autor: Nisch
BILL
Ráno jsem se vzbudil poměrně brzo. Bylo jenom něco kolem osmé hodiny. Docela jsem se divil, že jsem se vzbudil tak brzo. Snažil jsem se ještě zabrat, ale bez úspěchu.
„Mmmm…“ zamručel jsem spokojeně, když jsem se protahoval. Vstávat se mi ještě nechtělo, tak jsem se rozvalil přes celou postel a čuměl jsem do stropu. Přemýšlel jsem o nesmrtelnosti chrousta, když v tom se mi vybavilsen, který se mi zdál.
Byl večer. Už jsem skoro spal, když se pomalu otevřely dveře a do mého pokoje potichu vplul Tom. Pomalu přistupoval k mé posteli. Myslel si, že spím. Nevěděl jsem, co má v plánu. Během chvilky jsem však ucítil, jak se jeho hebké rty jemně otírají o mou tvář. „Dobrou noc, bráško,“ zašeptal a lehce mě pohladil po vlasech.
Zachvěl jsem se. Byl to opravdu krásný… sen? Co když to nebyl sen. Bylo to tak… tak skutečné. Rychle jsem se posadil, až se mi zamotala hlava. Né, to je nesmysl. Byl to sen. Musel být. Tom by tohle přece neudělal. Nebo snad ano? Zatřepal jsem hlavou. Radši jsem vstal a došoural se do koupelny. Ranní sprcha by fakt bodla.
TOM
7:58. Už víc jak hodinu jsem byl vzhůru. Neměl jsem klidný spaní. Pořád jsem se budil a do toho mi ještě Scotty kňučel u dveří.
Protáhnul jsem a vylezl z postele. Od Billa byla slyšet puštěná sprcha.
„Mohl bych mu udělat snídani…“
„Sakra, Tome, co to meleš. Nikdy jsi mu nedělal snídani.“
„No jo, ale všechno je jednou poprvé…“ po hodné chvíli, kdy jsem se dohadoval sám se sebou a usoudil jsem, že moje mentalita není úplně v nejlepším stavu, jsem nakonec došel do kuchyně, dal vařit vodu na kafe a z lednice vyndal pár vajec. Bill miluje omeletu… Do misky jsem rozklepl vajíčka a dal se do „vaření“.
Když už byly omelety téměř hotové, uslyšel jsem, jak někdo dupe po schodech. Můj malý bráška se dostavil.
„Áhoj, Billy,“ zazubil jsem se na Billa, když se objevil ve dveřích kuchyně. Zrovna jsem nosil na stůl.
„A-ahoj. Co to tu vyvádíš?“ podíval se na mě trochu nechápavě, zároveň ale pobaveně.
„Udělal jsem snídani, nevidíš? Sedni si a jez,“ pobídnul jsem ho s úsměvem a sám jsem se pustil do své porce.
„Páni! Co to do tebe vjelo? Já tě přestávám poznávat,“ zasmál se Bill a přisedl si ke stolu.
BILL
Co to s ním je? Ještě NIKDY mi snídani neudělal. Ale těší mě to, vážně. A navíc… ta omeleta je výborná. Mohl by tohle dělat pořád.
„Chutná?“ zeptal se mě po chvilce, co jsem se spokojeně ládoval.
„Je skvělá. Opravdu, moc se ti povedla,“ odpověděl jsem s plnou pusou.
„To jsme rád, že ti chutná.“ Zaculil se.
„Ukaž, já ti to odnesu.“ Natáhl se po mém talíři, když jsem dojedl. Tak tohle je moc. Není Tom nemocnej? Nevšiml jsem si snad něčeho, čeho bych měl? Tím myslím, jestli se nějak vážně nepraštil do hlavy, protože takhle milýho a ochotnýho Toma neznám.
Vstal jsem a začal Tomovi prohlížet hlavu ze všech úhlů.
„Co blbneš?“ zeptal se mě se smíchem.
„Nic, jen… Koukám, jestli ses někde nebouch.“
„Proč bych se měl někde bouchat?“
„No, já jen, že se chováš tak nějak…“
„Jak?“ přistoupil ke mně blíž a podíval se mi zpříma do očí.
„Ji-jinak.“ Vykoktal jsem ze sebe. Chtěl jsem mu říct, jak mile se chová a jak je to hezký, ale při pohledu do jeho hlubokých očí jsem ztratil slova. Jediný, na co jsem se zmohl, bylo ‚jinak‘.
„Jak ‚jinak‘.“ Přistoupil ke mně ještě blíž.
„Prostě jinak. Mile a-a… hezky.“ Řekl jsem a sklopil oči, protože jsem ucítil, jak mě začaly pálit tváře. Tom se jen potichu zasmál. Teď jsem si připadal fakt trapně. Radši jsem vzal prázdný hrníček od kafe, co ležel na stole, a šel s ním ke dřezu, kde jsem ho začal oplachovat.
„A vůbec, kde jsi včera byl?“ zeptal jsem se Toma. Odpovědi se mi ale nedostalo. Otočil jsem se. Tom tam nehnutě stál a upřeně zíral před sebe.
„Tomi?“ udělal jsem k němu pár kroků. V tu chvíli vyběhl z kuchyně a během pár sekund jsem uslyšel prásknutí dveří od jeho ložnice.
TOM
Sakra, sakra, SAKRA! Tome, vzpamatuj se přece. Co to s tebou je?! Bill se tě jen zeptal, kde jsi byl. Co na tom, že jsi byl šukat s Jess, která tě pak nakonec vykopla, protože jsi při vyvrcholení vykřikl jméno svého bratra. Vždyť to je, to… není normální.
„Aaaah, doprdele!“ zanadával jsem a kopnul do hromady oblečení, co se mi válela u postele.
Sedl jsem si na postel a obličej si přikryl dlaněmi. V hlavě mi hučelo jak někde v úlu.
„Co to se mnou je.“ Zakňučel jsem.
„To bych taky rád věděl.“ Řekl jemně Bill ode dveří. Leknutím jsem nadskočil. Neslyšel jsem, že by otevíral dveře.
„Billy…“ vydechl jsem sotva slyšitelně jeho jméno. Mám mu to říct?
„Co je s tebou, Tome.“ Sedl si vedle mě na postel a díval se na mě ustaranýma pohledem. V jeho čokoládových očích byl vidět smutek, strach… starost. Jen jsem si povzdechl a odvrátil hlavu k oknu. Nemůžu mu to přece říct. To nejde! Co by si o mně pomyslel. Ještě by se naštval, nebo já nevim co, ale… nechci ho ztratit. A tím, kdybych mu to řekl, bych hodně riskoval.
Ucítil jsem, jak mi jemně stiskl ruku.
„Tomi…“ zašeptal tiše. Zachvěl jsem se. Nutkání podívat se mu do očí bylo silnější. Když jsem k němu otočil hlavu, naše rty od sebe dělila jen malá vzdálenost. Pohladil mě po tváři.
„Billy…“ vydechl jsem znovu jeho jméno. Podíval jsem se mu do očí. Do těch nádherných čokoládových očí. Jen se lehce pousmál a nadechoval se, že něco řekne. Já byl ale rychlejší. Než stačil cokoli říct, přitiskl jsem své rty k těm jeho. Hodně jsem ho tím překvapil. Chvíli nevěděl, co má dělat, pak ale začal spolupracovat. Ze začátku to bylo takové… neohrabané, zbrklé. Byl dost rozklepaný. Po chvilce se ale uvolnil a užíval si to jako já. Aspoň jsem si to myslel.
betaread: Janule
wooooow :-O .. :))* lůůůxus ;)) honem další dílek ♥ dokonalá povídka ♥
no to je úplně dokonalý,..dalšího dílu se snad ani nedočkám je to fakticky roztomilý xD x))
áábsolutne dokonalé :).. milujem tuto poviedku 🙂 už sa nemôžem dočkať ďalšieho dielu :-**
jééé…Tom se vytáhl. Společný breakfast se mu fakt povedl a co jiného než klasická veja, že jo ? Rozpačitost dvojčátek se mi v té povídce vážně líbí. Bill je v tom po uši a Toma znervoznuje šukací jednorázovka ale nejhlavnější ?…..já se dočkala..první neohrabaná pusinka je tu…..skvělá povídka..nikdy jsem si nevšimla jak popisuješ ty pocity dvojčat. Je to užasný a nejvíc jak Tom utekl do pokoje. Já se normálně červenala, ale Billa to muselo vážně překvapit. Ale stejně mám radost, alespon nejsem sama, mĚ se to stalo taky že jsem klukovi zdrhla 😀 ♥