočil se k mladíkovi, sledoval jeho souhlasné přikývnutí, jež mu signalizovalo, že první žádost pochopil. Nikdo z těch, kteří tu byli před ním, se neodvážil ji porušit.
„Můj milenec musí při sexu používat ochranu. Dále si nepřeji, abys mi při sexu vykal. Pokud jsme ve formálním styku, máš to dovoleno, u sexu ne. Dále nejsou dovoleny žádné otázky z tvé strany. Nejsem povinen ti na ně odpovídat ani je tolerovat, pokud mi jednu z nich položíš, smíš očekávat, že tě potrestám,“ odvětil klidně, jasně mu tak dal najevo, že jeho otázky nebudou ničím, co by mělo být v budoucnosti akceptováno. Bylo to jen další z jeho výčtu, co jej mělo omezovat.
„Smím se tě dotýkat a laskat všude, kde si budeš přát, na rty však nelíbám. Nesmíš mě na ně políbit ani ty. Ani jeden z nás nesmí mít během dohody milenky ani milence, žádné další vztahy ani známosti.“
„Dohodu ukončuji jen já, tehdy, kdy si budu přát. Já stanovuji pravidla, a pokud s nimi dnes souhlasíš, zítra už pro tebe není cesty zpět,“ přešel zpátky k chlapci, pozoroval jeho poslušná přikývnutí, jimiž mu dával najevo souhlas. Zbývalo už jen poslední.
„Chci, abychom oba zachovali mlčenlivost. O našem poměru nebude vědět nikdo. Oba budeme respektovat toto i všechno, co jsem právě řekl,“ odvětil, ukončil tak všechno, co bylo důležité. Vzhlédl k mladíkovi, teď už mu řekl vše, co potřeboval. Prozatím.
„Pokud souhlasíš, smíš odejít. Teď už tě nepotřebuji,“ namítl, pozoroval chlapcovy tiché, odcházející kroky, jež mu dávaly najevo tichý souhlas. Přesně tak, jak to očekával.
Neodlišoval se od těch, kteří tu byli před ním, byl stejný jako oni. Až příliš poslušný na to, aby se mu mohl vzepřít. Až příliš slabý na to, aby mu mohl vzdorovat.
Nemohl, nesměl. Teď patřil jen jemu stejně, jako jeho nevinnost. Nebylo tu už nic, co by mu stálo v jeho cestě.
„Dnes večer tě budu očekávat. Chci tvoji společnost.“
autor: Rachel
betaread: Janule
No tak to bude ještě zajímavé. Jsem dooost zvědavá, jak to bude probíhat. Chudáček Tom ještě nevinný a Bill to řekl tak chladně:"Nemusíš se bát. Nebudeš můj první ani poslední panic." Tom si to takhle poprvé určitě nepředstavoval, že prostě udělá něco takového s někým, koho vůbec nezná a ještě za peníze. Ale v jeho finanční situaci… i když tohle bych neudělala ani kdybych měla skončit na ulici, ale Tom je Tom. Zlehčuje mu to fakt, že Bill není není žádnej starej páprda s pivním mozolem×DDD Už Tomiho úplně vidím, jak je chudák při všem nejistý. Ááááh těším se dost. A jsem zvědavá, jakou výmluvu si vymyslí pro mamku, když bude pravděpodobně pryč na celou noc. Dokonalý dílek, těším se na další.
I když je to Tomova volba..chudáček 🙁 On je úplně nevinnost sama..a Bill je takový chladný 🙁 Myslím že tady nepůjde jen o sex ale že se to zvrhne v něco..krutějšího..že Bill je opravdu zvrácený čunče a nemá zábrany =D
Rachel, tohle ale nemůžeš dělat, já to týden prostě nevydržím čekat..je sice pravda že pak je zážitek z každého nového dílu o to větší ale to čekání a přemýšlení co se stane dál..zabíjí ěm to =D A znovu opakuju že je to dokonalost sama =)*
Taky bych ráda viděla něco zajímavějšího… ne takové ty 2 měsíce hnusného zacházení, jelikož si Bill uvědomí, že Toma miluje a nebude si to chtít připustit, a tak si bude vybíjet zlost na Tomovi a na konci se do sebe oba zamilují a Happy end jako mraky…jen to ne prosím… 😀 😀 😀
Ou maj džon, já potřebuju, aby se tady objevily další díly, protože takhle, tohle.. toto.. To prostě musí pokračovat a určitě to bude sakra žhavý! OUjéé, já už se na to tak těším, že mě z toho asi šibnééé:)
prostě Rachle, jednoduše – tohle je naprosto hustý..Bill v roli někoho bohatýho, vlivnýho v roli manipulátora, to se nedá popsat slovy,jak je to dobrý.. A Bill jako malé nevinné koťátko, oujé, to se mi tak moc líbí!!!
Takže já očekávám jako další díly a to jako sakra fofrem a hned! xDD Já tu povídku miluju…uff…<3
Co me na teto povidce fascinuje je, ze je Bill tak dominantni a celou hru rozjizdi podle svych vlastnich pravidel a Tom je ten "hodny, nevinny, poddajny". Vetsinou to byva naopak, ale ja mam slabustku pro Toma v roli toho zranitelneho a "slabsiho". I kdyz karty se jeste muzou obratit, ze jo. Kazdopadne se to odviji zajimave.
Karty a podmínky byly rozdány a kdo teď první poruší pravidla 🙂